Darren98

Když jsem byl malý, seznámil mě otec s filmem RoboCop z roku 1987. Tehdy jsem asi z toho měl trauma kvůli té Murphyho popravě, a nechápal ty vážné scény o jeho minulosti, avšak i přesto jsem díky té výborné hudbě zůstal věrný sérii, a po několika letech si vyhledal i další díly => věděl jsem, že jsou celkem tři, než jsem na jedné stránce objevil něco, co se nabízelo ke stažení pod názvem ROBOCOP 4. Za svůj život jsem učinil pár chyb, některé větší, některé ani nestojí za řeč, ale dodnes si neodpustím, že jsem kdy pozřel zákoutí části pekla tak zrůdného, oči vypalujícího, duši zotročujícího a zlé pocity přivádějícího, až moje jediná myšlenka na následujících 42 dní a 42 nocí, kterou mohl můj mozek vyplodit, nemohla být žádná jiná, než detailní a přitom stručný plán sebevraždy - Robocop: Temná spravedlnost! Zřel jsem, 65x myslel na vypnutí, zapomněl zda-li jsem to vypnul či dokoukal (takže asi dokoukal, když jsem pak toužil zapomenout), a slíbil si, že se nepodívám nejen na další díly, ale i nikdy více na tenhle, a žádný jemu podobný. Mé vzpomínky na skvělý film RoboCop, se málem rozbily, když se do mozku snažily vetřít ty vzpomínky na tenhle snímek, které mi dost ublížily a ukázaly, že i něco krásného má temnou stranu. Doufám, že ty vzpomínky v hlavě nezůstaly, jenže někdy pozdě v noci, mě ze spánku budí ten otřesný děj...

Přes zahrnutí prvotřídně epických scén plných filosofických myšlenek i katastrofických podívaných se vážnější verze Supermanova příběhu nejhodnotněji vyznačuje tím, jak je ten film Silný!, jakou sílu představují nejen fyzikálně realističtější nadpřirozené schopnosti (díky technickému provedení tlakových ran jde téměř cítit jednotlivé údery či skoky Kryptoňanů) ale dokonce celkové znění zdejší osudovosti. Komplexní děj dohromady pájí původ jedince a účel jeho výjimečnosti, obojí upevněné jednak mimořádnými vizuálními efekty už od prvních záběrů nově natočeného Kryptonu, jednak neuvěřitelně epickou i emotivní hudbou zároveň. Osobně se mi až na druhé zhlédnutí zalíbil jakožto příběh, kdy učení dvou otců vyústí ve zničující úkol s mizivou šancí na úspěch. "Můžeš ji zachránit. Můžeš zachránit všechny." odstartovalo úkol na záchrannou misi, kterou mohl Kal-El splnit v rozsahu od Lois až po celou planetu, a na rozdíl od původního filmu Superman zobrazuje tento reálnější pohled na potenciál schopností hlavního hrdiny, jak se mu možnost zachránit všechny stále více vzdaluje; oproti nehoráznému štěstí civilistů v Avengers s sebou břemeno DC hrdiny přináší i masové vymírání lidské populace. Most mezi dvěma národy pak přelétává mezi dvěmi zanikajícími populacemi až do finálního vrcholného momentu, jaký Muže z Oceli přeměnil na jeden z mých nejoblíbenějších filmů vůbec, když po tisících mrtvých zbývají pouze čtyři prostí lidé a titulnímu hrdinovi na jejich životech pořád záleží tak moc, jakoby šlo o první oběti toho dne, promítající se do impozantního řevu bolesti následovaném hudbou signalizovaným koncem pohromy. Podle mě je Muž z Oceli lepší než celá první fáze Marvel Cinematic Universe dohromady, se kterou sdílí řadu obdobných mezníků příběhu od počátku hrdiny až po obří městskou destrukci při záchraně našeho světa.

