alchac

Blilo neblilo kdysi předávivno v jedné galaxatii moč a moč dalekokot. Na otázku, která mi probleskla lebkou při závěrečných titulcích předchozího dílu, tj. jak to bude vypadat/by to vypadalo bez přes pokročilý věk stále naprosto perfektního a šarmového Hana, se mi želperun dostalo očekávané odpovědi. Tedy vlastně ne tak docela, neb bezpřívlastkové „Na hovno" by můj dojem z poslední Epizdody zdaleka nevystihovalo. Nadto se mi dostalo též odpovědi na otázku, kterou jsem si nepoložil, totiž který díl ze série je ten naprosto nejdebilnější (zatím). Hvězdné válkování byla vždy pohádka, nicméně pokud odhlédnu od tří audiovizuálních průjmů otce zakladatele z přelomu milénia, pak šlo o pohádku vcelku inteligentní, vtipnou a zejména velmi zábavnou. Sledování Posledního Džedáje ve mně však nebezpečně často vyvolávalo zoufalou touhu po opětovném zjevení se galaktického ultrakokota Žaržara Bimbase, neb v tomto kusu by byl za digitálního Alpačína v kmotrovské formě a k tomu sršícího inteligentním humorem (obzvláště vedle katatonické a hysterické stavy opět stroboskopicky střídajícího antihereckého špalku jménem Adam Řidič, jehož ubrečeně dvojxichtovou emo verzi Darth Vadera tu někteří považují k mému zděšení za největší klad filmu). Vezmu-li to popořadě, pak ačkoliv se nepovažuji za nerdovitého detailistu majícího potřebu pranýřovat jakýkoliv rozpor s elementárními fyzikálními zákony ve sci-fi, pak limity mé tolerance stručně nazvatelné „neruší-nevadí“ zde byly penetrovány důkladněji než hranice Sajůzu v létě roku jednačtyřicátého již během úvodní půlhodinky - zejména to gravitační bombardování ve vesmíru byl fakt mazec. Ohledně postav: kdo byl v předchozím díle normální, stal se debilem, kdo byl debilem, stal se… nejsem schopen definovat, neb nejsem odborníkem na těžké duševní poruchy. Dialogy zavání stolicí tankery ředidla vymlasknuvšího cigánského lámy s neurosyflem v terminální fázi, příběh sám o sobě jest zprasenou parodií Epizod V a VI říznutou nějakou obzvláště dementní videohrou, přičemž neustále na odiv stavěnou neschopnost scénáristovu musí co pár minut řešit na tři směny makající deus ex machina a pahumor zde dosahuje Troškovských kameňákohlubin. Byť předchozí Roug jednička byla výborná, pak toto mozkokazné a vkuskurvící svinstvo považuji za horší dokonce mnou doposud nejopovrhovanější Epizody III. Ač jsem tedy dodnes každý kus série sponzoroval návštěvou kina, pak nad dalším sypáním škváry do kešení Disneyovských rytířů řádu Židáj se budu opravdu velmi, velmi vážně zamýšlet.

Ano, Čárlíza testosTheron jí má atomovou! Nebo ho má – jak černobylskou chladící věž. Fakt si po zhlédnutí nejsem jistej, neb v JARu se sem tam urodí kdejaký/á podivný/á hermafroditní Semenyák. Buď jak buď, představitel/ka hlavní role je ve strangulaci a opíchávání berlínské expozitury KGB rozličným sortimentem domácích potřeb minimálně stejně výkonný/á jako jeho/její výše zmíněný/á spoluobčan/ka při perforaci tartanu tretrami. Byť je tedy pro mě napříště použitelný/a jako kulisa k honění výlučně porážkových špiónů. Každopádně to bylo asi nejlepší bizarporno, které lze ze současného Holéhu údu vypumpovat.

Nemohu si pomoci, ale tohle už bylo poněkud maglajzoidní. Sartana alias Hercule Bondoirot má sice jako vždy šmrc a Garko s knírkem dokonce na rozdíl od některých svých dalších špagetových kolegů nepůsobí dojmem německého pornoherce, nicméně jakkoli přimíchání klasické detektivky se třemi verzemi záhady zamčeného pokoje a postupně zasmrcovanými svědky vůbec není blbý nápad (byť překombinovaný asi jako pracovní oděv Romky profesionálně kočující po E55), tak stojí na základech s tak bizarní logikou (v tom vyniká armáda šerifů banditovitých, která kydlí soudce a odsuzuje si pak basmače asi sama, ač v každé slušné justiční mafii je soudce vždycky ten hlavní padouch), až to je i na celkově mírně ujetou sartanovskou sérii docela ústřel mimo vrata od stodoly. Byť naopak závěrečnou hrdinovu hru na Stalinovy varhany shlédávám poměrně vkusnou.

Esmeralda Maiselová zachraňuje lidstvo v toporně nevtipné, lobotomickými dialogy osazené, pomatenou akcí se hovnosící, kolotočářsky kýčovité a zejména neuvěřitelně NUDNÉ telehovnele, která značně nepovedeně paroduje mexické originály a jako vrchol mého znechucení je k tomu všemu proložena hluboce jímkovými filozofickými moudry zasloužilého konzumenta toluenu. Pro akutní zhnusení více nerozvádím a dále toliko odkazuji na výstižné sofistikované kritiky pánů verbala a kulyka, ačkoliv jsem nucen současně konstatovat, že druhému jmenovanému se zjevně značně kurví penetrační tolerance, neb každý své cti dbalý heteromuž by musel namísto oplácávání macesů slečny Vondrové, kterážto by měla být z humanitárních důvodů co nejdřív zahrabána zpět do kibucu, z něhož prchla, raději šourkem pětkrát o hranu stolu uhodit. Začínám mít opravdu neodbytné tušení, že adaptaci Velkého šéfa (vznikne-li tedy, přičemž začínám spíše doufat, že nikoliv) DCčkáři kolosálně zmrví.

