Kivis

S takovou osobností se dokument točí sám... chtělo by se říct... ale jak poodhaluje Petr Horký, ono to zas až tak jednoduché není. Dostat z profesionála Miroslava Zikmunda emoce a nečekané odpovědi, to je docela kumšt. A tak to řeší přípravou různých překvapení třeba v podobě nečekaných setkání. Velmi povedený dokument, který stručně ve 150 minutách (takový malý paradox) představuje životní dráhu i osobnost jednoho ze tří největších cestovatelů české historie. Fanoušky Z+H potěší a někoho třeba ponoukne k tomu, aby se o tuto dvojici začal zajímat víc. Bohulibý počin.

Labyrint mě prakticky po celou dobu bavil, takže nelze hodnoti níže. Zápletka, herci, rozuzlení - vše na vysoké úrovni. Trochu nadbytečná mi připadala linka vztahu mezi hlavními dvěma postavami. Ta byla tak tuctová, že by ji dokázal napsat každý divák sledující Ulici nebo Růžovku. Ale budiž. Asi to bez toho nejde. Málokdy zná člověk místa natáčení. Tady se mi to poštěstilo, takže jsem zároveň zaregistroval pár zeměpisně nesmyslných záběrů a nesrovnalostí, ale to je detail. Labyrint jsem dostal darem na DVD a dlouho jsem neměl chuť a cítil podvědomou skepsi ke zkouknutí. Zbytečně. Vážně to bylo dobrý.

Krásně natočená pohádka. Oproti prvnímu dílu už nemůže těžit z prvotního okouzlení, ale pořád je radost sledovat peripetie andělského trouby a záludného čerta. Vtipy už jsou bohužel oproti jedničce častěji šroubované a nepřekvapivé. Hodnocení zaokrouhluji dolů především kvůli tomu, že jedničce jsem dal 4 hvězdy a ta byla opravdu lepší. Nejlepší pohádkou Vánoc 2017 tak pro mě je Nejlepší přítel. Oproti Andělu páně 2 je to sice dost popík, ale funguje.

Po čtvrthodince jsem sáhnul po notebooku a už nechal jen jako kulisu. Něco málo úsměvného tam bylo, ale bylo toho opravdu sakra málo. Kdybych se na to měl dívat bez další činnosti, považoval bych to za ztracený čas.

Dlouho jsem trabanťáky lehce obdivoval, ale po sledování jejich příběhů jsem nijak netoužil. Až jednoho svátečního dne v televizi vůbec nic nedávali, mně se nechtělo přesouvat do postele a tak jsem to na trabanty v Africe přepnul. A zaujalo mě to natolik, že jsem dokument musel další den dokoukat. Má totiž nakažlivě svižné tempo a zážitky z cest jsou zpracované sice profesionálně, ale mají pořád trochu nádech amatérského videa, což v tomhle případě vnímám paradoxně jako plus. Trabanty v Africe mě moc bavily. Milé překvapení.

Nádherný příběh s luxusním vizuálním zpracováním. Nejsem úplně fanouškem filmů založených na vzpomínkách vypravěče s prostřihy do současnosti. Je to většinou scénáristická berlička, která jen narušuje tempo vyprávění. I Pí by dle mého odsípal ještě lépe bez tohoto prvku, jenže závěrečná pointa, která není vůbec laciná, linku se vzpomínajícím vypravěčem potřebuje. A tak jsem tentokrát ochotný nad tím bez rozpaků přimhouřit oči. Stejně tak i nad surikatím ostrovem, který mi už připadal "trochu moc", ale při závěrečné pointě dostal také svůj smysl. Bylo to jedno z nejkrásnějších trosečnických dobrodružství, jaké jsem viděl a ještě jednou klobouk dolů před vizuálními efekty i výkonem hlavního hereckého protagonisty.

