ledzepfan

Tohle je, řekl bych, dost nepochopený film. Divák má tendenci to celé "číst" jako jednoduchý horror a tak od toho očekává cosi co se nedostaví (potoky krve, řady mrtvol, atd).. Když na to člověk ale nahlédne z jiného úhlu, tak zjistí, že jde o parádně svéráznou studii dobře situovaného jedince, kterému náhle jakýsi anonimní a neviditelný nepřítel začne nejprve narušovat komfortní zónu a později destruovat pracně nabyté jistoty.. Tento nepravděpodobný nepřítel zabírá stále více a více místa v jeho mysli a domov (jako jeskyně/útočiště v urbanistické džungli) se stává uzavřeným bojovým polem. Stranou jdou jindy veledůležité závazky, sociální vazby a lpění na komfortu či luxusu. Začíná převládat utilitární pud bránit a lovit. Nelze si nevšimnout, že v zápalu boje se Bart Hughes poprvé po dlouhé době cítí zase živý.. Takto nahlíženo to v sobě má něco z Klubu rváčů, nebo knih J.G. Ballarda..... Osobně by mi asi více sedlo, kdyby Weller nestál proti jedné mazané kryse (což působí možná až moc groteskně) ale spíše tomu jevu (máme v domě krysy) jako takovému.. A klidně bych zatlačil na motivy společenského stigmatu (až vyloučení) které přichází s intervencí škůdců do domácnosti (protože: to asi musíte žít ve špíně..), Ale jinak je to pro mě velké překvápko.

Je to místy lehce naivní (hlavně z perspektivy dnešní doby koronavirové ), ale Harris je charismatický..Cosmatova režie je solidní.. A závěrečný masakr byl vcelku nečekaný a šokantní..

někde mezi 3a4.. Je tam pár frků už jakože docela za hranou trapnosti, ale jako celek je to překvapivě funkční taškařice, která moc dobře ví jak kombinovat satiru a kýč... Popravdě mi vlastně nevadí, že drtivá většina minutáže je klasický hraný film a jen pár scének je částečný Cohenovský prank.. nějak to od těch jeho celovečeráků ani neočekávám, výpovědní hodnotu to má tak jako tak a navíc mě baví, že mě vlastně mate co je ještě reál a co už jsou filmová kouzla ( U toho Giulianiho jsem ostřil jestli to je nebo není deepfake)..

Blbý to určitě není (hlavně technicky a herecky), ale, nemůžu si pomoct, na konci je z toho zase jen další předpisová vyprávěnka o strašidelných 50.letech.. To už ale jaksi všichni dávno víme a člověk si říká jestli by už pomalu nebylo na čase začít točit filmy o té době, které by vyprávěly příběhy komplexnější, hlubší, takové co by se dostaly pod tu prvoplánovou slupku dábelských stbáků, výslechů, odposlechů, udavačů atd...

Prej: "Kdo to může být? Takovou technologii můžou mít snad jen Rusové, Číňani a Severní Korejci.." :D :D :D ... Po letech jsem to vzal na milost, na asi čtvrtý pokus dokoukal a jako jasně.. Je to sice totální pakárna a hnůj, ale občas tam vykoukne vtipná hláška nebo situace..

Takříkajíc "na prdel" to asi neposadí, ale je to sympaticky lehké, svižné, poměrně dost ambivalentní (vzhledem k tématu a dnešní době) a spielbergovsky patetické je to až úplně na samém konci (takže to nestihne výrazněji zhořknout)..

Možná bych to přežvýkal s větší chutí kdyby to byla otevřeně prostě jen další akční pakárna.. problém ale je, že Fauda se tváří a chce se prodat (a zdejší komentáře ukazují, že se ji to mnohdy daří) jako jakýsi (hyper)realistický pohled do první linie a podstaty izraelskopalestinského konfliktu.. Přitom jde o naprostou absurditu na úrovni smrtonosných pastí která s realitou nemá mnoho společného...

Je to sice technicky slabší a s klíčovými momenty dahmerovy "kariéry" to nakládá dost volně, ale něco do sebe to má.. Především vpašování jemného, černého humoru do takto tragického příběhu je dost sympatický přístup..

Nemůžu si pomoct, ale na mě je tam tak moc přiblblých dialogů, prapodivného chování postav a podivně vybudovaných scén, že to dost zabíjí jinak (papírově) silný příběh s jednou holčičkou tak hnusnou, že by jí jeden nejradši rozmlátil hlavu kamenem...

Parádně zahrané, ale jinak to dost nezáživně trčí napůl cesty... Není to ani výživně prvoplánový exploiťák, ani bůhvíjak hloubková psychologická sonda.. Potenciál tam je, ale evidentně nebyly schopnosti ho využít..