Psychor

Režisér Thommy Hutson je podepsán pod několika zajímavými dokumenty mapujícími hororový žánr, takže jsem byl logicky zvědav i na jeho hororový debut. Potěšilo mě, že do hlavní role obsadil Amandu Wyss, které sice osud nedopřál zrovna dvakrát úspěšnou a plodnou hororovou kariéru, ale jejího velkého talentu jsem si jakožto zdejší hororový expert nemohl nepovšimnout již před více než 30 lety v Cravenově legendární Nightmare on Elm Street, kde však v roli Tiny bohužel setrvala mezi živými jen pár minut. Dostat tehdy více prostoru a třeba z ní udělat i Nancy, tak dnes mohlo být všechno jinak a možná bychom nyní hovořili o Amandě Wyss jako o hororové královně. No alespoň částečně si Amanda Wyss nepřízeň osudu vynahradila svým velkolepým výkonem právě v Id. Jedná se o psychologický horor, který má velmi blízko ke snímku Broken, jenž je však určen především opravdu náročným hororovým divákům. Id naopak mohu doporučit i mírně pokročilým, kteří si bezpochyby poradí s lehce pomalejším tempem. Odměnou jim bude ochutnávka z koktejlu emocí, které postava Meredith zažívá během nepřetržité péče o nemohoucího morouse. Stačí přidat pouhou jednu ingredienci a účinky naberou na síle. Pohádkové flashbacky se nejprve prolínají s děsivými vidinami, až nakonec vyústí v čiré šílenství. Uděluji slabší čtyři hvězdy a pevně věřím, že podobně laděných hororů bude v rámci žánru jen a jen přibývat,

Monster příliš důvodů ke chvále nenabízí a zkušený fanoušek hororu ho pravděpodobně shledá poněkud nudným. Za největší nedostatek snímku lze bezpochyby považovat absenci napětí. Oceňuji, že režisér Bryan Bertino nechtěl nic uspěchat a příšeru ponechal polovinu stopáže schovanou ve stínech, avšak sázka na pozvolné budování atmosféry se mu vzhledem k jeho nedostatečným schopnostem přesto nevyvedla. Když se monstrum nakonec objeví v plné kráse, divák pouze zakroutí hlavou, jelikož tato nepovedená zmenšenina Godzilly strach opravdu nenažene. Kvalitu hororu alespoň částečně zachraňují sympatické postavy, kvalitní herecké výkony a obstojné dialogy. Druhou hvězdu udělím za snahu. Jakožto zdejší hororový expert jsem si totiž v rámci zpětné analýzy snímku velmi dobře povšiml, že Bertino do něho vkládá i část sebe samého a rozhodně se tedy nejedná o horor šitý horkou jehlou, jenž je natáčený jen kvůli vidině honoráře.

Rozhodnutí natočit remake jednoho z nejlepších hororů filmové historie, jehož síla mimojiné spočívala v sofistikovaném scénáři založeném na originalitě a korunovaném neskutečně působivou pointou? Pokus o sebevraždu, který by ustál snad jedině král současného hororu - Fede Alvarez. Jakožto zdejší hororový expert jsem tedy očekával, že remake Martyrs propadne na celé čáře a jak se také ve výsledku ukázalo, opět jsem byl ve své prognoze naprosto přesný. Snímek Martyrs od prvních minut připomíná obyčejnou policejní rekonstrukci, která ve všech ohledech postrádá intenzitu originálu. Matné herecké výkony zbavené jakékoliv procítěnosti nedovolují divákovi blíže proniknout k srdci hlavních postav. Tato emoční oploštělost pak vyústí v divákův indiferentní postoj k přítomnému brutálnímu násilí. Navíc účel týrání, které je v tomto remaku zredukováno na pouhých pár minut, je zde polopatě vysvětlen. Mám obavu, že tvůrci pointu francouzského originálu vůbec nepochopili, o čemž svědčí i fakt, že ona závěrečná vrcholná scéna, během které se divákovi původního snímku v němém úžasu zastaví dech, je zde zpracována jaksi mimochodem prostřednictvím tří vteřin. Za zneuctění geniální předlohy z roku 2008 jsem nucen tomuto remaku udělit odpad.

Dvojice starobylých upírek se na Víctorovi Matellanovi během natáčení evidentně pořádně vyřádila, jelikož jeho režii lze označit za naprosto bezkrevnou. Kromě pár zdařilých náznaků hororového erotična nemá snímek Vampyres co nabídnout. Vedle hlavního upířího příběhu divák sleduje ještě dvě víceméně zbytečné postranní dějové linie a to všechno za doprovodu poněkud jednodušších dialogů, nevalných hereckých výkonů a především v závěru již unavující repetitivnosti scén. Hororovou atmosféru zde pochopitelně rovněž nehledejte. Jakožto zdejší hlavní odborník na žánr horor tak uděluji snímku pouhou jednu hvězdu a ke zhlédnutí ho v žádném případě nedoporučuji.

Opět jsem se rozhodl udělit jednu hvězdu, jelikož v posledních dvou epizodách tvůrci konečně sáhli k redukci humoru a dokonce se snažili i o jakousi atmosferickou ponurost. Moc dobře si zřejmě uvědomili, že transformace seriálu do odpadové rozjuchané taškařice (S02E02, S02E03 a S02E04) zapříčinila razantní pokles sledovanosti i mezi dosud skalními příznivci. Ash vs Evil Dead tedy nesměle nakročil zpět k hororovosti a jakožto zdejší hororový expert tak pevně věřím, že mi závěr série umožní jít s hodnocením ještě výše.

