Seabeast

Snaha navázat na povedený třetí díl se cení a je zde několik málo momentů, které nelze zapomenout, ale i tak se jedná o ryze průměrný kousek ze série Noční můry v Elm Street. Oproti Freddyho pomstě sice čtyřka dopadla lépe, ale naneštěstí se mi občas dostavila nuda. Trikový mistři z Dream Quest Images odvedli opět špičkovou práci plnou krve, slizu a zmutovaných patvarů, ale kvůli pokulhávajícímu scénáři není Vládce snu taková bomba. I když se tu mihnou postavy z předchozího dílu, tak nové působí docela dost ploše, nezajímavě a ne tolik sympaticky. Freddyho výstřelky a řádění pokaždé tempo nakopnou, ale nemají sílu tento nesoudržný celek udržet pohromadě. Stejně jako u dvojky mám pocit, že tento díl vzniknul jen za účelem "natočení dalšího dílu" a svezení se na vlně popularity Noční můry v Elm Street. Žádné poctivě natočené hororové "pokoukáníčko od srdíčka" se nekoná. P.S. Po poctivém shlédnutí celé sedmidílné série mám jasno. Pokud chcete ušetřit čas a seznámit se s filmy o Freddym Kruegerovi, pusťe si první díl Noční můra v Elm Street a následně navazující třetí díl Noční můra v Elm Street 3: Bojovníci ze sna. Zbylé s klidem přeskočte, protože o nic vskutku nepřícházíte. Možná tak o drahocený čas a ukousané nehty z nudy.

Po předchozím filmovém debaklu bylo zřejmě potřeba napravit Freddyho pověst a musím říct, že se vydařilo na výbornou! Už od prvních minut mi bylo jasné, že Noční můra v Elm Street 3: Bojovníci ze sna bude trefa do černého. A taky že je! Dokonce až tak, že tento třetí zásek překonal i první příběh. Jedná se o zcela individuální věc, protože tohle snové surrealistické pojetí mi bez diskuze sedlo na plné čáře! Otec této horové klasiky (Wes Craven) musel být znechucen, jak dopadl druhý díl a díkybohu, že se spoluscénáristicky podílel i na tomto. Je to fakticky znát, vyloženě jsem si celou dobu liboval a nedokázal se od sledování odtrhnout. Leda, že by mi dopomohly Freddyho drápky! Scénář, režie, efekty (až na některé stoptriky), masky, výprava, herci, atmosféra, napětí, hudba a kamera je na špici! Tomuto říkám správná hororová symbióza, která má co nabídnout a vyrazit dech i po tolika letech. Je také zcela jasné, jak se celý film od Freddyho pomsty záměrně distancuje a v nemálo prvkách navazuje a krásně rozvíjí původní Noční můru v Elm Street. Pokud vám sedí snové pojetí odehrávající se v jiných realitách a prvky fantasy, tak nebudete litovat. Teprve zde je Freddyho potenciál maximálně využit a je po čertech silnější a vychytralejší než kdy předtím. Jen lituji, že závěrečná stopáž ve Freddyho domě není o dost delší - klidně o 30 min. Jinak než na plný počet nemohu, za mě obrovské, ale ooooobrovské nadšení!!! P.S. Po poctivém shlédnutí celé sedmidílné série mám jasno. Pokud chcete ušetřit čas a seznámit se s filmy o Freddym Kruegerovi, pusťe si první díl Noční můra v Elm Street a následně navazující třetí díl Noční můra v Elm Street 3: Bojovníci ze sna. Zbylé s klidem přeskočte, protože o nic vskutku nepřícházíte. Možná tak o drahocený čas a ukousané nehty z nudy.

