Pierre

Máme zde další nadčasový vánoční film, ve kterém na Vánoce moc nenasněžilo...Možná jsem od komedie režiséra Poiéra a takové pověsti čekal ještě vulgárnější podívanou (nebo byl překlad Netflixu jenom uhlazený.) Ale na konec jsem zjistil, že se nebylo čeho bát. Vánoce můžou mít mnoho podob...třeba i tance s transvestitistou nebo předávkování léky.:D   A i  když se třeba zrovna neděje nic extra vtipného, tak díky atmosféře  osmdesatých let, netypického Štedrého dne   a perfektně  se doplňujícím skvělým hercům (divadelní původ se nezapře) ve svých ztřeštěných figurkách mě to teda celou dobu bavilo.  Vánoce z pohledu různých ztroskotanců na Lince důvery...super.:D  Ještě mě  snad ve výsledku mrzí, že ten asi nejdrsnější vtip s orgány se odehrál mimo záběr.:D Hmmm, tohle bych si taky byl schopen dát každé Vánoce. Jo a mimochodem....první vánoční film v tomto Adventu viděný v  Santově vánoční čepici.  ♪Padádá, padádá ♪

Pětice povídek, které spojuje téma výhry soutěže v novinách  a teda v případě povídky 1-4 i pokaždé nějaká šedesátková krasotinka a nadbíhání od starších panů  (zdaleka to neskončí jen v úvodu  u rozverné Mireille Darcové....a zrovna oslavovaná madam Paddington ve třetí povídce byla suverénně nejslabší.:D ). Zbývá snad jen dodat, že první a třetí  povídku neměl na svědomí nikdo jiný než Philippe de Broca a druhou se čtvrtou zase budoucí režisér Četníka Jean Girault a mihne se zde mnoho známých jmen (nebo alespoň obličejů) tehdejší francouzské komedie. Ve druhé povídce mě mile překvapil notorik šedesátkové francouzské komedie Francis Blanche,  který byl  na malém prostoru hodně vyklidněný a  celkem mliý, že jsem ho skoro nepoznával, ale on má snad pokaždé jinou polohu.:D Každopádně podobný menší prostor mu svědčí, docela mě potěšil, ale nedokážu si představit, že by s těmi svými grimasami takhle utáhnul celý film.  A když už mi přišlo u Mondyho čtvrté povídky, že to pomalu přestává být o něčem jiném než těch krasotinkách,  nastoupil na závěr v poslední povídce na scénu Louis de Funés se svou kufříkovou story...pozor ještě dlouhé čtyři roky před zfilmováním Oskara. Nevěděl jsem, že si takhle bránil kufřík ještě nikde jinde, ale už zde mě rozesmál, hlavně při obličejích a posunkách na dceru...a ano, jeho povídka vážně možná trochu vyčnívala. Pro další objevovatele podobných raritních francouzských komedíích jde o docela milé a zajímavé zastavení. Ovšem v adventu před třemi roky jsem viděnou jinou komedii s Funésem v menší  roli z předčetníkovského období Výhodná koupě. A komentář můžu zakončit úplně stejně: Ale za dva roky vzniknul Četník ze Saint Tropez a ten už byl někde úplně jinde.  Ale tak...oslavil jsem tříleté výročí zhlédnutí Výhodné koupě, a zítra oslavím třílété výročí koncertu Adventních radovánek, po třech letech opětovnou návštěvou.:D

Před šesti lety mi dokonce KOndoMedie ještě připadala vulgární a úplně si pamatuji, jak jsem ji zhnuseně přetrpěl a od Vebera jsem čekal něco jiného. Tak alespoň v jedné věci jsem v životě dokázal dospět (:D). Takové téma by se dneska už asi muselo udělat jinak. Ale  KondoMEDIE určitě není nějak extra vulgární, naopak je skoro až překvapivé, jak se dokáže při zpracovávání reakcí na homosexualitu v továrně na kondomy  vyhnout různým fekálnostem, které by mohl slibovat  nechvalně proslulý totálně debilní distribuční název. Alternativní pojmenování od ČT: S barvou ven, by bylo určitě lepší.  Máme zde dalšího milého  polítovaníhodného  otloukánka  pana Pignona. Ale  Daniel Auteuil mi příjde takový ňoumovitý a necharismatický až moc (i když to mohl být záměr.) I  když se svojí nesmělostí, bych  ze sebe taky dělal homosexuála, kdybych měl takovou fešnou kolegyňku s mikádem.:o  Více se mi ale líbila  linka proměněného   buznobijce Géralda Depardieua. Ta je na celém filmu to nejlepší.  Vtipně začíná, absurdně pokračuje, poeticky konči.  O to je větší škoda, že skutečný Géralda dal své srdce hlavně Putinovi. U té linky s panem Pignonem se mi ale překvapivě hodně líbila pointa při večeři s manželkou. A taky to uteklo fakt rychle, ale to už je u pana Vebera zvykem.:D  Sice jsme se  bráchou nejdříve shodli na trojhvězdě (Veber uměl líp než v této poslední dékadě od Blbce k večeři a třeba to ošaváhíní mi osobně přišlo takový laciný),, ale já na konec dodám i tu slabší čtvrtou, ale dost za to může Depardieu, bez kterého by to prostě nebylo ono. Přišel jsi za mnou...a vzal sis můj svetr! 

V kině jsem to nějak nestihl, ale na Netflix to vylétlo ve velkém. Konečně jsem tedy viděl TMBKA ve filmu.:D Mikiňák Robert Sedláček bude asi daleko lepším režisérem filmu o rozhlasovém vysílaní než hostem v rozhlasových vysíláních. Tento typ snímků  samozřejmě trochu hraje na efekt, ale to je v pořádku a je dobře, že tady někoho napadlo natočit takovou žánrovku. Když tajemný Karel Roden začne slibovat v živém vysílacím čase velká tajemství není těžké být v napětí a čekat, co se z toho vyvrbí,  takže bych některé nepřirozené věci (hlasy v telefonu) i odpustil...a velký počet viditelně  slabých hereckých výkonů snad taky, byť mě   překvapil, ale mimo cameo  TMBK je ještě zajímavé vidět ve filmu dabéra Michala Holána.  Možná jsem jenom nečekal, že to po tajemném úvodu a následné sérii vysvětlování, opět  tajemně skonči. Byť záměr je možná  právě možná v tom, že Radek si splnil svoje a tím to hasne (a nějákou vyvravďovačku bych osobně taky nechtěl.:D),  tak mi to zkrátka tak nesedlo. Otvírák a následná komorní atmosféra odhalování ve studiu ale zdařilá, to jsem byl vtažen  do děje a na tu komorní atmosféru se chtělo ještě více zaměřit, protože u tohoto typu filmu bych se chtěl po úvodu  cítit zavřený s hrdiny na malém prostoru, ne sledovat policajty, kteří jako by vypadli z miliontého dílu kriminálního seriálu TV Prima uvádí.

Snímek o osudech tří členů bývalé slavné klaunské skupiny s invenční a nápaditou filmařinou (přelety kamery, záběr skrz dveře pračky, přerývaní a splývání záběrů, dlouhé a naaražanované scény.) Celé to bylo  takové úmělecké. Už od skvělé titulkové sekvence s formou starého praskajícího šumějícího filmu.  Díky bohaté koprodukci to asi mohlo vypadat takhle více světově, ale osobně jsem nepochopil proč vedle (možná symbolicky obsazené) legendární domací komediální dvojice Lábus+Kaiser byl do třetí hlavní role obsazen v našich končinách  neznámý  předabovaný finský herec, i když na rozdíl od některých jiných cizích i domacích  (Kaiserova manželka) vedlejších představitelů mi nějak nevadil.  Hlavně ovšem: Hurá, hurá, hurá!  Lábus konečně dostal pořádnou příležitost, což beru za skoro stejný zázrak, jako kdyby se mi podařilo vzít holku na rande.  A Lábus  i to pomlouvání kamarádů dokázal  na druhou stranu  podat svým zvláštním pozorovacím talentem coby zatrplý Čecháček hodně vtipně, zároveň si u toho sem tam zašaškovat či pohrát s hlasem. U jeho postavy se mi na oplátku dost líbila  ta  a starost o nemocnou manželku  (v tentokrát skvělém podání finské herečky Kati Ouninen, která dokázala svoji lámanou češtinu využít k ještě autentičtějšímu výkonů.)  a jak pěkně dokázal setříst chlápka, co měl zájem o dům (Klidně kuřte, my se pak osprchujeme.) Mně tady Lábuse bylo asi nejvíce líto a na oplátku mi přišlo, že jako jedinný tady dodává i trocha humoru (byť i Kaiserovi sem tam ujede nějaké to šaškování, ale po většinu času je netypicky civilní a překvapí...), Jinak se celý film (a vlastně i to úmělecké podání) nese spíše v melancholickém duchu (dokonce i jedinná pantomimická mezihra je taková melacholická) a jde z něho místy vážně smutek, ze staří, budoucnosti a vroubků z minulosti. Smutek, z velké části určitě pusobivý. Možná bych jenom trochu vytkl menší rozvláčnost, přičemž závěrečné sblížení mi zase přišlo podáno možná až moc zkratkovitě a nese se opět spíše v tom uměleckém lyrickém poetickém duchu...kdesi na svitící na zastávce uprostřed zamračeného dne. Taky mě trochu rušila postava mladého studenta předabovaná známým hlasem Kryštofa Hádka.   A taky: Je jasný, že bych ještě rád na závěr  viděl nějaké společné vystoupení kompletní trojice na pódiu! Ale formou, částečně i obsahem a (alespoň do určité míry) využitím národního klenotu Lábuse-Kaisera jde o milé zjevení s navrch vynikajcím netuctovým  podmanivým  hudebním doprovodem, které mě v prvním prosincovém večeru určitě potěšilo.   Líbilo se. Tentokrát nebudu nadávat na nezasloužené nizké hodnocení, protože tohle asi nemůže sednout všem, jen škoda, že film možná nevidělo tolik diváků, ale Lábuse si alespoň všimla odborná porota a Cena českých filmových kritiků s Českým lvem je vskutku zasloužená. A ještě jednou vyzdvihnu, opravdu výbornou hudbu!! Možná to na konec zařadím mezi nejzajímavější filmy, co jsem letos viděl, protože v různých ohledech to je fakt osvěžující zjevení. Mám  z filmu radost a klidně se někdy kouknu znovu.

Jemně (skoro až starosvětsky) natočený snímeček, který nám sám hned v úvodu ukáže starou dobu, kdy diváky uhranul střet vlaku s automobilem. Právě tohle zachycení fascinace mladého chlapce a jeho pokus o rekonstrukci vlakové scény, přirovnání filmům ke snům a později objevení rodinného tajemství při střihání rodinného filmu na pásce u kotouče  za doprovodu klavíry pro mě určitě byly nejsilnější momenty, které si s tímto filmem budu nejvíce pojit. Ale líbilo se mi to celé a i v jiných momentech je krásná dobová atmosféra. Snad  jen trochu dlouhé, ale pokud bych Stevena Spielberga miloval, asi těžko bych mohl najít lepší film.  Je krásné, pokud někdo tahle miluje film a dokáže o tom takto natočit. A je krásné, že nešlo o žádný životopisný  blockbuster (dostal jsem ho s Elvisem) ale opravdu pro změnu skutečně obyčejný citlivý  film.

Na film jsem šel kvůli tomu, že mám rád Vánoce, Ježíška, Santu, Lábuse, Kaisera a Pierra Richarda. A je smutné, že právě comeback v komedii pro kina Lábuse a Kaisera stejně tak jako  Pierrovo cameo v tuzemském filmu se odehrálo  v takhle špatném snímku. I když možná mi něco uniklo, protože bouřlivě smějící diváci (speciálně jeden velmi originální pán) se v kině řezali jak zaplacení.  Já jsem asi viděl něco jiného, kde jsem skoro žádné vtipy ani vánoční atmosféru nenašel. Vánoční film bez situací, které pobaví a dojmou není správný vánoční film. Tohle pro mě byl jenom  zvláštní pokus o něco a la Láska  nebeská.  Jenže Vánoční příběh  má děsně monotónní a kašovitou atmosféru, jako mozaika různých příběhů vůbec nefunguje. A když si je samy od sebe rozebereme, tak linka s farářem WTF, jízda paní Bohdalové s taxikářem Křížem podezřele dlouhá a dění na chatě....tam mi  bylo asi nejvíce trapně, tohle jsou ty romantické Vánoce? Naštěstí  se z ni sem tam přeplo a objevil  se Lábus+Kaiser nebo Anna Fialová, kdy jsem měl alespoň motivaci to sledovat. I když potenciál této legendární komické dvojice nebyl vůbec využít.  Neměli, co hrát. Kaiserova postava mi přišla špatně napsáná, Lábus se snažil o hrstku  (patrně improvizovaných) bručonských hlášek a vtipný výstup u dvěří, ale u Tluchořů jim to jde daleko lépe. Takže další film, který vůbec nevyuživá Lábusův potenciál, ač jsem mu věřil. Až historie bude litovat?  U Pierra těžko říct jestli ví čemu se upsal a jak by to dopadlo kdyby mohl vycestovat. Byl roztomilý, ale jen půl vteřiny na tabletu (:D)  Půlvteřinová pasáž s kluziště mi alespoň připomněla romantický kýč...a jestli někdo dokázal (bohužel na miniaturním prostoru) film skutečně prozářit tak Anna Fialová. Tak především za ni a Lábuse jednu hvězdu. Ale škoda  letos premiérově vytaženého  vánočního svetru, jsem rozpačitý a závídím kamarádce, která se prý na promítání v pátek skvěle bavila.

Od Tří tygrů se nedalo čekat nic intelektuálního...má to být blbé. Skoro na mizině bylo super, některé  skeče mě pobavily náramně, některé ani trochu, většinou nic mezi tím (ale nejsem zdaleka znalec.) A v poslední době je možná trochu přetygrováno.  Nevím jestli jsem tak spokojen  právě proto, že nepatřím mezi úplné skalní fandy této party, ale podobná bláznivá (místy i surrealistická a já nevím ještě jaká komedie) tady  ale prostě chyběla. A může do epičtějších rozměrů než yotube video. Možná trochu hůře ohlídaný  závěr (ona taky komedie nemá mít více než 90 minut) ale třeba v prostředku jsem se tlemil takřka permanentně. A na kolektivní sledování je to bezva uvolněný úlet road movie úlet. Uragán bláznivin, sem tam osvěžený i  rádoby ,,Holywoodskými bitkami, také komickými převleky, animovanými vsuvkami, a určitě působící celkovým pojetím coby film originálně (minimálně v naší kinematografii).  Přičemž  vulgární/fekální humor dokázali pánové tentokrát docela držet na uzdě a hlavně mi to nepřišlo  na něm postavené.  Film je dost nápaditý a vtipný sám o sobě.  Ok, ty církevní náražky sice osobně snaším trochu hůře, ale když tam vlítl ten čert, už nebylo vůbec, co řešit.:D A prostě se mi to líbilo a tomu hejtu a nízkému hodnocení  nerozumím. Ale tomu bych se asi už měl přestat u novodobé domácí tvorby   divit. Budu asi jeden z mála, když napíšu: jestli ještě někdy příště, tak podobně (:D)  nebo vážně s Jugoslavem Vávrou.:D  Paříte hry v pracovní době, jo? 

A kolik, že to má koní? Čtyřikrát méně než kopyt! A ten  nejdivočejší Sklep....na konec. Už dříve jsem si oblíbil sklepácké komedie z konce socialismu Pražská pětku-Vrať se do hrobu-Kouř,  jen tento kousek mi stále chyběl....Možná jsem se i trochu bál proslulé režisérské rebelky Věry Chytilové a Sklepáci mě tak k ni konečně dokopali. A možná je dobře, že jsem si tento film nechal až na konec a trochu s odstupem. Je totiž z celé čtyřky jednoznačně nejdivočejší a nejvíc undergroundový.  Opravdu zvláštní film. I když mám sklepácký  humor rád, tak tady pánové třeba při cestě automobilem v zimě a následně u koní vedou tak absurdní dialogy, někdy i prolomují čtvrtou stěnu a koulí očima do kamery, že jsem se u toho místy dokonce vážně trochu ošíval, chvilkami mi to zase připomnělo podstatně starší francouzské Kumpány od režiséra Roberta, které mi doporučil stejný kolega.:o Na Chantal Poulain se na víc (minimálně tady) moc koukat nedá.:o Lepší teplé pivo než studená Chantal.:o   Ale už v 1.polovině jsem v tom  nacházel i scény skvělé (Hanákova kontrola, Šteindlerovo diktování nové sekretářce a hlavně - brilantní  střet píšíčího Vávry s luxusním  senilním socialistickým vedoucím - zhroutil se  z tempa doby.... No, prostě nemohl.) Nechybí osobité filmařské nápady (jako přerývání televizního vysílání a reálného dění) a dobové narážky (Za takovou pomluvu by vás taky mohli zavřít.  Prosim vás, pane provozní, a dnes? Dneska ne, ale dřív jo.) Jasně, je to Chytilová, ale tyhlety prvky a celková nálada  mi trochu připomněly  i některé jiné odvážně osobité filmy  z konce 80.let.  A ačkoli jsem se Chytilové vážně trochu bál (a pořád bojím), tak tímhle filmem mě zaujala.   No a  obrat v ději (především v závěrečné dvacetiminutovce), byl zkrátka skvělý a mrazivé odkryl skryté chování v krajních situacích. Už při bujaré návštěve nemocnice mi trochu lezl mráz po zádech a to bylo to no nejděsivější teprve přede mnou.  Určitě se tedy k filmu hodí i přídomek psychologický, protože té tady bylo ke konci opravdu dost. Paní Chytilová dokázala dostat rozverné Sklepáky i do temné stylizace.  Děsivý (a za mě naprosto geniální) je například moment, když si Hanák všimne krvácejícího havrana a začne řvát. Po takové karmě se navíc musí uznat, že do sebe ve filmu všechno zapadlo  a po té dávce osočování a obviňování (a po současné éře covidu) mi nejde nevyzdvihnout moment, do kterého jsem se už teď asi zamiloval: Hurá, je to negativní. Samozřejmě je taky zajímavé jaké samotné  téma si samo o sobě Chytilová se Sklepáky do filmu rozhodla dát, v době kdy byla nenápadně zveřejňovaná  první čísla nakázaly viru HIV v Československu a celé toto onemocnění děsilo svět jako nová neznamá epidemiologická hrozba.  Atmosféra tohoto aspektu doba je znát opět hlavně v závěrečné dramatické otočce. A ačkoli jako pouhé varování by se z dnešního pohledu možná film už mohl zdát příliš didaktický, i tak mě oslovil i dnes.  P.S. Rozhodně jeden z nejzásadnějších filmových zážitků tohoto podzimu, ale já to tak měl i u těch příbuzných Sklepáckých filmů, že na mě hodně zapůsobili, pak ve mě ještě doznívali  a na projekci nešlo zapomenout. Kopýtko mi ze sklepáckého revolučního kvarteta sedlo nejméně, ale určitě i pro něj to platí.

Pověsíme ho - Nemůžeme ho pověsit, je 21.století - Tak ho upálíme.  U tohoto infantilního strašidýlka se nemůžu rozhodnout v hodnocení, ale hrstka podobných hlášek, občasná ulitlá atmosféra a (možná hlavně) závěrečný nenápadný  comming out  (už tak dostatečně vtipného) homosexuála už v deset let animáku (!!) ho přece jen povznáší k lehkému nadprůměru i bonusové čtvrté hvězdě.  Nějak mi to ve své době v doznívajícím boomu animáků uniklo, ale je to zajímavé, byť ta vážná duchářská linka mě tolik nebrala (i když měla svou myšlenku). Ale dobré vedlejší postavy (Otec),Norman poctivě vidí duchy.... a jo, dobrá blbinka. Víte, že byl nedávno Halloween? Doufám, že byl požehnaný.