Psychor

Průlomový pohled do soukromí Alžběty II., ve kterém se divák přesto vůbec nic nedozví o její reptiloidní formě, shape-shiftingu, existenci krvavých rituálů či obětovaní dětí? Průlom se evidentně nekonal, ba naopak. Vyznění tohoto dokumentu se totiž zcela rozchází i s pouhým mainstreamovým vnímáním Alžběty II. a dochází zde k její nekritické idealizaci, až téměř zbožtění. Chvíli jsem dokonce uvažoval, jestli se ze strany tvůrců náhodou nejedná o důmyslnou satiru. Bohužel nikoliv, takže nelze ohodnotit jinak než odpadem.

Charlie, Charlie, stop! Jakožto zdejší hororový expert nemohu nikomu v žádném případě doporučit, aby si s projekcí daného hororu jakkoliv zahrával. Hazardující divák bude za svou pošetilost odměněn klasickým odpadovým brakem, kterému vévodí mizerný scénář plný trapných dialogů, nesympatické postavy ztvárněné prostřednictvím otřesných hereckých výkonů či naprostá absence hororové atmosféry. Za nadstavbu, která činí tuto slátaninu obzvláště výjimečnou, lze pak považovat použití zcela nekompatibilní agresivní smyčcové hudby, která absolutně nereflektuje probíhající děj.

Mistrovské dílo nezávislé nízkorozpočtové filmařiny, které diváka pomocí chytrého scénáře a efektního found footage stylu (těžícího i z použití dobového formátu 16mm) přesvědčí o tom, že právě sleduje autentické záběry, které dokumentují zrod jednoho z největších vládních spiknutí americké historie. Žánrově se jedná o thriller, jenž zvláště v závěru nabírá na intenzitě a poukazuje na nekompromisní způsob práce CIA, která likvidovala všechny, kteří by mohli podvod o přistání na Měsíci odhalit veřejnosti, vlastní agenty nevyjímaje. Jakožto zdejší hororový expert bych v souvislosti s tímto rád podotkl, že Stanley Kubrick, který byl v reálu do podvrhu zapojen mnohem více, než je zde ve snímku divákovi předkládáno, právě z důvodu obavy o svoji bezpečnost USA raději nadobro opustil a svůj geniální horor Shining, stejně jako další filmy, již natočil v Británii. Přesto Operation Avalanche nabízí i některé úsměvné pasáže. Například záznam pracovní diskuze, během níž bylo vytvořeno ono hlubokomyslné moudro o velkém skoku pro lidstvo, kterým následně Neil Armstrong dohnal podvodnetušící americké posluchače k slzám. Snímku uděluji plných pět hvězd a doporučuji ho všem divákům otevřené mysli, kteří upřednostní nepříjemnou pravdu před příjemnou lží.

Jakožto zdejší hororový expert nemám zombie subžánr příliš v oblibě, jelikož jsem nucen téměř pravidelně udělit velmi nízké hodnocení. Ne jinak tomu bylo i u snímku Girl with All the Gifts, na který bych si pár dnů po projekci již zřejmě vůbec nevzpomněl, kdyby k němu tedy Cristobal Tapia de Veer nezkomponoval tak znamenitý soundtrack, jehož ústřední hypnotická skladba doslova penetruje divákovu mysl. Horor začíná slibně. Divák musí chvíli čekat na vodítka, která mu umožní základní orientaci v příběhu, což napomůže k vybudování uspokojivé atmosféry nejistoty. Jenže snímek se z hororového hlediska nijak nevyvíjí, naopak stagnuje a opravdový fanoušek žánru tak bude z výsledku nepochybně zklamán. Girl with All the Gifts ode mě obdrží pouhé dvě hvězdy a nezbývá než doufat, že pranostika "Jak na Nový rok, tak po celý rok" tentokrát ve své předpovědi selže. V opačném případě by nás po hororové hojnosti roku 2016 letos čekalo období hororového sucha.

Tady už chyběla pouze třešnička na dortu v podobě příchodu reptiliánské královny Alžběty II., jež by na základě svých četných zkušeností celý rituál slavnostně uzavřela konzumací čerstvého dětského srdce a obřadním pomazáním svých ještěřích šupin. Jakožto zdejší hororový expert na daném kraťasu nic hororového neshledávám a "umění" Hermanna Nitsche, dle kterého se to pravé poznání reality neobejde bez vraždění zvířat, mě také neoslovuje. Nezbývá, než ohodnotit odpadem.

