Bluntman

Ten, kdo si slibuje spoustu ukousnutých penisů a prstů v patřičně exploatačním balení bude zklamán. Naopak bude potěšen až nadšen každý, kdo dovede ocenit, když dle námětu grindhouse zamíří do arthouse-u. Nadále pak milovníci Cronenberga (fyzično jako politické), Waterse (satira maloměšťácké rodiny a poměrů na maloměště, ale bez hyperbolizace, až z toho mrazí a působí to seriózně) a Campionové (film o ženské síle, která si uzurpuje jinak mužský žánr). Mohlo by se zdát, že to nebude držet pohromadě, ale výše zmíněné spojuje a zaštiťuje žánr teenagerovského filmu, jehož klišé jsou obrácena na hlavu (viz geekovské postavy) a schémata zpochybněna (princip seriality ovšem zůstává). TEETH rozhodně není filmem "na piču". :-)

Celovečerní videoklip (tohle film vážně není) snažící se přesvědčit cílové prepubertální a pubertální publikum, že se nemá podřizovat konformitě a mají být sví, pŕičemž obsahuje všechnu "konformitu" žánrové podívané: schéma na schéma, klišé na klišé._____ Natočit choreograficky dech vyrážející a kompozičně zvládnutou, i když pozérskou show, chce myslet nad jednotlivými záběry a ne stříhat je tak, aby byly co nejvíc efektní, nikoliv efektivní. Postavy po lobotomii lobbují za vlastní styl a způsob vyjadřování - návrat do ulic, ale přitom si LET´S DANCE 2 (STEP UP 2 THE STREETS - schválně, jestli uhádnete, který názevz těch dvou je originální :-)) hodně bere z Parkerovy SLÁVY (FAME) a v závěru se pokouší dokonce při "dance in the rain" přepisovat žánrovou minulost._____ Tepe v tom život, někde pod nánosem tun pozlacených cetek, a má to rytmus, i když je to pozérské, hloupé a neoriginální. Dvě hvězdičky za to, že bych z toho dokázal vystřihnout max. čtvrthodinu, na kterou bych se dokázal koukat, kdybych neměl po ruce MTV a internet. Chcete-li ale filmy, které hudbou vyjadřují životní postoj a nejsou hloupé, ale opravdu stylově podvratné, doporučuji HUSTLE AND FLOW a BLACK SNAKE MOAN.

Šel jsem na to, prože jsem nestihnul SOUKROMOU VÁLKU PANA WILSONA, hraje zde Jason Lee a měl jsem to zadarmo. Nebýt nostalgie, protože jsem Chipmunky znal díky písničkám a filmu, byly by to dvě hvězdičky. Takhle zbývá pochválit animaci, několik dospěláckých fórků a parodí, překvapivě i vyvedený dabing, který se zadařil i v přípědě písní. Jason Lee nehraje, prostě tak nějak přebývá, celé je to schématické a hlavně, film by se měl podřizovat Chipmunkům, dělajícím nepořádek a rozvracející ho zevnitř, nikoliv oni filmu. Navíc celé to poučení, spočívající v tom, že konzumerizmus je špatný, se těžko přijímá od filmu, jehož snahou je parazitovat na zašlé slávě a vytřískat prachy z podeje hraček apod. blbůstek. I to ZA PLOTEM je lepší. :-)

Zprvu se zdá, že se jedná o klasický příběh vystavěný na jedné jediné dramatické situaci, který je podáván jako flashback. Marc Forster, jeden z nejlepších vypravěčů současnosti, ale jde za flashback, aby nechal hrdinu vykoupit, a svým příběhem o vypravěči, který ztratí moc nad příběhem, se navrací ke svému HLEDÁNÍ ZEMĚ NEZEMĚ či STAY - HRANICE ŽIVOTA, které napsal stejně jako LOVCE DRAKŮ David Benioff. Pokud v HLEDÁNÍ ZEMĚ NEZEMĚ stačilo uvěřit a fikce se stala skutečnější než skutečnost, v HORŠÍ UŽ TO NEBUDE vítězila diváckost nad vypravěčem, tak tam se v LOVCI DRAKŮ musí přes oběti dosáhnout vykupující síly fikce a její ovládnutí, demonstrované v závěru. A celé je to příjemně nesentimentální a nepatetické, s umnou prací s klišé a s natolik precizně rytmizovaným vyprávěním a dynamicky zrežirovanými "akčními" scénami, že nového Bonda se už nemůže dočkat.

