Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Dokumentární

Recenze (584)

plakát

Dauðalogn (2012) (hudební videoklip) 

Krásné, magické, záhadné. Sigur Rós.

plakát

Sigur Rós: Leaning Towards Solace (2012) (hudební videoklip) 

Interpretačně pestré a kamerově podmanivé jako to nejlepší od Terrence Malicka z posledních let. Snad první z kraťasů Sigur Ros Valtari film experiment, který geniální hudbu nejen doprovází, ale také plnohodnotně doplňuje. Ještě o stupeň lepší než už tak výborný Fjögur píanó.

plakát

Hemlock Grove (2013) (seriál) 

Pilot: Stmívání nebo například Vampire Diaries se nedá upřít jedna věc. Na nic si nehrají, přesně vědí o co jim jde a to se jim navíc daří. To Hemlock Grove vypadá na horší svinstvo. Obaluje se seriozním mysteriozně hororovým hávem (ale jen za pomoci přepálených kamerových filtrů) a snaží se působit jako něco víc, což se mu daří přinejlepším tak 10 až 15 minut. Alespoň tolik času bude trvat, než se z postav vyklube klasická parta metrosexuálních děcek, které se přímo narodili pro titulní stranu Bravíčka, pohybujících se v neoriginálním příběhovém vakuu oblíbených upírů a vlkodlaků na pozadí maloměsta, které by chtělo být Twin Peaksem stejně tak moc jako jím není. Naprostá ztráta času.

plakát

Rychle a zběsile 5 (2011) 

Z toho, co jsem viděl je to rozhodně nejlepší film pod značkou Fast & Furious. I tak ale má nadbytečné postavy a hlavně minuty. Závěrečná akce je ale parádní a stejně jako u všech předchozích potěší, že se Lin oprostil od kamerových kudrlinek a do diváků pálí jednu těžkotonážní fyzickou akci za druhou. Mimo auta rozhodně vede duel Diesel vs. Rock, který si rozsahem nezadá se soubojem King Konga s Godzillou. Na svěží letní blockbuster je ale 130 minut stále dost a i když je neklasický příběh přece jen o něco lepší, ambice tvůrců rozhodně neudrží. A vzhledem k tomu, že šestka má být ještě delší, bude zřejmě ještě hůř.

plakát

Na divoké vlně (2012) 

Ostřílení harcovníci na režisérské židli nemusí být a nejsou zárukou dobrého filmu. Chasing Mavericks je klasickým životopisným filmem, tentokrát o surfaři, kteří si šel za svým. Je to klasické od začátku až do konce a bohužel i tak nějak staticky natočené, což je zrovna u filmu s touto tématikou zatraceně škoda. Kvůli mrzkému rozpočtu (za 20 mega už se dneska netočí ani romantické komedie, spíš je to honorář jejich hlavní hvězdy) se ale asi žádné zázraky nedaly čekat ani od takového kameramana jakým je Bill Pope. Možná by se pro tuto látku, která je příběhem tak archetypální pro daný žánr, že už to víc snad ani nejde, hodil nějaký mladý invenční tvůrce s ochotou riskovat a dát se víc mezi vlny. Chápu, že s tak omezeným rozpočtem všechny ty vlny asi museli být reálné a tedy výrazně omezovali možnosti umístění kamer, jeřábů atd., ale natočit kvalitní film o zdolání mýtických vln ze stometrové vzdálenosti taky nejde. Jonny Weston sice nehraje špatně, ale vyloženě sympaťák to není a tak trošku se ztrácí v záplavě svých "mtv cute" vrstevníků. Jediným hercem s přirozeným surfařským charismatem kterému to věříte od začátku do konce je pak tak trochu překvapivě skotský přivandrovalec Gerard Butler. Zkrátit to o půl hodiny, osekat zbytečné nerozvinuté a narychlo dořešené motivy, obsadit víc surfařsky špinanavých teenagerů a více agresivněji to natočit a nastříhat, mohla z toho být další surfařská pecka. Takhle to ale zaostává jak za (ne)surfařskými Legendami z Dogtownu, tak i za animovaným nářezem Divoké vlny. A žádní Pearl Jam? C´mon!

