Darren98

Oproti většině hororů si Dětská Hra se čtvrtým pokračováním vrcholově uvědomuje unikající mysteriozitu svého vraha, a s žánrovým vývojem tedy paradoxně vytváří prvotřídní komedii. Nejzábavnějším dílem série se ovšem stane pouze u diváka, jenž místo slepého očekávání děsivého napínání přistoupí na dávkované hrátky s filmovým světem ve filmu, a bude tedy připravený na Chuckyho charakterové dospívání k závěru. 70%

Jelikož jsem Chuckyho Nevěstu považoval za jeho třetí film, tento v pořadí pátý zhlédnutý mi zvlášť prequelově působivým závěrem přivodil nejlepší zážitek. Ovšem i mimo mé nové nejoblíbenější Chuckyho smrti považuji tento díl Dětské Hry za jeden z nejzábavnějších. Námět totiž protagonistovi poskytuje takřka ideální prostředí pro zabíjení mladistvých, kde si stále s úžasným vizuálním vzhledem drží charismatický důvtip, ať už se hrabe z popelářského auta nebo sabotuje nevinou týmovou hru. 68%

Co na první pohled vystavuje film okolo ikonického zabijáka, ve skutečnosti definuje protagonistu v podhodnoceném senzačním konceptu o úniku před smrtí, kde nadpřirozenost Chuckyho vytrvalosti táhne až k závěru bystře rozuzlovaného příběhu. Strašidelnost Dětské Hry se zvlášť díky brilantní scéně po úklidu krabice vyrovnává špičkovým hororům nejen pro následně vytvářené diváky s pediofobií. 82%

Studio Warner Bros. uvádí patosy průměrného superhrdinství, přesto jej nejpovedenější týmové obsazení svými schopnostmi přivádí k nadprůměrným sekvencím. Chaběji epická obdoba Avengers prosperuje znatelně odvážnějším dějem a různorodějším prostředím, kterými vynahrazuje překvapivě slabší efekty doprovázející žalostně nalíčené herce. Liga Spravedlnosti patří ke zdařilým adaptacím komiksových týmů, bohužel jsme se jí však i jako velmi zábavné dočkali namísto filmu, který stoupal kvalitou neskonale výš. #ReleaseTheSnyderCut

Zajímavý Wonder Woman hybrid posledních X-Menů v součtu představuje kombinaci nesčetných důvodů jak pro nezbytné tak pro přebytečné poslední rozvětvení Infinity Ságy. Nejvýrazněji přitom právě hlavní protagonistka svým dojmem divákovi rozhodne, zda mysteriózní hrátky s pamětí, využité zasazení před počátkem Avengers, pocta Stanu Leeovi a parodická práce s kočkami zvítězí nad akčními scénami bez spádu či náboje, zoufalým vynahrazováním slabé hudební stránky tematickými písničkami a sázením na kouzlo Nicka Furyho v předvídatelném příběhu s minimálně napínavým závěrem.

Z nějakého šťastného důvodu se mi právě dokola hrající ústřední (Narutovu The Rising Fighting Spirit neskutečně podobná) hudební skladba líbí natolik, že se mi neoposlouchá ani přes celé osmiminutové finále. Takže z příběhu Amerických kolonizátorů jsem nakonec výsek bez zápletky dokoukal bez přetrpění. Pokud ovšem někdo není obdivovatelem jednobarevného hudebního podbarvení, ve velmi autentickém ztvárnění tehdejší doby se mu zvýrazní táhlé záběry, a že sečné rány nejsou efektnější než-li rány pěstmi.

Russoovská obdoba prvních Avengers si rozumně po vzoru Batman v Superman vystavěla solidně vynikající spleť čtyř pestrých dějových linií. Vítězně si mě ve všech směrech získala Thorova triumfální God-of-War pouť, jež odvádí pozornost i od působivého kontrastu Iron Mana s Thanosem. Zklamání mi pak pouze ve Wakandě přivodila jediná defensivní mise, kde stěží vyprchávaly dojmy o příběhově nadbytečné bitvě a jednolitému promarnění jejích vojáků. Jinak počáteční gradace se nejen po první půli zastaví v perlícím Vormiru, ale s náskokem nejvýraznější absurdně geniální „14 000 605“ scéna ji dokáže do druhé půle divákovi nabudit stejně tak jako i zcela zrušit. 90%

Dvojnásobně zábavné a dynamicky skvěle vyvážené dobrodružství se jednoduše sestavilo z nejúčinnějších možností sequelů, tvůrci tedy mimo druhého protagonisty nezanevřeli na potenciál ústředních schopností ani dopřání prostoru nejzábavnější z vedlejších postav. Ukázková letní komedie navíc snažně vytěží poslední zbytky zážitku svým jedinečným zasazením do děje MCU v dosud nejpůsobivější potitulkové scéně. 84%

