hanagi

Strhující drama. Sebevědomý, charismatický, požitkářský Danton - Depardieu byl úchvatný. Ale herecky mě možná ještě více zaujal Robespierre - Pszoniak, temný, asketický, neústupný a pochybující.

Tohle cestování za všemožnými chutěmi světa mám moc ráda. A musím za to poděkovat tomu usměvavému Francouzovi, který se vetře do každé domácnosti na světě, každá zvláštnost mu chutná a umí navázat lidský kontakt asi s každým člověkem na této planetě.

Tak na takovém filmu se snad ani nedá nic pokazit - zasněžené skalní masívy lahodí oku, roztřesená kamera je v normě, kluci jsou sympaťáci a nakonec se jim daří přenést trochu toho adrenalinu i na nás.

Poněkud nezvyklý thriller má ještě podivnějšího hrdinu - sériového vraha s pochybným morálním kodexem, který bojuje o záchranu dcery. To, co tento příběh odlišuje od podobných, je nejistota a pochybnosti ohledně hrdinovy paměti, postižené zhoubnou chorobou. A tak on, ale ani my, přesně nevíme, co je přítomná skutečnost a které vzpomínky pocházejí z minulosti. Co je pravda a co lež. Ta nejistota je matoucí i zajímavá, a nabízí v závěru možnosti vlastní interpretace.

Mám pocit, že se Guillermo del Toro zbytečně opakuje. Netoleranci a strachu ze všeho neznámého a nepochopitelného, kterou se my, lidé, vyznačujeme, to všechno už lépe a originálněji vystihl v Hellboyovi. Ale jeho nezaměnitelný výtvarný rukopis mě asi bude bavit vždycky.

Vůbec mě to nezasáhlo. Možná je to tím, že jsem od Lumeta čekala poutavější a vyostřenější soudní drama. Ale možná jsem jenom viděla až příliš mnoho filmů, jejichž hrdinové - alkoholické trosky, se nakonec vypnou k nadlidskému výkonu, aby navzdory všem překážkám, i zradě ve vlastních řadách, překonali sami sebe a prosadili spravedlnost. A možná se jenom nemám dívat na dva filmy s Paulem Newmanem v jediný den, protože je jasné, že budu srovnávat.

Nečekaně příjemné překvapení - krimi příběh zakomponovaný do fantasy. Působivé, originální a vizuálně podmanivé.

Výborné retro, kdy 70. léta ožívají v každém detailu (a že si je z dětství ještě pamatuju). Nejsou jen zdařilou kulisou kriminálních příběhů, ale jsou jejich rovnocennou složkou. Je zajímavé sledovat, co všechno se od té doby změnilo, ať už skutečně, díky novým objevům a posunu v myšlení lidí, anebo jen zdánlivě, protože blbec zůstane blbcem v každé době.

Kvůli jedné písničce, duetu Nohavici a Cmoríka, jsme s mužem vyzkoušeli tento amatérský pokus o film. Je zajímavé, že když je něco moc špatné, může to být zároveň i zvláštním až zvráceným způsobem zábavné. Ačkoli obvykle dávám jednu hvězdu ve zlosti a rozčarování, tak tohle je taková rozjuchaná a pobavená hvězdička - celou dobu jsem totiž jenom nevěřícně žasla.

Celý konflikt vyzněl poněkud chladně. A to ani ne kvůli tomu, že každá strana měla vlastně pravdu, ale kvůli tomu, jakým způsobem svou pravdu prezentovala.