Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Animovaný
  • Komedie
  • Akční
  • Fantasy

Recenze (1 794)

plakát

Král Staten Islandu (2020) 

Zajímavé drama, které mě upoutalo k obrazovce a ukázalo, že (byť nesnáším to slovní spojení) nic není černobílé a pokud někdo chce, hodí špínu i na člověka, který si to vlastně vůbec nezaslouží. Téma dobře uchopeno, představitel hlavní role si opět uzmul charakter rebela snažícího se i přes hendikepy (ADHD, jak já mu rozuměl) tak nějak fungovat, ačkoliv cesta k zařazení se do společnosti rozhodně není procházkou růžovou zahradou.

plakát

The Walking Dead: The Ones Who Live (2024) (seriál) 

Nemám rád ani komplikovaného Ricka, ani manipulátorskou Michonne. Na seriálu mě tak nejvíc zajímalo nové zasazení do místa rozšiřujícího již existující svět. Nakonec vesměs zklamání, které se spoléhalo na zdlouhavá okecávání, tradiční příběhovou linku á la „pojďme zničit další funkční komunitu“ a extrémně uspěchaný konec. Neřeknu, že to nemělo i správné momenty, ale ty horší nad nimi převažovaly. Takže se nadšení na mém poli nekoná. Možná z openingu, který byl 10/10 a vždycky jsem se těšil hlavně na něj (a což je trochu průšvih v tomto případě). Jsem zvědavý na ostatní spin-offy, jak si poradily s dalším rozšiřováním děje, jelikož tato série měla přes všechno, aspoň podle mě, nejzajímavější návaznost. Snad lokální AMC opět pochopí, že i fanoušci u nás by se rádi pokochali.

plakát

40 let panic (2005) odpad!

Ultra trapná, nevkusná, přehodnocená zhovadělost. S každým zhlédnutím ten film nesnáším víc a víc.

plakát

Simpsonovi - Kdo se bojí pokrývače? (2005) (epizoda) 

K epizodě jsem zasedl úplně náhodou v tom nejhorším psychickém rozpoložení, abych nestačil žasnout, o jak geniální díl jde! Nejen slovními hříčkami, ale humorem, všudypřítomným sarkasmem a především chytrým dějem, který má sice trochu očekávané, ale extrémně zajímavé vyvrbení. A pak, že novější série Simpsonů stojí za prd - výjimka potvrzující pravidlo.

plakát

Asterix a Obelix: Říše středu (2023) 

Na filmu oceňuju, s jakou vervou a bezostyšně si bere do úst rasismus, feminismus a další témata, kterých se zejména společnost straní a bojí si z nich přinejmenším vystřelit. Plus mě bavila řada odkazů na popkulturu, párkrát jsem se dobře uchechtl. Zbytek byl nevkusný, místy divně perverzní a neskutečně trapný. Příběh stál za vyližvěnec, to samé ztvárnění postav a chemií, co mezi nimi měla panovat. Jsem na jednu stranu rád za dalšího hraného Asterixe a Obelixe, kteří vizuálně ostudu nedělali, na druhou se podle mě žádné zázraky nekonaly a film mi přijde jako zvláštní hybrid, který bych doporučil ke zhlédnutí maximálně tak na nějaké párty, když už bude valná většina diváků pod parou. Mít sám popito, věřím, že se bavím na 5/5.

plakát

Asterix: Sídliště bohů (2014) 

Dobré nápady a odkazy na popkulturu, ale celé mě to moc nebavilo. Na můj vkus až příliš ztřeštěné a nekonzistentní. Možná i ty nevkusné hrané Olympijské hry mě zaujaly víc.

plakát

Jsem božská (2018) 

Film má velice zajímavou psychologickou myšlenku. Ukazuje, co dokáže pouhé vysoké sebevědomí a jak se i z průměrně vypadajícího člověka, co se utápí v neustálé sebenejistotě, rázem stane naprostá hvězda, jejímuž šarmu propadne každý okolo. Bohužel tuto myšlenku špatně uchopuje a spojuje s typicky hloupou komedií. V první řadě už jen ten důvod hrdinčiny náhlé vnitřní proměny, že se uhodí do hlavy a od té chvíle se vnímá jinak, není úplně dobře vyobrazen. Nevím, jestli tím nechtěli urazit hlavní herečku, ale příběh nás nedostatečně sblížil s tím, co se děje v její hlavě - kdyby alespoň jeden odraz v zrcadle ukázal, že se skutečně vnímá jako jiný člověk, ale nebylo tomu tak. Vzpomínám si na kultovního Těžce zamilovaného, který se nebál na plná ústa ukázat kontrast mezi podprůměrností a nadprůměrností, a nijak se s tím navíc nekadil. Svým způsobem mi zrovna tento snímek přišel až moc feministický, snažící se cílit čistě na ženy a nejlépe prosazovat poslání, že vnitřní krása je to, na čem záleží především. Což je absolutní nesmysl, takhle to rozhodně nefunguje. Zbytek tvořil snahu o nějakou komediálnost, která vlastně vůbec vtipná nebyla; plytkou romanci, jež za cukající sval taky nechytala; a zkrátka typicky pojatý děj, který se snažil cílit na to, že ztráta soudnosti dokáže i uškodit a zabít to, co předtím fungovalo. Vše mi přišlo značně nedovařené. Do poloviny fajn, zajímavě uchopený nápad, od poloviny to, co jsme viděli už milionkrát. Škoda, protože samotné jádro mělo potenciál, snímek je hezky natočený a ani po herecké či hudební stránce bych si nestěžoval. Jen už jsem jaksi rozmazlený lépe zpracovanými filmy, které jdou víc do hloubky a hlavně se striktně nezaměřují jen na problematiku jednoho pohlaví. I chlap se může cítit hnusný a nehodný čehokoliv dobrého. Jeden takový zrovna píše tuto recenzi a film mu tak byl aspoň minimálně sympatický.

plakát

Králové videa (2020) 

Příjemný návrat do doby rychlodabingů a pirátských kopií VHS. Cením zpracování dokumentu, kdy na cokoliv účinkující zavzpomínali a uvedli, bylo následně ukázáno. Dobře jsem se několikrát uchechtl, rychlodabování musela být řádná psina a bylo z něj zkrátka cítit to nadšení, to necílení na slávu a bohatství, ale zprostředkování českého znění u zahraničních filmů pro všechny diváky.

plakát

Brutální vedro (2023) 

Extrémně nadržený a upocený film o tom, kterak se divný týpek vydává na divnou cestu, na níž se mu dějí ještě divnější věci. To, že se zde všichni chovají jako kdyby byli na drogách a mají nepřirozené sklony k solidaritě, je vysvětleno působením blížícího se slunečního úlomku, který může, ale i nemusí nakonec Zemi zasáhnout. Ve výsledku jde ale jen o typický evropský divnofilm, kde panuje minumum dialogů, děj často zmatečně odbočuje a zaměřuje se i na vedlejší charaktery, a který se zkrátka snaží asi něco sdělit. Jen mi uniká co. Ani ne hodina a čtvrt se mi zdála jako nejméně dvě hodiny.