dr.fish

Nenáročná komedie do letního kina, má nápad a to se cení.

Úvodní díly jsou velmi slabé, kdo vydrží, užije si sedmkrát.

Komorní příběh o milostném trojúhelníku, do kterého se přimotal Bůh a trochu zamíchal osudem, pokud tomu ovšem divák chce věřit. Pokud ne, je to jen film o lásce, opětované, ale nepříliš naplněné. Neil Jordan natočil něco ve stylu souchotinářské lovestory od E.M.Remarquea, ale přesto neodolal, aby nešel víc do hloubky a přikořenil troškou tajemna. Herecky výborně obsazené, ale ne zas až tak úplně strhující. 75%

Westernový příběh o pomstě za vraždu milého odehrávající se v současném New Yorku. Příběh svým tématem příliš nelákal a dlouho jsem ho odkládal. Jediné, co ho drželo ve hře byl Neil Jordan, ten mne ještě nikdy nezklamal. Musím říci, že ani tentokrát. Na tomhle filmu by si asi hodně režisérů vylámalo zuby. Mnoho děje v něm není, plyne pomalu a zvolna graduje do skvělého finále. A hlavě po něm zbyde spousta otazníků, a tak to mám rád. Při sledování filmu jsem si častokrát uvědomil, jak dobře je to natočeno (ve chvílích, kdy se zrovna nic moc nedělo). Líbilo, a to velmi.

Romantická komedie, nenáročná, jednoduchá a naivní. Standartní pohádka o tom, jak chudá holka ke štěstí přišla. Gollové to ve filmu opravdu sluší. Nový a ostatní odvádí standartní výkony, jen postrádám nějaký výraznější nápad, nosnou linku, něco, co by ten film opravdu spojovalo dohromady. Je to taková lehká blbinka na nedělní odpoledne. Čekal jsem víc.

Starý trouba Bob Harris, který už od života nic nečeká, dostává od života jednu z posledních příležitostí. Při návštěvě Tokya potkává Charlottu (Scarlett Johansson). On starý, ona mladá, on všechno za sebou, ona všechno před sebou. Krize středního věku, prázdnota, stereotypy. Do toho vpluje tahle labuť...a rozseká mu to všechno na kusy. A přitom se nic nestane, jen si spolu povídají. Přesto, nebo právě proto je Bob zcela zmaten. Stačilo by jen natáhnout ruku.... Skvěle natočený "duchovní" snímek je tragikomedií v obou pólech extrémní. Jako muž jsem se nádherně vžil do Bobovy situace a prožil s ním celý příběh troufám si říct až do dna. Hodně jsem se nasmál, napřemýšlel a na konci otřesen zlomeně odjížděl z Tokya. Ani já ani Bob na Charlottu asi nikdy nezapomeneme...

"Ta doba co přijde, ta už nebude pro mně, ale tebe Františku, tebe to eště všechno čeká!" Bylo jednou sedm kamarádů...Doba se vymkla z kloubů a smetla všechno, co jí stálo v cestě. Jasný neobviňuje, jen vypráví. Obrázek si každý musí udělat sám. I své hrdiny. A je jich ve filmu pro každého... Pokud se člověk narodil např. v roce 1890, tak ve 24 letech narukoval do CK armády v 1.světové válce, v padesáti druhá světová, Protektorát, a ještě mu pak v pětapadesáti letech komunisti všechno sebrali a poslali ho do kriminálu. To byla ta doba kdy se tavila ocel...a příběhy lidí, kteří to zažili jsou opravdu silné. Už jich ale moc nežije. Tento film je vzpomínkou na národ, který už bohužel neexistuje. Dnes už tu žijí jiní Češi, ti co přežili...

Co dodat k scénáristickému skvostu? I když se to nezdá, všechny postavy v tomto filmu existovaly (asi kromě Matěje), řada dialogů poukazuje na historické reálie a vůbec je film daleko chytřeji vymyšlen, než by bylo k úspěchu třeba. Tvůrci si dali daleko víc práce, než běžný divák na první pohled chytí. Pokaždé, když Pekaře vidím, musím se mu obdivovat, a neskutečně...neskutečně se bavím! Jan Werich vnesl moudro a nadhled, jak by žádný jiný nedokázal.

Čekání na poslední díl trilogie jsem si zkrátil sledováním rozšířené verze předchozích dílů, které jsou ještě o dost lepší, než kinoverze. Napětí před velkou bitvou bylo veliké. Bitva však byla ještě větší a masivnější, než jsem čekal. Jackson opět překvapil. Scénář tentokrát opravdu nešetří ani diváka ani hrdiny. Dostává je do kritických momentů každou chvíli, už ani naděje nezbývá, i nejsilnější klesají v kolenou. Tváří v tvář armádám zla i znalec knihy zapochybuje o happyendu. Rozhodující chvíle jsou tak skvěle dramaticky vystupňovány, že se člověk zapomíná i při druhém, třetím shlédnutí. Střetnutí s oliphanty je vrcholem bitvy na Pellenorských polích. Král se vrací, prsten je zničen, Elfové odcházejí, začíná věk lidí... Konec je zdlouhavý, ale pokud se podíváme do knihy, skutečně celé dvě třetiny Návratu krále popisují, co bylo po vítězství u Black Gate. Pokud navíc člověk vidí všechny tři díly v kuse, konec pak už časově odpovídá... Strávil jsem tři roky čekáním na jednotlivé díly, Pán prstenů skončil...všechno skončilo. Bude ještě nějaký tak dobrý film? Doufám.

U druhého dílu už jsem věděl co mne čeká. Ale to jsem ještě netušil, že Společenstvo byl jen rozjezd...Cesta pokračovala. Začalo mi docházet, že to, co sleduju na plátně není jen příběh z knížky, ale je to zároveň odkaz na celé dějiny evropské civilizace. Loajalita, spojenectví, závazky, víra, tradice, síla krve, staleté vazby...to vše rezonuje jak v knize, tak i v tomto filmu, jen zde je to víc vyzvednuto. There is always hope. Tak se řítíme s hlavními hrdiny dějem, oni si navzájem zachraňují životy jakoby se nechumelilo, občas už naděje jako by byla po smrti, ale kdo vytrvá, pomoc přijde. Několik zlomových momentů strhne i nejtvrdší typy. Helmův žleb je doposud nejlépe natočené dobývání hradu (pevnosti) ve filmu. Svět, který tento film nabízí je vskutku fantastický...