Vesecký

Na pět hvězdiček film rozhodně nemohl aspirovat, připočtu-li k tomu ještě padající sníh, pro mne zcela nepochopitelné řeči o fúzi firem a dospělácký proslov dcerušky na závěr, tak musím ubrat ještě jednu. Námět bezesporu zajímavý, jen jsem nepochopil, čím se vlastně ten Pietro živil v době, kdy postával celé dni před školou, a proč ho vůbec ve firmě ještě zaměstnávali.

Lepší čtyři hvězdičky. Bylo tam nějak moc omdlévajících, jinak ale to byla švanda, která musí především dětské publikum pobavit. Ne, skutečně ty zápletky byly dobré, ale nějak se často opakovaly. Mdloby, přetahování mrtvoly, hra na schovávanou, ale mezitím i skutečně dobré gagy a vtipné průpovídky. Co by pan ministr dělal, kdyby ho sesadili, vždyť on přece nic jiného neumí... Přesně do terče i na většinu našich ministrů, co jich tu za třicet let bylo.

Co k takovému filmovému dílu dodat. Velkolepé umění předvedené především Giuliettou Masinovou a Anthony Quinnem. Takové se hned tak nevidí a v současném filmu už vůbec ne. Italský film byl v padesátých letech na vrcholu své slávy a tgento Felliniho film patří mezi díla nejvýraznější. Giulietta pro někoho možná krásou neoplývala, maličká, drobná, tady navíc hrála prostoduchou až bláznivou holku, kterou matka prodá hrubému grobiánskému cirkusáckému silákovi Zampanovi, ale když jste se zadívali do její tváře, byla skutečně krásná. Anthony Quinn, kterého člověk musí miloivat už pro jeho Řeka Zorbu a další hrdiny, zde předvádí výtečnou hru celého těla s dokonalou mimikou obličeje. K tomu všemu podmanivá melodie a výborná kamera. Pět hvězdiček by nestačilo.

Viděl jsem pár dílů, tento byl asi nejslabší, sufražetky jako majitelky vinic podezřelé z vražd svých manželů...Nu, dobrá, ale také se zde hnedle dvakrát objevilo téma homosexuality. Asi EU dala příkaz do všech uměleckých děl tyto jedince zařadit.Takže za bojovnice proti chlapům jedna a za LGBT druhá hvězda dolů.

Je to limonáda uměle prodlužovaná neustálými rozchody Angeliky a Peyraka, ale jako dobrodružná nenáročná zábava si to tři hvězdičky zaslouží. Pokud ale člověku přece jen vhrnkou do očí při setkání našich hrdinů do očí, nezbývá, než jednu hvězdičku přidat.

Výborný film, už pár týdnů jsem něco podobného neviděl. Miluji hispánskou kulturu i hispánský film. A filmy Latinské Ameriky ve mně vždy vzbuzují pocit něčeho zcela jiného, než jsou hollywoodská klišé. Tohle je skutečné umění. Spisovatel oceněný Nobelovou cenou se vrací po 40 letech do rodného města, je zprvu oslavován, ale zároveň poznává stále víc a víc, že všechno je pouze projevem maloměstské morálky podtržené navíc ještě velkou kulturní zaostalostí. Staří přátelé i zcela neznámí "ctitelé" se snaží návštěvy využít. Jeden pro zaplacení invalidního vozíku, druhý ho zve na večeři, protože v jdnom románu poznal jako postavu svého otce. Mladá dívka se vetře k němu do hotelu a on po několika dnech zjišťuje, že jde o dceru jeho bývalé lásky. Předsedu svazu místních výtvarníků si rozzlobí, když nevybere na soutěž obrazů jeho paskvil. A vše je to krásně uzavřeno tím, že jde vlastně film o knize, kterou po návratu věhlasný spisovatel napsal, jak dokládá nejen jizva po vniknutí vražedné střely, ale i pampeliška v jeho klopě, kterou si utrhlů z hrobu svých rodič. Nádherný film.