Pokud by se někdo rozhodl zhlédnout tento dramatický film o myšlence bezcitné antiutopie, ocitnul by se po skončení snímku v emocionálním rozpoložení a hlubokém zamyšlení o významu lidského bytí, neboť jde o hluboce rozebrané téma týkající se veškerých zákoutí přirozené schopnosti člověka cítit. Snímek se mohl stát, a také stal, jedinečným a životním zážitkem čerpajícím především z divákovy citlivé povahy. Děj filmu se odehrává ve smyšleném světě budoucnosti, kde se přeživší 3.světové války rozhodli zamezit byť jen sebemenší možnosti jakékoli další lidstvu ohrožující katastrofě vytvořením pilulky, takzvaného prozia, jež umožnilo uskutečnit revoluční myšlenku, že válečné hrozbě lze zamezit odstraněním pocitů jako jsou hněv, žárlivost a nenávist, ovšem za cenu ztráty i všech zbylých pozitivních emocí. Hlavní hrdina, John Preston, je nejvyšší klerik (člen nové armády Equilibria) likvidující vzbouřence proti tomuto systému a vše, co může vyvolat jakékoliv pocity. Zápletka přichází v momentě, kdy se pouhou náhodou klíčové postavě rozbije ranní dávka prozia a on poprvé procitne. Příběh postupně odkrývá divákovi jemu neznámou povahu tamního světa a společnosti z pohledu emotivně neznalého Johna, kterýžto v průběhu filmu citově dozrává. My tak můžeme být svědky toho, jak člověk postupně objevuje své jednotlivé pocity a nalézá jejich hořkosladkost, zatímco musí nadále předstírat, že je pouze bezcitným pěšákem. Johna, poznamenaného životně důležitou událostí zahrnující popravu manželky za "citový zločin", pomáhá nevědomky emočně stabilizovat členka rezistence, zastávající úlohu jakési pozitivní role, ne-li snad i lásky. Toto jedinečné drama navíc dominuje i na poli akčního žánru, doplněno napínavou atmosféru thrilleru ve stylu kombinace depresivně dlouhometrážních a prostých záběrů na jednotlivé postavy a napínavých scén s tichou melodií i kamerou na správném místě. To vše je doprovázeno nenápadnou, avšak velmi výstižnou hudbou, která při každé scéně patřičně podtrhuje tón dané situace. Samozřejmě, že film má i své mouchy - akční sekvence mohou být pro leckteré diváky nepřehledné, neboť jejich adrenalinová povaha si vyžaduje rychlé střihy. Navíc pro svůj vliv na divákovy pocity obsahuje film i brutální a nelítostné scény poukazující na bizarnost necitlivých lidí. Equilibrium působí velkým dojmem na všechny emotivnější lidi a ironií je, že citově vydírá své diváky, přestože je celkově založen na konceptu světa kompletně bez emocí. Jde o velmi povedený režijní debut Kurta Wimmera, který rozhodně změní váš pohled na svět, ať už pozitivně, či negativně. 99%, Boží

Kick-Ass je mimořádná komiksová adaptace, jež skrze svou humornou stránku vřele uvítá diváka do reálného světa bez superschopností, aby následně překvapila všemi svými perlami. Přes absenci nadpřirozených jevů je příběh posunut k hranicím svého maxima díky Vaughnově režii. Obyčejné scény jsou jedna po druhé natočené neobyčejnými způsoby. Veškeré prvky k ozvláštnění jednoduchého děje o prostých lidech navíc upevňuje ve své funkci i stylová kamera a především výrazná emotivní hudba. Díky tomu získává film v některých momentech jedinečný náboj, následkem kterého pak vznikají jedny z nejlepších scén. Nejvíc se mi ovšem Kick-Ass zalíbil díky jednomu faktu, nad kterým mě donutil přemýšlet. - Většinu času se jedná o komedii, jenže v jistém okamžiku jeho humorná povaha výrazně zvážní. Kvůli tomu jsem měl potom o dost větší strach o hlavní postavy při scénách, které působily víc emotivně, než obdobné scény vážných tragických dramat. Takže hodina a půl smíchu se rázem proměnilo na jedno z nejlepších citových vydírání, které jsem kdy viděl.

Dříve než se ve vykonstruované sáze prosadil vtipný druh zábavy, dovedl Zlatoslav Lockhart do podoby shakespearovského divadla tohle nezopakovatelné Asgardské drama vedené dvěma protagonisty. Kde nejodpovědnější zápornou stranu jednoduše ztvárňuje Odin Všeotec svou rolí otce, není příběh Thorova nápravného vyhnanství na Zemi ani s procítěnou loupeží Mjölniru nebo nádherně definovanou magií významný, pokud by současně neprovázelo děním tragičtější sebepoznání jeho bratra, jež sdílí podstatu Supermanova konceptu o adoptovaném mostu mezi dvěma národy. Jenže ani nadpřirozeně charismatická postava Heimdalla neuchránila závěrečné dějství filmu před Lokiho pádem do role padoucha; jelikož mistr falše dokonce porazil úhlavního antagonistu Laufeye, převzal neprávem jeho místo pro finální souboj s Thorem v jinak napínavě i emotivně nejskvostnější sekvenci první fáze MCU.

