kinderman

Když se Slavínský snaží bavit, většinou mě nudí k smrti. Když ovšem točí vztahové drama, baví mě královsky, protože (pravděpodobně nechtěné) homoerotické jiskření mezi panem profesorem a jeho sekundářem je mnohem procítěnější než cokoli, co se týká paní Pavly. A z vizity: "Když nebudete, chlapci, zlobit, povím vám zítra ohromnou anekdotu," by si měl vzít příklad každý primář. O té ódě na cigarety nemluvě.

Věřil jsem, že můj oblíbenec W.Pasikowski nenapíše na motivy legendárního seriálu (jehož první díl mi kdysi přišel tak absurdní, že jsem na další nesebral odvahu) úplný blábol, což se naštěstí potvrdilo. Scény z konce války fungují bezvadně, retro z roku 1975 poněkud umělé (narozdíl od Veřejného nepřítele č.1, Baader Meinhoff Komplex nebo Mnichova), ale finální důchodcovská přestřelka hodně napraví. A je pravda, že místy se Polákům povedlo dodat filmu až indianajonesovskou kvalitu.

Velkolepější a akčnější než Kapurova verze z roku 2002, navíc se několikrát dozvíme, jak to bylo tenkrát na Krymu. Ale stejně jako třeba na jihu Afriky (Zulu) nebo v Indii (North West Frontier) ani zde příliš nepátrejme po tom, co tam vlastně Angličané dělali...no, vlastně samé hrdinské skutky, jinak by nemohly vzniknout všechny ty báječné klasické dobrodružné bijáky.

Mimo jiné se dozvíte, že Řekové jsou lháři (nejen co se týkalo ekonomických ukazatelů při jejich vstupu do EU)...a do závěrečných titulků vám Katie zazpívá pěknou písničku.

Parodická sexuální "osvěta" s rozkošně nadabovanou moderátorkou Katie Morganovou proložená několikavteřinovými "dokumentárními" záběry (z archivu, především ale z Morganové vlastních porno opusů), nějakým tím striptýzem a animacemi jako od Terryho Gilliama. A zdá se, že ta holka ví, že dělá legraci.

Znamenitý dobrodružný velkofilm, jehož ideologií (ostatně jako ve všech filmech o statečných britských vojácích čelících v koloniích přívalu odbojných domorodců) je lépe se nezabývat. A ať se propadnu, jestli Empress of India není železniční obdobou Africké královny.

"Hudbě, stejně jako každému umění, není potřeba rozumět, ale musí se o ní umět mluvit," poučuje učitelka společenského chování venkovsky prostou Jarmilu a bezděky tím tesá do mramoru motto stávající ČSFD.

Podobně jako Četař York i tento film se vrací do doby 1.světové války, ale ve skutečnosti je propagandistickou přípravou na vstup USA do dalšího evropského konfliktu. Režisér mu vtiskl přímo ďábelské tempo, nastolené už v úvodní- výcvikové- části. Cagney hraje irského pouličního rváče, chytráka nerespektujícího autority, který se ovšem v zákopech projeví překvapivě jako zbabělec a (opakovaně!) zaviní smrt několika svých spolubojovníků. Až (katolický) polní kaplan (Pat O´Brien, samozřejmě) v něm vybudí hrdinu. Režiséry Forda, Hawkse nebo Curtize znají aspoň někteří, Keighleyho skoro nikdo. Škoda.

Tyron Power většinou filmu projde jako znuděný a krapet zženštilý don Diego s budulínkovským obličejem, dokonce i finále odšermuje odmaskován. Takže jediná výtka- málo Zorra! Ovšem jedná se o špičkovou, řemeslně dokonalou, klasickou hollywoodskou zábavu. Maje možnost volit mezi černobílou, nebo kolorovanou verzí, dávám samozřejmě přednost té první.

"Nemáme na vybranou," zní nejčastější replika z úst šéfa Zvláštní jednotky. Bylo jich pět, zůstali čtyři, jeden za všechny, všichni za jednoho a dávno za hranicí zákonnosti, takže hlavní úkol je zachránit si kůži před (domácími, cikánskými i albánskými) gangstery, především však před kolegy z inspekce. O.Marchal vychází z vlastních zkušeností, nikoho neglorifikuje, jen ukazuje, že lidé potírající ty nejhorší druhy zločinnosti se sami často ke zločineckým metodám uchylují a k jak hořkým koncům to může vést. Atmosférické, akční, adrenalinové, zatraceně dobře napsané i zrežírované. "Měli jsme někdy vůbec na vybranou?" ptá se v posledním dílu druhé série Eddy Caplan. Tentokrát jde o to infiltrovat se do gangu bývalých vojáků, kteří ukradli 400 kg zlatých cihel, a díky této sebevražedné misi získat zpátky nejen svoje ztracené odznaky. Že i pokračování je plné nečekaných zvratů a hodně drsných výjevů ze života podsvětí (i vysokých politických a průmyslových kruhů) není třeba dodávat. "Čtyři mínus jeden", série na sebe těsně navazují, Caplan a jeho tým se v té třetí octne uprostřed války ruskojazyčné mafie, přičemž nechybí ani jedna výživná podzápletka, kdy je to velmi osobní. Několik posledních minut pak diváka doslova uzemní. "Jsme na konci cesty," konstatuje Eddy ve finální epizodě čtvrté (závěrečné?) série, kdy se děj na chvíli přelije z Paříže do Marseille, aby po válce s Turkem eskaloval v ohňostroji násilí. Viděl jsem jen málo seriálů, během nichž si tvůrci nevybrali svou slabší chvilku, ale Braquo je rozhodně jeden z nich.