Jémináčku, ale až takový kvalitativní pokles jsem nečekal! Z pokračování snových mordů z Elm Street mám bohužel pocit, že filmové studio chtělo mermomocí navázat na úspěch debutu a výsledek působí značně rozpačitě. Krvavé chuťovky a masky jsou sice uspokojující, ale scénář je šitý horkou jehlou a je stručně řečeno odfláknutý. Freddyho si sice užijeme na plátně o něco více, ale jeho nástupy a celkové vyobrazení nenabírá takové ďábelské obrátky jako v prvním díle. Wes Craven popravdě ani nechtěl zfilmovat pokračování a jeho absence stejně jako nevyužití Freddyho hudebního leitmotivu z tohoto dílu dělá nepovedený paskvil. Samozřejmě, že je tu více věcí, kterou na tom nesou svůj podíl. To samé plochost veškerých postav na které se vůbec nevyladíte. Závěr s "teen pool party" už vyloženě vyznívá komicky a Freddyho pověsti je akorát na škodu. Noční můra v Elm Street 2: Freddyho pomsta jsem delší dobu vnímal na průměrné trojhvězdí, ale při sledování jsem se opravdu nebavil a jen vyčkával konec. Takže když s klidem dvojku přeskočíte, o nic se namouduši nepřipravíte. P.S. Po poctivém shlédnutí celé sedmidílné série mám jasno. Pokud chcete ušetřit čas a seznámit se s filmy o Freddym Kruegerovi, pusťe si první díl Noční můra v Elm Street a následně navazující třetí díl Noční můra v Elm Street 3: Bojovníci ze sna. Zbylé s klidem přeskočte, protože o nic vskutku nepřícházíte. Možná tak o drahocený čas a ukousané nehty z nudy.

Filmové vzdělání je třeba neustále doplňovat, jakmile se naskytne příležitost a konečně jsem měl tu možnost spatřit Noční můru v Elm Street! Proti kultu Freddyho Kruegera nemám, co namítnout, protože je to vskutku záporák k pohledání. Má osobité a děsivé vzezření, které po prvním shlédnutí nelze zapomenout a svůj styl morbidního ostrovtipu prezentujíc jeho vystupování. Musím konstatovat, že i po tolika letech film neztrácí lesk a díky tísnivé atmosféře, parádním maskám/trikům, neutichajícímu napětí a zábavnému příběhu u mě převyšuje na míle současnou hororovou produkci. Nemůžu si zkrátka pomoci, možná jsem staromilec, ale tento druh okouzlení či fascinace mi u těchto starších kousků pokaždé zastaví čas a vyčaruje úsměv na tváři. Bez diskuze tento majstrštyk pětím a hodlám ve sledování ságy pokračovat dále. Jo a jedna perlička, kterou zřejmě všichni omílají, ale minimálně spatřit mlaďounkého Johnnyho Deppa ve své první roli fakticky stojí za to! P.S. Po poctivém shlédnutí celé sedmidílné série mám jasno. Pokud chcete ušetřit čas a seznámit se s filmy o Freddym Kruegerovi, pusťe si první díl Noční můra v Elm Street a následně navazující třetí díl Noční můra v Elm Street 3: Bojovníci ze sna. Zbylé s klidem přeskočte, protože o nic vskutku nepřícházíte. Možná tak o drahocený čas a ukousané nehty z nudy.

