vitac.

Do Welpu jsem se pustil prakticky jen kvůli tomu, že materiálem pro potěchu zdejších vrahounů lesních úchylných jsou skautíci a jejich letní tábořiště. (Ti "moji" právě také táboří a já tam už tradičně chybím'(, smrk.) Podružným lákadlem byl pak kontakt s belgickým filmem. Film je to slušně udělanej, to ne že ne, jenže je naneštěstí taky dvojnásobně slušně stupidní. Skoro každá z postav by zasloužila řádně proliskat, snad by se jim pak v hlavě rozsvítilo. A pohlavkování je, soudě dle filmu, v Belgii jedna ze základních skautských výchovných metod, tak proč ne. Vůbec, ideály skautingu jsou zde pojaty tak nějak... zvláštně:) Nejsem milovník WTF momentů a ve Welpu je jich nasázeno jako šišek v podrostu jehličnatého lesíku, proto na tři hvězdičky nemůžu, dvě a půl je maximum.

Vynikajicí hudební film. Nejen to, možná úplně nejlepší film o tom, co se muzikantům děje v hlavě. Vůbec nemusíte mít rádi jazz, kdyby ve filmu nezaněla jediná nota, pořád to bude vynikající hudební film:) Rodinná diskuse u večeře ("Jak víš, kdo je nejlepší v hudební soutěži? Není to subjektivní?"), dějová linka s Nicole ("Budu se snažit jít si za svým cílem. A bude mi to zabírat čím dál víc času. A nebudu proto mít čas na tebe. Kvůli tomu mě začneš nesnášet. Budeš po mně chtít, abych se ti víc věnoval, protože si budeš připadat zanedbaná. Ale to já nebudu moct udělat."),... a mnohé další jsou fantastické a dlouho jsem neměl tak intenzivní pocit, že autoři přesně ví o čem, co a proč natočili tak jak natočili. Naneštěstí mi uniklo několik podstatných faktů a možná i proto s pár detaily nejsem úplně spokojený... Ale jinak jsem hltal každou minutu (a není jich málo:)). Čtyři a půl.

I po druhém zhlédnutí se nemůžu zbavit silné troškovinové pachuti... Ale krom toho, když si odmyslím především naprosto příšernou hudbu a přepálenou stopáž, tak jako odpočinkový film s vypnutým mozkem a neustálým nebezpečím usnutí - proč ne:) Pár humorných momentů, nic víc jsem ve stoletým dědečkovi nenašel. Možná zkusím knihu. (Kino Art, 4. 6. 2015.)

Po delší době konečně opravdu podařený český (moravsko-slezko-slovensko-německý:)) film, při kterém se člověk necítí trapně, neřeší co ten který herec dabuje (platí pro ty, kteří sledují dabované pořady;)) necpe se mu naprosto otevřeně a necitlivě reklama na každém třetím centimetru filmové pás... na každém 605332 bitu záznamového média:) Také má hlavu patu v tom smyslu, kterej mám já nejvíc rád - nemá to, co se ve čtenářském deníku zove "hlavní myšlenka knihy", nesnaží se vás přesvědčovat o tom, na čí straně je pravda, lež, co je dobro, zlo, co je krása, hnus - prostě před vás postaví tvůrci vybrané a zarámované okno, výřez z něčích životů a událostí... no a poperte se s tím sami dle libosti. Navíc oceňuju puntičkářskou práci co se obrazu doby týče (já si všiml jen moderních deklů na kanálech, možná i pouličního osvětlení... a to si ještě nejsem úplně jistej:)) Laciněji působí snad jen samotné sportovní akce - tristní počet diváků a atmosféra... ale třeba to tak tehdy bývalo, nevím, nepamatuju si...;) (Kino Art, 16. 4. 2015.)

Třetí "teen girl" drama z kolébky, školky, školy, střední školy a dnes už věhlasné univerzity kolektivismu:), co jsem měl za poslední cca za rok možnost zhlédnout. Reálie jsou si tak podobné, že v prvních minutách jsem měl obavy, že vidím znovu jedno z těch předchozích:) Déjà vu sice i později párkrát zaklepalo na dvéře, ale jinak jsem sledoval svébytný film se zajímavým scénářem především (ale nejen) o vztahu dvou povahově rozdílných spolužaček/kamarádek, perfektním zobrazením (a zahráním, bravo) postav a... to vše bylo zachyceno kameramanem vyhnaným na plac přespříliš brzy ráno po těžké kalbě včerejší večer:) Nemám nic proti roztřesené kameře sledující záda kráčející osoby, ale dlouhé statické záběry na děvče v pokoji, ve školní škamně, při snídani, obědě atd. by mohly být prosty kruhů, elips a pseudonáhodných výchylek. Bez toho by to asi nebyl ten správný art, ale můj zážitek z filmu to rušilo a silně negativně poznamenalo. Přestože některé kompozice se mi moc líbily a budu si je pamatovat. Na druhou stranu, některé jiné byly spíš originální, než funkční (záběry zpoza zadního okna auta například)... Slabší čtyři. - Proč mu vždycky odpouštíš? - Jinak to nejde.

