Pierre

Další bláznivý  víkend za mnou, 6 dnů do Vánoc! před námi!! Tak si pojďme okomentovat tento film, i když o Vánocích vůbec není.  Už potřetí jsem si v adventu pustil komedii od dua Besnard-Lefebvre, což je určitě častěji, než si pouštím něco doopravdy adventního.  Musím říct, že po  vzpomínání na loňskou nezapomenutelné projekci bizárního Blázna z laboratoře 4 jsem možná snad ani nebyl připraven na takovou ,,normální´´ (:D) klasickou francouzskou válečnou komedii. A možná mě takřka  experimentální  Blázen bavil loni o trochu víc, co teprve včera na ČT 2  finále Prázdnin v Římě, ze kterého jsem včera zase roztál jako ten sněhulák z písničky ,,Ježíšek má covid.´´  (:D).  To už se navíc více hodilo k těm Vánocům, protože k nim přece neodmyslitelně patří láska, a věci k ni spojené, tak jsem rád, že pravidelně v tomto období dávají tento velmi romantický film. Takže startovní pozici Slavný  den možná neměl možná tak jednoduchou (:D). Ale dokud úplně neztratím sluch a hlas, asi se pořád budu o tyhlety francouzské komedie zajímat. ČT nás ale už od středy hodlá zavalit ve všech třech zbývajících předvánočních večerech  možná až nadbytečně reprízovanou Sedmou rotou s totálně ureprízovaným Fantomasem jako předprogramem, jehož frekventovanost  stále více nechápu.  Objevit  v našich končinách zapomenutou ( kdysi uvedenou  jen na VHS a teď znovu vyhrabanou díky Netflixu) válečnou francouzskou komedii je tedy fajn změna. I  Slavný den má několik  pěkných nápadů (přívítání německých vojáků americkými vlajkami, přeplněná kazatelna připomínající Tonoucí se stébla chyta), které bych si dokázal představit zakomponované i  právě v Sedmé rotě.  V  nahánečkách s Američany si dokonce Besnard opět  připomene svoje sklony pro grotestní akci a je tady vážně možná i něco hlubšího v té ukázce přizpůsobivosti a pokrytectví obyvatel vesničky. Určitě se mi to líbilo více než Le Facteur ze Saint Tropez  rovněž od duchovního otce Četníků Richarda Balducciho (možná byl taky Besnard lepší režisér) a Lefebvrovi tentokrát role sedla dobře.  Svým způsobem je zajímavé, jak dokázala jeho spolupráce s panem režisérem od nesmyslného Blázna pokročit, i když svůj strop si určitě vybrala o rok dřív u Krást se musí umět.  Slavný den určitě není tak vtipný, i když za zhlédnutí rozhodně  stojí.  Vyššímu hodnocen taky možná brání možná pár fraškovitých a hluchých momentů. Škoda, že si  Besnard třeba v jednom momentě neodpustil například opětovné stylizovaní Lefebra do romantického hrdiny a v tomto případě už právě nemám pocit, že by to byl takový úlet, aby mohla podobná věc projít (:D.) Tak hezkej zbytek předvánočního víkendu, běžte se taky někam zasnít do sněhu a zahrát si na hrdinu. Já to osobně dělám docela často, protože mi nic jiného nezbyvá.

Studená černobílá animace s reálnými podklady (ale musel jsem se dočíst, jak to udělali) je skvělá. Hned od začátku mě to taky zaujala, věděl jsem, že bude fungovat a fungovala. Však už o tom bylo napsáno dost. Tak jsem se snažil zaměřit i na příběh a i při mé únavě na mě to záhadné vyprávění zapůsobilo. Není snad třeba pochopit hned vše, ale ta atmosféra opuštěného kraje v zimních nečase je přece výborná a postavu pana Nebela v přesném minimalistickém podaní Krobota si musí snad každý oblíbit. Vy si čtete jízdní řády-Uklidňuje mě to-Vždyť je to furt to samý dokola-No právě

