Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Akční
  • Krimi

Poslední recenze (1 130)

plakát

Omámení a zmatení (1993) 

Šlo o třetí celovečerní film Richarda Linklatera. Sám Quentin Tarantino ho kdysi označil za jeden ze svých TOP 10 nejoblíbenějších filmů. Dnes je uváděn na seznamech nejzábavnějších filmů a stal se kultovní záležitostí. To vše je Dazed and Confused AKA Omámení a zmatení. A ne, nejde o biografii skupiny Led Zeppelin!   Linklater po vzoru George Lucase a jeho Amerického graffiti čerpal ze vzpomínek na své mládí a dodal film o jedné noci plné chlastu, extáze a chtíče po šoustu. O tom v podstatě je celý děj Omámení a zmatení. Jde pouze o jednu noc v roce 1976, kdy nikdo z hrdinů v podstatě neví, co nabídne budoucnost. Za doprovodu skvělé hudební dramaturgie (Linklater si zajistil práva na Alice Coopera, Runaways, ZZ Top, Kiss či Black Sabbath), fajnové retro atmosféry, výborného obsazení a především zběsilého tempa divoké noci posledního dne školy Linklater skutečně dodává zábavnou podívanou, která je dost možná pro jednu generaci stejně definiční jako například Americké graffiti pro generaci ze 70. let a první Prci, prci, prcičky pro generaci z konce 90. let/začátku 21. století.   Omámení a zmatení představili několik herců, kteří se časem stali hvězdami a čekala je bohatá kariéra a někoho i nějaký ten Oscar. Matthew McConaughey, Renée Zellweger, Ben Affleck nebo Adam Goldberg, Cole Hauser či Milla Jovovich byli na samotných počátcích svojí kariéry, přesto už zde naznačili, že by je nějaká ta solidní herecká kariéra mohla za pár let čekat. Matthew McConaughey se představil ve své první výrazné roli a i svým ikonickým ´´ Alright, Alright, Alright ´´ si už tehdy získal srdce nejen mnoha dám. Stejně tak se i zde většina herců předvedlo v slušné komediální formě a i štěstí Linklatera v castingu je klíčem k úspěchu téhle komediální jízdy.   Omámení a zmatení nemají složitý děj a jsou prakticky ´´ o ničem ´´. Prostě zde jen jde o divokou noc, která se pro některé též stane nejdůležitější nocí života. Ne všem musí hrdinové filmu přirůst k srdci, je ovšem přeci jen snadné si k ním najít cestu a najít se v nich. Třídní frajírci, šprti, šikanátoři, otloukánci, outsiderové..... všichni jsou v příběhu přítomní. Do různých postav se tak mohou vcítit různí diváci a to i diváci starší, protože i přes zasazení do 70. let se v postavách filmu můžou přeci jen lidé snadno najít i přes to, že sedmdesátky nezažili. I přes přítomnost generačních rozdílů se totiž pořád dají jistá pojítka najít i v nadcházejících generacích až do současnosti. Vývoj sice člověk nezastaví, něco se ovšem prostě jen tak nemění.   Není to pochopitelně film pro každého. Především pro ty, kteří tahle banda huličů a někdy i trosek bude štvát z principu a v podstatě je skutečně bude štvát, že je to jen prožívání jedné divoké noci. Úmyslně jde ovšem o zábavnou jednohubku a ve výsledku vzniká ideální coming-of-age film, kdy si ve finále diváci s hrdiny rádi tu divokou noc užijí. I díky té skvělé hudbě, která by mohla být dokonalejší snad, kdyby žijící členové Led Zeppelin ve finále dovolili Linklaterovy dle jeho přání použít jejich píseň Rock and Roll. I bez Zeppelinů je ovšem ta sbírka songů prostě neskutečná.   Jsou Omámení a zmatení jednoduchý film? V podstatě ano. Jenže i přesto jde o povedenou jízdu, která navíc nebrzdí a ukáže, že si Linklater nejspíš 70. léta hodně užil. Čerpáním ze svého mládí vytvořil kultovní záležitost, která ani po téměř 30 letech neztrácí nic ze svého fištrónu. A to samo o sobě něco znamená......

plakát

Otcovství (2021) 

