Třetí generace

Paralela s Německem na podzim se skutečně nabízí, ale výsledný produkt naštěstí není tak strnulý. Ty hrátky s polyfonií mě skutečně přiměly si takového RWF téměř užít, ačkoli obsahově to bylo opět na hraně a herecký ansámbl už byl také vyčerpaný. A samozřejmě nebyla potvrzena naivní víra, že dobrá soulož může vyléčit závislost na narkotikách. (04.05.2014)

Na pozadí cizorodými zvuky podbarvené scény rozehrává Fassbinder svou Třetí generaci. Právě zvukový šum, který podbarvuje téměř všechny scény, vzbuzuje nepříjemný pocit nejistoty, který dokonale charakterizuje zvolené prostředí berlínských atentátníků. Narážka na Schopenhauera (a vůbec Fassbinderova záliba ve Filozofii života, která je znatelná napříč celou jeho tvorbou), orámování děje citáty z berlínských veřejných záchodků, absence snahy cokoli divákovi ulehčit a osobitý filmařský styl dávají tušit, ze Třetí generace nebude film pro každého. Ve svém projevu typický a skvělý Fassbinder. (27.05.2009)

Souhlasím s názorem uživatele DonPedra, že jde spíše o zajímavý a provokativní než skutečně kvalitní vyvážený snímek. Na podobě Třetí generaca se hodně podepsaly politické názory režiséra. Téma politického terorismu RAF zjevně Fassbindera fascinovalo a je obsahem několika jeho filmů. S výjimkou polodokumentárního Německa na podzim je Třetí generace asi největším pokusem Fassbindera se s tímto jevem vyrovnat. Narážel přitom na velký problém, kdy dost dobře nemohl popsat a zhodnotit politické kořeny terorismu RAF, protože ty zjevně spadaly do téhož myšlenkového směru, který formoval názorovou platformu Fassbindera. Režisér neanalyzuje skutečnou teroristickou organizaci, která v Německu v té době působila, nýbrž jeho teroristé patří k romantizujícím maloměšťákům, kteří k terorismu sáhnou vlastně z nudy a berou ji jako rozptýlení z konzumního života, který je obklopuje. Příznačné je pro Fassbindera závěrečné odhalení, že za teroristickou činností skupiny vlastně stojí policejní provokace. To téma spiknutí mocenské elity a státních represivních složek je pro Fassbindera typické. Film obsahuje některé absurdní scény a pár skutečně vtipných momentů, jako je domovní prohlídka u jednoho z podezřelých, který se při návštěvě policie psychicky zhroutí a předvede úžasný neurotický záchvat plný brebtů. To nic nemění na faktu, že jde o dost nevyrovnaný kousek, jehož základní osnovou je spiklenecká teorie, se kterou se neztotožňuji. Celkový dojem: 45 %. Po herecké stránce mi přijde nejvýraznější výkon známé německé hvězdy Hanny Schygully. (17.06.2009)

Na pomezí terorismu a soap opery, aneb terorismus jako jedna z variant konzumního způsobu života. Pokud šlo první generaci o jakési ideály a generace druhá je byla ochotna prosazovat se zbraní v ruce, je pro Fassbindera třetí generace jakousi parodií na "otce a matky zakladatele." Nikomu není úplně jasné za co vlastně bojuje, dokonce ani proč bojuje. Revoluční hesla jsou stavěna na roveň s televizními zprávami, velkokapitál i ultralevice se ocitají ve stavu vzájemné závislosti, hodnoty jsou relativní-je to boj za svobodu, je to karneval nebo jde jenom o peníze? Nakonec největším hrdinou téhle smutné frašky je zrádce. (12.01.2007)

Chápu diváky, co zde hodnotí nízkým hodnocením, protože i já sám jsem měl tak trochu problém se ve filmu vyznat, či lépe řečeno - nějak do něj proniknout, připustit si ho k tělu. Fassbinder byl jedním z tvůrců, jejichž tvorba je spjata s konkrétním místem a konkrétním časem, takže spoustu detailů nemůže člověk, co nežil na konci 70. let v Západním Německu, pobrat. Ale já přesto hodnotím nadprůměrně, protože mě baví režijní styl RWF, baví mě atmosféra filmu, která je místy až noirová, baví mě mix psycha a komedie. Vulgární nápisy ze záchodků střídají citáty největších filosofů dějin a pod tím slyšíme neustálou směsici hlasů z televize, rádia a také jakousi divnou hudbu... No, je to chaotické, je to divné - ale je to zajímavé. Přidávám se k těm, co zde píší, že jde spíš o zajímavý, než vyloženě dobrý film. (26.01.2013)