V ČR sportovní snímky svoje zastoupení asi moc nemají.  Filmu o běžkáření jsem taky moc neviděl, a nejspíš ani mnoho dalších neuvidím.:D  Tady jde především o příběh tří nezlomných běžkařů: Hunče, Ratha a Vrbaty, jejichž zápal je dovedl až ke hrdinské i když možná naprosto zbytečné smrti.  Jde o velmi silný příběh v syrovém prostředí. Ale i při tom respektu, který musí vyvolat, na mě tohle zpracování zavání možná až moc útržkovitým odtažitým studeným odvyprávěním , kdy emoce ve  mě dokázalo vyvolat teprve finále. Šulc (Hádek) určitě dostal daleko více prostoru než další dva aktéři tragédie. A  ta linka z roku 1953 se i přes mou slabost pro filmové návraty do komunismu mohla klidně vypustit. Navíc mi přišlo, že vykrádá Obsluhoval jsem anglického krále. Možná největším (a zároveň nejsmutnějším) překvapením pro mě je, jak tady  můj oblíbený Kaiser vypadá jako oteklý dědek. Snad ho ještě trochu postaršili, ale po řadě jeho jiných skvělých charakterních už jsem to vidět nepotřeboval, když v něm stále dříma mistrovský komik. Sice jsem se na film nedíval kvůli Kaiserovi, ale když jsem zjistil, že tam bude, těšil jsem se o  to víc. Takže mě trochu zklamal. Takže příšte bych mu (a sobě)  přál lepší vážnější roli nebo zase ještě nějaké pořádné komično. Doporučil bych Klauny, které jsem viděl minulý týden a líbily se mi podstatně víc (včetně Kaiserova výkonu), přičemž jsou sice o devět let starší, ale mají skoro o polovinu méně hodnocení. Smutné.:-(

Máme zde další nadčasový vánoční film, ve kterém na Vánoce moc nenasněžilo...Možná jsem od komedie režiséra Poiéra a takové pověsti čekal ještě vulgárnější podívanou (nebo byl překlad Netflixu jenom uhlazený.) Ale na konec jsem zjistil, že se nebylo čeho bát. Vánoce můžou mít mnoho podob...třeba i tance s transvestitistou nebo předávkování léky.:D   A i  když se třeba zrovna neděje nic extra vtipného, tak díky atmosféře  osmdesatých let, netypického Štedrého dne   a perfektně  se doplňujícím skvělým hercům (divadelní původ se nezapře) ve svých ztřeštěných figurkách mě to teda celou dobu bavilo.  Vánoce z pohledu různých ztroskotanců na Lince důvery...super.:D  Ještě mě  snad ve výsledku mrzí, že ten asi nejdrsnější vtip s orgány se odehrál mimo záběr.:D Hmmm, tohle bych si taky byl schopen dát každé Vánoce. Jo a mimochodem....první vánoční film v tomto Adventu viděný v  Santově vánoční čepici.  ♪Padádá, padádá ♪

