hanagi

Šerosvitem zahalený, na minimum osekaný příběh o temnotě... i naději.

Musela jsem si k filmu najít klíč... Jak přiznal Colm, a jak všichni přece víme, v Inisherinu žádné víly nejsou. Ale!... je to moc hezký název pro píseň.

Předražená reklama na luxusní dovolenkový pobyt na Bali.

A mně se to líbilo. Bavila mě ošuntělá atmosféra zaplivaného hotelu a temných uliček, kde se v průběhu jedné noci odehrává poněkud krkolomně načasovaná pomsta za staré křivdy. Charaktery postav jsou jasně dané, dialogy mají smysl a nakonec i ten poslední střípek skládačky zapadne na své místo. Možná jen ten Cage mi tam až tak neseděl.

Bílý lotos na Sicílii má v porovnání s havajskou první sérii něco navíc. Sice opět řeší hlavně vztahová dilemata skupinky hostů, a opět velmi sarkastickým způsobem, ale evropský resort nabízí i jiné možnosti... Je zábavné sledovat s jakou lehkomyslností se samolibí američtí zbohatlíci nechávají od šarmantních Evropanů připravit o své "těžce vydřené dolary".

Nevím, jak jsem  mohla tak dlouho ignorovat tak zábavný film, a to miluju konspirační teorie!

Paradoxně se mi přeslavná B.B. nejvíce líbí ve filmu, kde se její "femme fatale" proměňuje v nešťastnou zamilovanou ženu, která na svůj živočišný půvab, a s tím spojenou omezenost, nakonec draze doplatí.

Musím uznat, že forma, kterou Fassbinder zvolil, má své opodstatnění, ale byla to pro mě dřina ji přijmout.

Těžký zásah do homosexuální komunity, tak to totiž Fassbinder podává, i když příběh sám je vlastně nadčasový a platný kdekoliv.

Jako kdybych se vrátila ke kořenům Cronenbergovy tvorby. Pro mě radost, pro jiné, a nechápu proč, zklamání.