Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Horor
  • Drama
  • Akční
  • Krátkometrážní
  • Komedie

Recenze (3 555)

plakát

Pustina (2016) (seriál) 

Tak pověsti nelhaly a Pustina se české seriálově tvorbě skutečně vymyká.  Nebýt známých českých tváří, člověk by měl pocit, že kouká na nějakou tu vikingskou podivnost. Na severu se holt častěji zalézá pod peřinu a tak je poněkud řekněme více sexuálně exponovaný a česko-polské pohraničí evidentně nebude žádnou výjimkou.  Listopadový termín natáčení báječně podtrhl zamýšlenou nehostinnou atmosféru, kurvy na dálničním odpočívadle (nebo ve vedení dolu?) dodaly zdání špinavosti a  Dušek a Stivínová nebyly ve svých precizně zvládnutých rolích psychicky devastovaných postav žádným velkým překvapením a ani předvídatelné rozuzlení mi celkově dobrý, a hlavně jiný, dojem z českého seriálu nijak výrazně nenarušilo. Jen škoda, že se Pustinou vlastně potvrdilo známé přísloví, že jedná vlaštovka ještě jaro nedělá a česká seriálová tvorba pořád víceméně zůstává v mantinelech  zaprděné ochotnické televizní tvorby pro kojící nebo již dávno vykojené matky... Čtvrthodinka za čtyři stovky, strejdo, ber nebo jeď dál.

plakát

Boj sněžného pluhu s mafií (2014) 

Jakmile vstoupil na scénu Bruno Ganz, hned mě napadlo, že by byl mnohem důstojnějším hlavním záporákem. Na druhou stranu důstojnost rozhodně nepatří k hlavním definicím téhle  "komedie", jenž svébytně, taky jak jinak, servíruje motiv pomsty a la Death Wish. Skarsgard však není žádný Bronson a norský venkov americké velkoměsto.  Mrtvých grázlů je tu však podobná přehršel a msta se jeví mnohem spravedlivěji.  V pletivu totiž končí do zločinu, který spustil psychotickou epizodu hlavního hrdiny,  vesměs namočení hajzlíci a když se ke všemu přidá i válka gangů, nestačil jsem křížky ani počítat.  "Mohl byste prosím ustoupit z toho koberce?" Plná palba.

plakát

Severní Marseilles (2020) 

Tarantinova banda zfetovanejch negrů se nám v Evropě trochu moc rozlezla  a nepotřebuje ani kleště a letlampy, aby naše prdele brzy zažily středověk.  Tomia kvůli tomu volit sice nezačnu, ale na slova jako respekt či tolerance začínám být silně alergický. Že se západním státům nepodařilo při migračních vlnách důkladně oddělovat zrno od plev je prostě fakt a strkání hlav do prdelí před důsledky tohoto počínání nepomůže nikomu. A už vůbec ne slušným lidem odkudkoliv, kteří by chtěli do té Evropy s dobrými úmysly přijít.  I když v téhle zdegenerované masmédii masírované společnosti (nemyslím tu naši malou českou kotlinu, prosím) to skoro vypadá, že mnohem důležitějším tématem je třeba bučení děcek na George Floyda světového fotbalu.  No, nic, pryč od toho, ani já to nevyřeším. Jimenezova Francouzská spojka mne kdysi opravdu hodně zklamala, ale tady se díky bohu minimálně v první půli vysral na nějaké dramatické veletoče a natočil téměř v dokumentárním stylu až k neuvěření zdrcující pohled na současnou velkoměstskou realitu tzv. vyspělých demokreatur eskalující ve strhujícím zásahu v no-go zóně. A tady někde to mělo celé skončit, případně jsme se mohli vydat cestou osvědčené staré francouzské školy a dočkat se rychlých a zdrcujících špatných konců. V takovém případě bych nadšeně pětkoval.  Bohužel Jimenéz si zřejmě vědomě svázal ruce nějakou inspirací skutečnými událostmi, a tak  se mi nakonec dostalo zase dalšího La French a spousty civění do zdi a jinam. Ale tady už se to dalo v pohodě přečkat.

plakát

Napoli violenta (1976) 

