Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Horor
  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný

Recenze (550)

plakát

Creed (2015) 

Tři hvězdy za skvělého Stallona a hezkou kameru. Zbytek mě prostě nezaujal. Herectví Michaela B. Jordana nevěřím. Nevěřím mu přesmyčky "chci si to vybojovat sám" a "nechci udělat ostudu jménu Creed". Nevěřím jeho motivaci a už vůbec nevěřím jeho výkonu v ringu. Příběh sám o sobě je tak prostý, že je až archetypální, což nemusí být nutně špatně, ale stavět na nostalgii z Rockyho, přidat kopec patosu a znovu převařovat už vyvařené téma nestačí. Takže Sly Stalone skvělý, zbytek jen ředěná kaše.

plakát

Jjakpae (2006) 

Začátek ve stylu kriminálky s vyšetřováním vraždy přítele se po třetině filmu mění na gangsterku s westernovým schématem zrady starého přítele a boje několika spravedlivých proti neporazitelné přesile. Jednoduché, ale ověřené schéma funguje i tentokrát, jen místo revolverů a pušek mají hrdinové taekwondo, hole a nože. Na rozdíl od západních filmů ovšem u asijské kinematografie není předem jasné, jestli někdo film přežije. První část je dobře natočená parafráze na noir filmy s nočními bitkami a vymlacováním výpovědí, střední část je klasická gangsterka s odpovědí bosse pomocí sekání končetin, betonových botiček a náklaďáku. Třetí část je jedna velká řež ve videoherním stylu, kde nastupují stále další vlny vždy silnějších nepřátel. Dobře natočeno, hlavní hrdinové výborně vystihují své postavy a záporák není démonický, ale spíš zakomplexovaný slizký křivák schopný všeho. Obzvlášť musím vyzdvihnout choreografii bitek, naopak tempo filmu je proměnlivé a někdy se zbytečně vleče.

plakát

The Zero Theorem (2013) 

Psychedelická one man show s Christophem Waltzem v hlavní roli má jeden zásadní problém - vykrádá propracovanější Brazil. Stejná psychedelická atmosféra, stejný pocit nepřetržitého sledování, tyranie a bezútěšnosti. Tentokrát jen Gilliam nastoupil na populární vlnu kritiky konzumu a kapitalismu. Nebýt výborného výkonu Christopha Waltze, dopadlo by to mnohem hůř.

plakát

Rozpolcený (2016) 

Úžasná exhibice Jamese McAvoye, kterému zdatně sekunduje Anya Taylor-Joy. Předpoklad, že duch (ve smyslu myšlenky, žádný spiritismus) dokáže ovlivňovat tělo není nijak nový a dá se považovat za vědecky prokázaný. Jediná nevyjasněná záležitost je hranice, nakolik dokáže duch proměnit tělo. Shyamalan se domnívá, že hranice jsou mnohem dál, než by většina považovala za možné a na tom postavil koncept filmu. Nedá se říci, že by šlo vyloženě o horor - děsivých prvků je poměrně málo a převažuje spíš thriller promíchaný s černým humorem a prvky SF. Bez vynikajícího ztvárnění hlavní postavy Jamesem McAvoyem by film ani zdaleka nedosáhl takového hodnocení a neznámá Anya Taylor-Joy překvapivě dobře sekunduje. Technicky je film zpracovaný na výbornou a dodržuje svá nastavená pravidla, takže v rámci vnitřní logiky nijak nekazí dojem. Rozhodně stojí za shlédnutí!

plakát

Doppelgänger (1969) 

Na filmu je pochopitelně znát rok vzniku 1969, ale pořád jde o velmi zajímavé SF. Z dnešního pohledu je možná zajímavější vydařené ztvárnění "budoucnosti" podle tehdejších představ, ale i herecké výkony jsou na výši a mimo několika kosmických trikových scén nevzbuzuje úsměv ani dnes. Vizuálně je podobný seriálu UFO, což je rovněž SF britské produkce ze stejné doby.

plakát

Hvězdná srážka (1978) 

