Zagros

Pár dnů po filmu Smolař jsem si dal i druhou spolupráci Bourvila a de Funese – Velký flám. Tady dle mého dosáhla vrcholu a je jen škoda, že nemohla dále pokračovat třeba v Pošetilosti mocných. Oběma skvělým hercům pomohlo k úspěchu i téma filmu a především odvaha tvůrců překročit tabu a konečně si začít z druhé světové války dělat legraci. Asi není třeba chválit jednu věc za druhou. Francouzi tyhle komedie zkrátka umí bravurně a také je sami mají rádi, což dokazuje na dlouhá desetiletí držený rekord v návštěvnosti kin právě tímhle filmem. Mohu jen připojit poděkování za skvělou zábavu, doporučení pro všechny a čtyři velké hvězdy, přičemž k té páté mnoho nechybělo a je možné, že při nějakém dalším opakování přibude.

Po dokumentu Bláznivá dobrodružství Louise de Funese jsem dostal si chuť doplnit některé z jeho filmů, co jsem zatím neviděl. Jako první šel na řadu Smolař, kde si střihl spolupráci s Bourvilem a moc se jim to povedlo. I když je to spíše odlehčenější komedie na jeden večer. Ve Smolaři nejde o příběh, který je banální a slouží spíše jen jako kostra k navěšení jednotlivých scének a gagů. Ty jsou to hlavní, proč se má cenu na Smolaře dívat. Některé z gagů jsou excelentní, některé jsou ovšem jen průměrné a bohužel občas jsou ve filmu i slabší místa jako výplně mezi vtipnými scénami. Přesto mohu dát lepší tři hvězdy a doporučení na pohodovou a nenáročnou komedii. Škoda jen, že spolu Bourvil a de Funese nestihli pracovat častěji. Jdu si s chutí zopakovat Velký flám.

Dokument Bláznivá dobrodružství Louise de Funese svým zpracováním nepřevyšuje svůj žánr, o to tady ovšem nejde. Díval jsem se na něj především kvůli hlavní postavě, což byl jeden z mých oblíbených francouzských herců - Louise de Funese. Filmů s ním jsem viděl poměrně dost, ale o něm samém jsem toho moc nevěděl. Dokument mi tak dobře zaplnil mezery v mém filmovém vzdělání. Někdo může namítnout, že Louise de Funese má stále jen jednu hereckou polohu. To je sice pravda, ale tu ovládá naprosto mistrně. K jeho obrovské oblibě přispěl u nás i excelentní dabing v podání Františka Filipovského, který je lepší než originál. Opravdu, viděl jsem občas něco i v originále a nebylo to ono. Dokument obsahuje i spoustu ukázek z jeho filmů. Díky tomu jsem objevil i některé mě neznámé snímky a také dostal chuť na zopakování si těch nejlepších (Senzační prázdniny, Velký flám, Fantomas, někteří Četníci, …). Tak vzhůru do oblíbených francouzských komedií. :-)

Líbil se mi jeden komentář (LeoH), který říká, že film je stejně prázdný jako hlavní hrdina a je jen na divákovi, čím jej naplní. S tím souhlasím. V dobrém slova smyslu si v něm může každý najít to, co chce a být spokojen dle své přirozenosti a momentální nálady. Sám na něm oceňuji poctivou filmařinu a umění si z americké společnosti udělat srandu. Sebebanálnější pravda upřímně pronesená prosťáčkem ve vhodnou dobu je nadšeně přijata a prosťáček je najednou veleben za jeho moudrost a dostane se do středu dění. Vznikají tak pozoruhodné situace, které jsem se zájmem sledoval a ač to bylo místy velmi utahané, nechal jsem se pomalým tempem vyprávění vtáhnout a se zájmem jsem při tom byl až do konce. Film krásně ukazuje zejména to, jak si všichni projektujeme své vidění světa do druhých lidí a velmi často jedeme dle „podle tebe soudím tebe“. Přes všechna pozitiva filmu, jsem si druhý den uvědomil, že jsem si z filmu nakonec moc neodnesl a jeho vyznění na mě zapůsobilo jen velmi vlažně. Navíc Peter Sellers nikdy k mým oblíbencům nepatřil a ani po dobrém hereckém výkonu se jim nyní nestane. S odstupem několika dnů zůstanou jen lehce nadprůměrné tři hvězdy.

Viewegha jsem si vcelku načetl, ale Báječná léta pod psa mě minuly, což je vzhledem k filmu dobře a nemusel jsem srovnávat. (To ještě Viewegh uměl psát). Film se mi líbil hodně. Příběh se povedl a tentokrát je vcelku dobře vybalancována i úroveň humoru, kdy jsou některé situace hlavních hrdinů úsměvné tak akorát, aby nezapadly do křeče a trapnosti. Období normalizace je zachyceno dobře a podobné vyrovnání se s minulostí je přínosné. Jediná věci mě štvala a to hlavní hrdina. Pohled dětí a mládeže na dospělý svět je vždycky zajímavé oživení a nabízí spoustu dalších možností. To mi musí být ale hlavní hrdina sympatický a ne být takové jelito (oba). Naštěstí Šafránková, Vetchý a Javorský to zachránili a na hodnocení se to projevuje jen lehce… čtyři slabší hvězdy.