Jedné zásadní věci opravdu nerozumím. Proč se na titulu Vetřelec: Covenant velebí "vetřelec", když by správně název měl být Prometheus 2? Říkám to znovu, ale sága Aliena se jednoduše měla ukončit Cameronovým zásekem, protože vše již bylo řečeno a tohle navazování chcete-li rozvíjení či vaření ze stejné vody nikam nevede. Stejně jako u Terminátora. I když na rozdíl od Promethea se jedná o šťavnatější a zábavnější záležitost, ale můj průměrný nebo lehce nadprůměrný dojem na konci zůstal nezměněn. Jen mi vrtá hlavou, proč se od tak technicky vyspělé posádky, která má na svědomí 2000 zmražených kolonistů, dočkáme tolika kiksů a nelogických postupů, které je úplně logicky uvrhnou do vroucích pekel ze kterých není návratu. Každopádně nevím, kde tu tolik lidí spatřilo "filozofování", protože je Vetřelec: Covenant v tomto ohledu naprosto prostý. Žádného hlubokomyslného mudrování se krom pár prohozených slov mezi dvěma uvědomělými androidy nedočkáte. Celým filmem se nese opar jen dalšího "moderního akčního popcornového spektáklu", který je dobrý na jedno pozření a dál není potřeba se k němu vracet. Mezi typické znaky patří filmové postavy ke kterým si nevybudujete žádný vztah a je vám vlastně úplně šumák jestli jim někdo strčí pohrabáč do análu nebo ukousne půlku ucha. Dále třeba uhrančivý audiovizuál, který je balzám na očička, ale nikoliv na dušičku. Těžko pak hledat přesah po kterém po shlédnutí budete ještě dlouho dumat a slovo "příběh" je něco, co autorům uniklo. A tak dále a tak dále. Nebudu lhát, bavil jsem se, ale je tu druhý den a je mi nějak jedno, že jsem včera viděl nového Vetřelce. Není to špatně?

Jednu scénu při sledování SubBassKokonŠlus KuřeFilety už asi nevyženu z hlavy. Chcete vědět která? No ta, jak si někdo může dovolit típat vajgl do kafe! Hnus velebnosti takhle mrvit takovou lahodnost! Jinak se mi zdály všechny ostatní scénky v pořádku, které vaše ratolesti určitě nepohorší a poskytnou jim poučný a k zamýšlení hodný pohled do života. Dojde na otázky týkající se dospívání, první objevování pohlavních orgánů, sexu, menstruace, porodu, objevování krás naší matičky země a samozřejmě také nějaká ta náboženská tématika. V této symbolicky pojaté vizi dostanete odpověď na každou vaši otázku a při sledování jsem si vzpomněl na fancouzský cyklus Byl jednou jeden... život. Rozdíl je POUZE ve zpracování, protože onen francouzský seriál je animovaný, zatímco tento snímek ne, jinak se moc obsahově a hlavně myšlenkově od sebe neliší. Jen ten cigaretový špás s kafem moc příkladný pro děcka není a nevím, proč Kuřim HůlŠajn radši scénu nevystřihl. Za to bohužel čtyři hvězdy dolů, nemůžu si pomoci... Fňuk! :-( .......... P.S. Dobrá tedy a teď vážně ve zkratce. Subconscious Cruelty není pro mě nic jiného než jen rádoby art výstřelek, který je prázdný a bezobsažný, jak vycucané pitíčko od Capri-Sonne. Silný naturalismus mě v tomto případě nepobouřil tak, aby jsem šel s hodnocením dolů. I když tu scénu s dítětem si rejža mohl opravdu odpustit. Jen bych musel mít při sledování pocit, že vás film nutí přemýšlet nebo se snaží něco sdělit. Zde se nic v této rovině nedělo, jen se Subconscious Cruelty snažilo tak naoko tvářit. A navíc se jedná o neuvěřitelnou zívárnu. Jedinná věc a potažmo tím i zasloužená jedinná hvězda je za technickou stránku, která působí, jak má a jako jedinná mě zaujala. Inspirace Argentovským stylem a giallem je patrná. To ale situaci plnohodnotně nezachraňuje. Zbytečný film a ztráta času.

Překombinovaný scénář? Ale jděte, vždyť se ve finále všechny rozdané karty řádně odkryjí a celý zamotanec se vysvětlí! Obdivuji, že rejžánek Guillaume Canet dokáže po celé dvě hodiny udržet pozornost, která je prošpikovaná notnou dávkou napětí. V hlavní roli tu skotačí jeden z pánů Nedotknutelných na vozíčku, pardon, vlastně François Cluzet a musím konstatovat, že hodně pěkně na pána. Rozjezd mi ani zas tak pomalý nepřišel, protože první zápletka je naservírovaná v počátečních minutách stopáže. A co vlastně od filmu čekat? Solidní thriller s detektivními prvky proložený tajemnou atmosférou při rozplétání nejasností hlavního hrdiny. Me gusta!