V rámci kinematografie se nejedná o novum, že režisér předělává svůj vlastní film: stačí vzpomenout na Hitchcocka a jeho MUŽE, KTERÝ VĚDĚL PŘÍLIŠ MNOHO. A původní FUNNY GAMES byly vždy filmem evropského artu namířeného na/proti americké(mu) publiku(m), které je zodpovědné za pasivitu při sledování současných filmů a otupělost vůči násilí kvůli exploatačním filmům. Haneke se svou U.S. verzí, která je kopií políčko po políčku, slova od slova originálu řadí tak k experimentátorům s vyprávěním a divákovým očekáváním a přáním jako Gus van Sant se svým remakem Hitchcockova PSYCHA._____ FUNNY GAMES U.S. považuji za vyvedenější než originál, protože obsahuje více nudy, kterou divák může vyplnit přemýšlením a být tak aktivní, i kritika burožoázní společnosti uvězněné ve svém světě je důmyslnější. Film je mnohem nesmlouvavější a sardoničtější ve své okázalé stylistické poctě Kubrickově MECHANICKÉM POMERANČI (a zároveň, u Hanekeho snad poprvé, i ďábelsky černohumorný!) a Michael Pitt a Naomi Wattsová ve svých mickeymouseovsko-trpitelských rolích excelují._____ A když se Naomi oproti originálu (jediná změna, kterou jsem zaregistroval) vysleče zcela do naha a divák si přeje, aby kamera nezabírala JENOM tvář, Haneke nás, diváky, dostal přesně tam, kam chtěl. Známka neo-punku._____ P.S. Hanekemu nejde o to, aby byl divák spolu s hrdiny ponižován a ukazovalo se, kdo že má nadvládu v tomhle fikčním světě (dva Mickey Mouseové s ovladačem), ale o to, aby se divák cítil provinile, že chce násilí a chce vidět bobra a bobule Naomi Wattsové. Na Shadwellovo oponování mé teze o Kubrickovi nemá cenu reagovat, jeho komentář je ukázkou egomaniakální dojmologie a spekulací, kdy je patrné, že neví, o čem mluví. Což ví každý, kdo pozná rozdíl mezi slasherem a exploitationem a každý, kdo ví, že stavět vedle sebe Bressona a Bazina může jen namistrovaný idiot... A už dost, nechci být spojován s winlynchovými mulťáky (Gohy), kterým bych nejradši rozbil držku, rozhodně bych s nimi nedebatoval.

Mám dojem, že se tomu řiká vaginální umění. BOAT nelze hodnotit z formálního hlediska, protože v ní jde o koncept, který ne každému může přijít vhod a ne každýho musí rozlousknout._____ Ten spočívá v tom, že soukromé je zároveň zcela politické a v duchu feministického uměleckého hnutí tematizuje a postmodernisticky relativizuje postavení ženy - tvůrčího subjektu (voice-over, který může patřit kameře) a ženy - uměleckého objektu (voice-over, který stejně tak může patřit lodi)._____ Výrazný posun v případě Davida Lynche (značky) vidím v tom, že už to není takový estét, jaký býval, ale od estétství se vzdálil a přešel k esencialismu. I zde je cesta chápána jako určité předurčení, kterému se nedá vyhnout. "Ženství, společná podstata vlastním ženám" (Databáze současesného umění) je vyobrazováno jako součást středostavovské konvence, kterou Lynch tak rád narušuje (determinovaná cesta se vymkne svému předurčení a sestupujeme do podvědomí - nebo nadvědomí?)._____ Žena jako znak v BOAT nepotřebuje získat uzurpované místo v patriarchální kultuře, není nám vyobrazována, není přítomna - pohled na ní - skutečnou - by totiž splňoval požadavky objektu "pro potěchu mužského oka". Tomuto popření "vizuální slasti" sedí i digitální kamera, která vytváří nevzhledné obrázky._____ Jako každý feministický akt, i tento je akademicky odtažitý, ale přestože mám koule, dovedu ho ocenit a docenit. 9/10