Krutý Řím byl skutečně krutý, ovšem Lenzi v Neapoli ještě přitvrzuje a přidává vysloveně exploatační prvky. Násilí tu pak působí jako běžná součást lidského života a ti dobří to v takovémto světě rozhodně nemají lehké. Komisař Betti se i v dalším pokračování stává prakticky jediným majákem spravedlnosti, o nějž se tříští vlny moří zločinu. Ale ač nehodlá zločincům ustoupit ani o píď, zdá se že proti bezskrupulózní mafii vedené bezcitným Generálem nemá ani on velkou naději na úspěch. Nebo existuje nějaké východisko? Výborné  poliziotteschi, jež se mi líbilo o kapičku prolité krve i víc než první část z Říma.  Silnější čtyřka.

plakát

Paco - stroj smrti (1986) 

Kdysi dávno VHS kult a i dnes se dá kupodivu na nejmenovaném skladišti filmů stáhnout VHS rip s jednohlasým dabingem. Ten jsem pro tentokrát oželel, poněvadž při posledním pokusu jsem projekci díky zcela neslyšitelnému dabingu musel vzdát.  Braková akční perla od mého oblíbeného italského mistra Martina šlape jako dobře namazaný stroj smrti. Zápletka je sice příšerná a moc nedává smysl, nicméně jednotlivosti dávají dohromady velmi zábavný obrázek s inspirací v Terminátorovi a až neuvěřitelnou podobností s o rok mladším Over the Top se Sylvestrem Stallonem.  Prkenný, ale vlastně vzhledem k okolnostem přesný herecký projev Daniela Greena uhlazuje výborná Janet Agren a  pochopitelně nedostižný parchant George Eastman.  Filmový zážitek , který rozhodně není pro milovníky stříbrného plátna, dobrých filmů a kvalitní kinematografie. A možná ani pro ty ostatní. Zdaleka nejen z nostalgie za čtyři písty v zápěstí.

plakát

Krvavá nevěsta (2019) 

Světle černá, ale příjemně svižná, místy i skutečně krvavá a díky úplnému závěru vlastně i ta hororová komedie. Byla-li by více nekorektní a třá se tu odpravovaly i zlé děti a ne že by k tomu příležitosti nebyly, byl bych spokojenější.   Odsouzená nevěstinka, sorry slečno  Weavingová, ani v závěru nechytla nemoc šílených krav a nevěřil jsem jí, že by všechny postřílela do posledního kreténa, škoda.  Na druhou stranu za její únik z  hromadného hrobu  by se nestyděl ani Cliffhanger. Chybějící metamorfózu však vcelku uspokojivě nahradil opravdu nezvratný osud a i na ty dětičky  vlastně došlo. Za to zase body letí vzhůru. Slabší, ale přesto krvavá čtyřka.

plakát

Vrah a polda (1976) 

Dabing od Řitka Video je sice zrůdnost, ale která společnost dnes distribuuje na český trh podobné filmy? Patrně žádná.  Do příběhu téhle akční a pochopitelně drsné kriminálky se dostanete velice rychle, Lenzi nic nevysvětluje, nikoho dlouze nepředstavuje a spěchá k cíli. De facto tedy čistá žánrovka, v níž nečekejte žádné vedlejší dějové linie.  Záchrana unesené holčičky je pak sice důležitá, ale to děvče divák poprvé uvidí až někdy ve třetině celého filmu  a víc než o její záchranu jde spíš o pomstu  a vyřizování si účtů mezi gaunery. Scénář sice v některých scénách viditelně moc filipa nepobral, ale vše vynahradí právě povedená akce. Kupodivu jsou zde pak výraznější a barvitější vedlejší postavy než ty hlavní, a to se vší úctou k Milianovi či Cassinelimu , zejména gangsterská banda kolem Kalábrijce, dočasně ve službách dobra, se opravdu povedla.  Vše pak vrcholí krvavou přestřelkou jako vystřiženou z nějakého spaghetti westernu. Čtyřka jako vyšitá.

plakát

Zátopek (2021) 

