Darren98

Každému, koho Noční Hlídka předem uvedla do světa Jiných, předvede Denní Hlídka výjimečně harmonické spojení příběhu a akce. Vše neobvyklé oproti americké režii se při neobvykle dynamických akčních scénách obrátí v nevídaně působivé momenty s řadou originálních nápadů a vynikajícím znázorněním Šera. Za stále nízkého rozpočtu je první díl překonáván neméně zajímavým příběhem s daleko lepšími efekty, režií i výpravou. Opravdu jedinečná stylová atmosféra zahltí každého, kdo se nebrání napínavé akci s nadějí na změnu běhu událostí.

Stylově natočený unikát obsahuje mimo skvostů jako Tygřík, cameo Buffy a všechny scény s vozidlem noční hlídky spousty scén, které by řadového diváka odlákaly. Jenomže při překousnutí ruské kamery a brutálních scén se rozostří pohled na budování příběhu této slušně odbyté adaptace knižní předlohy, který je nezbytný pro parádní zážitek z navazující Denní Hlídky.

Kde mainstream hovoří o Věci, Vetřelci a Vymítači coby vrcholech hororu, mě s přehledem dostala adaptace Silent Hill jako jediný horor, který mi kdy navodil strach. Bez přehánění nechápu zdejší hodnocení, protože ze všech mých zkušeností jsem cítil akorát velké napětí v závěru Vetřelců ze strachu o postavy, nepříjemný neklid po zhlédnutí 13 Duchů v dětství stejně jako děs a hrůzu z Kytice na konci jedné videokazety, mrazení v zádech při usínání po Osudovém Doteku, a v poslední řadě strašidelné myšlenky po první projekci Sinisteru na spaní ve škole. Jenomže u jediného Silent Hillu je podle mě koncept natolik geniální, že na mě fungoval už v první půlhodině. Město přepíná mezi mlhavou prázdnotou a pekelnou verzí plnou kreativních monster, kde alternativnost obou realit bezkonkurenčně vysvětlí dějová linka Seana Beana v půlce, přičemž všechny úžasně působí díky nenahraditelné hudbě a propracované atmosféře, kterou nás ale navzdory strašidelnosti táhne funkční mysteriózní element! Efektivní je právě ta dějová skladba - SPOILER: prázdnota kde chceme ať se něco stane; peklo s netvory kde si přejeme abychom se vrátili; prázdnota o které už víme že jí vystřídá něco zlého; větší peklo s více a více děsivými netvory (Pyramid Head exceluje); prázdnota s otravnými fanatiky kde se kostel představí jako záchranné místo pro lidi kromě postavy svlečené z kůže; cesta k ďáblu a zpět. Jenomže než se k pravdě dostaneme, nejenže se nám fanatici obrovsky zprotiví, ale asi nejlepší verze Satana jaká kdy byla zahraná si nás přes logické a lucifersky manipulativní motivy přidá na svou stranu, takže finální a největší zlo chceme dostat do kostela. Finále tedy servíruje, jak pobožní fanatici způsobili jedné holce tolik bolesti, že z toho sám pán pekel získal tolik moci, aby teď pomocí posledního dílu skládačky - naší protagonistky Rose - dokončil pomstu v posledním útočišti mrtvého města Ameriky... a že je to tak veliký pocit zadostiučinění! 100%