Film dokonale charakterizující kategorii "je to taková hovadina, až je to skvělé". Předpokládám, že autoři nečekali fanoušky, kteří budou u jejich díla plakat smíchy, ale přesně takoví budou film milovat. Užijte si totální parodii na space opery Caroline Munro v bikinách podobném oblečku. Pro ostatní je to jasný odpad.

plakát

The Arena (1974) 

Film má zjevně stavět na odhalených tělech pohledných otrokyň/gladiátorek, protože slabomyslný scénář, kašírované souboje ani bídné herecké výkony žádné klady filmu nepřinášejí. Záchrana by mohla přijít od erotiky nebo krvavé řeže, ale erotika zůstává na úrovni letmo odhalených ňader a krvavá řež se vůbec nekoná. Za několik vtipných momentů alespoň jedna hvězdička.

plakát

Osm hrozných (2015) 

Tarantino se rozhodl, že natočí ... vlastně nerozhodl. Půl hodiny se dívám na vtip, který začíná: "V dostavníku se sejdou lovec lidí, vězeň, černoch, šerif a kočí...". Další hodinu je to konverzačka v chajdě, kde přibudou správce, kat, generál a honák. Ano, je jich devět a kočí se nepočítá do osmičky v názvu, i když je s ostatními v jedné místnosti. Zbytek filmu je tradiční vyvražďovačka. Smícháním do tříhodinového monstra se Tarantino asi nezavděčil nikomu, zato politicky nekorektní provokování jižanů a seveřanů plné "negrů" se jistě cílové skupině líbilo. Cením si návratu Kurta Russella, i když bůhví co nepředvedl - zato Samuel L. Jackson předvedl skvělý výkon a Jennifer Jason Leigh byla úžasně démonická. Celkově jsem si užil jak konverzační první část, tak masakr ve druhé části, ale dohromady to smysl nedává a je to strašně dlouhé.

plakát

Pasažéři (2016) 

K mému velkému údivu film funguje jako uměřený mix hard SF, romance a katastrofického filmu. Pasažérům by se dalo vytknout leccos - prostý odhadnutelný děj, sbírku klišé s minimem inovace, přeplácaný závěr, chyby v logice a jistě i další nedostatky, ale u mne film vyhrává vyvážeností mixu. Kosmická SF nemá chladné technické vyznění vzhledem fungujícím emocím dvojice hlavních protagonistů, romance není přeslazená, protože divákova pozornost je odváděna tuhle k strojkům sestaveným hlavním hrdinou, jindy zajímavým prostředím lodi a vesmíru kolem a katastrofická složka není jen pustá trikařina, ale má určitý náboj a vyžaduje zapojení hrdinů. Triková složka je vůbec uměřená a používá se jí tak akorát na ozvláštnění a zvýšení pocitů z pobytu ve vesmíru. Obzvlášť bazén bez gravitace působí velmi zajímavě. Dvojice hrdinů do rolí výborně sedí a většina filmu si vystačí jen s nimi a robotickým barmanem, přesto film nesklouzává k nudě. Tímto aspektem připomíná Marťana. Celkově vyznívá film jako odpočinkový, ale příjemný.

plakát

Percy Jackson: Moře nestvůr (2013) 

Film v nejhorší tradici prznění řecké a římské mytologie jako nechvalně známý remake Souboje titánů. Mladí herci nehrají špatně, ale bezduchý scénář a nadužívání digitálních efektů nenahradí pořádný příběh a interakci postav. Žádná z postav není napsaná tak, aby skutečně zaujala a vzbudila zájem o své další osudy, jen se probíjejí houštinami zbytečných efektů a pravidelně vstávají z mrtvých, protože kladným postavám se v rodinném filmu nemůže nic špatného stát. Záporák je přítomen jen pro formu a záhadně se objevuje s přesilou nohsledů v kritických situacích. Jake Abel podstatě nemá šanci zápornou postavu nějak zahrát, protože po několika svalnatých replikách vždy začíná bitka. Humor filmu je z větší části prvoplánový a infantilní. Stejně zbytečný film, jako předchozí díl.