nash.

Občas vydařený vtípek nebo narážka, camea Stana Lee a Bruce Campbella, krása Kirsten Dunst, výborně rozehraný motiv Sandmana, který si skoro zasloužil pokud ne přímo samostatný film, tak alespoň více prostoru. Není to málo? Je. Zejména, když je to vše pohřbeno pod sutinami předchozími díly skvěle vystavěné podívané. Raimi je natolik zkušený filmař, že už by se mu motivy neměly během filmu několikrát rozsypat pod rukama, postavy by mu neměly procházet razantním psychologickým přepólováním každou půl hodinu, většina scén by neměla působit hloupě a samoúčelně a navíc, hlavní hrdina by neměl 90% filmu působit jako dement. Ale přesně to se Raimimu stalo. Bohužel.

Cestou od výtečné trojky ke čtyřce se někde ztratil humor a švih, takže výsledkem je, stejně jako u dvojky, hořký propad směrem k nudě. Nové figury nejsou zábavné, ale spíš trapné, zápletka se taky příliš nesnaží a ani toho Guttenberga už to zjevně moc nebavilo.

Prázdný dům, on a ona. Lovec, který překvapeně zjistí, že je loven a zdánlivě nevinná květinka, která je možná ještě větší psychopat než on zvrhlík. Řada výborných dialogů, nápaditě prohozené charakteristiky, dynamická kamera a spousta věcí, které jsou jen naznačeny takže je na divákovi, aby si zbytek dosadil a vlastně svým způsobem příběh dotvořil. Na výběr má přitom hned několik možností jenž mohou vytvořit zcela odlišná pozadí příběhu. A co je pro takový film důležité především, výborné herecké výkony, zejména Ellen Page je výtečná. Üplně z ní běhal mráz po zádech. Myslím, že Hannibal Lecter a Dexter mají důstojnou následovnici.

Navzdory smutnému tématu idylická televizní pohoda, kde všechny dny jsou krásné, všichni lidé, kteří se objeví na plátně jsou dobří, laskaví a sluníčkoví, a všechny dramatické situace mají náležitě obroušené hrany, aby se ani ten nejcitlivější divák citově nezranil. Přes několik vydařených momentů tak příběh prošumí, aniž by po sobě zanechal nějakou výraznější stopu.

Přes původní silnou sestavu v čele s Mahoneym a skvělé Tackleberryho milostné vzplanutí hodně slabé pokračování, které postrádá šmrnc i vtip.

Mohlo to být výborné pořádně hořké a tragické drama o ztrátě a pomstě, která nedopadla tak jak je v žánru revenge story zvykem. Synopse je výborná a mohl z ní být skvělý film. Výsledkem Whitmoreovy práce je bohužel žalostný paskvil plný nesmyslů (policie nedokázala zjistit kdo ze dvou střelců chlapce zabil, přestože na místě činu zůstaly obě zbraně i s otisky), lapsů v logice (přepólování vztahu Curtise k Michaelovi doslova uprostřed boje na život a na smrt), mizerných hereckých výkonů, rádoby drsného negerského pohazování rameny a spousty holých černých zadků.

Klasika osmdesátých let, kupodivu stále stejně svižná a zábavná. Guttenberg ve své životní roli válí, přihrává mu spousta skvělých figurek, a výsledkem je skvělá zábava, která nemá hluché místo. Spousta scén a postav se stalo tak známými, že stačí říci slovo nebo jméno, abyste se začali usmívat (Modrá ústřice, Mahoney, Tackleberry)... vidíte, jako zrovna teď vy..

Velmi slušné sportovní drama o tom, že občas není důležité vyhrát, ale hrát. Sice s jasným přímočarým scénářem, který k tématu nepřidává nic moc nového, ale zato s výborně natočenými zápasy, neméně napínavou snahou trenéra a děkana pomoci postavit zničený tým, a také překvapivě dobrým McConaugheyem, který celé drama překvapivě odlehčuje.

Smutný, dojemný příběh o tom, že některé věci nejsou tak samozřejmé jak se zdají, a jiné zase tak důležité jak se zdají. O tom jak těžké je přijmout ztrátu milované ženy a jak těžké je najít sílu říci vlastním dětem, že už nikdy neuvidí mámu. Civilně pojatý a přece neuvěřitelně působivý příběh s řadou velmi silných, přesto na první pohled nenápadných okamžiků, melancholickou hudbou Clinta Eastwooda, která v některých scénách způsobuje téměř závrať, a především skvělým hereckým výkonem Johna Cusacka. Věřím, že nejen otcové se stejně starými dětmi dokáží v jeho tváři a gestech nejen číst každý pocit, každou myšlenku, ale doslova je spolu s jeho postavou prožívat, a chápat jeho snahu dopřát dětem přes vlastní bolest ještě jeden, poslední bezstarostně šťastný okamžik.

Nenáročná televizní oddychovka nejen o tom, jestli má správných chlap smrdět hnojem nebo péct dobré buchty. Pohoda, klídek, piánko romantika a občas nějaký ten vtípek. Neurazí, nenadchne, ale v případě správného rozpoložení příjemně naladí.