vitac.

Spokojenost. U životopisného filmu se kdoví jakých překvapení a originality dočkat asi nedá. Já si cením toho, když člověk pozná pozadí. Ehm, asi jsem se nechal unést těmito konkrétními případy, věta měla pokračovat;) ...pozadí popisovaných postav, jejich motivaci, kořeny a může na jejich základě pochopit jejich život a tvorbu. A to The Runaways splňuje. Holky jsou navíc šikovné, producent je správnej klasik a hudba velmi výživná (a to jsem o Runaways v životě neslyšel a o Joan Jett jen díky tomu, že občas s kapelou hraju I Love Rock ''n'' Roll - což mimochodem není původní píseň Joan Jett, nýbrž skupiny The Arrows). Souhlasím s názory, že v závěru film lehce ztratil tempo, ačkoliv to na mě působilo tak, že možná i záměrně. Ale i tak - spokojenost, čtyři.

Shodou okolností druhý viděný film v těsném závěsu za sebou, ve kterém je jedna ze dvou hlavních postav těhotná... No jen aby to nebylo nějaké znamení:) Ale zpět k meritu věci - velmi brzy jsem pochopil, že tento film budu mít rád a že se na něj podívám někdy znovu. Líbí se mi filmy, které v podstatě jen udělají výřez z běhu života, jsou uvěřitelné, doplněné rozumnými dialogy, které sdělují pohled autorů na věc. Doplněno poetickými záběry, pasujícím hudebním doprovodem (hudba spolu s obrazem a celou náladou filmu mi evokovala Into the Wild). Čtyři. P.S: A ještě jeden poznatek - smál jsem se víc než u Zbouchnutá, což jsem před projekcí tedy rozhoně neočekával.

Velmi pohodový, odpočinkový a pozitivní film. Překvapivě i dospělý a ne zas až tolik vulgární. A přestože nedošlo ke kdovíjakým záchvatům smíchu, bavil jsem se ty cca dvě hodiny dobře (asi nejvíc se mi do vkusu trefila scénka s vyhazovačem) - tři a půl.

Návrat do budoucnosti 2 je mazanější a rafinovanější svého předchůdce. Líbil se mi prostě víc, možná i proto, že jsem si na svérázné hlavní hrdiny (no, vlastně na véráznost většiny postav:)) už stihl zvyknout. Daleko výrazněji na mě taktéž zapůsobila hudba, chvílemi jsem měl dojem, že na mě spoza rohu vyjukne Predátor (a ověření autora hudby na IMDb mi dalo za pravdu, Alan Silvestri, respekt!). Lepší čtyři.

Salt je, skoro bych až řekl, standardní americký akční thriller. Tuto sortu filmů sice cíleně nevyhledávám, ale čas od času mi nevadí nějaký takový vidět, snížit mozku otáčky a prostě se bavit. A Salt se k tomu hodí. Má dobré tempo, akorátní délku, zašmodrchaný scénář (aby dal dostatečný prostor pro víc akce a mrtvol:)) a přestože Angelinu nemusím, tak tahle role jí IMHO sedla. A Kalexovi/Mrázkovi/Schreiberovi taky:)

Cestování v čase je vděčné téma a když se uchopí s vtipem, nadhledem a nechá se zahrát sympatickými herci, je z toho fajn film pro široké publikum. Slabší čtyři.

Komentář o tom, jak jsem se v předvečer státního svátku "vlastenecky" posilňoval:) Tobruk je velmi zajímavý film a já se začínám podezírat, že jsem nějaký úchyla, protože vůbec nejvíc mě brala jeho poetika (podobně jako třeba u Hlavy 22), což se mi zdá u válečného masakru celkem zvláštní. Poušť má úžasnou atmosféru a Tobruk z ní hodně těží - na druhou stranu byly části filmu, které se mi hodně líbily, ale také chvíle, kdy jsem si říkal WTF? Takže v průběhu jsem byl trošku rozervaný, ovšem po konci filmu jsem byl v souhrnu spokojen. Tobruk si podle mého našel své místo a vyplnil prázdný flek na filmové mapě - a to nemyslím jen na naší mapě lokální... Tři a půl.

Hodně naturalisticky (na stupnici o pěti dílcích by sloupec vystoupal řekněme někam ke čtyřce:)) zobrazený osud tří postav, které spojuje místo, čas a nelehký životní úděl. Nutno však poznamenat, že dva ze tří hrdinů si život komplikují v podstatě jen a jen sami. Navzdory mocné stopáži film rozhodně nenudí, čemuž vděčí zajímavému ději, hloubce postav (i vyjádřených myšlenek, pod které bych se často mohl podepsat) a pečlivě volenému hudebnímu doprovodu (např. šlapavý pop/rock, který by rozpohyboval i mrtvolu). Síla severu je sice poctivé drama, ve kterém není o nouze o chvíle zaraženého ticha a silných emocí, obsahuje ovšem i slušné množství vtipu. Čtyři a půl, sever tradičně nezklamal! Viděno v rámci Severského filmového podzimu v kině Art.

S výjimkou děje se Krotitelé duchů 2 snad v ničem neliší od svého předchůdce. A to není vůbec zlé.

K filmům s vysokým hodnocením často přistupuju s despektem, o to větší radost mám, když mě pak dění na plátně přesvědčí, že jsem filmu předem falešně křivdil. A to je případ Počátku. Především oceňuji originální a zajímavou myšlenku, kterou se podařilo kvalitně řemeslně zpracovat a spojit s dobrými herci a vynikajícím hudebním doprovodem. Návrhářka bludiště se jménem Ariadne, hm... Čtyři a půl.