Na  filmový příběh jedné z našich největších sportovních hvězd se těším od chvíle, co jsem se o něm dozvěděl. Jméno režiséra je navíc prakticky zárukou kvality a po prvních ohlasech z Varů bylo jasné, že  si ho v kině nenechám ujít. A nezklamal.   Zátopek jako sportovní film ohromí a pohltí, při závodech jsem měl mnohdy chuť vyskočit a tleskat, jako bych tam byl. Zejména fantasticky natočená  zlatá pětka v Helsinkách mi prakticky zprostředkovala emoce tehdejších fanoušků na stadioně a takových pocitů si na filmu obecně vážím prakticky nejvíc.  Velkolepé, strhující a v rámci adorace našeho největšího atleta všech dob to nemohlo být lepší. Zátopek jako drama či chcete-li příběh člověka se všemi jeho klady i zápory, funguje rovněž prakticky bezchybně.  Ani jednou film ale neklesá do marasmu nějakých  současných vztahovek či hysterických historek o naší nedávné historii. Své místo tam ale pochopitelně ta tehdejší realita má, nicméně hrají-li politruky Mikluš či Kozub, nelze to brát smrtelně vážně. Doslova mě pak třeba rozesmál i osud uměleckých ozdob v podobě snových výjevů a dalších několika podobných scén, které pan režisér lidsky "znehodnotil" prostým kopancem do zadku se slovy "Běž".  Všem postavám  Ondříček doslova  vdechl život a Neužil či Issová se na dvě hodiny v mých očích prostě stali Danou a Emilem Zátopkovými.  Škoda, že se dnes už nedozvíme, co by na svůj filmový život řekli právě ti Zátopkovi.   Já říkám pět hvězd.

plakát

Eso es (1982) 

Připomínka nedávno zesnulého Bébela.  Válečná komedie, jeden by řekl, že se jedná vlastně o oxymóron, ale ve francouzské kinematografii se v tomto prapodivném žánru vylíhla docela slušná řádka dobrých ale i špatných filmů. Eso es pak samosebou patří do té první kategorie a nejen díky jak jinak než vynikajícímu  Belmondovi, jenž tu odvádí svůj klasický standard usměvavého svůdníka a pro ránu si nechodí daleko. Eso es  ale staví zejména na povedeném zesměšňování nacistického režimu a osobnosti samotného Vůdce, tady je dobré zmínit skvělého  Güntera Meisnera a rovnou v dvojroli Hitlera a jeho sestry Angely.  Po komediální stránce či co do filmové estetiky, čti výpravy, není Esu co vytknout. Osobně mi trochu ale lezla krkem jen postava malého nevinného Simona Rosenbauma. Takové to klasické nepříliš nadané děcko s "loztomilým" kukučem, které tu odříká naučenou repliku, onde stojí tam, kde mu řekli, že stát má. Vím, že najít dobrého dětského herce není žádná legrace, ale jsa vychováván na filmech Tomáše Holého, nemohu jinak. Čtyři, Jean-Paule.

plakát

Zhoubné zlo (2021) 

Na poctu mému milovanému žlutému žánru či italským filmovým flákům obecně  to na mě byla příliš velká Wana. Propriety tu rozhodně byly, ne že ne, minimálně chladná zbraň a rukavice a pár dalších detailů na ně okatě odkazovalo. Ale pan režisér se do díla pustil s vlastní invencí, potěšením, nevázaností a prý i viditelným nadhledem.  A  je to na výsledku hodně znát. Neuvěřitelná splácanina vyřvávající  I wanna be the best, I wanna be cool, I wanna, I wanna...  Absurdní zápletka sice jakoby skutečně vypadla z brakových vod, v tom i spokojenost, ale u toho vše dobré prakticky končí. Co do vizuálu  jsem se tu dočkal pár efektních šplíchanců krve a digitálního makaka v černém. Hotový orgasmus.  Snaha o stylizaci, ač jsme se pohybovali v "present day" do sedmdesátkového looku, na nějž odkazovaly účesy či  interiéry, byla sice lehce zajímavá, ale že by si měl divák z podobného přístupu sednout na prdel?  První půlka se navíc příšerně vleče a jasně se ukazuje, že hvězda současného hororu, když  zrovna nebubá, tak má problém s vyprávěním příběhu.  Druhá půlka už je o  něco lepší a masakr na policejní stanici je konečně něčím zajímavějším a rozhodně zábavnějším než cokoliv předtím, nicméně kvůli pěti minutám  zvrhlejšího "matrixu" není co adorovat.  Takže co s tím? Zas vana sraček to není, pravda, do hazjlu to ale spláchnout lze a stačí za splachovadlo zatáhnout jen jednou.