PetrPan

Smutné sociální drama na trošku otřepané téma, muž - tupé násilnické hovado a žena - nebohá milující manželka a matka. Etnické nuance ponechám stranou, nepřijdou mi nijak zvlášť podstatné. Podobné příběhy prožívají všechna lidská plémě. Je totiž naší přirozeností býti hlupáky. Potud vše naprosto v pořádku. Pohybujeme se však v čisté, leč realitou pochopitelně nasmrádlé, fikci a autor se nám tedy snaží něco sdělit, nikoliv pouze popsat. A právě díky onomu sdělení Kdysi byli bojovníky štítivě zavrhuju . Nechci spoilerovat, ale jinak to nepůjde. Matka, která má možnost ochránit své děti, ale jen díky své sebelásce to udělá až za cenu zcela zbytečné nejvyšší oběti jednoho z nich, je horší zrůdou než primitivní původce jejich trápení. A tady? Darmo mluvit. Myšlenkový odpad, formální pětka. Tři. Filmová Výzva 2015 od emma53

Jemně a nevtíravě podaná krutost. Velké a pořád aktuální téma "školních vrahů" zcela bez řvavé sociální kritiky a ukazujícího prstu, bez velkých dramat a polopatických schémat. A přesně v tom tkví jeho síla, síla, která doslova drtí. Villeneuve mi svou intimní výpovědí silně připomínal asijské pojetí filmu, kde jsou násilí či zmiňovaná krutost častou součástí přirozeného běhu událostí, či to "nejlepší" ze Spielbergova Schindlerova seznamu jen bez použití barvy v jinak černobílém filmu. Depresivní procházka naštěstí končí nadějí: "Jestli budu mít syna, naučím ho milovat. Jestli budu mít dceru, řeknu jí, že jí patří celý svět." Nikdy bych neřekl, že já, milovník špatných konců, tohle uvítám. On to ale psal sám život, tak zřejmě proto. Filmová Výzva 2015 od kajda.l

S druhými Cravenovými Horami jsem měl tu "čest" již před lety, bez znalosti první části, a byl jsem naprosto otrávený. A ač svému pubertálnímu vkusu nedůvěřuju na sto procent, v případě tohoto filmu jsem si věřit měl. Bizarní hloupost se šklebícím se a křepčícím Berrymanem a hlasem v křoví neustále přešlapující mezi trapnou fraškou a hloupou sračkou a někdy se ony přívlastky prohodí. Napadá mě ještě několik šťavnatých vulgarismů, od domrdaných pičovin po dokurvené kokotiny, ale vzhledem k blížícímu se spuštění POMOvy pičiprosté databáze bych se nerad dostal na černou listinu a raději na to seru. Jo a vodpad, vole.

Vidláci útočí! Cravenovy první Hory jsem si dlouho nechal unikat v obavě, že bizarnost a křepčení jsou v zásadní přesile nad vším ostatním. Měl jsem totiž zkušenost s katastrofálním druhým dílem. Naštěstí se mé obavy ukázaly jako liché a Hory mají oči byly příjemným překvapením. Craven svou rodinku degenerovaných kanibalů naštěstí nestylizuje jako soubor šklebících se klaunů ze špatného cirkusu a těch pár přebujele rozjařených dementních výstupů se dá v pohodě odpustit. Pozvolna vzrůstající míra syrové krutosti sice nikdy nedosáhne na maximum, přesto celý film prostupuje až nepříjemná atmosféra primitivního zla, které chápe pojem milosrdenství doslovně, tedy jako chutné srdce osmahnuté na cibulce. Představa podobného zážitku spolehlivě děsí. Prostě ano, tohle se může stát i vám, stačí špatně odbočit v Beskydech.

Po přímočaré řezničině a svébytné poctě se Zombie vydal vlastní cestou. Bohužel však spíš cestou necestou plnou zákrut a výmolů. Původní pokračování, odehrávající se v nemocnici, záhy zahazuje zmuchlané do koše a na řadu přichází výlet do pokroucených snů Michaela Myerse a kopec sraček s nesnesitelnými postavami včetně dr. Loomise. Ač mám Zombieho filmy v oblibě, druhý Halloween překombinoval a prostě a jednoduše zkurvil. Bavilo mne jen ono definitivní a nezvratné šílenství, tedy strojově dokonalé Myersovo zlo, které z něj, Jasona Voorheese či Freddyho Kruegera učinilo legendy žánru a pochopitelně i slušně čvachtavé vybíjecí etudy. Za dva a příště návrat ke kořenům, Robe!!

