B4TM4N

Jasný vrchol nové trilogie, neporovnatelný s původní trojicí filmů: i tato poslední, zcela jistě nejvypjatější část se nese ve zcela jiném duchu, jede na vlně technologických možností a nemá vyšší filosofické ambice. Osobně si myslím, že by bývala chyba, kdyby i bezmála "30 let poté" přišel Lucas s trojicí identicky laděných filmů, pouze v novém kabátě. Žánr sci-fi se za tu dobu podstatně změnil (a co vlastně ne?) a v zájmu soudobého diváka okleštil filosofické přesahy ve prospěch líčení barvitých (a samozřejmě barevných) světů. SW3 je, stejně jako předchozí dva díly ve své době, naprostá technologická špička. Na rozdíl od předchůdců se k nám postupně neplíží, ale rovnou nás uvrhá doprostřed megalomanské bitevní vřavy. A již od začátku dává najevo jednu věc: Anakin je svými schopnostmi zcela nadřazen všem ostatním postavám. To je důležitá změna oproti předchozímu dílu: z postavy pyšného učně se (alespoň zpočátku) tváří jako připravený, skromný Vyvolený. Jak ovšem můžeme pozorovat napříč celou trilogií na fyzických proměnách kancléře Palpatina, zlo si pomalu ale jistě najde cestu k jeho ovládnutí (což vyústí ve velmi zábavnou, absurdní situaci: Samuel L. Jackson opustí plátno, aniž by alespoň jednou někoho motherf-wordoval). Lucas se celkem s bravurou vypořádával se situací, na kterou nutně všichni fanoušci čekali celý film, to jest zrození Darth Vadera, i s jeho následným odosobněním se divákovi: Vader klesá na samé dno možných lidských sympatií (od věty "Execute the order 66!" jde divákovi mráz po zádech) a ve finále ze skvostného rytíře zbude (nejen) etický mrzák. Konec filmu je již zcela v souladu s duchem původní první (čtvrté) epizody. Bezmoc zbytku Světlé strany je nastíněna a kruh se s přesným zacvaknutím uzavřel. Bravo.

Epizoda II funguje skvěle jako nástupce E1: Mladý, citově zranitelný Anakin dospívá v muže a podvědomě stále více tíhne ke své krásné dětské zachránkyni - Padmé. Stejně jako nebezpečně bouřlivý cit se mu do hlavy vkrádají Temné síly spojené s obavami o vlastní matku. A Sithský lord roztahuje svou kápi nad celou republikou...E2: Klony útočí jsou mezičlánkem mezi pohádkovou idylou předchozího dílu a zároveň v druhé polovině notně přitlačí na pilu a přenesou se takřka až na vlnu epizody třetí. Úvodní rozdělení na dvě zcela kontrastní zápletky - Obi-Wanovo pátrání po atentátnících na královnu Amidalu a na druhou stranu její místy až nevkusně kýčovité laškování se svou sexualitou zmítaným padawanem - umožní filmu udržet slušné tempo po dobu vyprávění této zdlouhavější (a otravnější) linie, která je však pro další vývoj děje naprosto klíčová. Efekty jsou o generaci dál než v prvním díle, což je nejlépe vidět na (opět) závěrečné monstrózní bitvě armád klonů a droidů. Ta je tak trochu z hlediska předchozího směřování snímku samoúčelná, nicméně velmi zábavně podaná, včetně až minimalistické závěrečné potyčky s hrabětem Dooku (který je na věk svého představitele cekem hbitý :) ). Jinak jasným leaderem se stává McGregorův Obi-Wan, který se svou rolí od minulého dílu znatelně dozrál.

S odstupem času velmi příjemné zklamání, navíc z větší části pochopitelné: vyprahlý Lucas po desetiletích čekání na svoje "technologie" první epizodu prostě neukočíroval a nechává rozjezd ságy trošku ušlapat nohama různých pralesních podivňousů, bránících svou pohádkovou říši. Ano, Phantom Menace je především klasická pohádka, bez (byť jednoduchých) filosofických přesahů ostatních dílů. A jako taková funguje, je třeba si uvědomit, že jde vlastně o díl první, tudíž celá (tak trochu hippie) atmosféra není tak stoprocentně neadekvátní zbytku série. Škoda, že Liam Neeson vyklidí pole, Qui-Gon by se jistě skvěle uplatnil i v dalších dílech. Co je však velmi iritující a neomluvitelné, je vytvoření postavy Jar-Jar Binkse, kterážto coby čestný zástupce novodobých zkuřek spolehlivě irituje značnou část stopáže - až by se místy mohlo stát, že by i oddaný fanoušek klesl na 3*.

