waits

Vždycky jsem se chtěl na Aljašku podívat, ale, sakra, budu si muset dávat pozor, abych tam nezůstal přes polární noc. Nebývá to často, ale Sladovi se povedlo trochu odfllákle nakreslenou předlohu katapultovat na áčkovou horrorovu záležitost. Výborný je vstup, s působivými záběry končícího dne a postupně odkrývanými zlověstnými znameními a s houstnoucí atmosférou. Následný masakr s krutými detaily a leteckým pohledem na městěčko je akčním vrcholem, ale Sladeovi se napětí daří udržet až do finále, i když už v mnohem mírnějším tempu a s daleko menší originalitou. Jen závěr mi úplně neseděl. A čím je 30 dní výjimečným ve svém žánru? Dobrý nápad, děj bez větších logických lapsů. Upíři jsou skutečné bestie, odporné, nelidské a jde z nich strach (podobně, ovšem s mnohem větší hloubkou, je dokáže v psané formě podat čtenáři Stephen KIng viz Prokletí Salemu) Atmosféra je temná a beznadějná. Dialogy se dají přežít. A samozřejmě, herecké obsazení je slušné a Slade je režiser, který umí akci (děj je přitom v permanentní tmě). Pro příznivce žánru je doporučení jasné: Běžte do toho, pro leckoho to bude za plný pčet.

Druhý film Miikeho po Itchym, druhé zklamání. Předně nejde o horror, ale brutální thriller. A ostrý zlom v druhé polovině ve mě nevyvolal žádný šok ani žádnou emoci, kromě mírného znechucení. Explicitně ukazované násilí mi nepřijde nikterak osvobozující, dráždivé, realistické, zajímavé (dosadte, co chcete), Miikeho pokus o sdělení čehokoliv mě míjí. To co ukazuje na plátně dovede slabšího diváka rozhodit víc než stařičká scéna z Maratonce, přiznám, že ani já nepatřím mezi typy, co si užijí pocit doslova hmatatelné bolesti na plátně. Asi proto, že se takové věci ději občas lidem na světě v reálu, což je ošklivá představa. Miike netočí filmy pro mě.

Na takovýhle boření tabu jsem asi už moc starej. Bylo mi nepříjemné film sledovat a po skončení u mě přavažovala nechut k čemukoliv a obecně špatný pocit. Přiřazuji si osobně do šaktulky k Passoliniho 120 dnům Sodomy a dalšího Jodorkovského už vidět nechci.

Jasně, že to nemá na nejlepší filmy dvoky Matthau/Lemmon, alepřesto mě oba pánové v téhle nenáročné komedii dokázali na sto minut přenést na palubu luxusní lodi a solidně mě zrelaxovat. Matthau v 77 a Lemmon ve 72 letech zažívají milostná dobrodružství a diváka u té podívané trapnost nefackuje. Co mě ale úplné porazilo, byl věk Dyan Cannon - 60, kdo viděl film, neuvěří. Lod je krásná, film je ozářený sluncem, protože lod projíždí kolem pořeží Mexika (Chichenitza, Tulum) a vtipů bylo dost. "Tohle je má třiadvácatá plavba,madam. Někdy dělám i exhibice."

"A taky by neměl posedávat u vína s mou ženou. Leckdo by si tom mohl vysvětlovat všelijak. Počkej, já myslel, že ti jde o pracovní schůzku. Ale ve svém volném čase si můžu zajít kam chci. Třreba i na víno s tvou ženou" Tak hovoří soudruzi na návštěvě. Prostě takové dialogy ze života. Nesympatičtí Hradilák, Slunéčková, Willig, Zounar (toho mluví bůh ví proč Langmiller ) táhnou zápletku spolu s ostatními do cíle, na který v kině všichni jistě plni napětí čekali. (Nechci tady nějak spoilerovat, ale frivolní maloměštačka Drahokoupilová a pletichařící Brzobohatý, kteří rozhodně nejsou těmi správnými příklady pro socialistického člověka, stěžují celý film nemastnémá neslanému, ale poctivě pracujícímu Hradilákovi život jak jen mohou, až se na to osud nemůže dívat). Nevím, nevím, jestli tahle psychologická sonda do problému roku 76 tehdejšího diváka potěšila. Mě moc ne. Snad jen ten Růžek byl trochu ke koukání.

A hledme. Tak tohle úpadkové dílko jsem sledoval osamoceně ve svých šestnácti letech v domě mých příbuzných, kteří si vyrazili ne venkovskou tancovačku. Dnes se mi to zdá zvláštní, ale když jsem se po skončení videokazety (taková ta věc před dvd) měl vydat na záchod kolem tmavých sklepních schodů přiklonil jsem se radši k možnosti počůrat trávník skrz otevřené okno. Tak na mě civící páter a podivná hudba tenkrát působili. Projel jse si pro osvěžení pár minut a kouzlo už je dneska pryč..ale tenkrát..!

