Djkoma

První minuty Zámku v oblacích by se daly popsat jako nádhera. Procházka nad střechami města, zloduchové vylézající ze stínů, tlustá škaredá čarodějnice a zámek v dálce procházející se po mlhou... Co by dál? Magie a kouzla pohádky se změnila v trochu zvláštní snahou o drama/romanci kouzelníka a jeho problémů s duší. Trochu nečitelné a zbytečné, což kazí dojem na fascinující pohádkovosti většiny příběhu a postav. Dům s dveřmi do 4 rozdílných míst, strašák poskakující okolo své zachránkyně, všude samá barvička a kouzelná hudba. Je velká škoda, že Miyazaki neudržel druhou půlku filmu v podobně krásném a jednoduchém duchu jakou měla půlka první.

Opět je tu stopáž nad dvě hodiny a především podivný příběh. Z počátku sledujeme dva muže, kteří naleznou zlato a potkají třetího. Do této doby velmi klidný až skoro nudný snímek dostane nový náboj, které je podpořen princeznou a její hrou na němou. Komediálnější vsuvky jsou jakž takž nahraně dál bych to opravdu nepouštěl. Toshiro Mifune je vynikající, symbolizuje vše, co jsem si odjakživa o samurajích představoval. Jistá symbolika a spjatost s Star wars zde je, ale kdybych to nevěděl předem, asi bych si toho nevšiml.

Zatím nejlepší Kurosawa, kterého jsem viděl. Příjemná délka, zajímavý příběh, skvělý Toshiro Mifune a Kurosawa v největší formě. Překvapilo mě tempo a plynulost děje, který se zbytečně nezasekává a nečeká. Kontrast vidiny boje a krve v podobě samuraje a mírumilovný a láskyplný pohled na svět skrze dvě ženy je jen jedním z kontrastů v celém filmu a jasně dává najevo, že tohle je promyšlené od první do poslední minuty.

Kdo není zhulený, jak by nebyl. Každý, kdo má tohle tetování vytetované na čele nebo o tom aspoň touží, ať dál nečte, protože budu šlapat po jeho chutích. Má tohle cenu? Seth Rogen je opět nesympatický a naopak James Franco je sympatický tolik, že je zhulenou variací na Kena (Barbí nikde:) a to mě napadá, ve filmu o marihuaně a žádná pořádná ženská? Žádné pěkné tělo a prsa? Kam tyhle filmy pro zhulenou mládež směřují? Za chvíli tady budou dokumenty o tom, jak se pěstuje tráva a i zbytky toho zajímavého někdo spláchne do záchoda). Zpět k hercům. Rogen je pro mě synonymem divně mluvícího nesympatického američana, co tráví obědy a večeře v McDonaldovi (stydím se, že jsem tam někdy šel...) a James Franco si vydělal ve Spidermanovi tolik peněz, že se asi moc snažit nemusí. V celém filmu jsou asi 3 vtipy, které za něco stojí a zbytek je o ničem. Tak proč se dívat? Možná proto, aby jste věděli, co z vás tráva udělá, že vás kulky nezabijí, že statek uprostřed pole může být tajná vojenská základna a že se nikdy nemá chodit pozdě na večeři s rodinou vaší mladé přítelkyně.

Zajímavý nápad roztažený na 5*36minut působí dost sterilně a zbytečně. Je to škoda, protože Big Brother jako takový se zombíky za branami domu je myšlenka překvapivě jednoduchá a fungující. Jenže postavy se chovají jak totální idioti a příběh samotný nedává nikomu pochybnosti, že postavy jsou jen loutky, které prostě mají vše jisté dopředu. Žádná snaha, žádné přemýšlení, prostě jen čekání. Hororově to funguje z počátku, kdy zombíci nejsou všude a tak je všude nečekáte, ale později to přejde do pouhého krvavého představení, které nekončí a nekončí a nekončí a ... velký bratr se dívá. Taková postava zrzky, která nesnese čekání v místnosti s režisérem, to je vrchol demence. Pokud takhle chtěl scénárista nějakým zvráceným způsobem zkusit divákovi ukázat nějakou tu "barbínu z kosmetického salonu" tohle přehnal a to výrazně. Proč tedy sledovat? zajímavá myšlenka s první cca hodina je opravdu fajn, ale pak se to zvrtne a z hororu se stane nesmyslná vyvražďovačka, která člověka přestane rychle bavit. A na strach zapomeňte.