Tento film je skutečně přelomový. Předchází budovatelským filmům z pracovního prostředí různorodé kvality, ale zároveň je oproštěn od následné ideologie, přesto se tu oslava pracovního úsilí i poválečné rekonstrukce československého průmyslu obráží jasně a pravdivě. Je to ovšem už jiný film, nepatřící do starého buržoazního prostředí, zde jsou hrdinové obyčejní lidé, bývalí proletáři. A je to také oslava jednoho dnes už skoro zapomenutého povolání - strojvůdců na starých parních lokomotivách. Jak by se neměl líbit těm, kteří jsou fanoušky v tomto oboru. Samozřejmě, film je korunoiván hereckým a lidským mistrovstvím Jaroslava Marvana, jemuž sekundují Otomar Krejča, J. o. Martin a Vladimír Hlavatý, zatímco ostatní svými výkony poněkud zaostávají. Možná by si film zasloužil čtyři hvězdičky, jenže měně vhrkly do očí při závěrečné scéně slzy.

Přívlastek thriller bych tomuto filmu nedal. Je to prosté drama dětí rodičů, kteří byli aktivními nacisty a po skončení války musejí odejít do zajetí. Děti se vydávají na pouť přes celé Německo za svojí babičkou. Film, který klade těžko odpověditelné otázky, které jsou ovšem nadčasové. Jak se zbavit fanatismu, jak se zbavit odporu vůči některým skupinám lidí? Jak si přiznat zvěrstva, která dělali jejich otcové či bratři po celé Evropě? Lore byla nadšenou přívrženkyní a členkou HJ a nyní v nejtěžší zkoušce života se postupně hroutí její ideály a zároveň nenachází jiné. Ani ta babička, k níž děti kromě zabitého Günthera dojdou, není tak laskavá, jak se zdálo. Kde jsou hranice pravdy a lži? Ten film se možná po nějaké té minutě zdá být poněkud rozvláčný, stále se šlape po stezkách lesních, bažinatých, daleko od lidí.... Proto dávám o jednu hvězdičku méně.

Začátek byl dobrý a srozumitelný - dva vězni na útěku, spoutaní řetězi, jeden chce ukrást tři miliardy z Casina v Nice. Konec, tedy vlastní vloupačka, ta se mi taky líbila. Ale to, co bylo mezitím, jak to, že se policista rozhodl stát zlodějem,, pak ty jeho schůzky s tím kníratým komisařem, to jsem nechápal vůbec. Čtu tedy obsah: Boj dvou mafiánských gangů, které mají být zničeny tím, že jedna druhé ukradne miliardy derponované v casinu. To jsem taky nepochopil, tu deponaci, já myslel, že jde o legální peníze z provozu casina. Až do konce, než jsem si to teď přečetl. Prostě, mafiánské filmy nejsou pro mne, a tak dávám jen tři hvězdičky.

Tak tohle se Chorvatům nepovedlo. Snad chtěli, aby se to dobře prodalo do Států, kde takové filmy milují, aspoň na to ukazuje ten prachpitomý rádoby sentimentální závěr, kde se všichni vzájemně udobří, Liliane porodí uprostřed parketu a celé osazenstvo se nechá vyfotit. Nejdřív jsem se nemohl vyznat v tom, jakou tam má kdo národnost, občas bylo slyšet chorvatštinu, ale pak zas jen zásadně angličtinu, no nevím. A pak to propuklo, když člověk zjistil, že jde o film naprosto odpovídající dnešnímu genderovskému šílenství, kde nikdo nevíme, jakého jsme pohlaví - a kluci s klukama (to na konci, když i Grebo pochopí, že je gay) a holky s holkama, tedy vlastně bisexuálky, abych byl přesný. Prostě tak, jak to vyžadují dnešní požadavky EU. Fakt asi budu muset přehodnotit své chování v erotické oblasti.