Seabeast

Zcela jiný a nový Nolan zároveň. Dunkerk je krokem do režisérově neprobádaných končin, nutno uznat, že velmi zdařilým. Vidinu klasicky pojatého příběhu s rozvrstvenými dialogy, jak bylo zvykem u všech Batmanů, Interstellarů, Počátků a Internetů (kterých je třeba zakázat), je potřeba odsunout stranou a připravit se na zcela jiný zážitek. Dunkerk je svojí syrovostí, 70 mm formátem obrazu (rozhodně zajděte do IMAXu) a permanentním tlakem natolik vtahující, že jsem měl celou dobu pocit, jakoby jsem se všemi vojáky byl na místě. Drsné, intenzivní a bez možnosti vydechnutí. Do toho prolínání třech příběhových linií, které neprobíhají v lineární formě, ale nezávisle na sobě. Ta tíha a beznaděj všech postav ve filmu spolehlivě dolehne i na vás v kinosále. A to už je co říct. Možná budu potřebovat ještě jednu projekci, abych poslední hvězdu přihodil, ale i tak není pochyb, že jsem byl svědkem něčeho zcela unikátního a nezapomenutelného...

Ve srajdování v sérii o Freddym Kruegerovi se pokračuje i v tomto šestém díle. Čekal jsem největší průser, ale kvalitativně bych Freddyho smrt - Poslední noční můra hodil do pytle spolu s druhým, čtvrtým a pátým dílem. Jímala mě hrůza, že tato část bude více komediálně laděná, což může trochu mást ve zdejším žánrovém zařazení. Ale mohu vás uklidnit, že krom pár momentek (např. úvodní lítačka na koštěti) a scéně s videohrou, se nejedná o ryze komediální horor. Tyhle momenty mají funkci jen v takovém roztodivném odlehčení či vyzkoušení něčeho nového, co nebylo předtím k vidění. V drtivé většině si Freddyho smrt zachovává vážnější charakter. Jak je trvajícím zvykem z předchozích dílů, opět masky a mňamkózní efekty jsou to jediné, co se dá vyzdvihnout. Vše ostatní tradičně bída a nucení se do sledování nudy, která nikam nevede. Možná oproti předchozí pětce se nejedná o takový šílený chaos s více funkčním scénářem, ale to jen v rámci srovnání. Sám o sobě scénář stojí za starou belu. Pokud nemáte vyloženě zájem smrknout spořádaně celou sérii, tak, jak jde za sebou, tak s klidem druhý, čtvrtý, pátý a šestý díl vynechte. Na sedmý Cravenův díl Nová noční můra se teprve chystám, tak třeba ještě nějaké zrnko naděje existuje. P.S. Po poctivém shlédnutí celé sedmidílné série mám jasno. Pokud chcete ušetřit čas a seznámit se s filmy o Freddym Kruegerovi, pusťe si první díl Noční můra v Elm Street a následně navazující třetí díl Noční můra v Elm Street 3: Bojovníci ze sna. Zbylé s klidem přeskočte, protože o nic vskutku nepřícházíte. Možná tak o drahocený čas a ukousané nehty z nudy.

Děs a bída. Jediné, co stojí za pozornost, stejně jako u předchozích nepovedených dílů (rozuměj druhý a čtvrtý), jsou kostýmy, masky a lahodné efekty zhotovené na place. Režie je naprosto chaotická/nepřehledná a scénář totálně nekonzistentní postrádající špetku atraktivnosti. Účelu snovým sekvencím a halucinacím rozumím, ale podání příběhu je šílený guláš s mizerně napsanými postavami a dialogy. K tomu jako třešnička pekelná nuda, i když je pravda, že některé mordovací sekvence jsou na jedničku. Démonický Freddy je jako vždy k sežrání, ale zde nehraje takovou významnou roli, což je trochu zvláštní. Bojím se následujícího šestého dílu, který se "pyšní" využitím komických prvků. Ale i tak to protrpím, protože chci celou ságu poctivě shlédnout. P.S. Po poctivém shlédnutí celé sedmidílné série mám jasno. Pokud chcete ušetřit čas a seznámit se s filmy o Freddym Kruegerovi, pusťe si první díl Noční můra v Elm Street a následně navazující třetí díl Noční můra v Elm Street 3: Bojovníci ze sna. Zbylé s klidem přeskočte, protože o nic vskutku nepřícházíte. Možná tak o drahocený čas a ukousané nehty z nudy.

Objektivně zhruba na tři kvůli těm lehce "prdelním" dialogům a dvěma přitroublým nanykám. Jenže! Světe div se, ale musím uznat, že 47 metrů byla opravdu silná klaustrofobická jízda. Po nutném prdelně-přitloublém intru, kdy se seznámíte se sestrama a jejich ulovenýma letníma samečkama, následuje brutální pád na dno nespoutaného oceánu. A už se zkrátka nejde od sledování odtrhnout. Husto atmosférická jízda, která si vystačí s minimem prvků, vás dokonale vtáhne do centra dění a strachu o hrdinky se nelze vyhnout. Do posední chvíle vlastně není jisté, jak to celé dopadne a nedokázal jsem ani žblebnout. I když se notně alkoholem podpořené kino na festivalu KVIFF v rámci půlroční projekce sem tam uchichtávalo, tak nemám proti napětí nic moc, co vytknout. Nicméně v úvodní scéně, kdy jedna z hrdinek při drbání se sestrou o svém nepovedeném vztahu došlo na vícehlasé zklamané kinové "Oooooooooo" musím říct, že jsem se bujarému smíchu neudržel - stejně jako celý kinosál. Každopádně 47 metrů mě mile překvapilo!