Rip-off seriálu Ash vs Evil Dead, jenž se vyznačuje o fous větší hororovostí, ale naneštětí i vtipností. V hororovém žánru je humor považován za velkou přítěž, která obvykle spolehlivě zničí jakékoliv zárodky strašidelné atmosféry. Hororovost Stan Against Evil tedy pochopitelně nespočívá v přetrvávajícím mrazení v zádech, nýbrž v nahodilých lekačkách za doprovodu skřehotajících čarodějnic, které jsou umocněny relativně povedenými maskami. Potřebnou silou přesto nedisponují. Pouze si v dané situaci divák říká: "Ano, nyní se jedná o hororový seriál." Ve výsledku si Stan Against Evil odnáší jednu silnější hvězdu a kvalitativně se řadí lehce nad úroveň svého klonu. Jakožto zdejší hororový expert tak opravdovým fanouškům hororu nemohu zhlédnutí tohoto seriálu posvětit.

Jestliže se Crown před diváky honosí svou akurátností, nemůže si dovolit překroutit naprosto zásadní skutečnosti o celých 180°. Nebudu tvůrce podezřívat ze záměru. Zkrátka setrvávají v komatozním stavu vědomí, podobně jako 99,9% lidské populace, a o reptiliánském původu iluminátky Alžběty II. a jejím zapojení do případů rituálního satanistického zneužívání se ani přes zevrubné studium pramenů jednoduše nedozvěděli. Není se čemu divit. Mainstreamové zdroje jsou studnicí informačního balastu a nikoliv hluboké moudrosti. Jakožto vytrvalý hledač pravdy jsem přečetl snad všechny knižní publikace od jednoho z největších vizionářů, myslitelů a filosofů dnešní doby - Davida Ickeho a jsem tak s reptiliánskou tematikou podrobně obeznámen. Když se pomocí našich smyslů podíváme na anglickou královnu, vidíme také pouze její pětismyslovou podobu - lidskou. Za maskou se však skrývá reptiliánská bytost vibrující na lehce odlišné frekvenci a kontrolující myšlenkové pochody a jednání lidské úrovně. Lidské tělo v tomto případě plní účel jakéhosi skafandru. Netflix tímto svým vykonstruovaným počinem, který ukazuje Alžbětu II. v nepravém světle, investoval neuvěřitelných 100 milionů liber do fatálního prohloubení lidské nevědomosti, za což si ode mě pochopitelně vysloužil nekompromisní odpad.

Mnoho diváků předpovídalo filmu Ouija: Origin of Evil umístnění mezi nejlepšími horory letošního roku. Já jsem však podobný optimismus nesdílel, jelikož si dobře vybavuji vlastní cestu na hororový vrchol. Když se stanete největším hororovým expertem na csfd.cz, začnete přemýšlet o tom, co dále. Je dobojováno? Mohu konečně polevit ve svém úsilí a vychutnat si tento sladký úspěch? Podobné myšlenky jsem naštěstí velmi rychle zapudil a na svém hororovém rozvoji naopak začal pracovat ještě intenzivněji než kdykoliv dříve. Mike Flanagan mého příkladu bohužel nedokázal následovat a takříkajíc usnul na vavřínech. Zřejmě se domníval, že mu pětihvězdičkové horory Oculus a Before I Wake definitivně zajistily korunu pro krále současného hororu a že od této chvílie již všechno půjde tak nějak samo. Snímek Ouija: Origin of Evil potěší spíše běžného nenáročného diváka. Fanoušek hororu bude nepochybně zklamán, jelikož odpověd na otázku: "Kdy už TO konečně začne?", přinesou až závěrečné titulky. Mike Flanagan vytvořil na své poměry až příliš přátelský horor a nemůže se tak divit, že ho Fede Alvarez oloupil o hororovou korunu. Silnější tři hvězdy.

Režisér Phil Claydon si většinu hororových fanoušků, neřkuli přímo hororových expertů jako já, znepřátelil svou béčkovou slátaninou Lesbian Vampire Killers, ale kdy jindy než o Halloweenu prokázat hororové milosrdenství a udělit tomuto hříšníkovi druhou šanci. Crawlspace sbírá plusové body zejména během první poloviny stopáže. Divák velmi dlouho setrvává v nejistotě a není s to přesně identifikovat prameny přítomného zla. Jakmile však zlo obdrží zcela konkrétní lidskou podobu, ze snímku se vytratí strašidelnost a zbyde jen občasné napětí. Diváci budou bezpochyby mírně nazlobeni i kvůli přílišné podobnosti s hororem Boy z úvodu tohoto roku, za kterým Crawlspace naneštěstí výrazně zaostává. Jako halloweenský předkrm tento snímek poslouží dobře, ale do hlavního chodu má pekelně daleko. Slabší tři hvězdy.

Jakožto zdejší hororový expert říkám: obrovské překvapení. Už jsem měl pro Ashe přichystaný další odpad, jelikož režie páté epizody skončila opět v rukou Michaela J. Bassetta, ale kupodivu se tentokrát jedná o koukatelný díl. Démon působí konečně démonsky a dočkáme se i špetky hororové atmosféry. Uděluji jednu silnější hvězdu a doufám, že kvalitativní vzestup bude pokračovat.