hanagi

Ano, celý příběh by se dal shrnout do jedné věty. Ale má to takovou energii, vtip a přirozenost, že to vůbec nevadí. Naopak. Nejdůležitější na tom filmu je stejně skvělá! muzika. A tak jsem se s blaženým úsměvem na tváři protrsala až na konec.

Tak žádné filmové překvapení se nekonalo. Celkem milý, i když hodně předvídatelný film o tom, že ne obří majetek, ale jen láska dá vašemu životu smysl... Proč ne. Je to malinko toporné, ale přítomnost pro našince neokoukaných tváří a sem tam vtipný moment působí příjemně.

Je fajn, že Jafara Panahi už znám z jeho dřívější tvorby, takže díky filmům Bílý balónek a Offside vím, že je mnohem lepší režisér než řidič. Do taxíku bych si k němu nesedla, ale způsob, jakým reflektuje běžný život v Íránu, je geniální. Škoda, že se toho do té výpovědi nevešlo víc.

Pekelná díra = pekelná nuda. To jsem si myslela až do toho momentu, který tady všichni zmiňují, a já jim nevěřila. Poslední třetina filmu je naprosto úchvatná, překvapivá, a jde až za hranu toho, co bych od satanského hororu vůbec očekávala. "...a nic už nebude jako dříve."

Je to trochu podvod na diváka. Podsouvají nám, jak jsme blbí a jak složitou matematickou hru to sledujeme. Omyl. Všechno je smozřejmě jinak. Álexi, celkem průser. Vůbec Tě nepoznávám... Ještě že sis přizval Kika. Jeho všetečná kamera, která šmejdí, hledá, odhaluje..., snad jen ta dává tomu zmatku trochu smysl a napětí. Ale zachránit to nedokáže.

Slabé tři hvězdy. Patryk Vega si jede ve svých vyjetých kolejích... Pořád je to celkem zábavné, ale zároveň nic nového nepřináší, je to furt to samé dokola. Zajímá mě jediné, jak dlouho si ještě s tím jedním mustrem vystačí...

Pro Rjazanova mám velkou slabost. Jeho romance jsou naprosto přesně ukotvené v době slavného "budování lepších zítřků" a nabízejí zajímavý pohled, jak se v tehdejším socialistickém Rusku skutečně žilo. Ale to, co mě nejvíce okouzluje, je jeho tragikomický pohled na pomalé, postupné sbližování zdánlivě nesourodého páru. Na dvojici, která už má leccos za sebou a do nového vztahu vstupuje se strachem a obavami, ale i s úžasným odhodláním. Je to tak lidské, bez příkras a zbytečného kalkulu. A mě to pokaždé znova a znova totálně odrovná.

Mně se "Vajíčko" velice líbilo. Groteskní začátek, zhůvěřilý předmět podnikání, servilnost zaměstnanců, vše zabalené do plastu a plyše, tak typické pro 70. léta. Líbil se mi i výlet do Kodaně. Konečně jsem se něco dozvěděla o synovi, a z retardovaného mouly se vyklubala zajímavá lidská bytost. A vysvětluje to i jeho následný čin.  Život ve vodě je jen další změnou stylu a je kouzelný už jen tím, jak dokáže nenásilně prolínat absurditu s poetikou. Celý příběh sice střídá různé žánry a tempo, ale pořád to má logiku a řád.

Mám prostě tyhle "podfukářské" příběhy ráda. Možná právě proto, že se bavím tím, co bych sama nesvedla. A možná i kvůli tomu, že jsou to vlastně takové pohádky pro dospělé, nakonec je vždycky potrestaný ten největší hajzl. Myslím, že tři solidní hvězdičky jsou tak akorát.

Čekala jsem kriminálku a ne sociální drama. Takže v tom bude asi ten problém. Navíc si nedokážu představit, jak si někdo může hýčkat čtyřicet let starou křivdu...