Svižná, energická a nápaditá podívaná nepostrádající spád. Tedy alespoň ve svých úvodních minutách. Jak již bylo trefně zmíněno, tak se v podstatě jedná o "teen verzi" Refnovýho Drive. Pravda, trochu kacířské přirovnání, protože se od sebe krapet liší, ale i tak Baby Driver nešahá Drive po kotníky. Baby Driver je ve výsledku jen nablýskané pozlátko na povrchu, ale uvnitř cosi chybí. Navíc se hraje rádoby na city docela okatou sentimentalitou. K blížícímu se konci už bylo akčnosti až přehršel a onen slibný rozjezd byl tak dravě uzemněn. Ve finále divák nedostane nic navíc, jen popcornovou jednohubku, která zcela uspokojí spíše méně náročné. Ale proti tomu nelze samozřejmě nic namítnout, jen bych čekal v konečném výsledku něco jiného, než mi bylo zpočátku naservírováno.

Dokument pro fanoušky Davida Lynche doprovázený slovem samotného maestra. Jak již název napovídá, jedná se o umělecky pojatý film, jež mapuje Lynchovo dětství, cestu k umění a osobní život. Končí zhruba ve chvíli, kdy David začínal s filmařinou a režií. Takže vše, co předcházelo, je dokonale a podrobně rozebráno. Navíc okořeněno o různé historky, které někteří z vás budou znát z biografických knížek o tomto osobitém umělci. Velmi originální je pojetí celého dokumentu, protože přesně odráží Lynchovu tvorbu a jeho naturel. Opravdu se nejedná o klasicky formálně pojaté zpracování, ale působí stejně jako jeho hlavu zamotávající tvorba. Svůj podíl na tom má obrazová mluva složená z artistických koláží a tajemně atmosférická zvuková/hudební složka. Vše dostatečně Lynchovní, jak by znalec jeho tvorby čekal. Pro bližší poznání jeho osobnosti rozhodně povinnost ke shlédnutí!

Popravdě Zvířata bych k Trierovýmu Antikristu vůbec nepřirovnával, protože se mu prakticky vůbec nepřibližují. Možná se otírá o jeho téma, ale obsahem a formou zpracování je mu na míle daleko. Jak již bylo řečeno, tak Zvířata se vůbec neberou vážně a působí více nadsazeně, tragikomicky až absurdně. Radši bych se proto přirovnání obloukem vyhnul a pokud chcete shlédnout film s vidinou intenzivního psycha, které vám udělá díru do hlavy (jako Antikrist), tak s ní moc nepočítejte. Režie mi také nepřišla kulervoucí, aby mě dokonale zamotala do bizarního příběhu plných halucinačních scének. Spíše uspávala, což je škoda, sliboval jsem si mnohem víc.

Temná píseň a její rozjezd vypadá zpočátku velmi slibně. Popravdě mě nenapadá přirovnání pro tento temný horor, který by šel takto detailně k tématu rituálu, magie a okultismu. Už od začátku provází film jakýsi mystický nádech a tajemné objevování sfér, které jsou běžnému člověku skryty. Tímto se ale dostáváme k druhé stránce věci. S ubývajícími minutami jsem se ovšem nemohl ubránit dojmu, že je Temná píseň jakýmsi okultistickým nesourodým spletencem. Veškeré ingredience jakoby dohromady neštymovaly a tvořily guláš, který byl splácaný bez hlubšího smyslu. Do toho místy nechtěně komické momentky, jež na výsledném dojmu nepřidávají. Cením téma, ale Temnou píseň se nepodařilo tolik ukočírovat. Jelikož se jedná o debut, tak zůstanu s hodnocením přesně mezi, i když bych to viděl spíše na dvojhvězdí.

Tarzanova varlata mohou názvem evokovat bizarní podívanou pro bohémské hipstery, ale jakmile narazíte na popis, dostanete ledovou sprchu. Bohužel v tomto kontextu ji dostanete ještě tisíckrát během sledování, protože "pracovat 6 let" na něčem, co se ani jako dokument nedá brát je docela na pováženou. Jedná se o nesoudržný filmový patvar, který mele "pátou přes devátou" a je divácky naprosto nevstřícný. Nevtáhne do problematiky a neřekne toho tolik, jak by se od dokumentu slušelo a patřilo. Škoda, přitom se jedná o velmi zajímavé téma k rozebrání.

Zmrtvýchvstalý je sympaticky béčkově laděná podívaná na motivy knihy H.P. Lovecrafta. Mrtvolně načichlá atmosféra navíc okořeněná špetkou detektivní zápletky je zábavná a gradující až do samotného konce. Není moc co dodat, snad jen, že se jedná o ideální jednohubkové pozřetí na makabrózně laděný večer. Ovšem nic víc od toho nečekejte.