CJ7 rozhodně není pro fanoušky Stephena Chowa (a těch několik parafrází s tím nemůže nic udělat, protože humor je zde odlišný ve svém vyznění a z částí i v podání), přestože zrovna jim věnuje několik nejzábavnějších scén filmu, které jsou ale pouze klukovskou fantazií či snem (KUNG-FU HUSTLE: souboj CJ7 se zlým psem, SHAOLIN SOCCER: tělocvik). Chow neztratil nic ze své perfektní znalosti žánru a pravidel, nejlepši je ve scénách dosahující kvalit hrané grotesky a je moc chytrý filmař na to, aby jeho snímek nebyl vymazlený do posledního záběru a neobsahoval i nějakou tu sociálně kritickou notu._____ Pokud si ve svých předchozích filmech vzal na mušku fenomén kuchařství, tajných agentů, sportu či kung-fu, tentokráte si bere na paškál děské filmy řešící otázku otcovství z 80. let v čele se Spielbergovým E.T. Parodické vsuvky jsou do vyprávění zakomponovány velice chytře a nijak z něj nevytrhávají (M:I: - vybuchující brýle), schopnost pointovat gagy a upozadit klišé (románek s učitelkou) je Chowovi vlastní a i díky krátké stopáži (pouhých 88 minut i s titulky) film nenudí. _____ CJ7 je sice plný roztomilých stvoření jakoby vyskočivších z FLUBBERA či E.T. - MIMOZEMŠŤANA, ale zároveň je i podvratný: to když sklouzne do strávitelného fekálního humoru anebo když vykresluje život sociálně slabší vrstvy a dělníků na stavbě - s až tragickými následky. Na Stephena Chowa po geniálních peckách za lepši 3*, na dětský, resp. rodinný film slabší 5*. Takže to dáme za 4* a budeme doufat, že se do hračkářství dostane ta ústřední potvora, protože ji chci. :-)

Zelenka je na jednu stranu brán jako "ten, který píše scénáře plné cool postav a figurek, přeplnéné hláškami" na jedné straně a jako seriózní, ale mystifikující a pohrávající si autor, kterému nelze zcela důvěřovatna straně druhej. (Řeč je o tvůrci-značce, popř. o implikovaném autorovi, nikoliv o skutečné osobě.) Může se stokrát zaříkat, že nechtěl, aby KARAMAZOVI dopadli jako něco od Triera, ale ve své prapodstatě - vyjebávání s divákem - k nim má nejblíž._____ Ale není to spřizněnost s DOGVILLE A MANDERLAY, protože se užívá divadelní fabule naroubované na filmovej syźet, ale spíše s PĚTI PŘEKÁŽKAMI, v nichž se také destruuje představa o tvůrci v té romantické, idealizující podobě ("Trojan plivnul na papeže, v Polsku si už nezahraje!" či "Tady jsem Vám přinels podepsané DVDčko Samotářů..."). Okázalá nediváckost KARAMAZOVÝCH je natolik svéhlavá, že ji nejde neobdivovat, o to víc zamrzí ale chyb(k)y._____ Zelenka dospěl do stádia, kdy u něj herci hrají - stejně jako u Švankmajera - sebe, vytáhne z nich jejich machu a tu předvádí: pro odpůrce Trojanových bláznovských figur budou KARAMAZOVI téměř nesnesitelní. Potíž ale osobně vidím v první čtvrtině, která je střihačsky až moc nucená a násilně adaptuje divadelní řeč na tu filmovou. Film je nadto přeplněn zbytečnými odbočkami hlavně ve snaze postavy Novotného dostat se z natáčení pryč a zamrzí i figurkaření, které není jinak výrazněji zužitkováno a nadbytečnsot distribuovaných informací ve vyprávění._____ Ale pokud jsem Michálkovi dal plnej za inscenační schopnosti, Slámovi za formální promyšlenost, pak si Zelenka těch pět taky zaslouží za svůj dospělý, asi nejlepší film. A mám za to, že o Lvu za nejlepši hudbu je už rozhodnuto předem. :-)

