Nathalie

Viděno v originále. Bohužel.

Viděno v originále. Bohudík.

Přestupný rok je z rodu oněch sadistických turistických romantik, ve kterých se na ploše 99 minut odehraje intelektuální genocida všech postav, několika národů (zde irské násosky z mokré čtvrti a američtí suchaři) a drtivé části diváků. Odstup, přestupný Satane. 30%

(pilot) Něco mi v tom ztraceném pokoji chybí.

(pilot) Geniální premisa. Tak geniální, že jdu shánět předlohu odehrávající se v CERNu. Hraje tam prý větší roli kvantová fyzika než alkoholismus nějakého chlápka od FBI. Ale těší mě, že odvěký spor determinismu s teorií volby má důstojnou seriálovou bázi :)

Hollywood: full of hopes, full of promises, ignorant of reality. Amen to that... Love Actually byla "instant classic", láska až za hrob na první pohled, Valentine´s Day je "classic instant". Výprodej romantické veteše Garryho Marshalla se k Lásce nebeské příblížil v několika scénách: ačkoli byly nejspíš zamýšleny jako pocta, dopadají bez výjimky jako laciná vykrádačka bez pointy. A protože chybí chytlavé popíkové songy i sentimentální instrumentální themes (Taylor Swift to vážně nevytrhne, i když hrát trubku po boku medvěda a vlkodlaka jí sedí), chtělo by se nad valentýnskou mozaikou zlomit kříž. Jenže je odzbrojující. Dialogy končí parádními punchliny, napětí mezi některými páry by se dalo exportovat do rozvojových zemí, metafory a odkazy účinkují jako odlečující prvek. Samozřejmě s básnickou licencí, takže desetimilionová metropole působí jako dva bloky, v nichž každý zná každého. A ty různé podoby lásky a zamilovanosti, sblížení a jiskření, flirtu a osudových okamžiků jsou překvapivě ryzí, čisté, naivní, naprosto pomíjející uplynulé dvacetiletí. Garry Marshall je pořád oním staromódním snílkem, co věří, že se z prostitutky stane princezna, že existuje happily ever after a že sex je materializovanou ozvěnou citů. Taylor Lautnerolupus tu má hlášku, která odůvodňuje celou jeho filmovou existenci, McDreamy se proměnil v doktora McNightmare a kouzelná Jennifer Garner je dívkou, pro kterou by jakýkoli muž od pěti do šedesáti bez váhání ukradl růži v klášterní zahradě. Nebo ne? Val ´n´Teen ! 70 %

Splácení dětských dluhů pokračuje. Další devadesátková komedie s mírně scifi/fantasy zápletkou, která klade divákovi otázku: a co bys udělal ty? Koncept, kdy se realita v těle malého cinefila probourává do akční fikce a filmové postavy utíkají řešit své frustrace do světa, kde neplatí pravidlo happyendu, je natolik hravý a zábavný, že dovoluje ironizovat klišé, tropit žerty z nedotknutelného akčního heroje a pěstovat napětí mezi všedním světem, kde každá rána bolí, a hollywoodským rájem neomezených možností, nekonečných nábojů a dokonale krásných žen. Už přesně vím, do jaké filmové scény bych se pomocí kouzelné houdiniovské vstupenky vloupala. Pokud by mi zaručila zpáteční cestu.

Obyčejně se mi líbí málokdo. Ale hlavní hrdina je vnuk Gregoryho Pecka. TOHO Gregoryho Pecka, kterého nadevše zbožňuju ve scéně tiskové konference z Roman Holiday. A na jeho reinkarnaci bych zírala i v reklamě na prací prášek, sorry guys. http://www.imdb.com/name/nm0669656/ A ten h.l.a.s. !!!

Jako obvykle jsem sto (resp. 17) let za opicemi, ale tahle hra, v níž Bill Murray musí projít všechny levely od začátku, aby se dostal tam, kde včera skončil, evidentně nestárne. Samotné téma proměny arogantního egoisty k lidumilnému gentlemanovi by v jiném aranžmá působilo nechutně didakticky, ale situační vtípky, škodolibý humor a neodolatelný Murray snažící se vyprostit z časové smyčky to zachraňují. Když se nemůže pohnout z místa a času, musí se pohnout vnitřně. A navíc to divákovi pokládá zrádnou otázku: co byste dělali, kdyby vaše rozhodnutí neměla konsekvence a každý den začínal stejně jako ten předchozí? Škoda, že to nelze provést ve velkém měřítku jako vědecký experiment. To by totiž v dostatečně reprezentativním vzorku odhalilo mnoho tajemství o lidské nátuře.

Narativní bloudění, vizuálně nenasytný panoptikon ve stínu faustovského mýtu. Bezcílné bloumání a ztrácení se ve vrstvách významů a odkazů mě většinou baví, ale to by mi průvodce musel dělat někdo jiný než Terry Gilliam. Protože s ním, mezi námi děvčaty, trochu nudím. Na rozdíl od Goethea.