Namísto jednoho z nejočekávanějších pokračování omezeného experimentálního blockbusteru se naprosto nečekaně vyvinul ideální příběh o absolutní záchraně civilistů, který se násobným překonáním každého aspektu svého předchůdce stal velkolepým mistrem svého žánru; dokonce vyvinutější scéna bojování na jeden záběr (nyní jako vrchol filmu) zesměšnila obdobný "longshot" minulého dílu. Výrazně dospělejší budování charakterů odkrývá hlavní plot ságy z obsáhlejšího děje pomocí svého vlastního námětu, ve strategicky rozmístěných výživných akčních sekvencích si Steve i Clint úchvatně napravují své reputace, a střídáním mezi těmito pilíři se hrdinové nezastavitelným tempem ženou k vysněným vrcholům týmových soubojů. S rozšířenějším arsenálem postav o maximálně kreativní diverzitě jejich trablí, schopností i dopadů na děj schází filmu jedině cestování časem. 97%

Death Note je výborné anime, které obsahuje mnoho prvků, díky nimž je tak působivé. Prvně na diváka zcela jistě zapůsobí námět, o kterém ani nevím, zda-li je víc originální, či víc zajímavý - deník, do něhož když se napíše jméno osoby, ona osoba umře. Díky mnoha dalším pravidlům jde ještě o originálnější a zajímavější námět, než se nejdříve zdá. Už z první domněnky je jasné, že je to základ pro velice perfektní příběh, a že se v něm ukrývá vážně vysoký potenciál, který byl v anime plně využit, za což můžeme být velmi vděční. Námět o to víc uchvacuje a vtahuje do příběhu díky spolučásti námětu ohledně Shinigami, přičemž charakter a působení Ryuka v anime dodalo patřičnou, nenucenou a příjemně překvapivou dávkou jemného humoru. Druhotně jde v anime o založení stran Kira a anti-Kira, kde si lidi individuálně vytvoří názor na Lightův plán a záměr a hned na to přichází druhá postava - L. Odtud nabere Death Note nečekaný směr, při kterém se lidi přikloní buďto k L-ovi, nebo ke Kirovi. To je jedna z nejlepších vlastností tohoto anime, hlavní hrdina i padouch jsou tak stavěni povahově a úlohově, že se ani přesně nedá hned určit, kdo je ten dobrý a kdo ten špatný, díky čemuž si lidé v klidu vyberou stranu a postupem epizod sledují děj událostí a výhry i prohry svých favoritů. Po té začíná právě ta další část a snad nejdůležitější část - Intelektuální boj o výhru mezi Kirou a Lightem, plný dedukčních postupů, geniálních nápadu až pokusů, které jsou v Death Notu různorodě rozloženy po celé anime. Celé anime nejvíce působí na diváka díky těmto myšlenkovým a detektivním postupům, jichž je součástí a s nimiž prožívá bod od bodu celého komplexního příběhu. Toto anime je možná nejlepší volba pro každého nováčka anime, který se od anime nechce odradit.

Velmi atraktivní dvojice výjimečně výtečných hereckých výkonů Eddieho Redmayna a Felicity Jones dominují navzdory jejich mladému věku coby nejhlavnější pilíře snímku už v upoutávkách, od jejichž zhlédnutí vnímám oscarový přírustek jako mladšího sourozence Čisté Duše. Třebaže příběh amyotrofické laterální sklérózy vykazuje menší potenciál nebo nedosahuje prvotřídnosti třináct let starší obdoby, dramatický žánr života zamilovaného páru shledávám emotifvně působivějším přes celou délku filmu za znění neméně kvalitní hudby vtahující do bezesporu efektnějšího závěrečného retrospektivního flashbacku.

