Drom

Skvěle! A to nejen proto, že z univerza Warhammer prakticky nic není, nemluvě o tom, že Games Workshop jaksi cpe Age of Sigmar a 40k vesele hnije. Výborný po stránce animace, zvuku i příběhu a byla to radost vidět. Několikrát. Škoda, že to nemá ani 15 minut, ale i tak to bylo o moc lepší, než ta bojovka vesmírných ultrabukvičáků.

Ja si myslím, že to byl můj úplně první muzikál a viděl jsem ho na německý televizi. Kolik mi mohlo bejt? Byl jsem špunt a nepamatuju si, jestli to bylo dabovaný nebo s titulkama. Neuměl jsem německy ani anglicky, takže je to jedno, teta mi to překládala. Písničky byly ale v originále, to si pamatuju. Od té doby jsem West Side Story viděl několikrát a asi se nikdy nenabažím té choreografie, nemluvě o hudbě. Ano, je to banální příběh, výměny i jednání přehnané a pořád tam hopsají. A protože je to starý, tak se tam miliskujou pomalu jenom na dálku. Ale stejně si to zase pustím, až dozraje čas, protože je to moc hezkej muzikál a jeden z mých nejoblíbenějších.

Docela mě mrzí, že tenhle seriál tolik lidí podceňuje. A přitom se v dnešních seriálech smějou stejným věcem, které byly tady už před třiceti lety. Jsou tam slabší díly, samozřejmě, ale rozhodně víc než "Zlato, jsem doma!" nebo "Nejsi máma". I přes to, že civilizace dinosaurů se může zdát bláznivá, překvapivě a hlavně vtipně se vyjadřuje k mnoha tématům souvisejícím, paradoxně, s civilizací lidskou. Přináší některé nápady k zamyšlení, třeba svrhávání do propasti, a navíc se dozvíte, kdo ve skutečnosti vynalezl čokoládový dort. A pokud se vám líbí masky, tedy ti dinosauři, určitě doporučím ještě film The Dark Crystal, ač je žánrově zcela odlišný.

Naprosto netuším, co napsat, protože bych asi musel dost přehnaně chválit. Poprvé jsem viděl ve francouzském znění, z čehož jsem moc neměl. Tedy měl, skvělý vizuální dojem a výbornou hudbu. Ovšem co si tam žabožroutili, to mi bylo záhadou a mohl jsem jenom vzdáleně odhadovat. Trvalo to nějakej ten pátek (tak patnáct let?), než jsem se k tomuhle skvostu dostal znovu. A váhám, protože když si připočtu i atmosféru a dívám se na to zpětně, nějak nenacházím negativa. Možná jen že by to mohlo bejt o pár hodin delší. Nechápu, že to někoho mohlo nudit, ale já nechápu víc věcí. Stále váhám a brouzdám svými dosavadními hodnoceními. A vidím. Vidím, že jsem jaksi rozhazovačný, co se hvězdiček týče. Takže nakonec asi není co řešit, tady prdnu pět a jdu se stydět za některá svá dřívější hodnocení. Rozhodně nejlepší film za poslední dva roky, už se teším na souseda Totoro.

Tak po kolikátý jsem to viděl? Zdá se mi to, nebo to je pokaždé ještě lepší? Ty písničky si pamatuju už od doby, kdy jsem byl špunt. Hm, je to už nějak dávno, já stárnu a Limonádový Joe mládne. Sakra. Ale jinak si myslím, že není celkem co dodat, stejně nenapíšu nic, co už nenapsal někdo jinej. Pět, ty čtyři byly nebetyčné nedocenění.

