Snorlax

Poslední závan prvorepublikové naivity ve filmu nedopadl nejhůř především díky Pivcovi.

Dokonalé retro, vypiplané do detailů včetně matných záběrů z nemnohých exteriérů. Tomu již chyběly jen zaoblené rohy, jež kdysi zkreslovaly televizní kamery. Základem úspěchu je samozřejmě výtečný scénář. I když se zde nesešla herecká první liga, podali zúčastnění výkony této ligy hodné. Neodvolatelná mise se škodolibým úsměvem vytrčila prostředníček na všechny vysokorozpočtové filmy s jejich Cruisy a dokázala, že kvalita filmu rozhodně není úměrná sumě za jeho výrobu utracené. Když jsou špičkové dialogy, dá se takřka za pár dolarů natočit krásná záležitost.

Je to milé. Určitě se to dá vidět i několikrát, protože nejpozději do roka zapomenete zřejmě i na prostou existenci tohoto filmu.

Vláčilova povídka je na prvotinu překvapivě vyspělá, šikovně snoubí drama s poetikou, dokonce ani závěrečná akce nevypadá hloupě. Druhá povídka je více naivní, dramatičnost je dána samotným faktem, že prcek není k nalezení, k tomu burácí heroická hudba, aby by pomalejší divák tušil, že se děje něco děsivého. Bloudění drží nad vodou nezvykle dobrá Švorcová, které to zde i mimořádně sluší.

Extrémně hloupý a patetický film s topornými hereckými výkony může zaujmout pouze dokonalou maskou Gottwalda a komickým závěrem v podobě naprosto bizarního defilé čtyř milicionářů hledících do světlých zítřků.

Kdyby film režíroval Lindholm, nemusela bych se rozhodovat mezi čtyřmi a pěti. Sám námět  je výborný, na pozadí krize středního věku se pokusit o odpovědi na kruciální otázky života, to je velice zajímavý nápad. Navíc tu krizi obalit do vějičky studie o účincích alkoholu na funkce mozku, to už je i taková malá zlomyslnost vůči divákovi. Scénář je vymazlený hořkosladký příběh, místy dokáže být hravý, chvílemi sžíravý, trpký, laskavý i nemilosrdný, přesně jako sám život. Za špičkovou kvalitou scénáře poněkud pokulhává režie. Ty pozitivní tóny filmu jsou zamlklé tak, že negativní mnohem více křičí. Vzhledem k tragédii, která Vinterberga postihla, se to dá rozhodně pochopit. O to více oceňuji závěrečnou geniální scénu z přístavu.

Dokument spíše o strastech s přesunem a instalací dvou kontejnerů, než o samotném systému. Viděla jsem zkrácenou verzi, možná že v té dvouhodinové je o samotném stroji něco víc.

Tenhle film má velké štěstí na herce, Kotrbovou do této kategorie samozřejmě nepočítám, ta vždy uměla pouze afekt, a režiséra. Jinak by to byla strašně nudná slátanina. Hanzlík je ve své roli excelentní, až si říkám, že pro něco takového je tak kvalitního herectví opravdu škoda.

Natočit s nadprůměrnými herci podprůměrný film, to by mělo být potrestáno umístěním na pranýř.

S láskou vyprávěné především profesní příběhy těch, kteří rozdávali radost. Dokumenty se vyhýbají bulvárnímu zpracování, jedná se vždy o přiměřeně dlouhý medailonek dané osobnosti. Aktuálně je natočeno již mnohem více dílů, než zde uváděných 22, ale stále postrádám film věnovaný Františku Dibarborovi.