Pětice povídek, které spojuje téma výhry soutěže v novinách  a teda v případě povídky 1-4 i pokaždé nějaká šedesátková krasotinka a nadbíhání od starších panů  (zdaleka to neskončí jen v úvodu  u rozverné Mireille Darcové....a zrovna oslavovaná madam Paddington ve třetí povídce byla suverénně nejslabší.:D ). Zbývá snad jen dodat, že první a třetí  povídku neměl na svědomí nikdo jiný než Philippe de Broca a druhou se čtvrtou zase budoucí režisér Četníka Jean Girault a mihne se zde mnoho známých jmen (nebo alespoň obličejů) tehdejší francouzské komedie. Ve druhé povídce mě mile překvapil notorik šedesátkové francouzské komedie Francis Blanche,  který byl  na malém prostoru hodně vyklidněný a  celkem mliý, že jsem ho skoro nepoznával, ale on má snad pokaždé jinou polohu.:D Každopádně podobný menší prostor mu svědčí, docela mě potěšil, ale nedokážu si představit, že by s těmi svými grimasami takhle utáhnul celý film.  A když už mi přišlo u Mondyho čtvrté povídky, že to pomalu přestává být o něčem jiném než těch krasotinkách,  nastoupil na závěr v poslední povídce na scénu Louis de Funés se svou kufříkovou story...pozor ještě dlouhé čtyři roky před zfilmováním Oskara. Nevěděl jsem, že si takhle bránil kufřík ještě nikde jinde, ale už zde mě rozesmál, hlavně při obličejích a posunkách na dceru...a ano, jeho povídka vážně možná trochu vyčnívala. Pro další objevovatele podobných raritních francouzských komedíích jde o docela milé a zajímavé zastavení. Ovšem v adventu před třemi roky jsem viděnou jinou komedii s Funésem v menší  roli z předčetníkovského období Výhodná koupě. A komentář můžu zakončit úplně stejně: Ale za dva roky vzniknul Četník ze Saint Tropez a ten už byl někde úplně jinde.  Ale tak...oslavil jsem tříleté výročí zhlédnutí Výhodné koupě, a zítra oslavím třílété výročí koncertu Adventních radovánek, po třech letech opětovnou návštěvou.:D

Před šesti lety mi dokonce KOndoMedie ještě připadala vulgární a úplně si pamatuji, jak jsem ji zhnuseně přetrpěl a od Vebera jsem čekal něco jiného. Tak alespoň v jedné věci jsem v životě dokázal dospět (:D). Takové téma by se dneska už asi muselo udělat jinak. Ale  KondoMEDIE určitě není nějak extra vulgární, naopak je skoro až překvapivé, jak se dokáže při zpracovávání reakcí na homosexualitu v továrně na kondomy  vyhnout různým fekálnostem, které by mohl slibovat  nechvalně proslulý totálně debilní distribuční název. Alternativní pojmenování od ČT: S barvou ven, by bylo určitě lepší.  Máme zde dalšího milého  polítovaníhodného  otloukánka  pana Pignona. Ale  Daniel Auteuil mi příjde takový ňoumovitý a necharismatický až moc (i když to mohl být záměr.) I  když se svojí nesmělostí, bych  ze sebe taky dělal homosexuála, kdybych měl takovou fešnou kolegyňku s mikádem.:o  Více se mi ale líbila  linka proměněného   buznobijce Géralda Depardieua. Ta je na celém filmu to nejlepší.  Vtipně začíná, absurdně pokračuje, poeticky konči.  O to je větší škoda, že skutečný Géralda dal své srdce hlavně Putinovi. U té linky s panem Pignonem se mi ale překvapivě hodně líbila pointa při večeři s manželkou. A taky to uteklo fakt rychle, ale to už je u pana Vebera zvykem.:D  Sice jsme se  bráchou nejdříve shodli na trojhvězdě (Veber uměl líp než v této poslední dékadě od Blbce k večeři a třeba to ošaváhíní mi osobně přišlo takový laciný),, ale já na konec dodám i tu slabší čtvrtou, ale dost za to může Depardieu, bez kterého by to prostě nebylo ono. Přišel jsi za mnou...a vzal sis můj svetr! 