A is for Amateur, 3*, Hned v první povídce je onen Eric Jacobus, díky kterému abecedu smrti znám, naprosto geniální ukázka rozdílu ideální představy od nečekané reality. B is for Badger, 3*, tu je zase ukázka karmy, hned druhá povídka z pohledu první osoby, kameramana. C is for Capital Punishment, 4*, opět jako u prvního dílu nabízí 3. povídka ukázku většího potenciálu celého filmu, příklad "vesnického zákona", kde křivé obvinění zapříčiní nejednu smrt. D is for Deloused, 4*, jedinečná animace, správné množství nechutné krásy snímku, s pověstným motivem pomsty. E is for Equilibrium, 3*, ikdyž jsme se mohli u amatéra zasmát, Equilibrium je první humorná povídka s opravdu vydařeným koncem, který nejspíš dívky nepotěší a chlapce pobaví. F is for Falling, 4*, tomu se říká snímek na úrovni, profesionální záležitost s perfektním koncem, kapkou etického dilema a s působivou citovou stránkou. G is for Grandad, 2*, poměrně úchylný a nechutný pohled na tohoto dědu, jeho sexuální a psycho problémy na 3 hvězdy nejsou, tak plnohodnotný příběh to nemá. H is for Head Games, odpad, kdosi tu napsal, že to je asi největší sračka, nečekaně s tím souhlasím, u kravin jako je třeba F is for Fart v prvním dílu, se dá aspoň zasmát, ale tohle není ani k smíchu, nad tím zůstává rozum stát. I is for Invincible, 3*, vcelku průměrná povídka, se zobrazením reálných lidských rysů a s trochu psycho závěrem. J is for Jesus, 4*, stručné a rychlé vysvětlení, jaký je vztah mezi církví a homosexuální orientací, solidní představení vůle Ježíšovy. K is for Knell, 5*, Konečně maximálně vydařený příběh na 5 hvězd, takový snímek v abecedě smrti se pozná podle toho, že máte psycho pocit a možná i husí kůži, tento příběh to způsobuje, maximální thrillerovská atmosféra. L is for Legacy, 2*, prakticky docela nezáživné, ikdyž provedení příšery je dobré, ale celkový dojem zůstává z části nenaplněný. M is for Masticate, 3*, Ikdyž působí na první dojem dost nechutně, či přímo hnusně, ve skutečnosti jde o skvělé provedení tohoto příběhu, kde velice zpomaleným záběrem sledujeme jednotlivé detaily zdrogovaného člověka s tím, že se děj v závěru vtipně vysvětlil. N is for Nexus, 4*, povídka už je dobrá díky střihu, zvuku a ději plném okolnostmi vedoucí k nevyhnutelné situaci, ovšem výborným prvkem v povídce je, že začíná i končí křikem, jenže pokaždé jiným. Ochloracy, 4*, nápad se někdy nepřestane cenit, a v téhle povídce je velice originální a přitom prostý. P-P-P-P Scary, 1*, je pravda, že jde o kravinu, něco jako v prvním dílu F is for Fart, akorát ne tak nechutnou, děj vyzerá stupidně, ale dá se u něj zasmát. Questionnaire, 4*, v předchozí abecedě smrti jsme byli svědky toho, jak je těžké něco vymyslet s písmenem Q, ovšem tahle abeceda ukázala, že to jde snadno, a dokonce tak, aby se vyvedl inteligentní příběh hodný čtyř hvězd. R is for Roulette, 3*, tady konec asi nemůže moc překvapit, a aura filmu z 50. let nejspíš nezabere tak, jak byla plánována. S is for Split, 4*, mistrovské dílo, gradující napětí a nechápavost činů vraha, které se ovšem v posledních sekundách jakoby plottwistově vyjasní. T is for Torture Porn, 3*, Jak naznačuje název, tahle povídka je natočená způsobem gore, vydařeným, stručným a karmickým gore. U is for Utopia, 4*, představa ideální/utopické společnosti ve snaze docílení dokonalého světu působí dost neeticky, nelidsky a diskriminovaně, ovšem kromě krutosti tu je cítit i jakási spokojenost lidí ve společnosti, což je mírně děsivé. V is for Vocation, 3*, neustále překvapující děj z jediného pohledu, způsobuje ojedinělý thrillerovský zážitek. W is for Wish, 3*, předvedení pomstychtivého prstu osudu ukazujícího na dětinské přání dvou malých kluků. X is for Xylophone, 5*, konečně další perfektní povídka, s podobným motivem, jako v předešlé abecedě P is for Pressure. Y is for Youth, 3*, trochu divný a zvláštní, ale velmi rozvětvené hranice fantazie. Z is for Zygote, 5*, bezkonkurenčně nejlepší povídka a to na závěr filmu, flólesní vize neuvěřitelného příběhu a geniální poměr nechutenství, mysteriozity a psycho žánru. ABC's Of Death 2 je rozhodně lepší než první díl, průměrně i pocitově, ikdyž pocit z tohoto verdiktu má nejspíš na svědomí závěrečná Zygota. Ovšem počty jsou tu jasné, akorát tu byla změna vizáže filmu v mezích příběhů, a sice, že místo původního krvelačného motivu abecedních kostek v rozlité kaluži krve, tu zde máme takovou tu "čistou" smrt, s postavou smrtky představující jednotlivá písmena. Ikdyž se mi více zamlouvá první motiv, přesto je motiv druhý povedeným vkusem a stylem filmu, který z hlediska smrti vypadá velmi profesionálně.

Oproti jiným situacím, kdy je námět čtyř elementů využit čistě jenom proto, aby nebyl námět žádný, je v hudebním videoklipu Elements pracováno s tímto motivem výborně, inteligentně a efektivně.