Jakožto zdejší hororový expert jsem zhlédl tisíce hororů (a to i ze zemí, které by většina uživatelů ani nedokázala najít na mapě). Není tedy divu, že se ze mě díky tomu stal i velký lingvista a znalec percepční fonetiky, který dobře ví, že nelibozvučná finština do jisté míry narušuje divákův prožitek z daného snímku. Díky specifickým koncentračním cvičením naštěstí dokáži nežádoucí akustické podněty zcela utlumit, ale obyčejný divák bude při poslouchání finské hatmatilky bezpochyby trpět. Alespoň, že se povedla vizuální stránka filmu a celá scenerie je tak adekvátně osvětlena, přestože se děj snímku odehrává převážně v noci. Horor Bodom nejvíce zaujme svou atmosferickou úvodní půlhodinou, která je protknuta jezerním mysteriem. Počínaje první vraždou se však snímek promění v klasický nemastný neslaný slasher s předvídatelným twistem a nelogickým chováním postav. Slabší dvě hvězdy.

S žebříčky elitních hororů roku 2016 sice snímek Autopsy of Jane Doe nezatřese, ale v rámci temného a chladného zimního slunovratu se nepochybně jedná o vítaného společníka. První polovina hororu se nese ve vysoce mysteriozním duchu. Indicie, které postupně osvětlují pozici zúčastněných, jsou zcela správně dávkovány s patřičnou rozvahou a ke slovu se tak dostává především divákova imaginace. Jakožto zdejší hororový expert pochopitelně nebudu zakrývat, že jsem nad scénářem získal převahu již po pár minutách. Přesto je nutno pochválit jeho počáteční originalitu a promyšlenost, jelikož běžný fanoušek hororu setrvá v pochybnostech velkou část stopáže. Herecké výkony lze rovněž pochválit, zejména pak Olwen Catherine Kelly, která velmi přesvědčivě ztvárnila roli mrtvého těla Jane Doe. Režisér Øvredal by měl naopak razantně zapracovat na provedení lekacích scén, které se vůbec nezdařily. Pro začátek je alespoň neohlašovat desítky vteřin dopředu. Navíc se v druhé polovině snímku v některých místech začínají objevovat okénka v logice chování postav a taktéž atmosféra ztrácí na síle. Ve výsledku však uděluji hororu Autopsy of Jane Doe slabší čtyři hvězdy a určitě doporučuji ke zhlédnutí.

Obyčejný hororový divák bude zpracováním daného kraťasu bezpochyby nadšen. Masky jsou více než vydařené a daná audio stopa se v hororovém žánru také určitě neztratí. Avšak hororový expert jako já provádí u každého hororu hloubkovou analýzu kvality a z té je jasně patrné, že režisér snímku vůbec nevěděl, co chce vlastně natočit. Na poli příběhové linie jsem si povšiml velké porce tvůrčí bezradnosti, a proto ode mě M is for Malice obdrží pouze jednu hvězdu.

Inovativně pojatý dokumentární kraťas, který v úvodu lehce klame tělem a připomíná spíše nějaký veganský klipový thriller. Poté již následuje přechod ke klasické naraci, jež je však zcela účelně zabalena do atraktivního audiovizuálu, takže jsem zůstával plně koncentrován na výklad, přestože jsem s danou tematikou detailně obeznámen a v zásadě se tedy nedozvěděl nic nového. Běžnému divákovi se však bezesporu dostane hodnotných informací o roli antibiotik v dnešním světě a jestli je využije ku prospěchu (nejen) svého zdraví, tak to bude jen dobře.

Jakožto největší hororový expert na csfd.cz pochopitelně zhlédnu drtivou většinu hororů mnohem dříve než obyčejný hororový divák. Mnohdy se k danému hororu dokonce dostanu ještě před oficiální premiérou, což byl případ právě snímku Incarnate. Se svým odborným komentářem tedy přicházím v několikadenním předstihu, čímž mnoha fanouškům dobrého hororu nepochybně ušetřím čas i peníze. Od Incarnate jsem nečekal žádné zázraky, jelikož dobře vím, režisér Brad Peyton viděl hororový žánr pouze z rychlíku, a jak je vidno, má fundovaná prognóza se opět do puntíku vyplnila. Incarnate zaujme pouze neotřelou příběhovou premisou, jež však ve výsledkupředstavuje krajně nezdařilý pokus o propojení snímků Insidious a Inception. Horor samotný nedokáže postrašit ani vylekat. Nepovedla se ani práce s tempem, které je místy neadekvátně pomalé a jindy naopak přechází až ve zběsile akční pěstní souboje. Postavy jsou vesměs nesympatické a povětšinou velmi jednoduše vykreslené. Herecké výkony sotva průměrné a ve scénáři se navíc vyskytují četné logické díry. Ostřílený hororový divák bude rád, když během projekce nezačne usínat nudou. Uděluji pouze jednu silnější hvězdu a kárám diletanství distributorů. Nejlepší horory roku 2016: Unfriend, Under the Shadow či Blair Witch se do českých kin nedostanou, ale naprosté hororové braky typu Incarnate ano?