vitac.

Z nějakého neznámého důvodu jsem si myslel, že předchozí film o hrozných šéfech nebyl špatnej, tak jsem se do dvojky pustil celkem s optimismem... kterej mě záhy přešel. A kontrola mého hodnocení na tomto serveru posléze ukázala, že mě paměť škaredě ošálila a jednička s dvojkou si můžou podat ruce - jsou přibližně stejně slabé. Nejvíc pobavilo svérázné uchopení kombinatoriky a pravděpodobnosti (byla šance padesát na padesát, že HB2 budou dobrej film... ale nepovedlo se, škoda:)), s čímž možná i souvisí nevšední "ukecanost" postav (čím víc slov, tím větší šance, že něco z toho bude vtipné... ale nadprůměrně nešťastný výběr slov, škoda:)). Tak aspoň že to Jennifer pořád sluší, když už jinak nic moc.

Jedna hvězdička za obraz křtinského kostela v Arnoštově kanceláři a druhá za hezkej leteckej záběr z helikoptéry od pístovickýho hřbitova po račickej zámek při závěrečných titulcích, třetí za představu sedmi a půl mega keš v náprsní kapse...:) ale tak ne - tři by bylo moc. Ani za kořalku a upřímnost, co byla z Bolka cítit:) Tak nevím... Chtěli něco autoři dílem sdělit? Chtěli diváka pobavit? Nebo jen nostalgicky zavpomínat? Ať nad tím dumám sebevíc, mně se Dědictví 2 nejvíc jeví jako zbytečněj film... Přesto nemůžu říct, že bych se jím nějak protrápil nebo se vyloženě nudil, to ne, a i ta špetka melancholie v něm obsažená do mého nedělního podvečera dobře zapadla. Jenže tomu chyběl, až na pár čestných výjimek, vtip a aspoň trošku pořádný děj. Takové jídlo bez chuti, o kterém už za chvíli ani nevíte, že jste je vůbec jedli. Ale na tu chvíli přeci jen nějak zasytí.

Klady: svěží provedení, hezký pop/rock hudební doprovod, sympatická skupina hlavních postav, víc napětí než lekaček a krve - kdo má rád jako já vynořování se strašidelných postav v pozadí záběru, ten si přijde na svoje:), část filmu se odehrává na zajímavém a tajemně lákavém ostrůvku Hašima (tam bych teda fakt chtěl být osobně). Zápory: přemrštěná stopáž, poslepovaný scénář (a tím myslím opravdu hodně poslepovaný), jako první padla - skoro se mi chce říct, že jako již tradičně - moje nejoblíbenější postava ze skupinky;) Resumé: s filmem jsem zažil příjemně strašidelné chvilky i s lehkým mrazením v zádech, slabší tři hvězdičky.

Čtyři mínus (kino Art, 5. 2. 1015).

Jedno z klasických témat komedií - zmatení návštěvníka z kosmu (nebo taky někdy člověka přesunutého v čase z minulosti/budoucnosti do naší doby) a z toho plynoucí komické situace - v indickém podání. V tomto případě jde o mimozemšťana, kterému, sotva se stihne po vypadnutí z mateřské lodi rozkoukat, zlý domorodec ukradne magický náhrdelník (dálkový ovladač, komunikátor s lodí), s jehož pomocí se může vrátit domů. Smutné:( Nezbývá než ho začít usilovně hledat... Jestli se nepletu, byl to můj teprve druhý kontakt s indickým filmem, takže pár prvků mě... řekněme... překvapilo:) A buďme konkrétní. Kdykoliv se ve filmu běželo, běželo se divně. Film obsahoval několik (cca pět) dlouhých populárních písní, při kterých herci jakože zpívali a tancovali (!). Vůbec, film bylo moc dlouhej:) Co mi vrtá hlavou doposud je, jakým jazykem se vlastně ve filmu mluvilo, protože čas od času to byla jasně identifikovatelná angličtina, občas zkomolená angličtina a ten zbytek? Nesrozumitelná angličtina, nebo hindština? Fakt nevím. Úření jazyky jsou to tam oba, možná jsou zvyklí je takto mixovat. Tím jsem vyčerpal asi vše, z čeho jsem byl v různé míře nesvůj. Na druhou stranu - legrace jsem si užil vrchovatě a upřímně si nevzpomínám, kdy bych se u komedie takhle nasmál. Dost často stačil samotný zjev hlavního hrdiny, s vykulenýma očima a ušima jako plachty:) Tři a půl.