To bylo fakt bezvadný! Sledoval jsem několik dílů s tím zarostlým týpkem na (asi) německý televizi (nicméně v anglickém originále) a bylo to "naprosto dokonalý". Krom toho, že na konci z toho vyleze nějakej ten hezkej kýč, tak hlavní deviza tohoto seriálu je, že Bob Ross všechny techniky a triky podrobně ukáže a vysvětlí. Zas už mě napadá otázka, proč tohle nevysílají raději než...? Je trochu smutný, že tenhle pán už je rozloženej někde v zemi, ale značka Bob Ross dál nejspíš generuje další vymyšlený chechtáky. Ale za to ten pořad, jehož zpracování je celkem prostý, nemůže. Opičák Bob, plátno a barvičky. Co čekáte? Žonglující koťátka? Ty hvězdičky jsou samozřejmě za obsah, kterej je lepší než kde co v tý tývý. Chovám naději, že snad jednoho z miliónu přivede k nějaký tvorbě. A nás ostatní, levoruký, alespoň poučí. Normálně by to bylo tak za čtyři, ale budu výjimečně nadržovat, protože The Joy of Painting si to rozhodně zaslouží. Díky Bobe!

Kdo došel se seriálem až do poslední řady (a přežil), tak může mít představu, v jakou naprostou kokotinu se to asi v tomhle případě vyvinulo. Ty z vás, kteří jste seriál neviděli, bych před sledováním tůtěch sedmdesáti minut rozhodně varoval, tohle není nevinná sranda jako Brickleberry. Tohle je jako když se díváte do pozvracený žumpy za horkýho léta a představíte si v těch vypařujících se výkalech oslizlýho skřeta, jak honí ocas mrtvýmu praseti. Jestli vás nepobaví, že se u toho posral a pak ochutnal, tak to asi nebude film pro vás. Příběh (s naprosto debilní pointou) je jenom taková chabá ústřední stoka vinoucí se mezi oplzlými a nechutnými vtipy za hranou dobrého vkusu a snad i představivosti většiny diváků. Takže se mi to líbilo. Nečekal jsem ovšem film, spíš průjem, a ten jsem taky dostal. Říznutej projímadlem.

Go 80's! Go 80's! Go 80's! (Milý Ježíšku, já vím, že už je po vánocích a dneska vyspáváš novoroční vopici, ale prosím, prosím, ať natočí pokračování z 90. let kde bude mít štěk pan Sponka. Slibuju, že budu hodný na maminku i tatínka a nebudu pomlouvat telenovely. Prosím!)

Cože? Aneb návod, pro impotentní potomků chtivé svobodné masové vrahy, jak získat mladou krev. Taková fakt moderní pohádka zručně smíchaná s vlhkými sny Foxe Muldera. Thriller ani náhodou a ten popis filmu zde je zcela zavádějící. Připomnělo mi to Funny Games, ale jedinou zobrazenou emocí byl hněv a samotné podání bylo zcela odtažité, nezůčastněné, samozřejmé. Tvůrci se neobtěžují vysvětlovat cokoliv a chladný naturalismus scén do velké míry nahradilo mystérium, nijak však explicitně pokřikující na všechny strany, a s ním spojené nenápadné zlo . Člověk pak nakonec ani neví, jestli ty nesrovnalosti jsou chyba nebo záměr. Výborná hudební kulisa. Ano, je tam, ta ostrá jehla číhající v kupce sena. A pro znalce i něco k pousmání. Nicmě... Cože???

I když už to hezky sesumíroval Subjektiv, ač přetéká nad rámec téhle (první) série, co bych to byl za internetovýho mudrlanta, abych se nepokusil vyplodit blábol vlastní výroby. Asi to první, co fakt potřebujete vědět o téhle pěkně kreslené poudačce, je to o té nadsázce. Totální. Bouchačky, nadávky, cigára, chlast. Po inťoušský stránce se jedná o naprosto lehkotonážní blud vznášející se metr nad zemí. Někdy i trochu vejš. Nenechte se ale zmást rychlou akční zábavou s příjemnou vůní humoru, protože i přes to vyplouvá, především nepřímo, na hladinu hloubka charakterů. Ne fylozofická, osobní. Především prostořeká Revy nechtě odhaluje rozpolcenost, touhy a náznaky skrývaných bolestí. Divák si může zapřemýšlet o tom, kterak je vězněm života, který zná. A že by chtěla víc. Ale to je receptář tak neděli, po zákusku, protože i nejlínější odpoledne našich hrdinů se zvrhne v přestřelku, honičku nebo alespoň rvačku a na tohle při sledování není čas. Za mě pět hvězdiček, ale pokud vás anime, navíc akční, míjí, budou to tak tři a ještě vám to přijde ujetý. Bang! Bang!