Film, u něhož šestistupňové hodnocení nestačí, protože je přesně na rozhraní. Dal jsem tři, další den zvýšil na čtyři a potom opět vrátil na tři. S žádným jiným hodnocením jsem takto nešachoval. V tomhle filmu mě Nolan totiž opíjí rohlíkem a já se nemůžu rozhodnout, jestli mně to opravdu vadí, nebo je mi to vzhledem k celku vlastně jedno. Nakonec se ale přece jen přikláním k nižšímu hodnocení. Nádherné kulisy, povedené akční scény, lehce sarkastický robot a pár Nolanových i mých hereckých oblíbenců přece jen nepřeváží fakt, že film působí až moc ukecaně - řadu dialogů bych vypustil, i když se nás asi snaží dostat do hloubky problematiky černých a červích děr a dalších záhad vesmíru. Navíc konec, ač má svoje tempo, postrádá větší míru překvapení, obzvláště ve srovnání s další Nolanovou tvorbou (Dokonalý trik, Sledování, Počátek,...). Když červí díry, tak jedině Donnie Darko :o) I když to je samozřejmě film z úplně jiného ranku.

Zajímavé téma, které dostává v běžném zpravodajství spíše jen okrajový prostor. Oceňuji, že není pojato jednostranně jako boj opozice za dobro, ale vládní strana i opozice dostávají prakticky stejný prostor, čímž si divák může udělat komplexnější představu o celé situaci. Nejsem expert na politiku afrických zemí, takže nedokážu posoudit nakolik - i přes stejnou plochu pro obě nesvářené strany - autoři divákem manipulují volbou konkrétních záběrů. Ale narozdíl třeba od známé dvojice Remunda-Klusák, z jejichž dokumentů cílená manipulace a snaha dosáhnout předem určeného vyznění často jen čiší, u tohoto dokumentu jsem takovou manipulaci s nasbíraným materiálem nevnímal. Pokud to tedy tvůrci provedli, tak velmi šikovně. Díky za rozšíření obzorů.

Průměrný animák. Neurazil, nenadchnul. Nepřinesl žádnou přidanou hodnotu, krom toho, že možná díky němu pozná tento klasický příběh další generace, která si ve 3D kině film určitě užila ještě o kus víc. Ve 2D naopak některé pasáže, které jsou tam jen pro efekt, až příliš bijí do očí a divák by byl radši za silnější navození atmosféry, jakou se podařilo vytvořit třeba v hrané verzi z konce devadesátek. A právě s tou budu mít nejspíš Dickensovu Vánoční koledu už navždy spojenou.

Když mě dokáže zaujmout film o sportu, který nesleduju, už to znamená, že filmaři odvedli kvalitní práci (byť si pak můžou dovolit nějaké věcné chybičky, ale to by jim zase neodpustili Američani). Vítězové a poražení perfektně vykreslují jeden sportovní tým, v němž má každá osobnost své klady a zápory, silné a slabé stránky, starosti a radosti. Skoro nepochybuji o tom, že by film fungoval, i kdyby byl z prostředí fotbalu, hokeje, basketu a úplně bez problémů z prostředí rugby, protože ten neustálý fyzický kontakt tomu dodává to pravé koření. Samotné zápasy jsou tady spíš na vedlejší koleji, byť jen lehce. Pozornost poutají právě jednotlivé osobnosti z kabiny i managementu a prolínání jejich občas protichůdných snah a cílů. Ústřední roli tu hraje trojúhelník trenér-majitelka-mladý talent, ale prostor naštěstí dostávají i další chlapíci z kabiny a vedení. Některé linky zákonitě nemůžou dostat tolik prostoru, jaký mají potenciál (hráč smiřující se s odchodem do sportovního důchodu vs. jeho manželka), ale to už by pak bylo na seriál. A vlastně věřím, že kdyby z toho někdo desetidílný seriál natočil, slupnul bych ho jako malinu. Jediná výtka směřuje k poslední dvacetiminutovce, která přináší klasický kýč, ale uznávám, že je kumšt natočit sportovní film s originálním koncem. Těžko vymyslet něco jiného než velkolepé vítězství nebo porážku se ctí. Závěrečné titulky se snaží z klasického konce alespoň trochu vykroutit, což budiž autorům přičteno ke cti. Klobouk dolů také před dynamickým zpracováním zápasů. Kdyby to takhle dynamicky šlapalo i ve skutečnosti a nebylo v tom sportu víc komerčních přestávek než hry, možná bych ho i občas sledoval.