Jak často a s oblibou říkával náš VKS: "Je to krásný, když se mají dva až tři lidi rádi.":) Velmi chytrý film, scénář je rozehraný do dostatečné šířky, takže není nouze o momenty překvapení (já jsem leckdy tipoval vývoj událostí jinak) a ne vše je vždy explicitně řečeno... občas stačí naznačit (a je to tak lepší). Komedie je to sice (zdánlivě) jen o sexu, přesto prostá oplzlostí a na úrovni, s nenásilným a milým humorem. Á propos... Dle jednoho seriózního výzkumu muži pláčou především při pozitivních emocích, jinak řečeno štěstím, ženy naopak kvůli emocím negativním, z žalu. To zároveň vysvětluje jiný výstup téhož výzkumu, a sice proč ženy pláčou výrazně častěji - život je totiž většinou sledem různě velkých utrpení v různě krátkých rozestupech:) Ale to jen na okraj - netušil jsem, že exituje sexuální úchylka (v neutrálním slova smyslu) spojená s pláčem a kdyby jedna z postav znala výsledky zmiňovaného výzkumu, asi by šla na věc podstatně odlišným způsobem...:) A Bojaně Novakovic blond slušííííí!

Přeslazenější film jsem dlouho neviděl. Skoro každá postava, skoro každá nitka z příběhu s sebou nesou nějakou formu sentimentu, citlivky budou mít na krajíčku lautr pořád. Dokud to šlo, unikal jsem tomu úvahami jako třeba: "Můžou vozíčkáři vůbec chlastat, když domů musí pokaždé řídit?", "Dá se o nich taky říct, že jsou bez čap, když to přeženou?":), ale i tuto moji ochrannou ulitu vývoj děje časem rozdrtil, takže nezbylo než se podvolit - slzet a smát se podle toho, jak Monte pískal... Mimochodem, Emma Fuhrmann je naprosto báječná, těšil jsem se na každej její výraz v obličeji, výborná dětská role!

Až mě někdo bude zase sekýrovat, že jsem hubenej, doporučím mu podívat se na Mechanika... Řezník Dachau hadra:) A víte co, doporučím ho i ostatním, protože je to sakra dobrá podívaná. Jo, pointa je předvídatelná, ale neřekl bych, že zbytečně brzy... takže co na tom, když je to jinak tak krásně udělané? Pokud máte rádi "pomatené" filmy o "pomatených" lidech, není myslím vůbec co řešit. Čtyři a půl a tenhle film jsem doufám neviděl naposledy...

Že bych byl zrovna fanda do aut se říct nedá, takže jsem měl mírné obavy... Ale brzy se ukázalo, že nebyly nutné. Nenáročná oddychovka, naplněná jemným vtipem, neztrácející tempo ani nadhled (a to až do úplného konce), troškou klišé a krásnou norskou krajinou. Mám takovej pocit, že tímhle filmem si někdo splnil klukovskej sen. Diváci s rukama zapatlanejma od oleje nejspíš budou túrovat blahem:)

Decentní romantika - hlavní hrdinka Eva vyrazí z Dánska překvapit svého snoubence do kolonie v Grónsku, ten však nemile překvapí ji:( Ona chce z tama logicky co nejrychleji vypadnout, ale možná to nepůjde tak lehce... a konec konců, pořádnejch chlapů je tam celkem dost:) Krom hlavní dějové linie nakoukneme pod pokličku nelehkého života grónských domorodců, pocítíme střet jejich původní kultury a zvyků s pokrokem importovaným z Dánska a v neposlední řadě se pokocháme krásou zeleno-modro-bílého chladného severu. Pekelný hukot tajícího ledovce, masy ledu odlamující a hroutící se do moře kontrastují s neslyšným pádlováním lovce v kajaku, rychlým jako šíp letící po hladině. Současnému divákovi asi neunikne již mírná "dřevnatost" filmu (afektovanější způsob hraní, hudba, ...), na druhou stranu vidět např. reálný plovoucí škuner, odřenej, špinavej a opotřebovanej častým používáním v těžkejch podmínkách, bez vylepšení počítačem - to bylo pro mě dost osvěžující. Tři a půl. Můžu jet s Tebou... mám rok a půl dovolené, kterou jsem si zatím nevybral.:) (Severská filmová zima, kino Art, 19. 2. 2015.)