dopitak

Pedanti a puntičkáři jásají, další dokonale naplánovaná akce je tu. Pokud máte rádi, když konspirace, přepadení či pomsty běží jako na drátku, v metru Pelham 123 budete jako ryba ve vodě. A prosím, zapomeňte na trapný remake s Travoltou. Viděno podruhé (MGM, české znění), Visions of light 2011, 10. listopadu.

S přívalem informací, nových postav a jejich opětovného navštěvování přichází i neodvratná pravda, protiléku není. Stylový film-noir, který si v první polovině hudebně (pro mě ne zcela pochopitelně) hraje s Frankovou postavou, kdykoliv na chodbě hotelu v SF spatří ženu. Postava Bigelowovy snoubenky Pauly je vyloženě rušivá a pokud se vám stane, že se v přívalu postav poněkud pobloudíte, jistě v tom nebudete sami. Visions of light 2011, 9. listopadu

Nebe může počkat. Filmová nebesa a jeho úředníci se v historii kinematografie zmýlili už několikrát. Poprvé to bylo v 1943 v Lubitschově Heaven Can Wait, podruhé tady o několik let později v režii Emerica Pressburgera a Michaela Powella, a nejvtipněji a stejnojmenně s prvním znovu v 1978 v režii Warrena Beattyho. Nás na festivalu Visions of light tentokrát zaujal druhý případ, velmi silně spjatý s právě skončenou válkou. Netradiční kombinace technicoloru a černobílých pasáží, zcela vážně myšlených motivů a prvků nadpřirozena spolu obdivuhodně ladí, a ani závěrečné soudní rozuzlení, jakkoliv dlouhé a z pohledu celého snímku nudné, je plně akceptovatelné. Visions of light 2011, 9. listopadu

Užívejte jednu vraždu týdně, nejlépe večer. Hitchcock opravdu dokazuje, že i bez zvuku a ještě mladý byl mistr stylu. Příšerný host je dost možná nejlepší němý film, který jsem viděl, a ačkoliv novátorské techniky vyprávění jsou tím pro snímek určujícím, nelze opomenout ani dominující hudební doprovod (dnes večer v Artu až možná příliš dominující a uším nepříjemně hlasitý), do detailu korespondující s dějem na plátně. Velice dobré herecké výkony spíše málo nápadných herců (tuto výjimku nepotvrzuje Ivor Novello, jehož si AH vybral velmi dobře). Visions of light 2011, 9. listopadu

Na stanici (polární) BP, moc dobře natočeno. Barevná letní momentka, u které si uvědomíte, jak taková letní okolnostmi a dětským světem vynucená nuda vypadá, hlučí, voní a chutná.

Propagačka BPčka s poměrně zajímavým tématem těžby v nedostupném pralese Oceánie, ovšem po průšvihu v Mexickém zálivu spíš k smíchu.

Shirley Anne Field byla fakt kost. Miloučká jednoaktovka o jedné ne docela do detailu dotažené nevěře, podbarvená sympatickým doprovodem klavíru, který vám hodně připomene hudební motiv z Breakfast at Tiffany´s.

Zajímavé, jak jedna povedená ústřední melodie (Chi Mai) "poznamená" celý film. Díky ní si i po mnoha a mnoha letech budete pamatovat útržkovité detaily tohoto Profesionálního filmu s drsným Belmondem a skvělým českým dabingem ČT (1992) - Jiří Krampol, Alois Švehlík, Jiří Klem, Stanislav Fišer, Vítězslav Jandák.

Kirk v hořkokyselé roli maršala kandidujícího do senátu. Spíše netypické spojení politiky a westernu, ovšem prvky v žánru neinovativní. Jinými slovy, nuda, a tak jedinou zajímavostí bylo sledovat během dnešního vysílání na ČT2, jak ještě před koncem filmu přibývají hodnocení :-(

Velmi příjemný western, s lehoučkou naivitou čtyřicátých let, odlehčený postavou nešťastného kuchaře, s herecky dominujícím partnerem Caryho Granta Randolphem Scottem.