Film jsem viděl po deseti letech podruhé a překvapilo mě, jak příijemně a nostaligicky na mě zapůsobil. Konec 90.let v Praze, společenský ekvivalent bezstarostných amerických 80., naštěstí s jinými účesy a hudbou:). Ondříčkovi se film vyloženě povedl, a to především díky scénáři (Zelenka), castingu (Macháček, Trojan) a hudbě (Muchow, ale navíc i Moloko, Ohm Square nebo Morcheeba). Předkládaný svět je sice nereálně ujetý (odkazované Radio 1 - 91,9 je však naštěstí i dnes stále realitou!), vůbec to ale nevadí. Vztahy jsou řešeny tak, jak to osamělé třicátníky baví a atmosféra oněch let je přítomná. Další Ondříčkovy filmy už takhle vysoko nedoskočily.

Směle odklikávám "odpad", prachbídná režijní práce, pokleslé herecké výkony a scénář jsou totiž v tomto případě navíc skloubeny s nesmírně trapnou, dokonale nevtipnou a navíc zmatenou propagandou. Po pravdě řečeno, chvílemi mi zůstával rozum stát nad tím, co to ten Steklý vlastně zplodil,až člověka napadne, jestli nechtěl straně ukázat, že je pro podobnou činnost nepoužitený (což ovšem v jiných případech byl). Ve filmu hraje špatně snad skoro každý, podívejte se např. na scénu, ve které se Větrovec, Lír, Velen a Čočková dohadují nad hrochem, který práve spolkl Hlaváčka. Jako amatérské divadlo z Chlístova hrající hru místního krajana. Nad významem postavy Hadrbolcové nezbývá než kroutit hlavou,stejně tak nad ministrem Borovcem (Smrkovský? Dubček?), nad karikaturami Jana Patočky a Marty Kubišové (hraje ji Helena Blehárová, nikoliv Nada Urbánková, tetsuo:)) zase naopak nezbývá než si odplivnout. Napadá mě, jaký asi efekt na veřejnost předpokládala schvalovací komise při zadávání do výroby. Nechci se mýlit, ale tahle slátanina musela snad rozhodit i vpravdě ortodoxního soudruha ze základní organizace Ksč.

"Soudruh Savčenko byl pověřen, aby tady dohlédl nat tím..(zamračí se)..co nám tady zbylo po nacistech a amerických bombách" deklamuje na shromáždění hrozným způsobem Mixa. Savčenko (po plodně dělnické diskusi) vece: Chorošoj národ, Vy nás tu za chvíli nebudete potřebovat". Mno. Brutální snůška ideologického ponaučení se sype hned od prvních minut, dá se v podstatě napsat, že jde o stoprocentní produkt propagandistického socialistického realismu, od předlohy po hudbu (E.F.Burian): člen Národně socialistické strany se těší, až Rusové odejdou a spolupracuje s americkými pleticháři (no, tak sláva, ještě že zrovna popravujou tu Horákovou, to je pěkná pakaž), Lily Burdová, která strávila válku v Londýně je nasazena do podniku, aby prováděla sabotáže (ještě že popravili toho Píku, ten byl taky v Londýně, ne), prvotní zájem Američanů je zlikvidovat konkurenci, bombarduje se vlastně jen kvůli tomu. Některé herecké výkony nejsou špatné (mladý Sovák a mladá a krásná Fialová jsou příjemně přirození), jiné špatné jsou (Mixa, přehrávané budovatelské nadšení některých, jméne se mi nechtělo vyhledávat). Hodnocení v podstatě opět nemá smysl, film je blbý jak tágo, takže pět hvězdiček pro přátele zvrhlého humoru nebo pro studium propagandistických pamfletů. Na druhé straně, každá taková podívaná má svoje limity, že. Příkladně zakládání lidových milicí, ozbrojených bojůvek Ksč mě zkrátka ne a ne nepobavit. Nebo debata dělníků: "Americká armáda prý stojí na hranicích." Druhý dělník: :Jako v devětatřicátym. Dlouho-li tu hitlerčíci nebyli". Načež lidové limice vniknou do kanceláře pravicového poslance, kde ho obviní z přípravy puče(!). No nic, zakončím zábavným hlášením rozhlasu ze začátku filmu: "První tanková četa na hřebeni hor. Odboráři (zklamaně mávají rukama): Tomu já nevěřím. " Achtung. Mylné hlášení. Na vrcholech se objevily tanky ruské, nikoliv americké."

V hlavě mi po skončení neposkakovalo výtečné Gran Torino, ale prastaré jednoduché Death Wish, obohacené o postupy, se kterými by jistě souhlasil Liam Neeson z 96 hodin. Caine je v depresivních kulisách jedné anglické čtvrti podobně starý, stejně motivován a působí stejně mírně nepatřičně jako Bronson před lety v ulicích New Yorku (doba se změnila, dnes je to nejbezpečnější velké město USA). Před třiceti lety se vtipkovalo o pracovním zařazení "zadní ostřelovač u newyorských popelářů", dnes je aktuální důchodce-mstitel v Anglii a Neeson si jede vyřizovat účty do Paříže. A nemyslím, že je to jen tím, že filmaři hledají nové lokace:(