hanagi

Asi mám odlišný smysl pro humor než Indové. Tedy, měla to být sranda, nebo ne?

Kdo by nefandil drobounké okaté mamině, která jako lvice mstí příkoří spáchané na její nevlastní dceři. A protože fyzicky na své soupeře prostě nemá, přichází na řadu můj oblíbený ženský důvtip a zákeřnost. Škoda jen, že jak je chytrá, tak se občas chová dost lehkovážně, až pitomě. Logiku neřeším a slzy a přehnaný sentiment k indickému filmu prostě patří.

Mám pocit, že na dně bazénů se toho skrývá mnohem víc než vidíme na hladině. To bychom se ale museli smočit a ponořit se pro to.

Tak je to melodrama, tak nač brblat. A podle mladého Paula Newmana by v antice tesali sochy.

Film si běží svým pomalým, znepokojivým tempem až do očekávaného finále. Vypadá ovšem fantasticky a zvláště ty snové scény jsou esteticky vytříbenou lahůdkou. Že na nás musí být Gaia, bohyně, či matka země, už dlouho naštvaná je jasné, ale moc nás to netrápí... A až se u nás ve Chřibech začnou ztrácet houbaři..., budu vědět, která bije.

Je to naivní a je to předvídatelné. Ale ten frajer co si to sám napsal, zrežíroval a sestříhal, se hrdě hlásí ke svému vzoru a pojal to s úctou i hravostí. Možná mu úplně všechno nevyšlo tak jak chtěl, ale udržel si ironický odstup, vtip a hlavně! tempo. Ty nesrovnalosti se zraněnou rukou mě pobavily.

Někdy má syrově znázorněné násilí smysl, když podtrhuje a umocňuje příběh, když chce s divákem zatřást. Ale v tomto případě to vnímám jinak. Sadistické mučení je hlavní atrakcí filmu! A důvod, proč se tak děje vlastně ztrácí význam.

Medem mě vždycky bavil, líbí se mi, jak moc toho dokáže říct jen obrazem a jak velký prostor nechává mé fantazii. Tentokrát jsem zklamaná. Nadějný začátek se časem přehoupne do unylé story, kde vykalkulovaná "osudovost" a doslovnost pohřbily všechna má očekávání. Sama nevím, jestli tři hvězdičky nejsou až moc...

Celkem průměrná noirovka s jednou velice hezky nasnímanou bitkou na otevřeném schodišti.

Dokonalé retro z meziválečného Berlína. Stylová dobovka, zábavná a s přesahem.