kinderman

Hark Tsui tak trochu povodil čínské soudruhy za nos. Předstíraje, že točí propagandistický válečný velkofilm o jednotce statečných a odhodlaných komunistických vojáků, vyrobil tu nejzábavnější "bondovku" od Jeden svět nestačí. Ještě kdyby se tak dokázal poněkud krotit v používání CGI, bylo by to dokonalé.

Příběh spalující lásky lady Hamiltonové a Horatia Nelsona je podobnou alegorií na tehdejší situaci jako předešlý historický velkofilm dvojice Leighová- Olivier Požár nad Anglií. Až na to, že Hitler se tentokrát neskrývá za postavou španělského krále Filipa II., nýbrž za francouzským císařem Napoleonem. Na akční sekvenci bitvy u Trafalgaru si divák musí počkat do samotného závěru, do té doby se řeší pouze ona "zakázaná" romance narážející na dobové konvence.

V úvodní titulkové sekvenci je divákovi sympaticky představen fikční svět, čímž veškeré klady filmu končí. Mělo to být sexy, mělo to být gore s pořádně šťavnatými (rozuměj přehnanými) akčními scénami, ale nic z toho se nekoná. Romance nefunguje, akce je pomálu, navíc pojatá tak strašlivě sterilně, až se divák ptá, kdo měl být jako cílovou skupinou. Nudný je snad to nejhorší, co můžu o jakémkoli filmu napsat. A přesně taková tahle slátanina je.

Po přečtení komiksů, které považuji vesměs za nudné, jsem se filmu vyhýbal. Nakonec jsem do kina cestu našel a s adaptací mě smířila právě ta love story, bez ní by byla sebeuvědomělá přehláškovanost filmu nesnesitelná. Nejvíc pobavila úvodní titulková sekvence (trailer na Lego Batmana nepočítám). Čtyři punkty za zvolenou strukturu vyprávění, a protože nešťastnému Green Lanternovi, který je v Deadpoolovi také krátce vzpomenut, jsem dal za tři. Už ani nevím proč. Jo, a Ed Skrein nedokáže působivě zahrát ani klaďase (nový Kurýr), ani hlavního záporáka, což je trochu problém.

Co si chcete pustit první den návštěvy čínského prezidenta v ČR než nějaký výživný čínský romanticko- historický epos? Tady bylo režisérovi evidentně líto vystřižených záběrů z předchozího filmu, takže z nich poskládal téměř půlhodinovou rekonstrukci typu "viděli jste předtím". Zbytek tvoří filmařské cvičení na téma "všichni na jedné lodi" (a tou lodí je čínský Titanic).

Je v tom holt všechno, co od filmu Johna Woo čekat: velkoryse pojaté bitevní sekvence, holubice, nadstandardní vztah dvou mužů (zde generála a jeho radisty), námluvy vyjádřené tancem, nadživotní charaktery (generál Lej), tryskající emoce a dokonale zvládnuté řemeslo. Že čeho je moc, toho je příliš? Dobře, ale srovnávat to s "cimrmanovskou" splácaninou My Way mi nepřijde úplně spravedlivé.

Temný dům? Kdyby v českém filmu Honza Zeman nebyl trapně kovaný bolševický aparátčík a přijel počátkem 70.let dělat rekonstrukci hrůzného zločinu (z roku 1969) na usedlost Brůnových a tvůrci filmu by do toho zašifrovali zprávu o té prašivé době nastupující normalizace plus přisypali něco hodně černého humoru, povedlo by se jim možná natočit něco jako Temný dům. No, ale "česká" stopa v tom je- Pepík v televizi a Malovaný džbánku...

U filmu podobně nepovedeného ražení se divák musí zabavit jinak: já si kupříkladu celou dobu na místě Luka Braceyho představoval stejně necharismatického a herecky marného Tomáše Kluse. A pokaždé, když zaznělo něco o tom, jak jsme zajedno s přírodou a jak musíme sledovat svou cestu, jsem se cynicky uchechtl.

Čím rychleji člověk při sledování "zapomene" na Tygra a draka, tím lépe si tuhle žánrovku užije. Za Michelle Yeohovou v akční roli samozřejmě hvězdička navrch, co se týká CGI, už jsem viděl podobné filmy zmršené digitálně daleko hůř. Scéna, v níž D. Yen dává v hostinci dohromady svůj tým, neměla chybu.

Celé je to tak obrazově vymazlené (jak dlouho asi trvalo čekání na to správné světlo?) a sofistikovaně vyprávěné (jako detektivka), až jsem se po několika minutách přistihl, že se na Pátrání po Sugar Manovi nedívám jako na dokument, nýbrž jako na hranou mystifikaci ve stylu Petra Zelenky. Což v konečném důsledku znamenalo, že emocionální dopad této neuvěřitelné story byl v mém případě téměř nulový.