JimmyII

Komorní drama, které s mrazivou pravdivostí a upřímností proniká až na dřeň lidských povah a vztahů, ať už tě mileneckých, nebo přátelských. Pomalé tempo, jež si film drží po celou dobu, dodává příběhu na autentičnosti a podtrhuje atmosféru intimity, kterou výborně stvárňuje titulní Umírající zvíře (nebo že by jím byla Penelope?) Ben Kingsley. Ten je ve své roli naprosto přesvědčivý a upřímný, jeho postava má rozměr a působí skutečně. Oproti tomu Penelope Cruz má za úkol stvárnit spíš typickou femmefatalku, která hlavní postavě učaruje... Ve vynikající formě se pak ještě ve vedlejší roli představil Dennis Hopper. Umírající zvíře je sice film, který nepřináší nic nového, ale to staré, co zachycuje, zachycuje dokonale.

Místy sice trochu zdlouhavé a předvídatelné, jinak ale velmi zajímavé historické drama plné intrik, lásky a nevěry - tak jak to má být. Film stojí především na mrazivě vychytralé Natalii Portman, která finální proměnu zvládla s bravurou, dokonale naivní a nevinné Scarlett Johansson, uvěřitelně zmateném a nestálém Ericu Banovi a prospěchářském Davidu Morrisseyovi. Nebýt těchto hereckých výkonů, film by zapadl do průměru, takhle z něj nepatrně vyčuhuje. Napřináší totiž filmařsky nic nového - je ale řemeslně dobře odvedenou prací, která pobaví každého, kdo má rád dějiny.

Hodně dobrý nápad, skvěle zahrané a docela dost vtipných a nekorektních scén... ale bohužel to pořád nestačí. Film totiž nedrží při sobě, není stmelen žádným dějem, který by prostupoval všemi gagy. Ty jsou totiž spíše situačního rázu, takže to spíš vypadá jako tři sitcomové episody spojené dohromady. Velká škoda, mohla to být jedna z nejlepších a nejodvážnějších letošních komedií.

Hodně mi vadilo místy fakt absolutně blábolovité a klišovité dialogy a naprosto nelogické chování hlavních postav, odporující všem lidským instinktům. Ale pořád to byla skvělá jízda! Nebavil jsem se tolik jako u nedávného promakanějšího 30 dní dlouhá noc, ale užil jsem si to!

David Slade skutečně potvrdil obrovský talent po pro mě sice nepříliš zdařeném snímku V pasti, který mě ale přesto zaujal jistou originalitou a odlišností od běžné holywoodské produkce. Tentokrát Slade natočil geniální audiovizuální orgie plné nádherných záběrů, který skoro každý vypadá jako malé umělecké dílko (to už i v komiksu, Ben Templesmith je skvělý kreslíř). Tomu napomáhá i um Jo Willemse, který Sladeovi nasnímal i zmiňovaný V pasti, a především úchvatná aljašká krajina (a samozřejmě i 30 dní dlouhá noc...). Slade přesně ví, kdy má přitlačit na pilu a ukázat nějaké ty cákance krve nebo děsivé upíry v detailním záběru, a kdy má naopak ubrat a dopřát divákovi zasloužený oddech. I přes pár chvili klidu má ale film zběsilé tempo. Přidejte temnou hudbu založenou prakticky jen na bicích, nečekaně dobrý výkon Joshe Hartnetta a skvělé sekundanty v podobě Mellisy George, jejíž postava tu díkybohu nefiguruje jen proto, aby se hlavní borec měl s kým mazlit, děsivého Dannyho Hustona v roli upířího lídra nebo hromotluka Marka Boonea Juniora. Tenhle recept dá dohromady geniální horor, který je součástí absolutní špičky svého žánru, minimálně té krvavější odnože.

Frekvence má sice velmi ohraný námět zabývající se minulostí, budoucností a efektem motýlích křídel aplikovaným v hawkingovsky zakřiveném čase/časoprostoru, ale je kvalitně napsaná, s citem zrežírovaná a nečekaně skvěle zahraná Jamesem Caviezelem (který se mi jinak líbil jen v Highwaymanovi) a Dennisem Quaidem. Právě díky nim jsem u filmu pomalu ani nedýchal a fandil hlavním hrdinům od začátku do konce. Příjemně tajemný film, hodnocení nezmění ani příliš americký konec. V rámci žánru rozhodně patří ke špičce a stojí za vidění, Hoblit po Prvotním strachu a Okamžiku zlomu znovu boduje!

Originální, fantasmagorický a temný příběh zasazený do podivného retro sci-fi města, ve kterém vládne věčná tma a ti bílí Cizinci. Alex Proyas natočil brilantní, depresivní snímek plný temných a mysteriózních záběrů. Skvěle zahrané (hlavně Kiefer Sutherland a William Hurt ve svých rolích excelují), nasnímané a podbarvené tajemnou hudbou, která do každé scény dokonale padne. Má to svoje mouchy, ale za těch posledních patnáct minut dávám pátou hvězdu navrch, yes?

Profesionálně natočený film podle slušného scénáře inspirovaný skutečností. To je tak vše, co se o tomhle snímku dá říct. Chování všech zúčastněných (předevších těch z vnějšku rodiny) naprosto nelogické, promlouvání ze záhrobí si taky tvůrci mohli ušetřit, ubírá to filmu na syrovosti, které jinak měl tak akorát. Připadalo mi, že je to natočené bez emocí, nějak mě to prostě nechytlo a bylo mi jedno, jak to dopadne. Takhle jen za tři.

Skvělý nápad, aby oba hrdinové hry na kočku a myš byli vlastně padouši. Má to ale jeden zádrhel. Pedofilní aktivity Patricka Wilsona nejsou dost jasně vysvětleny, takže já nemám důvod považovat ho za zlého, tudíž mu fandím. A nejsem si jistý, jestli tvůrci nechtěli, aby divák fandil Ellen Page, když ona vlastně jedná "ve jménu spravedlnosti". Tak i tak je to ale originální, vizuálně skvěle natočený film s dobrými herci. Jen kdyby se to vešlo do kratší stopáže... Takhle jen tři hvězdičky.

Za prvé, neviděl jsem původní film, takže nemůžu srovnat, možná proto tak vysoké hodnocení. Za druhé chci říct, že Haneke natočil tenhle doslovný remake vlastního filmu kvli tomu, že původní film se nedostal k Američanům, kterým byl vlastně určen tématem i poselstvím. Proto se Haneke rozhodl natočit tenhle film, což mi přijde docela opůsobivé. Samotný film mě bavil a děsil zároveň. Byla to drsná jízda se dvěma opravdu hnusnýma mladíčkama, kteří si tímhle ujetým způsobem hrají - mučí náhodně vybrané rodinny. Zahrané skvěle, atmosféra by se dala krájet a výborný - neamerický! - konec. Jen to s tím ovladačem mi vadilo.