-bad-mad-wolf-

Zpočátku poněkud přidementnělá komediální karikatura se postupně mění v karikaturu bezmála psychothrillerovou, přičemž všechny její účastníky nesnášíte stejně jako jim podobná skutečná sídlištní individua. Tereza Ramba boží! 7/10, znova už to ale vidět nechci. Stačí, co občas slyším u sámošky.

Pochvalu zaslouží designéři, jelikož skafandry, základna a vlastně i ty příšerky jsou navržený moc pěkně. Celkem slušně funguje nihilistickej survival Kirsten Stewart, zbytek osazenstva je spíš do počtu, případně zhola absurdně se chovající (základna za pár minut vybuchne, kolem umírají lidi po desítkách a venku se mihotaj jakýsi příšery, což někteří přítomní kvitují absolutním mamvpičismem a dementním hláškováním). Jinak je fajn, že se film na začátku ani na konci s ničím nezdržuje - hoďka a půl je tak akorát. Skřípe snad jen prostřední pasáž, kde se odehrávají zbytečný a nepřehledný náznaky akce. Mimochodem... Cthulhu fhtagn?

"Máma je mrtvá, Tomáši. Umřela, protože jsi pořád zlobil."

Nevím jestli nejhorší, ale dost možná nejzoufalejší český film všech dob.

Počet super okamžiků tu plus mínus dorovnává počet trapných okamžiků - a že se z trapna do legrandy skáče často a rychle! Nahuštěnost a milá nekompromisnost jsou na Burácích koneckonců to nejlepší. Lovce osmdesátek potěší fakt, že se tu vyskytuje Corey Feldman, ztvárnivší jednu z hlavních rolí rovněž v zásadnějším vrstevníkovi Stůj při mně a Sean "Samvěd Křepelka" Astin, který se o mnoho let později objevil v seriálovém "eighties" hitu Stranger Things.

V roce vzniku byly Houbičky nesmírně populární - z nějakého mně neznámého důvodu je totiž viděli / chtěli vidět úplně všichni. Moje mírně rozčarované já pochopitelně taky, takže když jsem je v březnu léta páně 2020 konečně viděl, musím shledat, že je to vážně jen polodementní lesní před pikolou za pikolou, v níž nefandíte nikomu a jejíž pointa kope nanejvýše pralesní ligu. Místo senzačního tripu se koná zkažený smažák.

Prapodivnej kočkopes, u nějž jsem dlouho váhal, nakolik se bere vážně - a ono to ve finále není na škodu. Tichá jitra jsou totiž ve svým celku tak nějak nepodlejzavě bezelstný, na emoce si dávaj bacha, nenudí ani chvíli a - možná SPOILER - je strašně sympatický, jak neslavně nechá všechny skončit. O tom byla celá řádka silných historických okamžiků - hrdinové totiž často neumírali v okázalých a důstojných pozicích. Sílu měl až dopad jejich činu. "Pět děvčat, jen pět děvčat! A neprošli jste. Nikam jste nedošli a teď zdechnete!"

První půle 9/10, druhá 5/10. Úvodní exkurze do postapokalypticky nasáklých zákopů a kráterů je přesně to, v co jsem dlouhá léta doufal - tedy sugestivní trip napříč peklem První světové, která dlouhodobě zůstává filmově nevyužitá. Atmosférou prosáklá cesta blátíčkem v končinách, kde jsou jedinými kamarády ostnatý drát a hnijící mrtvoly koní i lidí, je pro smysly fenomenální pastvou (speciální dík patří i ambientní hudbě) a jednozáběrová forma přidává veškeré sugesci řádné turbo. Dialog dvou mladých vojáků vše dle potřeby podtrhuje / odlehčuje / zaobaluje. Je fajn, že do válečných dekorací někdo napumpoval pořádnou porci peněz i zájmu, aby věrohodně oživil kolosálnost a hrůzy konfliktu, na nějž je lepší nezapomínat. No. Od havárie skopčáka se bohužel začne chleba lámat a všechno se rozmělní do čehosi... ničeho. Sice pořád ještě zaujme malebnost nočních záběrů hořících ruin a závěrečný "bombing run" dokonce přinese náznak vzruchu, jinak se ovšem odehrává rutinní survival, neschopný kamkoliv posunout své ambice. Což je u daného tématu (a v rukou daných tvůrců) strašná škoda. Btw, němečtí vojáci byli zjevně předkové stormtrooperů.

Konvenčně, nicméně dostatečně nekompromisně natočená teroristická střílečka, která navíc stihne hezky kopnout do neduhů dnešní doby: 1) ani místo s extrémní koncentrací lidí nemá dostatek bezpečnostních složek 2) dychtivá média prostřednictvím svých nadržených reportérů a přímých přenosů poskytnou cenné informace samotným teroristům, čímž se nevyhnutelně stávají spolupachateli

Ani ne tak film, jako spíš galakoncert pro diváckou obec. Plejáda hereckých hvězd, nekonečně vděčné téma, lehké emoce i humor na mnoho způsobů a zábavná mozaika scének, kde ničeho není moc ani málo. Klasikou se tohle stalo naprosto zaslouženě.