B4TM4N

B4TM4N

Vojtěch Jeřábek

okres Praha
architekt v atelieru jezdci

13 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 5 10 14 18
    • 17.11.2018  10:47

    Jak udělat ze slibně se rozvíjející konverzačky Vichr z hor na steroidech? Naneste na skupinku sedmi osob ctnosti a neřesti lidstva a nechte je čím dál tím víc nuceně během necelé hodiny probublávat v čím dál méně pravděpodobných kombinacích.

    • 19.10.2018  01:28

    Film jako stvořený pro veřejné promítání: k úplnosti zážitku je nezbytné vidět aktuální reakce davu a kdy kdo z diváků v kterou chvíli odejde. The House that Jack Built je snímek nanejvýš aktuální pro dnešní dobu post-faktickou, se kterou se vypořádává vlastním svérázným "post-uměním".________ V prvním plánu chápání snímku do sebe nechá Trier diváka, který na film zavítat s již předpřipraveným optickým rámcem, vysypat všechna nesmyslná obvinění z misogynie a adorace zla. Nepřesvědčuje přesvědčené a loveckou scénou dává propuknout poslednímu spravedlivému a objektivnímu rozhořčení, které nám v dnešní době zbývá - supremaci neposkvrněného dítěte. Do té doby jsou všichni svědky brilantní černé komedie, které už trávíme docela dobře. Jelikož je však von Trier sociálně a emočně nemilosrdný analytik, nabídne po kulturním šoku z nimrodské epozidy chvíli ticha, aby se následně vytasil s v jádru mnohem zákeřnější a znepokojující vraždou Simple. V tento moment je však divák už zpátky ve svém - najednou tak známém a pohodlném - misogynním křesle a cynický humor na plátně je opět přijat za lidský. V druhém plánu filmu totiž Trier demaskuje pokrytectví současného člověka ve věcech morálky a násilí. Postavou Jacka se zároveň vysmívá všem dnešním rozumbradům internetového věku, kteří v tváří tvář reálným humanitárním krizím dneška nacházejí podpůrnou argumetnační analogii v hlubinách toho nejhlubšího bahna minulosti. A ač se sebevíc snaží být rádoby vzdělanými vykladači včerejška, dneška i zítřka, přistupujícími k věcem "na rovinu a především bez ideologie", nejsou než - stejně jako Jack - nabubřelým zlovolným nic, končícím v Pekle, které sami vytvořili. Neboť inženýr nedovede sestavit nepřeberné střípky možností do uceleného a koherentního celku - to je prací a uměním architekta. A stejně jako nelze vytvořit dobrý dům bez zvolení správných nástrojů k jeho návrhu, nelze normou krásy a umění učinit pastiš brutality a zvrácených idejí.

    • 14.10.2018  16:59
    Venom (2018)
    ****

    Venom mate divákova svým amébním žánrovým tělem, vyvrácením (i s kořeny) jakéhokoliv očekávání a strašlivě namaškarovanou Michelle Williams. Jakmile ale Hardyho investigativního reportéra, vykazujícího zjevně několik psychických poruch plynoucích z vysazezení anabolik a jejich nahrazení lahváčema zkřížených s násilně nonšalantním gonzo odérem, najde jeho nechtěný symbiotický parťák, dostaneme tu nejzábavnější smršť bizarního humoru za hodně dlouhou dobu. Jeden z nejlepších marvelovských originů!

    • 14.12.2017  00:06

    Kakofonie dysfunkčních motivů v praxi. Humor, osudovost a břímě odkazu, s nimiž Abrams mistrně žongloval, se Johnsonovi ve víru ambicí pod rukama tak do sebe zapletly, že obdobného emočniho kastráta svět SW ještě nezplodil. I přes stopáž 150 minut chybí dramaturgii dobrá hodina času k funkčnosti, což je u ve všech směrech hýčkaného blockbusteru na pováženou.

    • 21.11.2017  23:58
    matka! (2017)
    *

    Poraženecká, všežerná, sebelítostivá apologetika narcistně vynucované pseudoumėlecké onanie, která vyčpěla už ve čtvrtině 8 a 1/2. Aronoffskyho auteurství je nejnespolehlivější kvalita dnešního filmového provozu.

    • 22.2.2016  14:38
    Saulův syn (2015)
    ****

    Jakkoliv to zní nepatřičně, má Saulův syn proklatě blízko ke Cuarónově Gravitaci: brilantně nasnímané, v na dřeň očištěném základu mrazivě působivé dílo, které této ryzí strohosti bohužel zcela nevěří a zpětně ji balí do přebytečných atraktorů (zde eskapistická, příliš prvoplánově filmově-scénáristická linie).

    • 24.1.2016  22:46
    Ex Machina (2014)
    ***

    Přes touringovskou konversační vatu - a hipstersky ležérním, smysl nedávajícím zneplatněním základního předpokladu tohot známého testu AI - velmi často vystoupí na povrch pravá tvář Ex Machiny. Tou je poměrně tuctové, ale civilně subtilní romantické drama, s netuctovým obličejem Alicie Vikander. Oproti obdobně, ale mnouhem soustředěněji zamířené Jonzeho Her zploštělá jednohubka.