Mojí nejoblíbenější ságou už pravděpodobně navždy zůstane tento unikátní a velmi rozmanitý příběh podle MARVEL komiksů – filmový svět X-MEN! Základními kameny byla skvělá původní trilogie rozebírající rozepři mezi pacifismem a militarismem včele s provázejícím perfektním chaotic good hrdinou Loganem. Jakmile nám tvůrci odkryli jeho zrod, a následně založení protistran Charlese a Erika, vzali nás skrze Wolverinův vyzrálý japonský ark do dechberoucí přelomové X-MEN: Budoucí Minulosti, jež alternovala dosavadní dějovou linii zpátky k roku 1973, a cokoli bylo v dosavadních filmech dějově po, mohlo být v těch následujících jinak (včetně úmrtí postav, třebaže jsme věděli, kdo jistojistě přežije až do Loganova probuzení v roce 2023, kde nebyli vidět pouze Raven, Erik, Peter a Kurt). A na závěr prequelové trilogie jsme dostali největší a nejvíc epickou epizodu mutantů a superhrdinských filmů obecně – kulminaci veškerých předchozích sekvencí ve velkolepé X-MEN: Apokalypse. Jak se sága z politického thrilleru o nové rase vyvinula prequelovými můstky až ke vzorové záchraně světa skupinou charakterů s dlouholetými vztahy napříč dvěma alternativními realitami, uzavřela roky těchto filmů i různá desetiletí jejich děje protkaném otázkami diskriminace a problémů soužití komplexní odpovědí, jak je důležité budovat mírumilovné vztahy stejně, jako i současně být připraven přejít do akce proti nebezpečí. S touto myšlenkou potřebných mutantských hrdinů ve světě, který mutanty oficiálně přijal, byla zakončena druhá trilogie X-Men, po které talentovaný Simon Kinberg směřoval k výborné dvoudílné adaptaci komiksu Dark Phoenix. Jenomže na úkor hlavního proudu Marvel Cinematic Universe a koupi FOXu Disneym byl tento počin utnut a sestříhán pouze do podoby loučícího Phoenix dovětku 20leté ságy o dvou trilogiích a dvou spin-offech. Ovšem, i pokud mám hodnotit tuto ochuzenou verzi, vnímám ji coby ideální podívanou na závěr tohoto dramatického dobrodružství, kde oproti prvním dílům pozoruji jeden důležitý faktor – Dark Phoenix (2019) funguje pro ty, kterým záleží na tomto světě, a především na jeho postavách. Pokud jste neviděli dějově předcházející díly (následují pouze Deadpool, Noví mutanti, Logan a Deadpool 2), velmi doporučuji je zhlédnout dřív než tento! Dark Phoenix, jenž se stylem i měřítkem opravdu více přibližuje komornějším prvním dvěma X-Men filmům a dynamicky zrežírované První Třídě, jsem si zamiloval díky jeho bolestné dekonstrukci radostně vystavěného epilogu v Apokalypse. Totiž, chyby první reality byly smazány: Raven i Erik se nestali padouchy, X-Meni jsou světoznámí zachránci a James Howlett utekl na svobodu i s několika navrácenými vzpomínkami. Úvodní scéna je zde přitom malebná jízda s osmiletou Jean a rodiči, jejichž auto se brutálně vybourá, načež první noty úvodní Zimmerovy skladby rozezní ten vážný emotivní tón, jaký nás vrací zpátky do reality, kde neprobíhají jenom šťastné momenty. Když se pak 70kový Xavier ujme své nejcennější studentky (o které se mu Logan výrazně zmínil jen dva roky zpátky), převede je soundtrack Gap tak hladce i symbolickým odpočtem do finálního milníku ságy, do roku 1992. Sedmí regulérní X-Meni od těchto prvních minut stopáže prezentují přímější osobitější děj, nejvážněji pojaté funkční emotivní sekvence (scéna v kuchyni obzvlášť), výtečně přehlednou a profesionální efektivní Fioreho kameru, nejvýkonnější praktické a audiovizuální efekty, nejkvalitnější atmosférickou hudbu, definitivně nejúchvatnější působivé akční sekvence, a navrch jako odměnu věrným fanouškům – nejpropracovanější postavy, vztahy a motivy vůbec! Kromě faktu, že mi zde každá postava nejvíce sedla esteticky v civilních outfitech, musím obzvlášť vyzdvihnout Scotta, který mi poprvé a jedinkrát v sérii přišel sympatický jako klaďas (a pravá ruka Xaviera) i nadaný pro roli budoucího vůdce týmu; stejně tak oceňuji fakt, že ve chvíli největšího rizika se v Nightcrawlerovi probudila démonická povaha jeho otce, čímž se propojilo jeho nevinné mládí s hříšnými tetováními z druhého dílu. SPOILER!!! Co se týče pilířové čtveřice, vysněné sestavě vedlejších postav ztvárněnými hereckými esy, … pouze tady prokazuje Charles (paradoxně po dosažení svého nesobeckého cíle) záporné rysy, které první polovinu filmu s naivní vizí superhrdinského světa dovedou do průlomového bodu veprostřed – Raven zemře, a celá druhá půlka scénáře to maximálně využije, když otřese samotnými základy