Aneb jak by to vypadalo, kdyby čerstvě odhalenému bukanýrovi, sprostě podezřelému postrachu ne sice sedmi moří, ale zato veškerých pánských noří, jež se mihly natáčecím štábem (a díky tomu žel již bývalému Podlesovi), onemocněl dítěřidič, namísto něhož by si Gejvin zjednal na noční melouch Ivana Zámka, který po své zavilé noční stíhačce vrhající bokovky skončil bez domova, práce a stíhačky. A jako vypadalo by to velice slušně!

Ač skvěle natočené, neb výborně obsazené i zahrané a slušnou atmosférou disponující, pak žel patrně za účelem dramatizace tak příšerně překombinované a sem tam do očí bijícími kravinami nacpané, že nevytlačím více. Škoda, kdyby si scénárista nezkoušel hrát na Thufira Hawata, byla by to takřka dokonalá estébácká chatová swingrspárty. Dané téma se dalo podojit daleko lépe bez zbytečného romantizování.

Ztráty sympatických legionářů byly sice zanedbatelné, neboť nepřišli ani o celých devět mužů z deseti (vskutku velmi francouzské pojetí!), leč ani sebevtipnější akční komedii s charismatickým protagonistou si nelze užít naplno, pokud při sledování někdo stále intenzivně tluče diváka železnou trubkou po hlavě - tu zde opět zhmotnilo mnou nesmírně oblíbené použití "německého" tanku. Kurva, je opravdu až takovej problém splašit někde jeden jedinej (!!!) železnej trakař, co alespoň vzdáleně připomíná libovolného panzera??

Díky dokonale babochlapoidní paní Řepíkové s neuvěřitelně vychlazeným xichtem, panu Malkovičovi, který opět předvádí svou unikátní schopnost usmát se tak, až jendomu náhlým ochlazením zalezou kulky do dutiny břišní, Orálandovu orálnímu znásilnění mstivým potomkem nějakého vrrka, jemuž pan Teplórien odsnajproval páníčka, morálnímu ponaučení, že po návratu z dovolené v Tunisu jet dvaadvacítkou výlučně v kevlarovém spodním prádle a zejména odsýpající a nenudící akci lze přehlédnout i sem tam se vyskytující logický výtluk.

Tak jsem si říkal, že pustit si bezprostředně před návštěvou kina původní legendu možná nebude nejlepší nápad. Vskutku jsem totiž ani nedoufal, že by se o pětatřicet let později, v době nemilosrdného podbízení se pubertální přístupnosti a poloopské srozumitelnosti, dalo natočit byť jen z poloviny tak úchvatné, závity namáhající, takřka dokonalé sci-fi. První záběr mě mírně znervózněl dojmem, že půjde o zbaběle prostoduchou kopírku klasiky. Leč to nás jen režisér prefíkaně tahal za fusekli (jak se později ukáže, tak ne jenom jednou). Úvodní scéna vzbudila naděje na nadprůměrné sci-fi. První průlet nad El Ej dokonce na nejlepší sci-fi poslední dekády. A po necelé hodině je vše naprosto jasné – jo, je to tam. Kurrrva, je to tam!! Mistr Villeneuve, před kterým nyní pokorně padám do prachu a biji čelem o zem, dokázal pro mě ještě před několika hodinami naprosto neuvěřitelné, tj. nejen navodit atmosféru původního filmu, ale vytvořit po všech stránkách vymazlené, inteligentní a dospělé sci-fi, které, byť mi to samotnému zní poněkud kacířsky, je v určitých momentech lepší, než jednička. A ještě měl koule natáhnout to na prdel nemilosrdně týrající dvě a tři čtvrtě hodiny, z nichž bych ovšem nevystřihnul ani minutu. A něco takového se za poslední čtvrtstoletí konalo tak nanejvýš... no, s přimhouřením tak maximálně nikdy. Klobouček též tvůrcům scénáře, kteří se nejenže vyhnuli tupému zodpovězení základní otázky spojené s jedničkou, která mučí BR nerdy od úsvitu její kinoverze, ale nadto neodpověď mazaně zakomponovali do příběhu, a též Jendovi Pokojovi, jenž podal podle mě životní výkon, bez čehož by to ostatně nešlo. Pročež k plnému vychutnání budu muset kino navštívit ještě tak aspoň dvakrát (třikrát), páně režisérovu Dunu již očekávám s euforicky natěšeným optimismem a Blade Runner 2049 okamžitě letí mezi tři nejlepší, neb tady prostě není vo čem. Čistá dickovka bez kazu a za mě deset z pěti.

Nejprve je třeba poznamenat, že jde o béčko technicky zpracované značně blbě snad po všech myslitelných stránkách s primitivně debilním humorem. Ano. ALE tvůrce je naštěstí takový genitál či tupé hovado, sám se v tomto nemohu rozhodnout, že právě tohle mu ve výsledném dokumentárním konceptu skvěle funguje, pročež je Guntherovo honění skvělým střílením si ze všech těch zmrdelně vážně se beroucích assasíních filmů v čele s mým nejhlouběji opovrhovaným gumovým Dickem, což tomuto dílku dává pro mě další hurónsky vtipný nadrozměr. Ergo bavil jsem se nakonec královsky a s ohledem na zdařilé sebeparodující kreace kalifornské exguvernantky, na kterou je žel třeba čekat takřka Godotsky, přehlížím i toho debila v roli hlavního padoucha a dávám možná mírně nadhodnocenou, ale přece.