Romero přepisuje minulost a celý zombie subžánr, na kterém se výrazně podílel svojí NIGHT OF THE LIVING DEAD z roku 1968, protože LAND OF THE DEAD byla sociálně-politickou kritikou, která od undergroundové pulpovosti měla blíž ke klasické nostalgičnosti._____ Kde mu v debutu sloužila média v podobě televize a rozhlasu jako nositelé špatných zpráv a dovolil si přijít s kladnou černošskou postavou, tam mu v jeho posledním filmu vystačí internet, digitální kamery a silná ženská hrdinka. Jako je v závěru NIGHT narušena hranice mezi fikcí, kdy v titulcích se upomene na "fašistické" policejní represe, v DIARY Romero říká, že nastává doba, kdy "se nám filmy dějí"._____ Syžet je romerovsky promyšlený do nejmenšího detailu a drží se žánrových pravidel, nijak se nevyhýbáme otevřené brutalitě a pulpovnosti (nemocnice, amenita...); výrazný odklon přichází ve filozofizujícím závěru, který se dá pokládat za uzavřený a vybízející nikoliv k činu, ale přemýšlení ("Are we worth saving?")._____ Přes CLOVERFIELD, který se kvůli své originalitě musel adaptovat na žánrová pravidla katastrofických filmů a REC, který byl působivější kvůli náznaku příiběhu a zaznamenávání živě se zde setkáváme se spojením obou předchozích, mnohem rafinovanější vypravěčskou strukturou a osamostatnění těchhle "šoufl filmů" s promyšlenou kompozicí, vsázejících na infarktových zvukových efektech. Romero se tak tímto řadí k filmařům typu David Cronenberg či David Lynch, kteří jsou před ostatními o pěkný kus napřed. Přijemná žanrová intenzifikace. :-)_____ Jenom bych chtěl poznamenat, že Rob Roy, Silas a Scrytcher jsou p.če. Děkuji za pozornost... I Ty, Visáčko,stryko? :-(

[REC] je návrat k podstatě zombie subžánru, k společensko-kritické reflexi, kdy dění sledujeme z pohledu kameramana dokumentujícího nastalou situaci - stejně jako v Reevesově CLOVERFIELD anebo ve stejném (sub)žánru u Romera v DIARY OF THE DEAD._____ Expozice je dostatečně dlouhá na to, abychom se seznámili s postavami a byli uvrženi do akce, a tentokráte se nedokumentuje proto, že jsou tím lidé posedlí - jako v CLOVERFIELD - či proto, že se jedná o filozofické vyjádření - jako v DIARY OF THE DEAD, ale z toho důvodu, že se tohle musí zaznamenat, jinak by tomu nikdo neuvěřil a nikdo jiný to za ně neudělá._____ [REC] se navrací do dob NIGHT OF THE LIVING DEAD a těchhle klasik žánru, když nám ukazuje, že ti, kteří nás mají chrání - ať už policisté anebo vědci - nás nakonec oddělají. Stylistická promyšlenost, která ale působí autenticky a vytváří si zajímavá alibi na kompoziční nedostatky je obdivuhodná, atmosféra filmu pohlcující a lekačky natolik efektivní, že jsem se z nich vzpamatovával ještě dlouhou dobu. Možná lepší než CLOVERFIELD, který se musel přizpůsobovat na žánrové požadavky katastrofických filmů. Španělsko mi poslední dobou dělá vyloženou horrorovou radost...