Drom

Na úplným začátku se to tvářilo jako divný komorní vyprávění životního příběhu na chlapa přešitý ženský, která (teda kterej) píše brak do jakýhosi bulváru. Záhy, někdy v polovině filmu (po řádné porci křečovitých dialogových výměn) se ukáže, že všechno je jinak a ten, kdo tohle napsal, je ještě větší ouchyla, než by ženskou blbě zahranej hermafrodit momentálně přešitej na chlapa naznačoval. Každý z nás ultra sci-fi narcistů pak bujaře ejakuluje v okamžiku zjištění, že hlavní hrdinka počala sebe samu se sebou samou přešitou na chlapa pod dohledem sebe sama honící sebe samu napříč časem a prostorem. Když pak sebe sama zastřelí, po té, co sama sobě zkříží cestu v honbě za sebou samou, a odnese sebe samu do minulosti, může se v klidu zbláznit a nechat se v budoucnosti, která je vlastně minulost, zastřelit sebou samou. Uff... Jsem já vůbec já? Kdo jí tohle kuře?

No věru mám z toho docela rozporuplné pocity. To úplně první, co mě napadne, je hudba, která mě osobně naprosto sedla a v kombinaci s některými scénami jsem byl v sedmém nebi z čouhající deprese. A až neuvěřitelná byla silueta lidské hlavy tvořená korunou stromu osamělého ve zničené krajině, podbarvená depresivními melodiemi, špínou a beznadějí. Zrakový klam či záměr? Toliko k solidnímu úvodu, dále už to pak byla jen horská dráha nevyhnutelně v konečném důsledku končící u nástupiště na zemi nikoliv v oblacích. Z vrcholu brilantního záběru do hlubin sprostého a levného klišé, zas něco povedeného a propad, nahoru a dolů... Brad Pitt nezklamal a krom toho, že měl v přilbě očividně integrován hřeben (a tedy i po největší akci byl vždy dokonale učesán) opět nepředvedl nic. Režisér nejen že nezvládl návaznost některých scén a pojal soumrak Třetí říše víc než symbolicky (za pět minut byla tma), ale podezírám ho navíc i z recyklace scén pro různé části filmu. Nikterak pak nemohli překvapit s panzerfausty na ramenou pochodující esesmani, kteří se západem slunce zabalili výzbroj do beden, aby ji mohli po setmění nekoordinovaně opět vybalovat při noční bojové hře "Běhej zmateně kolem, dokud tě netrefí". A to, že na vzdory situaci tank v závěru nevymalovala sekaná z hlavního hrdiny, byl jen logický důsledek prvoplánovitosti celého díla. Když tak nad tím přemýšlím, tak zase tak dobrý to nebylo.

Koryntos mou prvotní shovívavost a nadšení z Vladyky (a vláčků) ubíjí věcně a zcela přesně a já musím snížit o hvězdičku. Ano, je to slabota, takový Vieweghův standardní výkon. Za zmínku ještě stojí Donutil, jehož postava hezky zrcadlí mé osobní názory na něj. Ani slovo proti jeho hraní (pokud to nebudeme pitvat), ale nemám ho rád. Jinak viz slečna popletená, nemám k jejím řádkům co dodat...

Vidím, že Koryntos dává hvězdičky dvě, tak já teda tři! Ne vážně, to jen aby se to vyrovnalo, protože nechat to spadnout na dvě by nebylo fér, jsou tam povedené momenty (nebo bych možná měl napsat scény), ale lobotomie velkého množství detailů a obsazení tak úplně na tři nemá. Zvláště, když jsem (nejen) rychlošípáckou trilogii ze Stínadel nedávno opět s chutí přečetl a jako předkrm si dal černobílý seriál, oproti kterému tohle je méně dětské a méně studiové avšak se slabší atmosférou, kterou nenašponovaly ani kožené bundy, zřejmě nový to poznávací znak tvrdého jádra Vontů. Takže říkám 2 a půl hvězdičky. Oi!

Byli jednou dva scénáristé, kteří měli sen, že natočí ten nejlepší film, takový, ve kterém bude všechno a ostatní filmy se tím pádem stanou zbytečnými. I vzali ždibec filmu Blade runner, to nejlepší z hororů, trochu pozlátka, to nejlepší z filmů s Arniem, něco citů a lásky, nějakou tu kriminálku, něco ze Star treku, tuhle z filmu, onde jiného a napsali nejnapínavější, nejchytlavější, nejvymakanějši - zkrátka nejlepší - scénář. Například zcela originální je šílený vědec klonující z vlastní DNA šlapky a poskok obdobně vlasatý, jako hlavní hrdina. Když začali hledat schopného režiséra, který by vše natočil (k tak vyjímečné látce to měl být někdo výjimečný), i tentokrát měli štěstí - narazili na královsky schopného. Jeho zpracování scénáře, kde futuristická budoucnost vypadá jak rok 1995, jen je všechno kyber, nezapřelo dlouhá léta praxe v porno průmyslu pro impotenty. A tak se každá scéna může směle rovnat softpornu na Nově, jak po stránce scén a kulis, tak hlubokomyslností dialogů. Ovšem obvykle bez vyvrcholení, především tedy proto, že Odpadlíkovi (kyberhrdinovi s implantáty dokonale maskovanými tak, že nejsou vidět) asi ustřelili při kartelových válkách taky pindíka. Orgán mu sice nahradila soustava pump a kladek, ale i tak nemůže dlouho hupnout na velmi tupou Pamelu Penisovou, kterou už jinak všichni měli. Naprostou originalitu ovšem podtrhuje neobvyklá zápletka o absolutním kyberklaďasovi, který musí porazit kybergang kyberzloduchů s kyberdrogami a kyberklony, aby zachránil svou kybermilovanou a kyberžili v kyberšťastném kybersvětě. Jo, prostě kybercéčko...