Kevina Harta mají filmoví diváci zaškatulkovaného především jako komika. Přesto už se pokoušel o vážnější role. Objevil se například v americké předělávce Nedotknutelných, Otcovství je ovšem ještě větším dramatem. Což automaticky neznamená, že by Kevin Hart sem tam neprohodil nějaký ten vtípek a neprojevil svůj komediální talent, tentokrát se ovšem tak trošku více jede na vážnou notu. Za scénářem a režii potom stojí Paul Weitz (první Prci, prci, prcičky).   Otcovství je adaptaci memoáru Matthewa Logelina, který napsal o svých vlastních zážitcích v momentě, kdy mu zemřela žena a na výchovu dcery tak zůstal sám. A Hart dokazuje, že na vážnou roli má. Z jeho výkonu dokonce může tak trochu naskočit husina, protože dokáže v mnoha momentech prodat své emocionální rozpoložení a rozhodně jde o herecký výkon, který by Hartovi mohl potencionálně otevřít dveře k dalším vážným rolím.   Je ovšem škoda, že jde spíše pořád v jádru o milou rodinou komedii než o silnou psychologickou sondu. V mnoha momentech se sice jede na vážnou notu, kromě Harta je ve své roli skvělá i Alfre Woodard jako Hartova tchýně a Melody Hurd je zase ideálně obsazená jako milé a roztomilé dítě. Mnohem zajímavější je ovšem první polovina, kdy se skutečně spíše kráčí ve vážných vodách, ve druhé polovině definitivně tak trochu přichází přechod. Hart tak sice jde v rámci Otcovství trochu proti svojí typické roli, skutečně silné drama to ovšem pořád není. Pouze v některých momentech.   Je to celý vlastně strašně jednoduchý a i přes čerpání z memoáru si divák snadno může vzpomenout na podobné filmy jako Táta na plný úvazek Kevina Smitha. Ve finále se vlastně ukáže, že jde o ideální film pro celou rodinu. Jde vlastně o slušné spotřební zboží, které Netflix koupil od studia Sony a slouží jako ideální film pro jeho předplatitele. Jenomže jde jen o další Netflix film, který rychle sejde z mysli. Přitom ovšem skutečně mohla vzniknout neskutečně silné drama místo téhle snadno zkousnutelné jednohubky.   Otcovství je fajn spotřební zboží, které rozhodně mohlo být něčím víc. Paul Weitz jako scenárista a režisér nenatočil kdovíjak výraznou a zapamatovatelnou podívanou, přesto ovšem slušnou jednohubku, která má sice povedený soundtrack Ruperta Gregsona- Williamse, skutečně dobré obsazení s Kevinem Hartem na vrchu a pár skutečně silných momentů, přesto se ovšem pořád drží tak trochu zpátky a je ve finále pořád především milou rodinou komedií. Jednoduchý film, který rozhodně neurazí, pořád ovšem bude velmi rychle vytěsněn z paměti a nový Kramerová versus Kramer jednoduše nevznikl....

plakát

Luca (2021) 