V kině jsem to nějak nestihl, ale na Netflix to vylétlo ve velkém. Konečně jsem tedy viděl TMBKA ve filmu.:D Mikiňák Robert Sedláček bude asi daleko lepším režisérem filmu o rozhlasovém vysílaní než hostem v rozhlasových vysíláních. Tento typ snímků  samozřejmě trochu hraje na efekt, ale to je v pořádku a je dobře, že tady někoho napadlo natočit takovou žánrovku. Když tajemný Karel Roden začne slibovat v živém vysílacím čase velká tajemství není těžké být v napětí a čekat, co se z toho vyvrbí,  takže bych některé nepřirozené věci (hlasy v telefonu) i odpustil...a velký počet viditelně  slabých hereckých výkonů snad taky, byť mě   překvapil, ale mimo cameo  TMBK je ještě zajímavé vidět ve filmu dabéra Michala Holána.  Možná jsem jenom nečekal, že to po tajemném úvodu a následné sérii vysvětlování, opět  tajemně skonči. Byť záměr je možná  právě možná v tom, že Radek si splnil svoje a tím to hasne (a nějákou vyvravďovačku bych osobně taky nechtěl.:D),  tak mi to zkrátka tak nesedlo. Otvírák a následná komorní atmosféra odhalování ve studiu ale zdařilá, to jsem byl vtažen  do děje a na tu komorní atmosféru se chtělo ještě více zaměřit, protože u tohoto typu filmu bych se chtěl po úvodu  cítit zavřený s hrdiny na malém prostoru, ne sledovat policajty, kteří jako by vypadli z miliontého dílu kriminálního seriálu TV Prima uvádí.

Snímek o osudech tří členů bývalé slavné klaunské skupiny s invenční a nápaditou filmařinou (přelety kamery, záběr skrz dveře pračky, přerývaní a splývání záběrů, dlouhé a naaražanované scény.) Celé to bylo  takové úmělecké. Už od skvělé titulkové sekvence s formou starého praskajícího šumějícího filmu.  Díky bohaté koprodukci to asi mohlo vypadat takhle více světově, ale osobně jsem nepochopil proč vedle (možná symbolicky obsazené) legendární domací komediální dvojice Lábus+Kaiser byl do třetí hlavní role obsazen v našich končinách  neznámý  předabovaný finský herec, i když na rozdíl od některých jiných cizích i domacích  (Kaiserova manželka) vedlejších představitelů mi nějak nevadil.  Hlavně ovšem: Hurá, hurá, hurá!  Lábus konečně dostal pořádnou příležitost, což beru za skoro stejný zázrak, jako kdyby se mi podařilo vzít holku na rande.  A Lábus  i to pomlouvání kamarádů dokázal  na druhou stranu  podat svým zvláštním pozorovacím talentem coby zatrplý Čecháček hodně vtipně, zároveň si u toho sem tam zašaškovat či pohrát s hlasem. U jeho postavy se mi na oplátku dost líbila  ta  a starost o nemocnou manželku  (v tentokrát skvělém podání finské herečky Kati Ouninen, která dokázala svoji lámanou češtinu využít k ještě autentičtějšímu výkonů.)  a jak pěkně dokázal setříst chlápka, co měl zájem o dům (Klidně kuřte, my se pak osprchujeme.) Mně tady Lábuse bylo asi nejvíce líto a na oplátku mi přišlo, že jako jedinný tady dodává i trocha humoru (byť i Kaiserovi sem tam ujede nějaké to šaškování, ale po většinu času je netypicky civilní a překvapí...), Jinak se celý film (a vlastně i to úmělecké podání) nese spíše v melancholickém duchu (dokonce i jedinná pantomimická mezihra je taková melacholická) a jde z něho místy vážně smutek, ze staří, budoucnosti a vroubků z minulosti. Smutek, z velké části určitě pusobivý. Možná bych jenom trochu vytkl menší rozvláčnost, přičemž závěrečné sblížení mi zase přišlo podáno možná až moc zkratkovitě a nese se opět spíše v tom uměleckém lyrickém poetickém duchu...kdesi na svitící na zastávce uprostřed zamračeného dne. Taky mě trochu rušila postava mladého studenta předabovaná známým hlasem Kryštofa Hádka.   A taky: Je jasný, že bych ještě rád na závěr  viděl nějaké společné vystoupení kompletní trojice na pódiu! Ale formou, částečně i obsahem a (alespoň do určité míry) využitím národního klenotu Lábuse-Kaisera jde o milé zjevení s navrch vynikajcím netuctovým  podmanivým  hudebním doprovodem, které mě v prvním prosincovém večeru určitě potěšilo.   Líbilo se. Tentokrát nebudu nadávat na nezasloužené nizké hodnocení, protože tohle asi nemůže sednout všem, jen škoda, že film možná nevidělo tolik diváků, ale Lábuse si alespoň všimla odborná porota a Cena českých filmových kritiků s Českým lvem je vskutku zasloužená. A ještě jednou vyzdvihnu, opravdu výbornou hudbu!! Možná to na konec zařadím mezi nejzajímavější filmy, co jsem letos viděl, protože v různých ohledech to je fakt osvěžující zjevení. Mám  z filmu radost a klidně se někdy kouknu znovu.