Jelikož jsem uklízel a nesledoval obraz, divil jsem se prvních 15 minut, proč se v tomhle filmu každá postava chová jako pověrčivej idiot. Až pak jsem zjistil, že příběh je zasazen do vidlácké vesnice v období temna a nejtěžší inkvizice (i když popis tvrdí cosi o 19. století). Nu bylo to dost televizní, ale pokud je to určeno dětem od šesti do dvanácti a nevadí vám náboženská propaganda, která je bude cepovat, je to relativně neškodná pohádka o pověrách, nešťastné lásce, dětském dobrodružství a tak vůbec. Překvapivě lepší, než se na začátku zdálo.

Když už je život u zlého buržousta Trautenberka nesnesitelný, uprchnou Kuba s hajným k Veřejné bezpečnosti, aby bojovali s podobnými vykuky. Zatímco hajný, navzdory průpravě v policejní akademii, zůstává venkovským troubou, Kuba se v novém vztahu s naprosto nehrající aktérkou v roli buchty snaží vzpamatovat z dominantních ústrků ze strany bývalé přítelkyně Anče a váhá nad svým fízlvýcvikem. Setkáváme se s oběma hrdiny v okamžiku, kdy zákeřný Hrušínský uvedl soukolí své zajímavé zápletky v pohyb. Opomněl ovšem, jak to u největších záporáků bývá, na jednu drobnost, svou nemesis. Tou se jeho zarytému herectví staly otřesné výkony všech ostatních účinkujících, jež byly často hodny slonů v porcelánu. Spin-off se zajímavou zápletkou populární dvojce Kuba & hajný tak definitivně ubíjí vágní zpracování celého filmu a Kubova oddanost odznaku tak zůstává jediným světlým momentem jeho kariéry moderního STBáka.

Mám z tohoto dokumentu značně rozporuplné dojmy, jelikož nikotin je droga legální. Lživá a odporná reklama na tabákové výrobky je špatně, ale stejné praktiky propagující kdejakou pochybnou blbost jsou v pořádku? Zaměření marketingu na děti a mládež v případě cigaret je špatné, ale v případě nezřízeného konzumu a nezdravých potravin je přijatelné? Legální obchod s kuřivem je stejně špatný jako nelegální obchod s jinými drogami? Výrobek použitý v souladu s návodem k použití, který zabíjí, je v případě cigaret špatný a v případě zbraní nikoliv? Od padesátých let se obecně ví o škodlivosti kouření a přes to je informovanost špatná a škodlivost je utajována? Povinnost pochybovat o nezávadnosti a odpovědnost má v případě tabáku výrobce a v případě jiných škodlivých produktů jako mumifikační kosmetika nebo energie ze šťavnaté hnědouhelné elektrárny nikoliv? Kouření ve filmu je zlo, ale nebezpečné řízení auta není? No asi si to budu muset nad lahodnou cigaretkou pořádně rozmyslet, protože aktivní kouření je, dle dokumentu, méně škodlivé, než pasivní! ---~

Drazí přátelé, nastal čas nebát se a napsat pravdu: To byla ale blbost! Jeníček už dávno není nevinný klučina, který s milovanou sestřičkou Mařenkou zabloudil v hlubokém lese a obě děti byly okolnostmi donuceny k drastickým činům při boji o život v drogovém doupěti kanibalské důchodkyně. Kdepak. Oba sourozenci se stali hrdiny podřadných prvoplánových mlátiček, pobíhají bez bázně po kdysi děsuplném lese a ve stylu béčkových filmů osmdesátých let třískají všechny, kteří se jim postaví do cesty, obvykle nějaké pošuky. A příběh? Ono to mělo příběh? Tak to dopadá, když človek frčí na perníku. I proto dávám přednost marcipánu a vám doporučím upřednostnit jiný film...

Tenhle výtvor je dalším v řadě, jenž mě nutí zamyslet se nad tím, co všechno o sobě bezostyšně prohlašuje, že je dokument. Dva připitomělí průvodci nám neuměle vypráví úžasný příběh Steva Jobse formou reklamy na to, jakej to byl borec, když nic novýho nevymyslel, stavěl na práci jiných (to je pěkný eufemismus, že?) a ještě navíc přesvědčil kupu lidí, že jeho nesvobodný uzavřený předražený šmejdy jsou l33t. K tomu jim erudovaně přitakává několikero hostů, jejichž kvalifikace v oboru obvykle spočívá v tom, že taky věří bludu jménem Apple, fakta se veselé překrucují, nakousaný jablka vychvalují a na konec srdcervoucího pořadu o největším takiGéniovi dojemný příběh o tom, jak inspiroval k dobru. Jediný vizionářství Steva Jobse bylo v tom, jak prodat pěkně zabalený tuctový hovno a to je spíš ostuda. Nemůže to ale sloužit jako omluva, že někdo natočí propagační video o svým přikrášleným hrdinovi, jemuž miluje cpát svý prachy za falešnej pocit vlastní vyjímečnosti, a vydává to za seriózní dokument.