Zvláštní jednotka

Hlt bourbonu a potáhnutí z užmoulaný cigarety po pořádný nakládačce (a je jedno jestli zadek nakopali tobě nebo jsi někomu festovně zmaloval ksicht ty), po těch letech tak běžná rutina, že by byla škoda si nezařídit bar přímo v kanclu. Co jinýho taky zbejvá, než si přihnout, když se ti všichni hajzlové, co jsi je před chvílí přivlekl v poutech, při odchodu smějou do očí. I s tím panákem, co má advokátskou licenci a kvádro za víc než celej tvůj roční plat. K tomu tlupy zlodějíčků, pasáků, násilníků a práskačů, na který je třeba čas od času přitlačit. Šlapky, ke kterým když se chováš slušně, tak s tebou půjdou i zadarmo a jako bonus k orálnímu sexu přidají i alibi. A že ho je potřeba, když ty svině z inspekce sledujou každej tvůj krok a je tak čím dál tím těžší utajit všechny průsery, který tahle práce přináší. Jenže jak že se to říká? Na hrubej pytel, hrubá záplata? A taky to funguje, výsledky tvýho týmu to jasně ukazujou! Jste nejlepší. Jenže... Jenže nikdo není bez chyby, nikdo nezůstane v týhle branži bez poskvrny, každej si časem ušpiní ruce. Navíc nikdo nechce umřít chudej, ne? Obrat grázla přece není nic špatnýho. Podržet jinýho a zavázat si ho do budoucna, tak to přece chodí, to musí chápat všichni. Respekt si prostě musíš vybudovat. Sakra, ale podsvětí není romantickej podnik, kde se všichni držej za ruce a společně zpívaj písničky o cti a přátelství! Ne, je to žumpa, do který když spadneš, těžko se vyhrabeš zpátky. Ty jseš sice policajt, pro kolegy legenda, ale když se ti svět, kterej sis kolem sebe vybudoval (a bláhově si myslel, že takhle to bude fungovat až do důchodu), začne hroutit jako hrad z písku, už je pozdě. Ještě že se můžeš spolehnout na parťáky, který by za tebe i dejchali. Ale stejně to vypadá, že už to nebude stačit. Překročili jste hranici, za kterou jste se neměli nikdy ani podívat, a teď vás nemilosrdnej proud osudu a odplaty strhne s sebou. Zoufalá snaha ze všeho vybruslit přináší chybu za chybou, mrtvoly se začínají kupit, rozdíl mezi tebou a lidským póvlem, kterej obvykle odklízíš, se rozplynul... Dokonalá atmosféra plná špíny a tvrdosti, střídání obdivu a odporu, strhující tempo. Skvělí herci, neustálý pocit, že každou chvílí může udeřit do černého, a famózní závěr. To všechno stojí za tím, že se ze "Zvláštní jednotky" stal jeden z nejlepších seriálů, které jsem kdy viděl. Nekompromisní záležitost. (16.07.2010)

Perfektni temna az noirova kriminalka, jaky se v americke proste netocej. Ten nejlepsi odkaz na francouzskou drsnou skolu. Spinavy poldove se snazi vybabrat ze sracek, do kterej se nechtene navezli a z kazdym dalsim cinem jsou v tom jeste hloub.. Oliver marchal patri k tomu nejlepsimu, co muze francouzska porevolucni tvorba na poli TV/filmu nabidnout. (30.06.2012)

Podrobnější komentář jsem nechal u jednotlivých sérií, které jsou docela vyrovnané - za mě 15%, 14%, 11%, 20%. Celkový dojem je takový, že sledujeme příběh o skupině křivých věčně nasupených poldů, kteří si svým přístupem vytváří neustálé řetězící se problémy. Negativem je nepřehledný děj a přehršel postav a jmen. Taky jsou všichni šmejdi a není komu fandit. Pozitivem je, že to aspoň místy zaujme. ↘️ 15% (02.01.2024)

"Nemáme na vybranou," zní nejčastější replika z úst šéfa Zvláštní jednotky. Bylo jich pět, zůstali čtyři, jeden za všechny, všichni za jednoho a dávno za hranicí zákonnosti, takže hlavní úkol je zachránit si kůži před (domácími, cikánskými i albánskými) gangstery, především však před kolegy z inspekce. O.Marchal vychází z vlastních zkušeností, nikoho neglorifikuje, jen ukazuje, že lidé potírající ty nejhorší druhy zločinnosti se sami často ke zločineckým metodám uchylují a k jak hořkým koncům to může vést. Atmosférické, akční, adrenalinové, zatraceně dobře napsané i zrežírované. "Měli jsme někdy vůbec na vybranou?" ptá se v posledním dílu druhé série Eddy Caplan. Tentokrát jde o to infiltrovat se do gangu bývalých vojáků, kteří ukradli 400 kg zlatých cihel, a díky této sebevražedné misi získat zpátky nejen svoje ztracené odznaky. Že i pokračování je plné nečekaných zvratů a hodně drsných výjevů ze života podsvětí (i vysokých politických a průmyslových kruhů) není třeba dodávat. "Čtyři mínus jeden", série na sebe těsně navazují, Caplan a jeho tým se v té třetí octne uprostřed války ruskojazyčné mafie, přičemž nechybí ani jedna výživná podzápletka, kdy je to velmi osobní. Několik posledních minut pak diváka doslova uzemní. "Jsme na konci cesty," konstatuje Eddy ve finální epizodě čtvrté (závěrečné?) série, kdy se děj na chvíli přelije z Paříže do Marseille, aby po válce s Turkem eskaloval v ohňostroji násilí. Viděl jsem jen málo seriálů, během nichž si tvůrci nevybrali svou slabší chvilku, ale Braquo je rozhodně jeden z nich. (17.08.2012)

Další dávka kombinace akce a deprese z dílny Oliviera Marchala. Členové zvláštní jednotky s postupujícími díly zabředávají hloub a hloub do problémů, které se vrší jeden na druhý. Jejich kolegové i protivníci z řad podsvětí i policejní inspekce jsou stejní nebo ještě horší než titulní parta a jejich metody se nijak neliší. Temné, napínavé, drsné, bezvýchodné - včetně toho konce. (05.01.2013)