Studio Pixar je už přes 25 let legendou v rámci tvorby animovaných filmů. Studio zodpovědné například za série Toy Story, Úžasňákovi, Hledá se Nemo/Dory nebo Auta či filmů jako Ratatouille, Vzhůru do oblak nebo V hlavě už do roku 1995 pravidelně do kin servíruje naprosto kvalitní animáky, které jsou velmi ambiciózní, cílí i na starší diváky a jsou jednoduše nadále špičkou. Animák Luca je poté 24. celovečerním filmem studia Pixar a dle očekávání rozhodně nejde o špatnou podívanou. I když jde o Pixar je ovšem možná tentokrát lepší vysoká očekávání tak trochu zkrotit. Luca je rozhodně ideální letní dobrodružná podívaná a fajn zážitek pro celou rodinu. Pixar tentokrát těží z italského folklóru, přičemž právě režisér filmu italského původu Enrico Casarosa při tvorbě filmů čerpal ze vzpomínek na své dětství. Luca má zároveň poselství o tom přestat mít strach z neznámého, přijmutí sebe samotného a jít si za tím co člověk chce. Vzniká zde silné přátelství dvou klučinů (které je dle pár recenzí alegorií na homosexuální romanci - v tomto případě jde o lepší gay romanci než Dej mi tvoje jméno!), animace je pořád na velmi vysoké úrovni a samotný Caracosa chtěl dle svých slov vzdát poctu Federicovi Fellinimu a dalším klasickým italským filmařům.   Problém je jen dost možná právě v těch očekáváních. U Pixaru si už diváci tak nějak zvykli na silný příběh, skutečně propracované postavy a především skutečně nápaditý svět plný výtečných nápadů a kreativních detailů. A v tomhle ohledu Luca do jisté míry může z několika důvodů zklamat.   Svět Lucy je tak trochu chudý. Chybí více těch proslulých nápadů a především propracovaného pozadí daného světa. V podmořském světě se ve finále tolik času netráví, i přes to ovšem působí tak trochu bez života, zvláště když si člověk vzpomene na Hledá se Nemo/Dory. A pak je tu pochopitelně to italské městečko, které je ovšem v podstatě klasické italské městečko. Sice se tu pracuje právě s oním italským folklórem, i tak je ovšem nový pixarovský svět víceméně bez nápadů.   Ani s designem jednotlivých postaviček si tentokrát Pixar moc práci nedal. Většinou se přitom Pixaru daří od sebe vždy jednotlivé postavy rozlišit (a to i epizodní), zde ovšem do jisté míry působí jednoduše zaměnitelně a celkově to působí, že tentokrát Pixar na detaily postav a prostředí tak úplně nedbal. Animace sice pořád obsahuje hodně kreativních nápadů a je pořád velmi povedená, tentokrát ovšem vyloženě chybí WOW moment toho, co ty klučí pixarovští dokážou. Kdyby nešlo o Pixar, ale nějaké náhodné neprofláknuté studio, dost možná by mohlo jít pro dané studio o stejně výrazný startovač jako kdysi pro Pixar první Toy Story. Jenže je to právě Pixar a v tomhle ohledu zaostává za očekáváními. Ta animace se tak trochu úmyslně vydává jiným směrem (Casarosa se dokonce dle svých slov inspiroval stylem Hayao Miyazakiho), více než velmi fajn animace ovšem tentokrát nedorazila.   A pak je tu ten příběh. Ten sice rozhodně není nejslabší, přesto je do jisté míry ohraný a především tak trochu působí dojmem, že se skutečně musela základní synopse ´´ dva podmořští chlapci musí přežít ve vesnici, kde jsou terčem a přitom se musí jejich přátelství podrobit lehké zkoušce ´´ roztáhnout na hodinu a půl. Hezky se přitom sice pracuje s přátelstvím, atmosféra Itálie tam je a sem tam se skutečně podaří přijít s nějakým kreativním a reálně vtipným nápadem, je jich ale pořád málo. A díky tomu si divák může snadno všimnout, že v tomhle případě u Pixaru dost možná celou látku tak trochu podcenili. Zvláště ve finále, kde se vše vyřeší až trochu příliš snadno.   Spíše než samotnou animací spíše Luca zaujme velmi slušivým vizuálem. Skutečně pěkně se na to celou dobu dívá, Casarosovo čerpání odjinud je poznat a přitom si u toho jde tak trochu svojí cestou a skvěle u toho funguje i samotný soundtrack, který sedí k oné italské pohodě. Sám Casarosa se přiznal, že se chtěl původně k složení hudby oslovit Ennia Morriconeho, ten ovšem bohužel zemřel ještě předtím, než mohl tuhle hudební legendu oslovit. Přesto ovšem náhradní volba Dan Romer dokázala dodat funkční hudbu, která k oné atmosféře dokonale sedí. O Luce se toho dost pravděpodobně vlastně ani říct nedá. Poselství je očividné a funkční a onu přidanou hodnotu v oblasti homosexuální fanfikce si kdokoliv může ve svém zájmu přidat. Animace tentokrát není na úrovni Pixaru zrovna světoborná, přesto ovšem nadále velmi dobrá. Pixar tentokrát nepřišel s dokonale prokresleným světem, kdovíjak dobře napsanými i od sebe odlišitelnými charaktery a ani se světoborným příběhem a kdovíjak převratnou myšlenkou, přesto je to ovšem pořád fajn feel-good letní dobrodružství, které jen zamrzí v tom ohledu, že jde na poměry Pixaru spíše o rutinu. Osobně jsem i díky tomuhle lehce zklamán a považuji Lucu za prozatím nejslabší celovečerní pixarovku. O vyložený pokles ovšem pořád nejde, jen za sebe osobně doufám, že za rok (kromě originálního animáku Turning Red dorazí i sólové dobrodružství Buzze Rakeťáka ve vesmíru) bude důvod k radosti kvůli Pixaru o poznání větší.......

Poslední hodnocení (8 828)

Mapy ke hvězdám (2014)

20.06.2021

Americké graffiti (1973)

20.06.2021

Domino (2019)

19.06.2021

Postel (1998)

19.06.2021

Luca (2021)

19.06.2021

Otcovství (2021)

19.06.2021

Děkujeme, že kouříte (2005)

18.06.2021

Star Wars: The Bad Batch - Reunion (2021) (epizoda) (E08)

18.06.2021

Omámení a zmatení (1993)

18.06.2021

Reklama

Poslední deníček (4)

FILMOVÉ TÉMA- JAK MOC (NE)ÚSPĚŠNÝ BUDE BLADE RUNNER 2049?

