Vesecký

Slabší 4 hvězdičky, dík vygradovanému konci. Na začátku jsem dost nechápal, oč jde, možná, že své udělaly slovenské titulky; film pro mě začal prakticky až v okamžiku, když se začalo mluvit o ženitbě Matkova syna, protože ty první tři řádky výše popsaného obsahu jsem v tom nějak neviděl. Jako by bylo něco vysvětlujícího ze scénáře nakonec vystřihnuto. Bylo tam pár dobrých vtipných záležitostí, ale nejvíc mě stejně rozesmávalo prase žeroucí trabanta. Ta temperamentní dívka, do níž se mladíček zamiloval a nakonec s ní odplouvá, hrála výborně; z příběhu zajisté čišela pohoda volného a svobodného života, radosti ze života i pohrdání jeho těžkostmi. Asi bych se k tomuto filmu nevracel, možná v českém znění.

Ten film je sám o sobě skvělý, s výbornými výkony Hoffmana, Redforda i Wardena. Ukazuje špinavost politiky jako takové, aféra Watergate byl jen špičkou ledovce, z něhož politikové všech směrů a všech dob klouzají dolů, když se jim předtím zdaří dosáhnout vrcholu. Film je ovšem nasměrován těm, kteří jsou schopni složité nitky intrik během těch dvou hodin pochopit a vstřebat. Asi to chtělo před sledování filmu si přečíst nějakou populární, polopatisticky podanou knihu o aféře Watergate, aby člověk pochopil, oč vše šlo, protože odposlechy v centrále demokratů asi nebyly to hlavní... A víc o Watergate jsem nikdy nebyl schopen pochopit, nu, asi mám moc jednoduché uvažování a jsem neschopný podlostí... Takže ta jedna hvězdička dolů.

Pět hvězdiček vzhledem k tomu, že rozvíjející se kinematografie nelze srovnávat s těmi pokročilými. V rámci africké produkce je třeba tento film skutečně ocenit vysoko. Ten příběh je ostatně milý a zajímavý z řady hledisek. Ukazuje život v nairobském slumu, způsob myšlení tamních obyvatel, vliv původních animalistických představ s křesťanstvím... Prostě pro ten experiment Němci vybrali skutečně velmi vhodné téma, sedm skutků, které měl chlapec během jednoho dne splnit připomíná trochu bobříky našich skautíků, ale je v nich mnohem větší hloubka a filozofie. Rád mám kinematografii exotických zemí, škoda, že jsme přecpáni americkým brakem.

Bezesporu jedna z nejlepších komedií Vladimíra Slavínského, v níž se sice objevují některé jeho typické dějové linie (bohatý inženýr a chudá dívka, plánovaný sňatek s bohatou kvůli spojení majetku, napravení zlého člověka), ale přitom už jde o mnohem vyzrálejší dílo, které má díky hlavním dvěma protagonistům, J. Plachtovi a J. Marvanovi, trvalé místo v naší kinematografii. Vedle nich vynikají oba bratři Blahníkové s jejich roztomilým žvatláním,, zpěvem a hrou na harmoniku. Když se řekne název tohoto filmu, hned si vybavím z kozy udělanou zebru a následující sekec mazec, zraněného továrníka Bartoše apod. Tenhle film můžu vidět stokrát a vždy ho sleduji se stejnou pozorností. Prostě zřejmě Slavínského jednička!

Lyrický příběh o chudém chlapci, který byl nemanželským synem podruhyně a pase vesnickým sedlákům dobytek, mě dlouho nechával chladným. Zprvu z příběhu skutečně výjimečně vybočuje nádherný výkon Vlastíka Drbala, který je bezprostřední a dovedl si poradit i se zvláštní vláčilovskou poetikou. Chlapec sní o štěstí, navštěvuje starého chalupníka v podání, v němž Kemr připomíná svou rolí dědu Komárka z komedie Na samotě u lesa. To podstatné se však ukrývá v samém závěru příběhu. Ať jsou dnes banderovci některými médii či politiky líčeni málem v růžových barvách, pravdou je, že to byli přinejmenším tlupy, které používaly pro své cíle teroristické metody, pro mne osobně měla i jejich filozofie nacistické kořeny a ukazuje to i tento film.

