Recenze (1 188)
Zkurvená noc (2003)
Obyčejná vtipně vypointovaná skládačka. A proč ne, bavila jsem se.
Oklamaný (2017)
Vizuálně nádherné a s podmanivou atmosférou. Ale! Co z toho, když pohnutky a motivace jednotlivých postav se v té kráse úplně ztratily. Jen díky tomu, že znám původní verzi, zůstala jsem v obraze.
Písečný muž (2011)
Hodně zajímavé a zábavné téma, ale přivítala bych respektování určitých jasně daných pravidel, na těch to ostatně celé stojí...a to tvůrci neustáli.
Družička (2004)
Chabrolovi přepis knih Ruth Rendellové opravdu sedí, což prokázal už ve Slavnosti. Hlavními postavami jejich psychologických románů jsou duševně pokřivené osoby se zničujícím vlivem na své okolí. Režisérův způsob postupného a nenápadného odkrývání dívčina charakteru až k šokujícímu, nečekanému finále dokonale souzní s předlohou.
Láska je dokonalý zločin (2013)
A toto mělo být jako co? Prapodivné psychologické krimi, černá komedie bez vtipu anebo poťouchlá love story o jednom potrestaném sukničkáři...? Ovšem krajina a architektura jsou úchvatné.
Nelitujeme svého mládí (1946)
Kurosawa opět nezklamal - přerod jeho hrdinky od zpovykaného a rozmazleného děvčete v silnou a nezávislou mladou ženu s vlastními názory je ztvárněn citlivě a uvěřitelně. Chvíle na vesnici, kdy stojí sama proti celé místní komunitě a zároveň se snaží přesvědčit rodiče svého milého, že se za svého syna nemají proč stydět, jsou velice silné a emotivní. Pokora, ale zároveň i vnitřní síla, víra v dobro, ušlechtilost - všechno to tam je. Jako ostatně ve všech dalších jeho filmech.
Taking Off (1971)
Forman se asi ve svém prvním zámořském filmu necítil příliš jistý v kramflecích, a tak si trochu vypomohl a použil jako rámec prvky z českého "Konkurzu". Zajímavé je, že tak, jako v českém Konkurzu výrazně vyčnívá Yvonne Přenosilová, tak v Taking Off oslní tehdy neznámá Kathy Bates. Beru to jako plus, že dal oběma budoucím hvězdám možná jejich první příležitost. A to ve chvíli, kdy on sám musel zvažovat, jak dál...
Landru (1963)
Elegantní svádění, a našim očím utajená likvidace zámožných žen, působí v načechraných secesních kulisách sice velice efektně, ale zároveň velice nezaujatě. Celé mě to lehce minulo.
Interiéry (1978)
To, co mám na Allenovi ráda, je jeho humor a nadhled. To, s jakým sarkasmem a ironií dokáže popsat vážné věci, aniž by se svým hrdinům vysmíval. Allen bez vtipu je nejen méně zábavný, ale i méně tolerantní ke slabostem svých postav.
Jidášův polibek (1998)
Když nic nečekáte, může se vám stát, že budete mile překvapeni. Černá krimikomedie možná nepůsobí nejoriginálněji (taky už je 20 let stará a kolik podobných únosů a podrazů jsme už viděli?), ale má švih, vtipné dialogy a je obsazená skvělými britskými herci. Za to, že jsem se výborně bavila, a za kouzelnou Carlu Gugino, klidně hvězdu přidám.