Určitě jsou lidé, kteří se mohou odvážit již od prvního záběru jít do ironické polemiky s Tarantinovou tvorbou. Takoví lidé však zcela jistě nežijí v Německu - zemi to známé tím, že její obyvatelstvo nevlastní absolutně žádný smysl pro humor. A podle toho to dopadlo - nemastný nemastný katzehund, u kterého se nezasmějete než jeho impotenci vyplodit pořádný vtip. V podstatě je celý Klepáč takovým pokusem o parodii na gangsterky (což je zde s oblibou prezentováno střílením tun nábojnic do dveří různých automobilů a míření někomu na hlavu pod různými úhly), se špetkou něčeho "vážnějšího". Hořká příchuť ke sladké, zde v podobě rakoviny, nemůže dojmout už vůbec: ve filmu se nevyskytuje jediný sympatický charakter, pouze banda podivných blbounů (rádoby gangsterských). A utáhnout tenhle hnuseintopf hodinu a půl na maximálně průměrné řežii těch vážnějších momentek? To nemohlo vyjít, meine Freunde...

Rozhodně jeden z nejlepších hororů, klidně bych se odvážil hrát si s pojmem, jako je například TOP3. Pro mě osobně, horor jako filmově-umělecký žánr kvalitativně skončil někde počátkem devadesátých let nástupem úsměvných brutalit. Omen jakožto správná alte Schule jde na to přes pečlivé budování hypnotické atmosféry kolem démonického Damiena, ze kterého se vám rozšíří panenky i přes malou obrazovku notebooku. Každá scéna, ve které se chlapec objeví, je velmi silná a skutečně ďábelsky rafinovaná. Po většinu času tomu ale šéfuje Gregory Peck, což ovšem vůbec nevadí; a pro mě nejsilnější postavou byl kněz Patricka Throughtona, obvzláště jeho hudebně geniálně vypointovaná "poslední" scéna. Apropo Goldsmithovo téma Ave Satani je jednou z nejpůsobivějších filmových melodií, která se člověku zaručeně zaryje nejen pod kůži, ale i nehty. The Omen je celkově velmi vyzrálé dílo, pevně a cíleně vedené: a já jsem zvědav, co skrývá zbytek Donnerovy filmografie.

Ale houby horror, psychologický thriller! A moc by mě zajímal takový Trierův remake, to by byla velká událost - takhle je tam na mě moc amerického optimismu.

Vaughnovsky hravé a s nadšením pro věc. Xavier si za žádnou cenu neoholí hlavu, Michael Fassbender má antitarantinovskou hospodskou scénku a Wolverine se též mihne velmi stylově. Děj filmu tradiční superhrdinské "napínání velmocí" zasadí do skutečných událostí - raketové anabáze SSSR na Kubě - a tím tak získává (samozřejmě na poměry subžánru) nadprůměrnou zápletku. Herecký ansámbl překvapil, James McAvoy je zde rozhodně v rámci své kariéry na vrcholu a Michael Fassbender je pro mě osobně lepším Magnetem, než Ian McKellen. A pan režisér? Matthew je zcela jistě nejlepším popcorn-friendly tvůrcem v branži, ale to už se přece dávno ví...

Špatné, velmi špatné. Pokud jsem šestý díl označil za zábavnou vatu, sedmička je už čistá filmová agonie, natahující život dojené krávy až na samou mez. Děj filmu by se dal shrnout do třech vět a ještě by se tím obohatil. Smysl už nedává absolutně nic (minimálně knižní předlohy neznalým): proč je nejmocnější bytost posluhovačský skřítek, Relikvie smrti se snad až k překvapení diváka ve fiolmu skutečně alespoň na skok objeví (čímž jde asi o 5% pochopitelnější název, než Princ dvojí krve), klíčové artefakty přináší takřka "vichr z hor" a o smysluplnosti 95% scén lze úspěšně pochybovat. Jediný úsek, co má jakž takž hlavu a patu, je návštěva nacistického bunkru se sídlem štábu propagandy...pouze se to tady nazývá Ministerstvo kouzel a vedení má místo patky v oblibě růžovou a natáčky. Jinak jde o snůšku náhodných výkřiků (formování na začátku? Proč???) a názornou ukázku, kde se dá všude kempovat. Klady? Mno...tak asi Hermiona :) Nevím, co by se musel stát, aby závěrečná část ospravedlnila existenci dílů 3-8, kdy se z příjemného fantasy stala snůška pubertálních hormonů s hůlkou v ruce. Samotná postava Woldemorda je velmi slabá a emocí prostá, čili býti fanouškem, velmi se bojím!

ZNATELNĚ lepší než poslední dva díly, přesto díky nezatíženosti potterománií zůstanu u tří hvězd. Film sice na svou stopáž pozoruhodně, téměř zázračně uteče, ale na konci si uvědomíte, že se vlastně vůbec nic nestalo. Yatesovi se podařilo velmi dobře vytvořit atmosféru napětí a očekávání, do čehož se občas až nevkusně zamotává více či méně humorná lovestory vložka; v rámci příběhu ale až na posledních deset minut nedojde prakticky k žádnému posunu, celá úvodní scénka ničení Londýna je sice hezká, ale absolutně bezúčelná...celý film prostě působí tak nějak seriálově - jako typický vycpávkový díl, chystající půdu pro následující snímek. Doufám, že vyvrcholení bude stát za to - rozjeté je to velmi zajímavě.

Již v roce 1982 existoval protoemař...