    • 23.12.2015  03:20

    Rozverný lynč (nejen) z úst soudobého kádrováka Davida Černého, pózujícího zásadně před svými klenoty, prokládaný četnickohumoreskovými přehrávanými (a velmi přehrávanými) pasážemi a smrští místy velmi bulvárně podávanými pravděpodobnými pravdami autorů. Burleska o jednom neoddiskutovatelném lidském monstru tak zároveň divákovi poskytuje především útěchu, že Pravdu! inscenující autoři dnes nemají k dispozici Vašovy nástroje a aparát - i když po tom velmi okatě touží. Naštěstí drží v rukách pouze propagandistické manýry ve střižně i kolovrátkovém narativu vypravěče, které při kritickém čtení zbavuje tento dokument posledních zbytků smyslu a relevance.

    • 8.12.2015  10:05
    Hamlet (divadelní záznam) (2015)
    *

    Zbytnělá kostnatost imperativu klasiky: v této podobě nemá v roce 2015 recyklace Shakespeara žádný smysl.

    • 6.12.2015  21:18

    Prvních expozičních 60 minut jsou na sebe vrstveny velmi pečlivě kladené otázky, aby byl divák následně vytržen bezdůvodně zařazenou akční vsuvkou, předznamenávající přechod k pohříchu šablonovité báchorce o soplícím dobračisku v luxusním kabátu. Všechny nastíněné třecí (a tudíž potenciálně podnětné) plochy jsou tímhle dramatickým střihem dramaturgickycky zcela nesmyslně odsunuty mimo filmovou optiku a nahrazeny voskovými kulisami jednoho osobního hrdinství v srdci CGI NDR. Škoda.

    • 11.10.2015  22:45

    Kde Trier v Nymfomance nabídnul čechovovskou i metaforickou doslovnost v rámci ryze intelekuálního konstruktu, Vie d'Adéle je dílem živočišně fyzickým a velmi důsledně narativně omezený (a omezovaný). V tříhodinové stopáži výjimečně subtilní film: jak výrazově, tak tematicky sevřený, traktovaný pouze nekompromisním střihem.

    • 11.10.2015  22:25
    Odpojit (2012)
    ***

    Snaha o sociální kritiku na první dobrou. Bez větších ambicí otázky skutečně reálně pokládat, na druhou stranu se Disconnect poměrně úspěšně vyhýbá šablonovitému moralizování (nikoliv ovšem šablonovitosti).

    • 13.9.2015  01:38
    Triumf vůle (1935)
    ****

    Nacisticky přesná paralela k Chaplinovu legendárnímu vůdcovskému projevu: kolektivní vůle implikovaná jedním Hlasem. Dodnes je tento model vědomé omezenosti ve prospěch "pohody" velmi populární.

    • 4.9.2015  01:08
    Amy (2015)
    ***

    Kapadia si to dělá příliš lehké. Paradoxní exploatací množství soukromých a bulvárních záběrů konstruuje věrohodný příběh lidské bezmoci vůči vlastní slávě. Zdráhá se však jít do hloubky, za kritiku první šablonovité figurky, která se nabízí. O tlaku mašinerie hudebního průmyslu se dozvídáme z velmi ustrašených náznaků, zcela chybí refexe destuktivního vzahu statutu celebrity ke svému nutně servilnímu okolí. Jenže...i přes to všechno Amy funguje výborně.

    • 6.8.2015  23:09
    Sense8 (TV seriál) (2015)
    *****

    Bezelstná a vypulírovaná "člověčinka" - ovšem bez toho patetického slizu, co se zpravidla k podobně laskavým kouskům lepí. Čirá tvůrčí radost sourozenců Wachowských, která s přehledem táhne to vlastně velmi konzervativní klouzání po lesklém povrchu jinakosti.

    • 2.8.2015  22:58

    Motivačně obsahově zcela zbytečný první díl a animace na výtvarné úrovni obalu cereálií. A pak je tu Millerův životní záblesk se stárnoucím pachatelem dobra, republikánským dvojblokem Regan&Clark a psychoanalytickým Jokerem.

    • 11.4.2015  23:12
    Divoši (2012)
    ***

    Svůdně natočený naivistický světobol. Formálně propracovaný, ale ve své uvědomělosti mnohdy zbytečně selhávající úlitbami pro první signální.

    • 15.2.2015  08:05
    Noe (2014)
    **

    Emočně i motivačne nefuknkční podobenství o etickém harakiri a vyčerpávané planetě. Noah se mohl osvěžující globálně-společenskou kritikou, pro svůj úkol však zvolil háv cikánské kartářky. Člověku se dere na mysl Fontána: jako by měl Aronofsky potřebu se vždy po několika mrazivě realistických dílech transcendentálně očistit bezzubou duchovní rozpravou.

    • 31.12.2014  21:38
    Lucy (2014)
    *

    Až příliš bezelstně doslovná točená zmrzlina.