Jedna z neočekávanějších novinek podzimu 2017 dorazila do kin a již zítra v neděli se dozvíme její celkové výsledky napříč světem. Jak to tak ale vypadá, moc důvodu k radosti nebude. Pojďme si shrnout základní fakta:


Blade Runner 2049 je pokračováním filmu Blade Runner z roku 1982. Ridley Scott tehdy slavil úspěch prvního Vetřelce (Od jehož premiéry nás už dělí šílených 38 let!) a jeho další štafeta byla právě adaptace románu Philipa K. Decka z roku 1968 Sní Androidi o elektrických ovcích? Do hlavní role byl obsazen Harrison Ford a rozpočet filmu činil 28 milionů dolarů. Kritika ale film nejen sjela ale celkové tržby byli slabých 33 milionů dolarů (A Ridleymu navíc trvalo do roku 2007 než natočil svůj vysněný Final Cut tedy tak jak měl podle něj film vypadat)


Blade Runner si během let vybudoval obrovskou základnu a spoustu lidí ho zařadilo mezi kultovní sci-fi bok po boku Star Wars či Star Trekem.


Zvěsti o pokračování se objevili již v roce 1999 avšak nedošlo k němu. V roce 2009 začal Ridley Scott a jeho bratr Tony (Režisér dodnes legendárního Top Gunu, budíž mu země lehká!) vytvářet prequelovou sérii skládající se z 5-10 minut avšak i z toho sešlo.

 

V roce 2011 se začal vytvářet nový Blade Runner a co se týče režiséra se myslelo na Christophera Nolana (Trilogie o Temném rytíři, Počátek, Intersteller, Dunkerk) nakonec však měl režírovat opět Ridley Scott. V roce 2015 se však Ridley Scott přesunul z postu režiséra na poli producenta aby se údajně více věnoval novým Vetřelcům a na post režiséra dal Denise Villeneuva (Zmizení, Nepřítel, Sicario: Nájemný vrah, Příchozí)


Pak se obsadilo obsazení s Ryanem Goslingem v čele a začalo se natáčet a film tento týden dopotuloval do kin a je na čase začít se bavit o tom jak moc (ne)úšpěšný bude.


Blade Runner 2049 byl již při natáčení nazýván nejdražším nezávislým filmem všech dob. Jaký je vlastně rozpočet? Oficiálně není známo ale jedná se o něco mezi 150-185 miliony dolarů (!)


Spousty lidí si jistě vzpomene na film Šílený Max: Zběsilá cesta který v roce 2015 při rozpočtu 150 milionů dolarů vydělal 378 milionů dolarů. Musíme si ale probrat pár ale:

1) Šílený Max: Zběsilá cesta je především akční jízda na kterou lidi mohli jít a mohli mít o zábavu postaráno. Blade Runner 2049 je depresivní, špinavý film tedy typ filmu na který lidí nemají moc náladu.

2) Šílený Max: Zběsilá cesta trval 120 minut. Blade Runner 2049 trvá 165 minut. I minuty jsou v tomto důležité. Čím méně času tím více se dá za den promítat. (Dodnes si vzpomínám když Vlka z Wall Street dává na Novém Smíchově v Cinema City 3x denně a na promítání bylo prakticky vyprodáno. Vlk z Wall Street sice trval 180 minut ale pořád šlo o film kde si podvodníček vydělává peníze, souloží s prostitutkami, fetuje drogy a dělá bordel. Vlk z Wall Street si tak při rozpočtu 100 milionů dolarů vydělal 392 milionů dolarů)

3) Šílený Max: Zběsilá cesta za první víkend v Americe vydělal 45 milionů dolarů a celkově si z Ameriky vydupal 153 milionů dolarů (a k tomu přidal 700 tisíc poté co měl díky Oscarovým nominacím ještě speciální projekce). Američtí novináři tipovali otvírák za 54 milionů dolarů a celkově z Ameriky 134 milionů dolarů. Pátek z Ameriky však dává jenom 12 milionů dolarů.


Blade Runner 2049 je experiment a je zázrak, že v současném Hollywoodu vznikl. Zvláště při tak šíleném rozpočtu. Jedno je však jisté: Jestli film propadne může to znamenat, že se podobného experimentu už jen tak nedočkáme. A to by byla škoda.
A můj skromný názor? Amerika zajistí určitě stovku a zbytek světa určitě 200 milionů. To dám dává 300 milionů dolarů což je prostě málo..... Oscarové nominace nás sice neminou pořád to ale nezachrání rozpočet. A stejně jako se další Šílení Maxové nehýbou z místa stejně tak se z místa jen tak nepohnou další Blade Runnerové.

 

Takže až zase budete hudrovat, že v kinech už není nic jiného než Star Wars, Marvel či Rychle a zběsile..... Vzpomeňte si na to, že jste měli podpořit tento vizionářský projekt ještě když byl čas.

FILMOVÉ TÉMA- JAK MOC (NE)ÚSPĚŠNÝ BUDE BLADE RUNNER 2049?

Reklama

Reklama