Ghost Rider je můj nejoblíbenější hrdina ze světů DC a Marvel, takže když jsem ho díky filmu Ghost Rider poznal, měl jsem ten film moc rád ... do doby, než jsem viděl Ghost Ridera 2, přesněji upoutávku k němu. U prvního dílu mi to nepřišlo, protože jsem se především rád díval na postavu Ghost Ridera, jak jsem ho viděl poprvé, ale oproti druhému dílu je námět plamenem plápolajícího kostlivce minimálně využit. Jeho nová vizáš je v důvěryhodnější pekelné auře, s pozoruhodnými efekty se zde více předvádí a využívá schopnost přeměnit cokoli v pekelnou verzi a hlavně - film získal dynamiku a tempo, což prvnímu Ghost Riderovi obrovsky shází. Hlavním předmětem uvědomění je, že tento film je maximálním využitím konceptu - První Ghost Rider ve většině scén snad jen předváděl, jak by rád v klidu stál a hořel; ukazuje, jak by Nicholas Cage vypadal jako démon. Ale tento Ghost Rider předvádí, jak by vypadal Nicholas Cage, když by BYL démonem posedlý. Už jen pouhá chůze k motorce představuje více energie a náboje než i plně akční bojové scény z jiných superhrdinských filmů, protože jakmile někdo zosobňuje démona, ovlivní mu to kromě vzhledu i chování. Tomuto filmu se totiž podařilo ztvárnit povahu a charakter démonů, a obsahuje právě tu energii, náboj, dynamiku a TEN adrenalin. Do zfilmovaného Ghost Ridera se mu tím vdechl správný démonický život, povaha, charakter a styl. Zatímco prvnímu Ghost Riderovi prostě kamera hlídá postavu tak, aby šel v celé kráse vidět, tento díl je nadupaný nářez s akčním hrdinou před rozpohybovanou kamerou, která zabírá scény právě z takového úhlu, z jakého bývají obrázky v komiksu. Nepředstavitelným štěstím se projektu chopilo duo Mark Neveldine a Brian Taylor, aby svým režisérským vkusem zachránili filmovou podobu nejmocnějšího představitele Marvel Knights, za což jsem rád. Tento film nabral potřebnou dynamiku, přiměřené množství humoru, kreativní souboje s padouchy a především adrenalinovou akci, včetně božího nápadu na to Monstrózní Pekelné Rypadlo.

Kvůli řadě slabých charakterů a scénaristických klišé ubývá na poutavosti tohoto skvělého zobrazení démonské části Marvel Knights, které přes občasnou převahu předvádění nad děním nepřestává rovnoměrně zapojovat široké množství prvků magie.

Výjimečně emotivní pojetí nenucenější verze RoboCopa se stejně efektní hudbou (jak hlavní theme hrdiny, tak dojemné scény) a zachovalým old schoolovým trestáním padouchů překonává Kill Billa nejen základním sblížením se s hlavní postavou, ale i emocionální působivostí při závěrečném vykonání trestu. Ve vzorové reprezentaci Marvel Knights s bezkonkurenčním obsazením v čele s Thomasem Janem se napínavý potenciál pro vydatné množství akce udržuje stejně snadno jako občasné vtipné momenty, se kterými se geniálně protne ve scéně s Rusem.

První pokus o vážnější pojetí Vaughnova filmu nevyhnutelně vedl k realizaci tehdy nepředstavitelného uzdravení série nejen na Singerovu úroveň, ale až k jednomu z nejúspěšnějších Marvel filmů u diváků i kritiků pomocí přelomově kvalitního prequelu. Příjemně vnímatelná změna tkví mimo nových tváří starých známých mutantů v prvotně nabité dynamičnosti děje s absolutním minimem zbytečných scén. Nejen tedy, že akční sekvence jsou s přehledem působivější než v Posledním Vzdoru, ale díky svižnému tempu průběhem celého filmu se i základní záběry s holými dialogy kvalitativně posouvají nad vrcholové momenty původní trilogie. Nově i lépe vystavěným dramatem provází výjimečně velké množství maximálně propracovaných postav, které propletením svých poutavých charakterů a různorodých názorů vytvářejí emotivní skvosty. Jako bonus k pestré zábavě přispívá široké množství prvotřídních odkazů na komiksovou předlohu i filmové dění z budoucnosti, v jejichž čele stojí efektivní cameo. Ke všem vylepšením ságy, se kterými První Třída přišla, přibývá v poslední řadě ohromující mnohotvárná hudba, kde každá její frakce perfektně vystihuje povahu jednotlivých linií proměnlivého děje, bez ohledu na čím dál zběsilejší přepínání mezi nimi s blížícím se fantastickým závěrem filmu. 100%