Fiktivní svět, kde Freddie, Mike a Jason jsou kluci, co mění svět. Super. První půlka s tunou odkazů na legendy žánru má šmrnc, glanc i vtip, asi největší podíl má na tom vysloužilý vrah Eugene v podání Scotta Wilsona, jeho moudrost byla neskonalá. "Proč zabíjíte lidi? Někdo to dělat musí, zachová se tak rovnováha mezi dobrem a zlem" Má recht, dlouho jsem hledal koníček, který by mě vážně chytnul a tohle byla inspirace jako hrom! Ale zpět, cesta za dokumentem o masovém vrahovi, který otevřeně vypovídá o svém nadcházejícím útoku a vy se účastníte všech možných i nemožných příprav, byla poseta spoustou vtipných nápadů, hlášek a černého humoru. Jinými slovy, originální vyfikundace žánrových vod. Když se však příběh Leslie Vernona přepne řekněme do klasického módu, veškerá originalita se vytrácí a jako slasher, pocta či černá komedie už příliš nefunguje. Čili na žádné vychvalování to není. Tři.

Levná blbinka direct to video, která prošumí a nezanechá kromě mlhavé vzpomínky na blondýnku v upnutém sexytílku žádný větší dojem. Candyman už nemá co nabídnout a v podprůměrné fušeřině umírá v zapomnění. Vzhledem k vývoji série, žádná škoda.

V původním filmu pouze načrtnutá legenda získává jasné obrysy a ve flashbacku se dozvíme jak to všechno s Candymanem alias bývalým černým otrokem Danielem Robitaillem bylo. Zaplnění prázdných míst strašákova příběhu je však jediným výraznějším pozitivem. Dvojka pouze recykluje stejný obsah a téměř veškeré tajemno vniveč se obrací. Atmosféra prvního dílu, navozená zejména skvělou kamerou, se vytratila a zůstává jen průměrné béčko se vzdychajícím Tony Toddem, charisma zlého hajzla mu díkybohu zase nechybělo. Překvapivě za tři háky.

Candyman, Candyman, Candyman, Candyman, Candyman. Zkusil jsem to, vlastně už podruhé, a žádnej Tonny Todd s hákem se mi nezjevil. Repríza již před léty zhlédnuté lahůdky nezklamala. Mysteriozní a podmanivý příběh zvýrazněný nápaditou kamerou, originální výškové záběry neustále překvapovaly, vychází z amerických městských legend a do duchařského tématu vnáší svěží vítr v podobě do klasických schémat příliš nezapadajícího netvora. Ohákovaný a včelonosný strašák Candyman má prostě, nejen díky přebujelému charismatu Tonyho Todda, šmrnc a rozplétání jeho legendy na celovečerák v pohodě vystačí. Navíc závěr je grandiozní. Vypouštím čtyři včelky.

Rozhodně solidnější nářez než legrační remake z roku 2009. Střídmý, ale poctivý slasher nesází na rozmanitě a krvavě provedené mordy, i když několika hutnějších okamžiků se dočkáme i v tomhle ohledu, ale spíš na vzrůstající nejistotu ohledně zabijákovy identity, která se nejprve zdá naprosto jasná. Rosman překvapivě prakticky ani nesvléká své herečky, přitom materiálu k tomuhle koření by měl víc než dost. Na druhou stranu ony nány z amerického vysokoškolského spolku díky tomu působí přece jen trochu přirozeněji než pro žánr typické husičky s věčně obnaženými prsíčky. Vytvořit hutnější atmosféru zla, jako se to třeba povedlo v Black Christmas či přidat na krvavých orgiích jako v legendárním Pátku, zářily by tu čtyři hvězdy. Škoda, že z toho nikdy nevznikla série, mohly přijít lepší kusy.