dr.fish

Tento týden již druhý film s Jennifer Lawrence (Burning Plain) a opět trefa do černého. Drsné hory atvrdí lidé, kde autorita šerifa se od konce 19.století příliš nezlepšila, jen má jiné oblečení. City se nenosí, zato k pušce není daleko. Práce je tvrdá a nenvynáší, lepší je vařit drogy. Když se ztratí tatínek, není radno do toho strkat nos, a když to dcera udělá, musí počítat s následky. Jde však o holou existenci jí i celé její rodiny, tak musí. Nepřekvapuje mne, že tento film nedosáhl úspěchu zde na fóru filmových odborníků. Je chladný, odtažitý, pomalý a až trochu odpuzuje. Ale to hlavní se v něm dobře a hluboko skrývá. Ne každý to objeví, někomu se do toho vůbec nebude chtít. Stačí jenom slyšet soundtrack- je to jen a jen o přežití. Zbytek úvah a prostoru, který nám dává tento film si už musí každý divák vyplnit prostě sám. Mně tento přístup vyhovuje.

V jednoduchosti je krása, což v tomto případě platí dvojnásob. Člověk bez přátel je třtina ve větru se klátící a hledání přítele může být pěkná patálie. Ve francouzském pojetí je to ale především poetický příběh, který s neuvěřitelnou lehkostí vede k očekávanému šťastnému rozuzlení. Od začátku je vše dané a jasné a přesto to fuguje skvěle. Skvělá režie a tudíž i film, stojící na Auteilovi a jeho nejlepším příteli...90%

Velmi pomalu plynoucí snímek rozjíždějící se v několika časových rovinách objasňuje okolnosti podivné tragédie milenecké dvojice uprostřed pouště, uhořivší v karavanu za bílého dne. Potomci obou uhořelých milenců hledají cestu z bludného kruhu minulosti, odkrývají svá temná zákoutí a snaží se najít cestu zpět odkud vyšli. Je to trochu nejasný popis, ale vše ostatní by bylo vyzrazením děje. Ačkoli se děj odehrává v poušti, horka ani vášní si ve snímku moc neužijeme, je to spíše niterný film, většina děje se má odehrávat v divákově mysli. To je právě ten problém. Sice jsem nějaké ty myšlenky rozpoutal, ale uragán úvah to nebyl, a místy jsem se už nemohl dočkat rozuzlení. To přišlo a jakžtakž jsem byl spokojen. Bylo ale už i líp.

Když jsem šel kdysi z kina z premiéry jedničky Matrixu, vtipkoval jsem, že takhle dokonale natočenej film o Ježíši Kristu jsem ještě neviděl, a že to musí být natočené Vatikánem. A hle, ono se to splnilo. Neo skutečně v roli Spasitele umírá na kříži, abychom my kreténi mohli v míru žít. A má pěknou honičku, jelikož si lidstvo vymyslelo mezitím mnoho způsobů, jak se zničit. Mr.Smith není jednoduchý soupeř v jedničce, ale to je prd oproti fínální bitvě. Je to čistá teologie přátelé. Krásně zabalená a já si jí vážím...

Úspěch jedničky zaručen, několik let jsem byl odrazován přáteli od zbylých dvou dílů. Pak jsem si to sjel najednou. Jednička je skvělá, ale dnes už ji beru jen jako úvod, nic víc. Je to velký opus a první díl bývá vždycky jenom úvod...

Jednička je našlápnutá a tvrdě nešetří diváka akcí a tahem na branku. Po třetím shlédnutí už trochu nudí. Dvojka po třetím shlédnutí dozraje jak víno. Hraje si s alternativami, nechává divákovi volnost myšlenkových posunů a kalkulací. Co by kdyby? A končí úplně v nejlepším!!! Jsem naprosto nadšen.

Měl dostat cenu za nejpomalejší film století, o kterou ho nakonec připravila iránská Chuť třešní :-) ..nezavrhuji...obdivuji...

Každá deprese přejde tak, jako odtáhnou i mraky...

Chce to vidět, buď to člověka naprosto dostane, nebo to v půlce vypne, ale chce to zkusit.

Důležité je vědět, že Wim Wenders není muž z tohoto světa. Všechny jeho filmy jsou ukrutně utahané (Paříž, Řím, Texas nejvíc). On má prostě dost času az pokud ho nemáte vy, nemá smysl s ním začínat. Je třeba být naladěn, vyspán a nejlépe zamilován, či čerstvě rozejit. A pak je to teprvě ta správná paráda. Pozoruhodné je, že film v podstatě nemá žádný děj, je jen sérií obrazů. Navíc asi nemá už v dnešní době moc co říct, jsme zvyklí na přímočařejší fláky. Přesto to byl ve své době pojem, a i já ho v té době viděl a mohu to dosvědčit.