Bezmyšlenkovitý výplach, do kterého jako vždycky skvěle zapadne Jason Statham, hromada tvrdých černochů a nějaká pěkná holka s dobrou postavou a velkým výstřihem. Co chybí? Snad jedině si pustit Death race 2000 a vidět, odkud se snažil Paul W. S. Anderson opisovat. Moc se mu to nedařilo a tak pro jistotu vše ještě upravil do verze, kdy jezdí vězni Rallye smrti ve věznici pro požitek diváků a pro pořádnou výplatní pásku paní ředitelky. Kdo stále obdivuje nesmrtelného a nezničitelného Jasona Stathama bude potěšen, avšak mě už nebaví jeho ultimátnost a rád bych ho viděl umřít (žádné nové srdce, žádné napojení na Audi A8...). Samozřejmě ne ve skutečnosti, ale aspoň v některém jeho filmu. Závody nejsou nikterak úchvatné a dosti předvídatelné (to mají společné s dějem) a o závěru snad ani netřeba mluvit. Béčko, které chce být béčkem a je ochotné pro to snad i zaprodat duši. On se ten Andreson nikdy neponaučí, možná kdyby chtěl, mohl by jednou zase natočit nějaký opravdu zajímavý film...

Transport z ráje lze nazvat jako komplexnější náhled na terezínské gheto a na protektorát obecně než třeba Modlitbu pro Kateřinu Horovitzovou, která je pro mě mimochodem ještě o kousek lepší a především emočně a psychologický zachází do většího extrému. Velký počet známých tváří a postav obecně je využit velmi příjemně, kdy nikdo nedostává zbytečně velký prostor a film ukazuje všechny možné situace příjemně zkombinované dohromady. Chvílemi na rozdíl od podobných filmů chybí transportu větší množství emocí, působí občas chladně, ale to může být způsobeno i něčím jiným a to citelným odstupem od tématu a snahou o jakousi objektivnost a sledování děje. Osobně bych právě tento film zařadil do trojlístku k Vyššímu principu a Modlitbe za KH a vznikla by tak volná trilogie o válce, která by vystihovala vše potřebné. Češi prostě vždycky uměli a tento film je dalším důkazem...

Dokonale natočený film. Příběhově to už taková velká sláva není. Je to velmi jednoduchá snaha muže, získat schované peníze s odhodláním jít přes mrtvoly kohokoliv ve svém okolí. Velký důraz na vizuální stránku mě však dokázal příjemně okouzlit a například scéna (možný spoiler) nalezení mrtvé matky v řece s jejím autem je fantastický (spoiler konec). Charles Laughton předvedl velký styl a um, který je znát v každém okénku a v každé scéně. Mimo to i herce vede výborně a dlouho jsem neviděl takhle dobře zahraný starý film. Budu se těšit na další setkání a Lovcova noc dostála své reputace velmi kvalitního noir snímku.

Hodně a možná zbytečně dlouhý snímek, který připomíná velký proces s několika vysoce postavenými nacisty. Sledujeme především soudce, skrze jehož pohled vidíme důvody proč se jak a proč rozhodl a velmi rychle je jasné, jak to všechno bude. Soudní drama takovéhle délky je však dosti uspávající i přes velký počet zajímavostí, které tam padnou a odporností, kterých se nacisté nebáli použít. Kvalita se nedá popřít, ale chvílemi film působí jako taková sázka na jistotu.

Z počátku zajímavý film, od kterého jsem čekal vyzrálejší pohled na apokalypsu, která by mohla nastat, ale dostal jsem spíše film o lásce, na jehož pozadí se "něco špatného stalo". Mrzí mě vnucení divákovi především romantické linie, která asi měla film prodávat, přičemž by určitě většinu spíše zajímal právě ten svět okolo lásky, v kterém je vzduch radioaktivní a poslední obyvateli země se stalo několik lidí v Austrálii. Byl tu prostor pro teorie, atmosféru, ale výsledkem byla zas a pouze romance s nevyužitými možnostmi.