plakát

Nezastavitelný (2010) 

Kýčovitá (v tomto případě v tom nejlepším slova smyslu) vlaková jízda, která je neuvěřitelně dynamicky natočená a sestříhaná. Trojice ostřílených harcovníků na důležitých postech (Scott, Gregson-Williams, Washington) hravě zvládá emoce i akci a film graduje do natřískaného finále, které napětím bere dech. Film o brzdění, který od začátku do konce jen šlape na plyn. Tony Scott byl nezastavitelný. 90 %

plakát

L. A. - Přísně tajné (1997) 

A řada těch scén, kde Russell Crowe někoho mlátí, mačká mu koule nebo drží z okna vůbec nebyla ve scénáři.

plakát

Mission: Impossible III (2006) 

J.J. Abrams v přípravě na maximální warp v okleštěné formě vlastního stylu s minimem lans flarů v záběrech(!). Výborná akce, skvělé vztahy mezi postavami, fungující twisty, parádní herecké obsazení v čele s Cruisem, který možná v soukromí uctívá kdejakého mimozemšťana, ale na plátně mu to stále šlape. Jeden z nejlepších restartů posledních let, který bohužel zůstal trestuhodně nevyužit dlouhou časovou prodlevou zakončenou mizerným (taky)restartem Ghost Protocol.

plakát

Mission: Impossible - Ghost Protocol (2011) 

Ethan Hunt aka Tom Cruise a tahle série jsou mi i nadále sympatičtí a doufám, že Cruise jako Hunt před odchodem do důchodu dostane ještě jednu příležitost se rozloučit. A mnohem lépe. Po trojce, která sérii parádně restartovala a vrátila na zem, po trojce, která se v podstatě nezastavila a neustále nabírala na otáčkách, po trojce, kde vám na postavách záleželo a dokázali jste si k nim vytvořit vztah, po výborné trojce přišel úplně zbytečný film, který se vzhledem k časové prodlevě po třetím dílu snaží sérii restartovat a tentokrát se mu to nedaří. Herci jsou super a ne že ne, ústřední čtveřice je super a nechybí vzájemná chemie, bohužel scénář ji stejně jako vše ostatní rozmělní do přepáleného nabubřelého celku, kde je vám v závěru už vše jedno. A to si tvůrci přichystali ještě jeden twist hodný latinskoamerické telenovely. Bohužel zklamal i Brad Bird. Akčním scénám chybí nápad a pokud je náhodou přítomen, není vůbec dobře natočen. Tohle že natočil režisér odvázaných Úžasňáků a vymazleného Ratatouille? Průměrný snesitelný film, který výrazně shazuje přepálená délka a konec. Update: Po druhé projekci v rozmezí několika dní přece jen musím hodnocení zvednout. Sice je to pořád nejslabší díl série, ale pořád to má tempo a film nenudí a humorná složka víc než funguje. Ethan Hunt si ale vybral slabší chvíli, příště to snad bude lepší.

plakát

Iron Man 3 (2013) 

Starkovi prohloubení psychologie sluší, stejně jako humor a snad neokoukatelný Downey Jr. Shane Black nezapomíná (a proč by taky sakra měl?) na svůj 80s původ a nabízí komiksově přepálený buddy movie, který bez vydechnutí jede od začátku do konce a v IMAXu je to opravdu vizuální žrádlo, ze kterého jsem si ale již hodinu po odchodu z kina souvisle vybavil jen pár scén. Což by se ale dalo svést na intenzivnost celého filmu, který diváka v podstatě nenechá vydechnout. V porovnání s uvolněnou a překvapivou jedničkou a zábavnou dvojkou (která ale Iron Mana posouvala pouze rozpočtově) je to ale i tak zřejmě nejlepší a nejkomplexnější díl série. Po všech stránkách.