Při letmém pročtení obsahu St. Vincent se mi bleskově vybavilo Eastwoodovo Gran Torino - svéráznej, mrzutej dědek, noví sousedi, ..., ale přes jisté společné prvky jsou to hodně odlišné filmy. SV mě rozhodně neoslovil jako zmiňované GT, ovšem i tak se jedná o jakž takž zábavný kousek, plný pozitivního náboje. Největší šok mně připravila Naomi Watts v roli ruské "lady of the night", s (podařeně) hrozným přízvukem, již dosti opotřebované a k tomu všemu těhotné. No, nevím jestli tohle bylo úplně nutné... ale třeba se tím tvůrci někomu do vkusu trefí. Já se budu snažit rychle zapomenout:)

Rachel Nichols je docela pěkná cérka a valnou část filmu pobíhá po scéně v promáčenejch šatičkách, ušitejch z pro ni sotva dostačující plochy látky, takže potud dobrý. Jenže to je trošku málo na takovou publikaci... eh, mám na mysli celovečerní film:) Napětí jsem se pořádně nedočkal, za zmínku stojí možná tak pár lekaček (který stejně moc nemusím, protože se u nich vždycky strašně leknu:)) a (ne)chutnejch mordů nejen tvorů člověčích. No ale hlavně je to tak stupidní film, až to bouchá vratama do podzemní garáže. Hlavní hrdina je magor, čili u něj se to snese (a Wes Bentley se mi v té roli hodně líbil), ale jinak... škoda mluvit. Úplně jsem z toho cítil scénáristickou bezmoc: "Jakpak to jen ještě o chvilku natáhnout? Co tam tak vymyslet...?" Zkrátka, nic moc.

Life's sice not a Breeze, aspoň dočasně... doufejme, ale některé filmy ho dokážou celkem zpříjemnit:) I když tento dosti zvláštním způsobem - je to taková nekomediální komedie, hodně suchá... možná vtipná právě tou nekomediálností (a samosebou irským přízvukem:)). Funguje to ale poměrně dobře a zajímavě - např. asi nejvtipnější scénka, s losováním, žije vlastně ve dvou rovinách - průměrně všímavý divák dopředu ví pointu a baví se sledováním sledujících bavících se sledováním oběti:) Herecky film také zaujal, hraní je sice také lehce netradiční, ale sympatické. Slabší tři, pohoda:)

Docela silné a melancholické drama v kulisách krásné severské přírody. Muž prchá před zákonem do odlehlých končin v hlubokém lese, doprovází jej jeho dospívající dcera. Film se částečně věnuje vztahu mezi nimi a postupnému odkrývání minulosti, částečně vykresluje těžkosti jejich života v divočině a při obstarávání obživy. Krásnými a táhlými záběry na lesy, louky, jezera, skály, potůčky, vítr, déšť, mraky, chomáčky mlhy atd. se rozhodně nešetří:) Pozornosti jistě neunikne ani mollově laděný hudební doprovod. Slabší čtyři hvězdičky.

Na film se mi pěkně koukalo, příjmně plynul... Počkat, vždyť co se tam lidem dělo nebylo mnohdy vůbec, ale vůbec pěkné a příjemné! Takže to asi není úplně dobře:) Ale je to tak. Nejspíš za to mohla i vypravěčka, která mi film stahovala až příliš směrem k dokumentu a zvyšovala odstup od postav. A její závěrečné slovo definitivně překlopilo jazýček vah směrem dolů na tři hvězdičky. Nebudu se pouštět do sebemrskačských nářků o stavu západní civilizace, naopak, díky za ni a máme být na co hrdí. Je mezi námi mnoho racionálně smýšlejících lidí, kteří žijí kvalitní životy nikoliv naší technické vyspělosti navzdory, ale právě s jejím výrazným přispěním. (A ti ostatní mají aspoň v nebývalém množství co jíst, pít a kam složit hlavu...) MW&C si pravda všímá spíš těch, kteří své životy nezvládají a to ještě až do extrémních konců. Dělá to dobře, se sympatickým obsazením, s dostatkem času o tématu přemýšlet a třeba se i poučit.