Jeden z nejlepších filmů poslední doby, ať se jde Hollywood schovat hodně hluboko pod zem. Krásný lyricko-dramatický příběh o boji člověka s přírodou na hranici mezi Abcházií a zbytkem Gruzie, připomínající vzdáleně novelu Stařec a moře. Starý muž a vnučka jsou spolu takřka doslova pobytem na malém ostrůvku uprostřed řeky, kde si postaví dřevěnou boudu a všude kolem zasejí kukuřici, aby pak v okamžiku sklizně přišla povodeň, která spláchne celý ostrov a sotva se zachrání mladá dívenka, která na ostrově prožívá osudový přechod od dítěte v ženu, symbolizovaný panenkou, kterou si přiváží s sebou, a prvními menses i skotačením s nepřátelským vojákem, jemuž s dědou zachrání život. Nádherný zážitek. A že to nemá žádný děj? Naopak, ten děj je hluboký, jenže jej člověk musí prožívat s sebou. Prostě film z těch nej nej nej!

Lepší tři hvězdičky... Nějak nemohu vstřebat tu přílišnou ponurost příběhu, jeho lyričnost na úkor větší akčnosti. Dnes by se asi tenhle film natočil jinak, asi by zas dosáhl opačného extrému. Film ač barevný, byl stále jednobarevný - černý, tmavězelený, hnědý, nic mezitím. Ano, bylo to jistě funkční, samota Berhof, obsazená zásluhou falešné jeptišky dvěma mladými wehrwolfy, kteří drželi v šachu otce a dceru, aby zde přečkali, než se vrátí vítězící německá armáda... Vlastně se toho děje strašně málo a pořád to samé dokola. Ostatně, takový je život. Herectví Jany Brejchové od chvíle, kdy začala hrát v téhle melancholické podobě, se mi zdaleka tolik nelíbí, než ve filmech z hereckých počátků. Mnohem větší mistrovství zde ukázal Ladislav Křiváček, kterému byla jeho role jako by šitá na míru. A stejně tak Evelýna; jinak herecky jen slabší průměr.

Jistě to byl výpravný velkofilm, který však kromě bitevních scén a historických kulis nepřinesl nic podnětného. Brynner byl mnohem lepší v Sedmi statečných a Gina Lollobrigida se do biblického příběhu vůbec nehodila. Nejvíc na mě zapůsobila scéna pohanské slavnosti. Natolik neznám biblický příběh o králi Šalomounovi a už vůbec nevím, nakolik se kryje s historickou skutečností. Z toho, co popisuje wikipedie, se však zdá, že i filmoví tvůrci s příběhem o izraelském králi nakládali velmi volně. Tento film vyznívá spíše jako velká pohádka pro dospělé. A podívaná až dost dlouhá, chvílemi jsem usínal.

Paltrowová je okouzlující, ale současně i výborná herečka stejně jako J. Fiennes; vůbec herecké obsazení tohoto filmu jistě přispělo k úspěchu tohoto svěžího příběhu, v němž mi zpočátku vadila přepudrovaná královna Alžběta, i když její závěrečné antréé bylo velice vtipné. Ne že by se člověk usmál smíchy, spíše jde o tu romantickou zápletku, která by byla asi tuctová, kdyby nešlo právě o to, že ženám bylo ještě na konci renesance odmítáno právo hrát divadlo. Takže to spíš byla příjemná oddechovka, bohužel na Prima Love přerušovaná nadměrně hlasitými reklamami...

Velice silný zážitek. Film poskládaný v několika rovinách, tentokrát nikoliv časových, ale prostorových. Souběžně se odehrávají tři příběhy. První v Maroku, kde získává berberská rodina pušku a nerozvážní chlapci si ji vyzkoušejí na projíždějícím autobusu turistů, přičemž těžce zraní americkou turistku. Druhá v Mexiku, kam zajíždí na svatbu svého syna chůva, která se v San Diegu stará o dvě děti, shodou okolností patřících oné postřelené. Třetí v Japonsku, kde hluchoněmá nezletilá dívka prožívá po svém psychický otřes po smrti své matky, příběh dlouho zdánlivě nesouvisející, propojený s ostatními dvěma smrtící zbraní z Maroka, kterou kdysi japonský lovec věnoval marockému příteli. Mexický režisér González Iňárritu ve filmu zdůraznil dvě dnes velmi aktuální problémy. Ilegální přistěhovalectví a přísná imigrační politika USA, které by jistě fandili mnozí xenofobové u nás; a problém terorismu tak, jak je zneužíván propagandou USA i v případech, kdy jde o bohapustou klukovinu, byť s tragickým následkem... Možná, že si po tomto filmu konečně zapamatuji tvář Brada Pitta.