Jemně (skoro až starosvětsky) natočený snímeček, který nám sám hned v úvodu ukáže starou dobu, kdy diváky uhranul střet vlaku s automobilem. Právě tohle zachycení fascinace mladého chlapce a jeho pokus o rekonstrukci vlakové scény, přirovnání filmům ke snům a později objevení rodinného tajemství při střihání rodinného filmu na pásce u kotouče  za doprovodu klavíry pro mě určitě byly nejsilnější momenty, které si s tímto filmem budu nejvíce pojit. Ale líbilo se mi to celé a i v jiných momentech je krásná dobová atmosféra. Snad  jen trochu dlouhé, ale pokud bych Stevena Spielberga miloval, asi těžko bych mohl najít lepší film.  Je krásné, pokud někdo tahle miluje film a dokáže o tom takto natočit. A je krásné, že nešlo o žádný životopisný  blockbuster (dostal jsem ho s Elvisem) ale opravdu pro změnu skutečně obyčejný citlivý  film.

Na film jsem šel kvůli tomu, že mám rád Vánoce, Ježíška, Santu, Lábuse, Kaisera a Pierra Richarda. A je smutné, že právě comeback v komedii pro kina Lábuse a Kaisera stejně tak jako  Pierrovo cameo v tuzemském filmu se odehrálo  v takhle špatném snímku. I když možná mi něco uniklo, protože bouřlivě smějící diváci (speciálně jeden velmi originální pán) se v kině řezali jak zaplacení.  Já jsem asi viděl něco jiného, kde jsem skoro žádné vtipy ani vánoční atmosféru nenašel. Vánoční film bez situací, které pobaví a dojmou není správný vánoční film. Tohle pro mě byl jenom  zvláštní pokus o něco a la Láska  nebeská.  Jenže Vánoční příběh  má děsně monotónní a kašovitou atmosféru, jako mozaika různých příběhů vůbec nefunguje. A když si je samy od sebe rozebereme, tak linka s farářem WTF, jízda paní Bohdalové s taxikářem Křížem podezřele dlouhá a dění na chatě....tam mi  bylo asi nejvíce trapně, tohle jsou ty romantické Vánoce? Naštěstí  se z ni sem tam přeplo a objevil  se Lábus+Kaiser nebo Anna Fialová, kdy jsem měl alespoň motivaci to sledovat. I když potenciál této legendární komické dvojice nebyl vůbec využít.  Neměli, co hrát. Kaiserova postava mi přišla špatně napsáná, Lábus se snažil o hrstku  (patrně improvizovaných) bručonských hlášek a vtipný výstup u dvěří, ale u Tluchořů jim to jde daleko lépe. Takže další film, který vůbec nevyuživá Lábusův potenciál, ač jsem mu věřil. Až historie bude litovat?  U Pierra těžko říct jestli ví čemu se upsal a jak by to dopadlo kdyby mohl vycestovat. Byl roztomilý, ale jen půl vteřiny na tabletu (:D)  Půlvteřinová pasáž s kluziště mi alespoň připomněla romantický kýč...a jestli někdo dokázal (bohužel na miniaturním prostoru) film skutečně prozářit tak Anna Fialová. Tak především za ni a Lábuse jednu hvězdu. Ale škoda  letos premiérově vytaženého  vánočního svetru, jsem rozpačitý a závídím kamarádce, která se prý na promítání v pátek skvěle bavila.