vztahu s dosud 100% loajálním Hankem, a ještě jednou navrátí Erika jako nejdrsnějšího a nejdospělejšího Magneta všech dob (krade všem scény)! Od toho bodu jakoby realistická stránka X-Men filmů nastavila zrcadlo obecnému profilu moderních filmů MARVELu, když rozbortí vše stabilní, když zvážní tón až za hranu komfortu, a když se postavy vrátí z kostýmů do civilu a nebojují proti záporákovi, nýbrž za své blízké, přestože se okolí opět začne vracet na diskriminační vlnu; rázem je telefonní linka s prezidentem utnuta, deaktivační obojky z druhého Deadpoola existují ještě před koncem tisíciletí, a jednotky na záchyt mutantů (MCU) jsou plně vycvičeny je používat při zatýkání. Takže najednou není Loganovo probuzení po cestování časem světlým koncem, ale pouze jedním bodem v poli nové budoucnosti, která v mnohém opravdu dopadla hůř než vyvraždění Sentinely a v závěru lidská diskriminace opět, avšak nenápadněji a o to silněji, vítězí. Po klíčových událostech z roků 1973, 1983 a teď 1992 využívá společnost Essex dekád navíc k výzkumu mutantního genu v pozadí toho, jak jsou na veřejnosti X-Meni oslavováni; v dalších letech bez Raven a dočasně i Jean (opět skvělá propojenost s cameem ve druhém Deadpoolovi) vznikne domov pro rehabilitaci mutantů vedoucí až k hrůzným následkům pro celou rasu v Nových Mutantech a Logan: Wolverinovi. Avšak ve filmu Dark Phoenix mě cosi táhne k tomu si jej pouštět zas a znova – totiž má nejoblíbenější sekvence všech ság – od momentu, kdy si jde Erik nasadit helmu, a kdy se paralelně tu svou chystá sesadit Charles! X-Meni se v užším počtu a z diváckého pohledu naposledy vydávají na důležitou misi, více osobní nežli světovou, aby se střetli s temnějšími bojovníky 4v4 za doprovodu napjatého OSTu: Intimate – Deletion – Negative, a režisér konečně naplno předvedl svůj talent propojit akci s dramatem i napětí se zábavou. Úžasná strhující podívaná se souboji (jichž se účastní i profesor na vozíku!) předělává klasickou zápletku o záchraně/zneškodnění mocného přítele či nekontrolovatelné hrozby, na jejímž konci se protentokrát Charlesovi procítěně (ve scéně, herecky, i v dabingu) podaří osudový moment – svůj nevyhnutelný milník v čase – tváří v tvář Fénixovi přežít; obdobně jsem v původním konci očekával uklidnění Jean ve finále namísto zničení Alcatrazu, jestliže za ní namísto Wolverina vyjde Scott, který celou sekvenci tady uzavře nejparádnější střelou laserovýma očima přímo na Vuk. A třebas že nepatřím mezi minoritu publika, která viděla původní závěr s dějištěm u OSN budovy, musím přiznat, že náhradní vlakové srdečnější finále mi navodilo větší husí kůži, mrazení zad i zařezání do sedačky kina než reklamněji vykonstruovaná portálová symfonie v Avengers: Endgame; protože oproti 20 filmům za 10 let pro mě má větší váhu 10 kvalitních filmů po neuvěřitelných 20 letech, během kterých zdejší hrdinové pokaždé bojovali buď za lidi proti zlým mutantům, nebo za svou rasu společně proti zlým lidem, aby se teď a tady v kulminujícím bodě 12 filmů poprvé i naposled seskupili nejrůznější oblíbení mutanti ve společném boji za lidi, za svou rasu, za Jean – nejsilnější bytost na planetě, a za monumentálního zvonění v soundtracku Reckless se vzepřeli nepřátelům a udělali to, co by udělala Raven – zachránili vše, co jim zbylo! Tento film bude navždy patřit k mým nejmilovanějším, včetně veškerého děje, jeho celistvého významu a vyznívajících motivů dotvářejících tak komplexní atmosféru, z předchozích snímků, Nových Mutantů, seriálu Nové Generace, komiksové předlohy (i otisku autora Chrise Claremonta), vystřižených i nezrealizovaných scén z koncept artů až po závěrečnou srdcervoucí promluvu Charlese k Raven u jejího hrobu, a jeho poslední šachovou partii s Erikem, kde jako zázrakem dokázali tvůrci zachytit a v jedné zakončující scéně perfektně navrátit kouzlo jejich vztahu, jaké jsem viděl pouze před lety v X-MEN: První Třídě. 100%

Doplnění DC Extended světa nenuceně podanou mytologií prvotřídně alternuje historii tím, jak se příjemně barvité amazonské prostředí zcela syntetizuje s pochmurným závěrečným rokem Velké Války. Díky této koherenci se očekávané a nevinné začátky plynule přemění v nepředvídatelnější vyvrcholení o pravé antagonistické podstatě válčení, ke kterému náležitě naivní hrdinka dospěje skrze humornou rozdílnost kultur, vyvážené propagování feminismu a především transcendentně procítěné překročení Země Nikoho ve vrcholné půli filmu.