kinderman

Za povedenou historickou rekonstrukci (v tomto případě politické drama) považuji takový film, který dokáže diváka napínat, ač tento ví, jak události dopadnou. Výborným příkladem budiž Singerova Valkýra. Španělští tvůrci sice neměli v rukou tak "akční" materiál (střídá se několik málo prostředí a spousta dramatu se odehrává po telefonních linkách), přesto se jim podařilo natočit zajímavý snímek o tom, co v některých hlavách způsobilo dlouhé období diktatury, jak často záleží na rozhodnutí jednoho dvou lidí (v tomto případě hlavně krále Juana Carlose) a jakou mocí vládnou veřejné sdělovací prostředky.

Pletu se, nebo v tomhle filmu opravdu tři postavy usnuly před televizí, ve které běžel Skyfall? Pokud nepletu, byl to jeden ze dvou nejpravdivějších okamžiků Creeda. Ten druhý byl samozřejmě: "Okamžitě mi sundejte rukavice, musím na velkou!" Boxerské příběhy (s čestnou výjimkou Zuřícího býka) omílají stále dokola jedno a to samé, ale pouze série s Rockym dokáže rány do hlavy a vše, co s nimi souvisí, prodat divákovi jako cosi mýtického a neuvěřitelná klišé v ní znějí jako ta nejhlubší životní moudra.

Nevadí absence scénáře, hereckých výkonů nebo soundtrack, který si tuhle bere z Tenkrát na Západě a támhle zase z Terminátora. Vadí nepochopitelná práce akčního choreografa a dráteníků, kteří z manilského městského akčního flicku o policajtech dělají žánr wuxia. Místy zlobí i špatný střih (viděl jsem více verzí některých scén a zdá se, že na anglicky dabované verzi si zařádil nějaký samozvaný "cenzor"). Škoda, protože Yukari Ošima umí a minimálně závěrečná holomajzna (2 holky + chlapík proti celé armádě yakuzy) je vynikající.

Koukám, že kinoverzi jsem ani nehodnotil, té režisérské je sice o půl hodiny víc, ale slabému scénáři a nevhodnému castingu (tří hlavních postav ze čtyř!) žádné úpravy nepomohou. K čemu je pomrkávání na fandy ať už přímou účastí daredevilovských komiksových tvůrců (Lee, Smith, Miller), nebo jejich jmenováním (Romita, Bendis, Mack ad.), když se film o "nejkatoličtějším" marvelovském superhrdinovi s ohledem na předlohu ve svých postavách tak tragicky mýlí.

Anglický titul Death Triangle odpovídá ději nejlépe: dvě policistky a nejlepší kamarádky (Cynthia Khan a Moon Lee) se přetahují o manžela jedné z nich (Lawrence Ng v růžové košili), v explozivním finále si to pak rozdají znovu, tentokrát za přítomnosti Yukari Ošimy, která ovšem v roli zlodějky aut svou ležérnost nepříjemně přehrává.

Rozvádějící se policista z Hongkongu (Michael Wong) se zamiluje do krásné čínské vražednice (Almen Wongová), která v HK likviduje šéfy podsvětí. Romantika kořeněná erotikou, neobvyklé kamerové úhly, výrazně barevné tónování a především slušně zvládnutá akce. Ve finále, které se zčásti odehraje v kostele, zní zcela nevhodně hudba vykradená z nějakého satanského hororu (pokud to není rovnou Goldsmithův soundtrack z The Omen).

Příběh tří mariňáků, které sledujeme v roce 1944 nejprve na dovolence v San Franciscu a posléze na bojišti v Pacifiku. J.Hunter hraje správného chlapíka, který vždycky ví, jak se zachovat (ve vztahu i ve válce), R. Wagner je rozháraný mladík řešící problémy alkoholem a nejživotněji (a nejsympatičtěji) vyznívá postava bohatého synka (B.Dillman). I když jsou válečné scény zvládnuté slušně, nečekejte žádnou bitevní vřavu, opravdu jde spíše o intimní film, v němž důležitou roli hrají i ženské postavy. V sanfranciských scénách si tvůrci nelámali hlavu s výpravou a kostýmy, vše odpovídá době vzniku filmu, nikoli konci války.

Jedna z televizních pohádek mého normalizovaného dětství, kterou letos ČT nasadila hned po Zemanově vánočním "poselství". Thriller o úchylném dědkovi, který unese místní dívku a drží ji v zajetí ve své "chajdě malované", se na konci ideologicky překlopí. Závěrečný song Mlýn klape svou totiž říká, aby člověk makal, těšil se z každého dne, o ničem nepřemýšlel, oddával se sexu ("ať už s Baruškou, nebo s tou, co máš rád")... a hlavně nepodepisoval nic podobného Chartě.

Zadání pro režiséra zaklel scenárista Epstein rovnou do svého textu: je třeba "z ničeho udělat něco". Takže byli na plac povoláni osvědčení herci z Dejvického, aby se pitvořili v bláhové naději, že z toho opravdu cosi vykřešou. Mádl mi ze všeho nejvíc připomíná toho trpaslíka, co ve druhém dílu Angeliky debilkoval a schytal kulku skrz zavřené dveře. Jeho obsazení do role pohádkového hrdiny (byť rádoby civilního s jedinou replikou) nechápu. Jediný bod za představitelku princezny.

Co je to za sílu, která roztáčí každoroční vánoční pohádkový kolotoč? Co je to za vášeň, která vede dramaturgy ČT k hledání látky a vhodných tvůrců ve snaze najít svatý Grál a konečně zase jednou trefit jackpot, tedy štědrovečerní pohádkovou klasiku? A co jsem to za blbce/koncesionáře, že tento jejich boj každoročně zpovzdálí sleduji? Ptám se, a nenalézám odpovědi. Jeden bod za šenkýřku, druhý za to, že si Kříž tentokrát svou výplatu doslova "odtahal na hřbetě."