    • 29.12.2014  13:01

    Fetišistický bonbónek. Pohladí oko, než ho penetruje kudlou. Pro milovníky secese povinnost.

    • 28.12.2014  12:33
    Aféra (TV seriál) (2014)
    ****

    Poctivý příspěvek do žánru american tragedy, s tendencí překlopit se do krimi. Tato tendence je zatím přinejlepším rozpačitá, narativní schéma dvou rovnocenných vypravěčů a držená civilní intimnost jejich vyprávění však po první sezóně misku vah bezpečně převažuje. O kvalitu druhé se ale velmi bojím...

    • 24.10.2014  23:26

    Donnie je asi nejlepší filmovej řezník, ale Vlk má tak prašivej scénář, zbrklý střih a podivně osmdesátkově úchylnou režii, že prostě nejde v mezi-choreografických pasážích zavírat oči a uši. Je jich totiž prostě moc a svou unylou sladkobolností atakují divákovo rektum vskutku alpinistickým stylem.

    • 15.10.2014  17:44
    Croft (2013)
    ***

    Zbastlit tohle Greengrass s Ginou Carano, mírně by si přihnědnul textil i Gareth Evans. Ale jenom mírně.

    • 1.10.2014  22:38

    Videohra, která nedokáže plnokrevně přenést frustraci z repetice na obrazovku (já vím, kdo by pak na to koukal). Scénář si dost výrazně pomáhá vytvořením vlastního, nikdy ne uspokojivě vysvětleného časoprostoru, takže kolečka skřípou celkem často, ale tváří se u toho dostatečně šik. A vy se u toho veskrze bavíte a polopaticky spějete ke konci, který se bolestivě posledních devadesát minut (b)análně nabízí. Natož, aby Tomíkova cesta byla někdy špikována ohrožením neustále se restartujícího geroje či zahalena v otázkách o konstantní válce.

    • 26.9.2014  21:27
    Proces H (TV seriál) (2009)
    **

    Absolutní nula přidané hodnoty k (tak nějak očekávatelně) strhujícímu archivu. Mluvící hlavy u debilního stolku s lampičkou, patetický komentář o "přikládání ohně do kotle třídní nenávisti". Repetitivní a zároveň manipulativní obrazový podkres jdoucí ruku v ruce s okouřenou orchestrálkou při jakékoliv důležitější scéně. Kontext a interpretace se nekonají, na patře zůstane pouze echo "socialismus, socialismus, socialismus...", o který si vyláme zuby další český demokrat.

    • 17.9.2014  18:01

    Na spanilou jízdu kritického myšlení se Stone příliš často uchyluje k domněnkám a zjednodušení, přesto však rámec díla přesahuje 90% copypastové dokumentární historické produkce. Je zajímavé sledovat, jak kriticky smýšlející dokumentarista na naší veřejnoprávní televizi najednou netočí dokument, ale autorský esej, který musí být pro jistotu vysílán v nejvypečenější časy. O co šťavnatější je obsah, pohříchu často podtrhává nohy časová osa narativní formy, která vždy odvypráví ucelenou linii a pak se v čase vrací k jiné, paralelně probíhající. Neustále se tak překrývá antidatace událostí ve vztahu k dynamicky se měnícím ambivalentním postojům jednotlivých aktérů, což čitelnost vývoje jejich osobnosti a smýšlení zrovna neulehčuje. To však nemůže anihilovat fakt, že Americké století je povinná četba jak vyšitá.

    • 26.8.2014  22:32

    Místy až nesnesitelně naivní duel, jehož hravý vizuál přetéká vzhledem k souběžné kanonádě Chomskyho slov přehršlí nápadů, které tak musí nutně utrpět. Vlastně je to takový oduševnělý večerníček.

    • 25.7.2014  23:35

    Nezvykle vystavené setkání žáka a učitele, fanouška a jeho idolu. Pro jakýkoliv druh tvůrčí činnosti kvinesenciální experiment, pro trierofila vydatná sonda pod jednu z vrstev kůže. Jeden z nejhodnotnějších příspěvků o percepci Vzoru a jeho Díla, co znám.

    • 24.7.2014  13:07

    Rozpolceně sladkobolná sociální bublina, která však poměrně úspěšně balancuje na hraně kýče a šedé (ve smyslu odstínu černé) komedie. Směsice místy až patetické střízlivosti a poněkud neobratná snaha o souboj s klišé "udělat si to na konci hezký" ve výsledku tvoří veskrze podařený středostavovský dojímák, který rozhodně netřese se zaběhnutými schématy tak, jak by si přál, přesto však pokládá řadu podnětných otázek. A to není málo. Slabší 4*.

    • 16.7.2014  00:11

    Elysium ozvláštněné nápaditým lineárním průřezem panské a rabské společnosti, skrze který se poměrně nenápaditě prosekává revoluční dialektika, vedená pohříchu těžce necharismatickým Evansem. Osvěžující korejská hravost, která místy probleskne, neutáhne dnes již tuctový holywoodský "levičácký kus".

<< předchozí 1 2 3 4 5 10 14 18
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace