Pierre

Na autorskou pohádku Jana Budaře jsem se těšil snad už od jeho návštěvy Show Jana Krause v roce 2017, kde v netypické sestavě s Ivanem Bartošem seriózně přednesl svůj originální nápad na volební právo děti, na závěr dechberoucím  způsobem zahrál  svého Letce...a taky jsem tam poprvé slyšel zmínku o Mamankovi.  Pak se mi ještě s Budařem velmi líbil rozhovor s Lucií Výbornou a po Hovorech s TGM a zhlédnutí Nudy v Brně a Mistrů u mě Budař ještě více stoupl.  Navíc si ho pojím s legendou televizní zábavy Budař s taškou ve Všechnopárty a  jednou ze svých nejoblíbenějších pohádek Čerti Brko, kde tak skvěle ztvárnili padoucha Klouzka. Takže i když už to vypadalo, že to vážně nikdy nedopadne, z Mamánkovy realizace jsem měl velkou radost... Budařovo autorské nasazení navíc má můj obdiv, to je vážně svěží iniciativa. A možná je na konec dobře, že nejbližší kino uvedlo film až téměř 14 dní po premiéře a já se tak měl čas připravit. Protože ten námět je dám o sobě vtipný a i na základě traileru se mohlo zdát, že půjde hlavně o rozvernou veselou odlehčenou pohádku podobnou třeba tomu Čertímu brku, komediálně pracující z konfrontace princatka se skutečným světem. I když je pravda, že  Budař už předem v rozhovorech avizoval, že mu jde o to aby se diváci i báli o svoje hrdiny, a že bude pohádka pracovat i trochu se strachem a vážnými tématy, protože tyhle věci děti podle něj vnímají úplně přirozeně. Na základě rozporuplných recenzí už ale šlo jasně poznat, že je tady skutečně vážněji a děsivéji pojatá pohádka. Je pravda, že tyhle ty ponuré rádoby pohádky většinou skoro až nesnáším (Sedmého Krkavců, Jezerní královna, brrr. Snad až tak  moc nezlobím, ne?) a možná mě někde hluboko v hloubi pořád trochu hryže, že Budař trochu nevytěžil svoje komediální kořeny, jak jsem od něj očekával (a nevzal tašku.:D) Ale byl jsem dobře připraven. Přesto párkrat  i tak mírně vyděšen či překvapen, co vidím. Pohádka o smrti je sama o sobě odvážný tah.   Ale jinak stvořil Budař objektivně zajímavý a silný film (například o Oidupovském komplexu), který na mě i přes mou nechuť k podobným rádoby pohádkám, nakonec zapůsobil. Jenom se mi nelíbily (asi stejně jako mnoha dalším) vůbec nelíbily ty upitvorene čarodějnice, které jsem vůbec, ale vůbec nesedly a  byť ten jejich příběh opět nebyl špatně vymyšlený a dokonce měl i svoji myšlenku v neschopnosti zestárnout, tak se s ním stejně nadále nepracovalo a nejlepší prostě bylo, když čarodějnice v prostředku úplně zmizely....fakt jsem je nepochopil, ale co nadělám.  Možná bych jenom zrovna od Budaře nečekal tak velký prostor pro pitvořivou exhibici dvou slepic  V tomhle mě zklamal. To tam vůbec být nemělo, i když se celkově připravte na divnou podívanou. Poslední třetina je ale nejsilnější a hodně zadumaná, kdy se mi některé myšlenky na první dobrou ještě nepodařilo úplně pobrat a pochopit, co mi  všechno chtěl ten Budař vlastně sdělit. Je to možná závěrem až trochu překombinované, ale aspoň si  každý může vybrat  a některé motivy speciálně vyniknou, třeba vzpomínka na schovaného umrlce a tím splnění úkolu. Pro mě bylo asi nejsilnějším motivem, když v paní Smrti, kde člověk pozná lásku, potkal princ dvojí maminku a celé ty posmrtne snové scény s filtrem pro mě byly docela zážitkem. Ještě jsem snad nezažil aby kino po skonceni spontánně zatleskalo, ale v takovém rozpoložení mi to přišlo fakt na místě a i přes ty některé rozpačitě děti tam na nás Budař hold asi  trochu  zapůsobil.Asi bych nechtěl aby v rámci svoji dramaturgie uvedla Mamanka ČT třeba jako příští vánoční pohádku. Nemohu se trochu zbavit pocitu, že Budař tento žánr využil k toku svých myšlenek, ale bylo to fakt celkem zajímavé a ve stejné míře trochu zvláštní.  Škoda, že nevyšlo něco komediálnějšího než takový trochu kočkopes, ale úplně kzahození. A všichni herci (samozřejmě až na ty dvě výjimky, které ani netuším, kde Budař vyhrabal) zahráli moc pěkné...A pak velký návrat princezny  Arabely Jany Nagyové. A tady se pořád tak houpou procenta, že jsem z aktuálních 55 pomohl svou čtyřhvězdou  Mamankovi znovu na 56, což je pořád málo, ale snad je to i za ty ostatní, co v kině na závěr tleskali....a klidně tu čtyřhvězdu dám, i když za ty dvě potvory se na Budaře zlobím, a zlobit budu...a ano, je to prostě trochu podivnost a možná se ani nedivím, že to  zatím není moc přijaté. A osobně si myslím, že už to lepší nebude.

Souhlasím s názory, že Konkurs  je pouhou předzvěstí Formanovy následující legendární (a pro mě zcela geniální) české trilogie Petr-Lásky-Panenka a i kdybych se chtěl podívat na Semafor ve zlaté éře, dal bych radši  přednost Kdyby tisíc klarinetů nebo o rok novějšímu Recitátu. Přesto dostane Konkurs čtyři hvězdy, protože to jsou pořád šedesátá léta a  šedesátkový Semafor a i v tom předcházejícím hudebním čísle Křesadlové s dvěmi dalšimi děvčaty je šedesátkové atmosféry až, až (Ty ji znáš? Neznám, ale je mi protivná. Proč? Mně se líbí. Tak jak zpívá, prosimtě) Možná  jsem jenom byl zklamán, že samotný konkurz s malým k tvoří slabou půlhodinku 78minutového filmu. Co si ty slečny asi myslely, když to později viděly? Každopádně takové natřásání před pány Suchým a Šlitrem má vážně svou hodnotu ve vyobrazení tehdejší situace. Ten závěr je trochu podobný s koncem Platovlásky, kde si Andulka vymyslela chlapce, zde děvčátko úspěch v divadle. Před semaforskou druhou částí má první povídka Kdyby ty muziky nebyly zdlouhavé motorkářské scény, ale v monolozích tří dirigentů už se hodně projevuje ta Formanova touha a schopnost  zachytit autentické momenty života. Zpočátku to možná ještě  není tolik vtipné, ale pak už se začnou objevovat perly. Nehrajeme proto abychom někomu vyrvali slzy, ale příbuzní ať si zapláčou. Zaplatili jsi to. 

Všechny skutečnosti v mém životě  jsou přizpůsobené a pomíchané pro dramatické záměry. Tak jsem se rozhodl vyřadit všechny ty koniny. Přelet nad kukaččím hnízdem a Amadeus Muže na měsíci ve  známosti zdaleka překonaly. Forman ve svých pamětech píše, že se pustil do natáčení mnohem slabšího filmu  než jaký mohl natáčel. Měl svoji vlastní představu o scénáři, kde by se více pracovalo s rozpolceností osobnosti Kaufmana a Clintona a Kaufmanově klamání smrtí. Zatímco  nakonec mu byla předložena verze, která více připomínala klasický životopis a kde to, že Andy vlastně umírá výjde najevo až v závěru. A mě stejně tohle příjde (z toho co jsem zatím viděl) po domacích legendách nejlepší Formanův film?  Je to Kaufmanovská provokace? Snažím se to myslet vážně. Tady v ČR má asi málokdo páru o tom kdo nějaký Kaufman byl a já nejsem vyjímkou.  Přesto jsem  jsem ho byl napoprvé i napodruhé při filmu i po něm  plný. A  mám pocit, že toho člověka znám a přesně takhle by chtěl svůj životopis natočit a Forman to takhle udělal. Já si tam ty zákulisní tahanice prostě vůbec neuvědomuji. Pro mě to je skvělá forma, neskutečně zábavný a originální  film a  napodruhé ještě větší zážitek!! Velkou roli hraje už jenom moje záliba v tématu komiků, stand-up vystoupení a showbyznysu. Je pravda, že tohle je na víc ukázka i takové už hodně zašlé podoby showbyznysu 80.let. Líbí se mi i ta poetická teorie o poctě Stand-up komikům. Ale tohle je jízda sama o sobě.  Po mystifikačních titulkách v úvodu se rozjíždí zdánlivě klasický životopis  aby se film v prostředku zaměřil na sérii ryzích Kaufmanovských mystifikačních epizodek, které ale nejsou nikterak přeplácaně a přehnaně stylizovaně, ale prostě naprosto jasně podané... kdy jsem si připadal jako bych se sám stal jejich součástí a dokázal se  nechat i napodruhé nachytat (skeč s feťákem...)...A gradují!  Při vystoupení s babičkou mladou 94let poskakující na koni jsem se   málem svalil smíchy. Do samotného konce pak vyvstává otázka jestli ta rakovina je nebo není další mystifikace stejně jako přelud, který jsem včera viděl u Večerky.  A v závěru se dokonce byl schopen zasmát i při pohřbu. No, Forman/Kaufman/Carrey mě tady prostě dostali a rozjeli hru, kterou zdá se právě rozjížděl právě Kaufman. Nádherná interakce s divákem!  A teď se prostě nedá věřit tomu, že ten Kaufman vážně existoval a neměl podobiznu Jima Carreyho, který se zde převtělil se vším všudy...asi tak na dvě stě procent. Takže já souhlasím: Ten film je vážně senza. Je plný barvitých postav. No jistě, ještě je tady přece Tony Clifton osobně.:o  Takže už mi chyběl snad jenom jeden Robert Pupkin z úplné jiného filmu.:D Ne vážně...tenhle filmu je vskutku úžasný,  zábavný, svižný i dojemný. Prostě Formanovsky geniální.

Tim Burton mě očividně dokáže zasáhnout i bez rozverného Deppa a cut Alenky. Teď nastupuje na scénu Edward Bloom, jemuž se musí jedna věc přiznat, a to, že je společenský člověk. Lidé ho mají rádi kvůli jeho neuvěřitelným příběhu, které se zde krásně vrství na sebe  a do každého si Burton dal tolik svých ulítlých nápadů, ale zároveň poetických nápadů. Edward Bloom své příběhy vypraví pořád dokola...možná ale proto aby po něm mohly žít dál.  A  výsledkem toho všeho je vzájemné porozumění  a osvobození ve vztahu mezi otcem a synem, kdy to (Pozor Spoiler) přeříkání otcovy smrti a setkání všech postav z jeho příběhů na pohřbu bylo vážně nádherné  vymyšlené vypointování, Ani nevím, jestli se mi více líbily ty šílené příběhy nebo rodinná  linka z reality, kde byl pěkným detailem i vztah Edwarda s chápající snachou, na rozdíl od rezervovaného syna.Hele, možná jsem ti někdy řekl, že nemám rád fantasy. Tak tady to samozřejmě neplatí (:D).  Tak co? Čeká tady člověka ze básník, který 12 let píše 3 verše nebo miminko, které se doslova vymrští na svět?

V pátek to budou tři roky, co jsem viděl Eva tropí hlouposti, v pondělí uběhly dva roky od mé Hassovy premiéry s Ať žije nebožtík...Tak to byl čas podívat se po čase na nějákou další prvorepublikovou komedii. S Hassem jsem ještě viděl Mravnost nade vše, ale přiznám se, že po roce a půl už si z toho moc nepamatuji, kromě nezapomenutelného závěrečného Hassova monologu. Co si budu nejvíce pamatovat z Posledního člověka? Už potřetí v řadě skvělý (a zase úplně jiný) pokrokový Hassův výkon, u těchto pamětnických komedií taky typické horší herecké výkony ve vedlejších rolích, dojímání se se  spolužáky a opět moralistický závěr, kdy hlavní hrdina prozře, dojde dokonce k prolomení 4.stěny a fakt bych skoro řekl, že se film překlopí do skoro až moralitky, ale nějak mi to nevadilo. Vlastně to bylo docela milé pamětnické zastavení....Dokonce i v některých těch scénách bez Hasse jsem si dokázal něco najít,  hlavně v uvolnění, když tatínek nebyl doma.o Ale opět jsem si taky potvrdil a zopakoval, že z dnešního pohledu je pro mě z pamětnických komedíích stále nadprůměrné hlavně kvarteto Fričovek s Oldřichem Novým a Natašou Gollovou....Ale na tu Mravnost se možná někdy podívám znovu stejně jako zase na něco dalšího s Hassem.

Á, hrome. To je teda  slabý. Já věděl, že ten první zubní příběh s Fialovou vlastně nebyl špatný.  Opět pokračujeme ve vyobrazení nepravděpodobného ústředního milostného vztahu s věkovým rozdílem  a tentokrát tady není nic, co by to zachránilo. Pokud mi z celé hodiny nejvíce pobaví scény s močícím hlavním hrdinou, asi to mluví za vše. Zdvihal jsem obočí, fakt, co je tohle za scénář. Možná by mě nenapadlo, že to napíšu, ale Marek Epstein má/měl na na víc, pokud tentokrát nedostal zadání na scénář o půl páte ráno s tím, že ve tři čtvrtě je uzávěrka. Podle porovnání obsazení prvnich dvou dílů a druhé půlky cyklu (Fialová, Stašová, Čermák, Balzerová x Polívková, primácký Zach) se dá přitom usoudit, že kvalita může ještě klesat a už tady je vidět, že to ani ty dobré herce  nebaví. Zamýšlenou druhou hvězdu a další šanci bych Vejdělkovi s Epsteinem dal.....kdyby plánovali natočit remake, kde budou Čermák s Pidrmanovou na základě virálního videa honit Jirku Kajínka se samopalem.  Takhle můžu doufat, že mě snad mě ke sledování dalšího dílu nedonutí cimrmanovská zvědavost, zda bude třetí čásť stejně slabá jako druhá.

Brzy už to budou tři roky, co jsem  z Netflixovských animáků zklamáně (ale nadšeně!) zhlédl Spongeboba: Houba na útěku. Tohle je stejně jako třetí filmový Spongebob hodně barevné,  jen na rozdíl od něj i zábavné. Teda stejně jako BMW12 mě nejvíce bavila první polovina plná takového toho rodinného a zároveň virtuálního humoru,  ale ani ten bojovací dojezd nebyl špatný. Ještě jsem nikdy neviděl film, kde by byla hlavním padouchem mobilní aplikace, to je pravda. To nastínění mezigeneračního středu bylo zajímavé a klidně mohlo být ještě konkrétněji využito.  Do mých nejoblíbenějších animáků se tahle moderní jízda asi nezařadí, ale pohoda.

Opravujeme tu silnici-Ještě předevčírem byla v pořádku. Chcete říct, že se dva dny rozbila-Jo už to tak vypadá. :DDD  Ona samotná forma  jednoho napnutého  dni, kde se to v psychopatovi zlomí, aniž bychom o něm předtím více veděli, je zajímavá a i  mě přišly některé hlášky a momenty Volného pádu cool nebo vtipné  (a také nezapomenu na scénu v Mcdonaldu),, Zároveň je tento zajímavý film,  ale docela drsný, ale i přes závažná a nadčasová   téma, kdy v dnešní krizové době můžou Fosterové  a nenávistní prodavači plnit náměstí, mi přišlo, že mi k tomu takovému filmu chybí ještě  chybí buď věk americké občanství..  I když ano, dneska večer mě to zabavilo. Až mi taky tak rupne, přidám pátou hvězdu. Až na to, že já bych mohl v zácpě uvíznout maximálně jako spolujezdec. Tady už ale nebylo cesty zpět. A tak po odchodu z auta teprve začala  jízda.

Podzimní televizovka. Už při prohlížení programu mi to připomnělo Bakaláře. Epstein už jednou něco o zkomplikování dne kvůli zubům napsal - jmenuje se to Osmy a je to  lepší.  Tři  hvězdy za konfitovanou  kachnu, sníh,, víno s brčkem, modlitbu, Stašovou  a osobní  čtvrtá.... hlavně za přirozenou Annu Fialovou, která byla stejně jako před pěti lety na podzim v Zahradnictví a První republice jednoduše  skvěle roztomilá a opět se hodně dobře jak sledovala, tak poslouchala a pěkně to dozdobila. Takže ano, dalo se na to dobře koukat a nebudu mít až tak špatný podzim.  Ovšem k tomu, abych viděl ten věkový rozdíl, jsem přece ani nepotřeboval uniformu (žádnou nemám.)

Jak u něčeho asijského nevydržím, tak Parazit mě zabavil. V plní půlce jsem si dokonce absurdní komedii v netypickém prostředí  o chuďasech mazaně se cpoucích do domu zbohatliny hodně užíval, přistihl jsem se, jak se na to dívám s otevřenou pusou (:D) a ten bohatý dům vypadá vážně dobře. Uznavám, že je zajímavé, jak neotřelý film dokázal neotřele najednou přepnout mezi náladami a žánry, možná to tím byla ještě zajímavější hříčka,  ještě odlišnější od toho, co jsem kdy viděl. Bývalá rozchechtaná služka zvonící uprostřed noci - úúúú, děsivé.:D A co dál? Najdou zbohatlící mrtvou služku? Bude zvonit ještě někdo?:D Když si paní domu stěžovala do telefonu, že kvůli pršení museli změnit kempování na zahradní párty, zatímco ostatní déšť připravil o střechu nad hlavou, už jsem vtom jasně vnímal i nějaký ten vážnější sociální rozměr, i když se přiznám, že jsem film předtím bral možná hlavně jako zábavu (:D). Přidávám se ale k těm, co  vyvravďovačku na rodinné oslavě berou jako velké wtf. Nekoukalo se mi na to fakt dobře, ale ani to tam vlastně nemuselo být.   Blbej tah, no.  Doufal jsem alespoň, že alespoň  nevrthne mezi ty lidi na zahradu a ono, ou. Emotivní dovětek s otcem potom měl, co zachraňovat a po jeho vyznění jsem zase, když se objevily titulky, civěl na obrazovku s otevřenou pusou. Jestli si ji chcete taky pořádně otevřít, a zrovna není v okolí nic k jídlu, koukněte taky na Parazita. Do té doby se opatruj. Uvidíme se později.