Pingu stojí na výtečném nápadu spojení poctivé plastelínové animace tučňáků a jejich úsměvnému vyjadřování beze slov. To spojení dokáže samo o sobě vyvolávat záchvaty smíchu u dětí i u dospělých. Kdo jej viděl jednou, už na něj nikdy nezapomene a většina na něj vzpomíná s úsměvem na tváři. Jednotlivé příběhy jsou typicky večerníčkové a k animaci se skvěle hodí. Nedávno jsem si jej znovu připomenul s dětmi a opět jsme se všichni pobavili. Pokud něco dokáže najednou pobavit celou rodinu, nemůže to mít nízké hodnocení.

Po delší době dávám pět hvězd. Není to ovšem proto, že jde o dokonalé dílo. Je to protože, jde o nesmírně vážné téma, které je konečně zpracováno tak, aby se dostalo k co největšímu množství lidí a aby ho co největší množství lidí vzalo na vědomí a alespoň lehce pochopilo. Jako dokument je to průměrné, informační hodnota je slabší, je to vcelku povrchní, jednostranné a někdy zbytečně efektní. To by všechno mohly být výtky, kdybych si neuvědomil, že dokument je přesně takový, jaký ho tvůrci mít chtěli. Dokázali vytvořit téměř dokonale to, co potřebovali. Leonardovi patří poděkování, že se stal jeho tváří a že do toho šel. On má obrovskou sílu globální hvězdy (s kým jiným by taky v rámci dokumentu mluvil americký prezident a papež?), na kterou může konečně slyšet významné množství lidí na planetě a díky tomu se společnost jako celek může začít pomalu měnit k lepšímu. Šanci ještě máme a třeba ji dokážeme využít, sám tomu věřím. Leonardovi můžeme vytýkat mnohé, ale pokrytectví určitě ne. Jedna z nejsilnějších scén je, jak mu Indka vytýká jeho americkou rozežranost. On ani nemrkne a řekne, že má pravdu. Sám pak v komentáři dodává, že on ke klimatickým změnám přispěl víc než většina lidí. Můžu si o něm myslet z různých stran spoustu věcí, ale tímhle dokumentem si získal můj respekt. Věnoval ze svého spoustu peněž, času i energie jenom proto, aby otevřel oči co nejvíce lidem.

Klasická romantická vztahovka to není ani omylem. Spíš jde místy o drsné drama. Romantika je ve filmu asi taková, jako když donesete na první rande kaktus… tvrdá a pichlavá. To ale není rozhodně výtka, spíš naopak. Janu Prušinovskému se opět podařilo vytvořit minimalistický příběh s působivou atmosférou. Největším plusem pro mě byli neznámí (a výteční!) herci, což pomáhalo uvěřitelnosti. Je snazší uvěřit příběhům obyčejných lidí, když jako obyčejní a neznámí lidé vypadají. Chyby v životě děláme každý a je dobré se z nich poučit. To se ovšem lehce řekne, ale hůře provede. Navíc když už se se svými chybami vyrovnáme my, ještě také záleží na našem okolí, které má občas brutální reakce. Někdy stačí i zprostředkovaná zkušenost. Nemusí být rovnou vlastní, abychom si uvědomili, že tohle by třeba chyba být mohla. Tak neudělejte tu chybu si nechat utéct Chyby a mrněte se, jak se svými chybami vypořádali Tomáš s Emou.

Podprůměrná komedie, které nejvíce uškodil název a snaha o navázání na tradiční seriálovou klasiku. Kdyby se to obešlo bez toho pokusu a bez srovnávání, dopadlo by hodnocení lépe. Sice by šlo stále o podprůměr, ale odpady by možná nebyly. Každopádně si za to tvůrci můžou sami, mají raději vymyslet něco vlastního, než jen neuměle kopírovat staré dobré klasiky. Doporučení je – vyhněte se tomu, za víc než dvě slabé hvězdy to nestojí.

Ač k zarytým fanouškům seriálu nepatřím a nefunguje na mě nostalgie, uznávám jeho kvality, celý jsem jej viděl a skvěle jsem se bavil. Už námět je geniální. Nacpat několik generací pod jednu střechu… a hned z toho můžete tahat jeden vtipný moment za druhým. Stačí „jen“ sestavit scénář z odposlechnutých životních příběhů, najít dobré herce a nechat tomu volný průběh. Jasně, teď to trochu zlehčuji, ale ty nejlepší věci vznikají vždy lehce. Tvůrcům se to naštěstí tentokrát povedlo a všechno do sebe zapadlo skvěle. Taková normální rodinka dokáže pobavit výtečně a navíc přidá řadu životních rad do vztahů mužů a žen pro všechny generace.