Úžasný nápad s propojením bizarních a děsivých povídek v černobílém kabátku. Jen to má jednu obrovskou vadu, jedná se o naprosto nedomrlou podívanou s rádoby art přesahem, jež nabídne pouze neotřelý vizuální zážitek. Největší podíl na tom mají scénáře. Paradoxně motiv na téma "strachu ze tmy" je prakticky pouze v poslední povídce, která jak už většina nakousla, patří k tomu nejzdařilejšímu. Sugestivní cestu do nitra strachu bych si představoval opravdu jinak než takto. Nejedná se dle mě ani o ucelený koncept, i když pokud je to záměr, tak budiž. Minimalistická animace, která je pro každé vyprávění ztvárněna odlišně (co příběh, to jiný autor), mi přišla skvěle padnoucí ke každému z nich, ale to nic nemění na menším zklamání. Každopádně nevadí, rozhodně se nejedná o ztrátu času, protože Strach(y) ze tmy jsou svojí temností v animovaném světe tak trochu unikátem.

Zábavná situační konverzačka, která mi "divadelním" konceptem připomněla Boha masakru a otírá se o velmi aktuální zlozvyk nás všech - smartphony. Parta známých se takhle sejde u velikého stolu a začne hodovat na gurmána. Skupinka si rozhodne ten večer trochu okořenit a tak své elektronické udělátka vytáhnou na stůl čekajíc, co komukoliv v tu chvíli přijde za zprávu, fotku nebo telefonát. Vše je čteno a slyšeno pro všechny přísedící bez možnosti kamufláže. A zábava začne naplno. Jak jistě tušíte, vyjdou najevo různá tajemství, zvraty a věci, které měli zůstat pod pokličkou. Vše má správný spád a napětí, které nehodlá pustit až do konce snímku. Moc nerozumím tomu, proč někomu vadí přemíra příběhových motanců a nedostatek autentičnosti, protože bez toho by příběh logicky nemohl být tak zajímavý. Kadence vět je parádně poskládána a zároveň poskytne pár podnětů k zamyšlení, přestože si myslím, že kámen úrazu není náš telefonní miláček, ale pouze a jen my sami. Bravo, Paolo Genovese ví jak v kostce (rozuměj do 90 min stopáže) přenést na plátno naše "vztahy" se vším všudy aniž by začal nudit.

Rozhodně jedna ze zapomenutých perel z konce 70.let! Sentinel je přesně onen typ hororu, který velmi pomalu a pečlivě nabaluje zlověstnou atmosféru, která graduje ke kulervoucímu finále! Krásná a překrásná Cristina Raines v roli topmodelky postupně upadá do víru halucinací a děsu, aby postupně odhalila tajemství a podivné okolnosti dějící se v pohádkově zařízeném bytu. Zkrátka se jedná o příběh ve kterém se v průběhu začnou vynořovat čím dál podivnější situace a vše nasvědčuje tomu, že něco s bytem a nájemníky není v pořádku. Dnešnímu divákovi možná některé situace vyčarují lehké úsměvy, ale tyhle dobové šmakulády mi spíše navozují slast, která je u těchto starších snímků převelice kouzelná. Kupodivu zde narazíte také na herecký výžblebt od populárního Jeffa Goldbluma, který byl na počátku své kariéry a také fogyho kung-fu legendy Davida Carradine, vlastním jménen John. Ale to spíš jen tak pro zajímavost. Sentinel jsem sice v krátkém horizontu viděl dvakrát a je pravda, že napodruhé jsem se tolik nebavil jako prvně, přesto ho mile rád nechám nadhodnocený v plném počtu, protože si takové ocenění plně zasluhuje. Mystery-atmo-hororo-žrouti do něj!